Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

48 fotek, červenec 2012 až březen 2018, 53 zobrazení, 47 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1173
soubor č.37 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BRASOV nebo KRONSTADT

Rumunský Brašov jsme zvládli za dopoledne, ale poznat ho lépe, tak týden nestačí. Skoro hned po příjezdu každého vyděsí jméno města BRASOV na kopci Tampa ve výšce 967 mnm. Skoro jako HOLLYWOOD. Podstata je ale jiná, kdysi na tomto místě stával nevelký hrádek, a je dobré si to připomínat. Po vstupu do města jsme zažívali postupně několik šoků, jako snad jinde v Rumunsku ne. Od samého začátku vnímání prostoru jsme registrovali spoustu upravené zeleně, dokonalou čistotu, perfektně vydlážděné ulice a náměstí s fungující kanalizací, a na první dojem jiné chování lidí. Jakoby ušlechtilejší, civilizovanější. Když si to všechno promítne do historie města, je to jasné.

Město na strategickém místě v blízkosti karpatského průsmyku a na trase významné obchodní stezky založil Řád německých rytířů jako KRONSTADT okolo roku 1211. Přišli sem na pozvání uherského krále Ondřeje II., a němečtí osadníci místo využívali až do roku 1876 na výjimku Fundus Regius v rámci Uher. Na obranu města byl vybudován i hrad Bran, kzerý jsem už navštívili take. A zde máme odpověď na naše otázky. Německá ukázněnost a smysl pro pořádek se do místních obyvatel otiskl po dnešek. Řekl bych, že jim to tak vyhovuje a jsou na to I patřičně hrdí
Velmi dobře je zde dochované středověké jádro s řadou zajímavých domů, několika kostely v čele s Biserica Neagra – Černým chrámem, náměstím s historickou radnicí s hlásnou věží z roku 1420 a velmi zajímavým opevněním. Původně bylo centrum vyhrazeno pro německou populaci, etničtí Rumuni žili na předměstí Schei. Název Schei pochází zřejmě z němčiny, kde znamená rozlišení, odlišnost.

Roku 1546 byla v Brašově založena nejstarší papírna v jihovýchodní Evropě a v roce 1689 bylo město zpustošeno požárem, založeným rakouskou armádou. Brašov byl polední odolávající baštou dobytého Sedmihradska, následující obnova města trvala více než sto let. Od roku 1918 je součástí Rumunska.
Za 2.SV bylo opět město silně poškozeno nálety.Po válce se komunisté snažili z Brašova udělat průmyslové město, bylo sem přesídleno tisíce vesničanů z Moldávie. V letech 1950 – 1060 se dokonce oficiálně jmenoval Orasul Stalin – Stalinovo město, ale historické jádro naštěstí nezničili. V listopadu 1987 zde proběhla dělnická vzpoura, a za převratu v prosinci 1989 při krvavých bojích zde bylo 84 mrtvých a 236 zraněných. Dnes jedno to z největších měst v Rumunsku, často se uvádí, že 2. největší po Bukurešti, ale totéž se však tvrdí i o Konstantě. Tak si vyber

Jediné, co mohu zpětně uvést - je to krásné město a stojí za návštěvu :-)

Další pokračování bude soubor 38 BRASOV duchovní
38 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 62 zobrazení, 20 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1172
soubor č.36 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

CAMP a MOTEL DARSTE - CAMP 8

K nezanedbatelným, a tenkrát i náročným povinnostem patřilo najít ubytování. Možná to je někomu k smíchu, ale cesta byla značená jako okresní silnice, ale skutečnost kamenitá polní cesta, takže ztráta času. Na mapě byl zakreslen kemp, který buď ještě nebyl vybudován, nebo naopak byl zavřený z hygienických či ekonomických důvodů. Bylo to po odlehčeném stanování na Mamaii, kdy jsme urychlili pobyt v Bukurešti , a tušení nás nezklamalo.

V oblasti kolem města Sinai nebo u městečka PREDEAL měl jeden takový být – neexistoval. Dali jsme tomu místu pracovní název PRDEL, a řekli jsme si, že v prdeli bychom fakt být nechtěli. Na mapě jsme našli další starý kemp, tak jsme si říkali, že jedeme na jistotu. Když jsme se složitě prodrali úzkými uličkami kdesi, přijeli jsme k něčemu, co jsme mysleli, že to bude to pravé. A sakra. Branou bychom neprojeli, otočit se nebylo kde, a začala se k nám sbíhat ostraha – něco jako security. Jen měli různá trika a tepláky. Domluva byla jako s kozou na ledě, vlastně nebyla žádná, s jejich huhňavou rumunštinou nebylo možné něco pochopit. Tak jsme se zase vycouvali

Měli jsme v dalších dnech plán navštívit Brašov, tak jsme zkoušeli štěstí tam. Štěstí při nás stálo a našli jsme zatím neznačený camp a motorest Darste, který byl asi určený pro jinou klientelu do chatiček. Naše stany byly překvapením. Protože jiná klientela nebyla, tak paní majitelka byla ráda za naši přítomnost a mohli jsme se ubytovat. Když jsme zjistili, jaké jsou tam podmínky ( mimochodem vynikající ) , tak jsme si přidali další den na místě a zůstali tu dvě noci. Byl to náš osmý kemp. Paní nám také vysvětila, proč je tolik původních kempů zavřených, i když je sezona. Mohly za to přísné hygienické standardy EU, které stejně nebyly všude dodrženy, ale kolem atraktivních lokalit turisticky hodně navštěvovaných to bylo provedeno
Vše odpuštěno – máme bydlení.
SUPER

Další pokračování bude soubor 37 BRASOV nebo KRONSTADT
BRAN  14
50 fotek, září 2006 až únor 2018, 83 zobrazení, 68 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1171
soubor č.35 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BRAN

Pohybovat se po Transylvánii a nenavštívit město Bran s proslulým hradem by bylo trestuhodné. Bohužel je z toho místa vytvořená opičí podívaná. V podhradí jsou přecpané regály nevkusným vyobrazením upírů a sošek Drákuly. Jestli ale mohu něco doporučit, nenechte se odradit k návštěvě hradu a navštivte ho. Já to neudělal a dodnes mi to mrzí a dodnes si to vyčítám. Jak jasem psal, Vláďa byl uražený a rozbolavělý z nenaplnění průběhu cesty, jak si přál, a jak bylo vymyšleno. Nevím, jestli on sám na hradu byl, ale ihned po příjezdu jej jízlivě označil Drákulův hrad Bran jako maketu pro hloupé filmy o Drákulovi, a že je to tam všechno o něm. Až doma jsem zjistil, že sice román Brama Stokera byl ispirován hradem Bran, ale vlastní děj se odehrával v troskách hradu Poienari, který je nedaleko. Měl jsem na to být připraven. Vláďa neříkal nikomu NECHOĎ TAM – JE TO BLBOST. To já sám jsem si to ve své hlavě tak vyhodnotil, a toulal se uličkami městečka a sbíral jiné dojmy. Také byly zajímavé, ale hrad to nebyl. Několik lidiček tam přece jen zašlo, a když se vrátili a líčili jaké to bylo, pozdě jsem litoval

O CO JSEM PŘIŠEL
Od roku 1920 byl hrad Bran sídlem panovníků Rumunského království, který byl oblíbeným místem královny Marie Edinburské, a v době naší návštěvy se zde konala výjimečná výstava právě k této osobě. Královna Marie plným jménem Marie Alexandra Victoria von Sachsen-Coburg und Gotha of Great Britain and Ireland zu Sachsen byla královnou v letech 1914 až 1927, byla miláčkem rumunského lidu. Zemřela 18.července 1938. Její tělo bylo pohřbeno vedle manžela v královské hrobce, ale srdce bylo podle jejího přání uloženo v klášteře v Balčiku. Po vrácení Balčiku Bulharsku bylo převezeno právě na Bran, a červenec bývá zasvěcen právě její památce .Naše červencová přítomnost nebyla náhoda a já to hlupák neviděl
Marie byla krásná žena a jako manželku si ji vybral následník trůnu Ferdinand. Ten měl sice ve vlasti vztah, ale podle rumunské ústavy z roku 1866 následníkovi trůnu nebylo dovoleno oženit se s Rumunkou. Asi i pro tuto formálnost nebylo jejich manželství šťastné, přestože spolu měli 6 potomků. Marie se stala královnou v předvečer první světové války , a v jejím průběhu zasvětila práci ve vojenských špitálech, kde pracovala jako zdravotní sestra. Za tuto vlastnost ji Rumuni dodnes milují a výstava o ní prý byla nádherná

Hrad Bran byl vystavěn jedním rytířským řádem.mezi lety 1377 až 1382 a jeho hlavní funkcí bylo strážit obchodní stezku do Valašska. Je postaven na vysokém hradním masivu obklopeném hustými lesy, a pro valašského panovníka Vlada III. Tepeše sloužil jako základna pro nájezdy do Transylvánie a obrana před Turky. Vlado proslul jako krutý ale úspěšný panovník, svoje nepřátele narážel na kůl. Proto si vysloužil přízvisko Tepeš – Narážeč. S královnou Marií zde žila i její dcera Ileana Rumunská se synem Dominikem. Rodina byla vyhoštěna komunistickým režimem, hledala útočiště ve Švýcarsku a Argentině, než se nakonec usadili v USA. V současnosti hrad patří právě Dominiku Habsburskému, který je v důchodu a žije v New Yorku. Stále pokračuje v umění a designu, stejně jako v provozu hradu Bran
Psát by se jistě dalo ještě hodně a dlouho, ale pro zájemce bude lepší prohlédnout následující dva filmy
Rumunsko - Transylvania Příběh hraběte Drakuly
https://www.youtube.com/watch?v=PULPf0mh7Xg
Historie krutosti: Opravdový Drakula
https://www.youtube.com/watch?v=0DgDNxFvBFY

Další pokračování bude soubor 36 CAMP a MOTEL DARSTE
55 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 75 zobrazení, 137 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1170
soubor č.34 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

pohoří FAGARAS

Návštěva Fagaras (Muntii Fagarasului) by měla být povinnou zastávkou každého návštěvníka Rumunska, a sjet na kole šusem ty nekonečné serpentiny jsou přáním i noční můrou nejednoho cyklisty. Možná už tu má skalp i Josef Zimovčák, několikanásobný mistr světa v jízdě na historickém kole
Fagaraš - největší a nejvyšší pohoří Rumunska a pro trekaře i nejobtížnější přechod v rumunských Karpatech s nejvyšší rumunskou horou Moldoveanu (2543 m). S naším autobusem jsme vystoupali do výšky 2 044 m.nad mořem, ale výlet se scvrkl jen do hodinové procházky v sedle u jezera. Byly tam nádherné výhledy, ale hory byly chvílemi v mracích. Pro neinformované se jedná o skalnatý, ale příjemně travnatý hřeben dlouhý vzdušnou čarou přes 70 km, který v délce 60 km neklesne pod 2000 metrů. Pro své utváření a svérázný reliéf ledovcového původu patří Fagaraš mezi pohoří nejzajímavější a turisticky nejnavštěvovanější.
Fagaraš (Făgăraş) - Větrné hory ...na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru... nekonečné dny pochodu nahoru a dolů. Mnoho křížů zmrzlých a zbloudilých na fagarašském hřebeni...
(svoje emoce zde vyjádřil Miroslav Nevrlý: Karpatské hry)
Na vrcholku se naplno projevily nashromážděné útrapy z cestování a nesoulad v naší skupině. Vláďa přijal za storno účastníků na poslední chvíli 2 nové osoby, které to považovaly za klasickou cestovku a měly neustále výhrady ke změnám programu. Upozorňuji, že to bylo pokaždé na každém našem zájezdu, a na tom byla i založena naše příchylnost k této formě. Tolik zážitků nemohla poskytnout žádná řadová cestovka. Bylo to vykoupeno pobytem ve stanech, a tím i naší nezávislostí. O co šlo v tomto případě?

Psal jsem o výjimečnosti tohoto místa a shodli jsme se na tom, že nahoře přenocujeme v hotýlku, a další den si uděláme v horách malý trek. Proti tomu se postavily právě ty nové osoby, že na to nemají peníze. Nepomohlo ani to, že jim půjčíme, a vrátí nám to až v Čechách. Postavily si hlavu a Vláďa to akceptoval … ale vnitřně nepřijal. Byl to jeho životní sen a najednou z toho nebylo nic. Bylo to nejhloupější přijetí demokracie, které nás ostatní velice poškodilo. V rychlosti se opil a rozhodl se sjet cestu na kole, které si sebou vždy vozil. Rozmlouvání nepomohlo, a jen jsme trnuli, když nás v jedné nepřehledné zatáčce předjížděl. Jen jsme si připomněli ty rezavé kříže těch, co se nevrátili domů.Tentokrát se mu naštěstí nic nestalo, ale hořko po tom nedorozumění už zůstalo až do konce výletu. Po dlouhém a namáhavém hledání ubytování jsme nakonec spali ve vesnici Cartisoara pod Fagarašem v malém kempu

Další pokračování bude soubor 35 BRAN
BABELE  14
50 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 85 zobrazení, 123 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB1169
soubor č.33 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BABELE

Po náročném příjezdu jsme se najednou ocitli v horské pohádce náhorní plošiny Babele v pohoří Bucegi ve výšce 2 206 m n. m. Babele (v překladu staré ženy ) je nejen název plošiny, ale i stanice lanovky a přilehlé chaty, kde se ve stínu zdí opékala kukuřice. Kolem polehávalo několik volných psů, ale byli velice přívětiví – jakoby čekali, kdo si je vezme domů

Rozešli jsme se po krajině, obešli skalní útvar přezdívaný „sfinxull“ (sfinga) nebo skalní útvary ve tvaru houby, vzniklé v důsledku eroze a měnící se tvrdosti skalních vrstev.Už cestou jsem si všiml typických rozvodů plynu v Rumunsku – žluté trubky vystupovaly ze země aby se za chvíli zase ztratily, nebo tvořily bránu nad cestou. Kdyby někoho napadlo udělat problém, tak tomu nikdo nezabrání.
Na své si zde určitě najde fanda na botaniku, pláně jsou posety krásnou květenou. Další ozdobou jsou železné kříže v místech, kde se turista nejspíš ztratil a zemřel. Hory jsou nelítostné a podle stáří křížů to byli určitě místní, kteří ta místa bezpečně znali. …A přesto. Když přijde mlha, sníh, vítr a mráz … Tenkrát ještě nebyl ani mobil ani GPS lokátor. Doufejme, že je to už jen symbol minulosti.

Určitě jsou tato místa rok od roku stále více navštěvovaná, až to nabude obludných rozměrů a kouzlo bude pryč. Jsem rád, že jsem toto krásno zde poznal ještě v klidnější době. Počasí se i během krátkých okamžiků hodně mění – od trička v horku až po mikinu a větrovku za větru a chladnu. A to byl červenec.
Návštěvu ale doporučuji každému, kdo má přírodu rád :-)

Další pokračování bude soubor 34 pohoří FAGARAS
40 fotek a 1 video, červenec 2012 až únor 2018, 86 zobrazení, 81 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1168
soubor č.32 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

Offroad adrenalin

Komentář bude krátký a výživný. V plánu byl příjezd do Buşteni a lanovkou se nechat vyvézt do pohoří Bucegi. Vláďa se šel poptat na jízdní řád lanovky a cestou narazil na partu chlapů s teréňáky, kteří se živili jízdou netradičním způsobem – v terénu mezi ovcemi. Slovo dalo slovo a po šesti osobách jsme se narvali do offroadů a vyrazili. Asi v polovině cesty v horách byla zastávka a nabídka kontaktní projížďky kdo by chtěl. Já chtěl. Dokonce jsem si bláhově myslel, jak budu cestu fotodokumentovat a natočím si i video. Obojí jsem udělal a výsledek jsem dal i do alba. Ty fotky nejsou nepovedené, ty fotky dokumentují ten šrumec.

Byl to opravdu zážitek. Prudká jízda v horském terénu byla tak náročná, že jedna kolegyně po skončení řekla nezapomenutelnou větu: "JEŠTĚ ŽE JSEM MĚLA TAK ZAŘÍZNUTÉ KALHOTKY, ŽE SE NEMOHLO NIC STÁT" :-) …. Dlouho do noci jsme se tomu ještě hlasitě smáli :-)

Součástí dohody byla i jízda vrchol Babele s bizardními skalními útvary. Stala se ještě jedna příhoda, která se mi najednou vybavila. Po našem odjezdu auto s poslední posádkou nenastartovalo a řidič volal dolů pro náhradí dopravu. Naši nelenili a řekli, že půjdou pomalu pěšky napřed, Sotva je zakryl skalní terén, tak je obklíčila skupina divokých potulných psů. Stáli zády k sobě a házeli kameny, naštěstí je brzo vysvobodil náhradní vůz a dohnali nás nahoře

Další pokračování bude soubor 33 BABELE
30 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 105 zobrazení, 87 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1167
soubor č.31 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BUKUREŠŤ – sídlo diktátora

Nechci zde zmiňovat životopis Nicolae Ceau?escu, je dohledatelný na internetu, a kdo to chce přesto urychlit, může si prohlédnout tento dokument Král komunismu – okázalost a pompa Nikolae Ceausescu https://www.youtube.com/watch?v=Oe9TdtdfCio
O velikosti jeho ega svědčí, že se rád nechával titulovat „vůdce“, a absolutní kumulace moci vyjadřovala jeho diktátorské ambice. Jeho plány byly jednoduché – chtěl z Rumunska učinit jednu ze světových velmocí. Jako symboly měly sloužit jeho ambiciozní projekty socialismu, ať to bylo řešení vesnice (viz text u mého alba http://bele.rajce.idnes.cz/SAPANTA_-_pribeh_vesnice), nebo kanál zkracující cestu z Dunaje do Černého moře, nebo různé paláce. Tyto projekty zemi naprosto vyčerpaly a když byl v prosinci 1989 popraven, země se nacházela v troskách a na pokraji hladomoru

Rumunská Bukurešť tak ukrývá mnoho pomníčků minulého režimu, některé jsou trochu výraznější než ty ostatní, jako třeba Palác Parlamentu, a jiné jsou ukryté přece jen trochu více. Mezi ně patří i Jarní Palác - Palatul Primaverii, který byl bydlištěm Nicolae Ceau?eska i celé jeho rodiny po dobu 25 let. Dovolím si pro představu prezentovat malou návštěvu do těchto prostor

Při projížďce městem jsme minuli dva nedokončené objekty určené jako jeho osobní památníky, které měly být otevřeny ještě za jeho života. Když jsme objížděli nemilovanou megalomanskou dominantu metropole nesoucí důstojný název Parlamentní palác nebo také nazývaný též Ceau?escovým palácem, Domem národů /rumunsky Casa Poporului/ nebo Palácem lidu, tak jsme tomu sami začali říkat CASA de MAGORI neboli dům blázna. Zírali jsme na to jako na opravdový div světa.

Jako palác je to největší stavba na světě, jako administrativní budova je druhá největší po americkém Pentagonu. Objemově je třetí největší na světě po hale na Cape Canaveral na Floridě, kde se montují rakety, a pyramidě Quetzalcoatl v Mexiku. Zaujímá celé návrší, na němž byla pro tento účel zdemolována část historické Bukurešti. V roce 1977 postihlo Bukurešť silné zemětřesení, které poskytlo Ceau?eskovi záminku k úplné demolici čtvrti Dealul Spirii a následné stavbě paláce, který měl být sídlem prezidenta komunistického Rumunska. Základní kámen byl položen dne 25. 6. 1984, a stavba není do dnešního dne prakticky dokončena

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O STAVBĚ
• Stavba neměla od začátku předem stanovený styl, jsou zde prvky různých stavebních slohů. Za celou dobu se na ní vystřídalo celkem 20 000 dělníků a 600 architektů, hlavním architektem byla Anca Petrescu
• Budova je 270 metrů široká, 240 metrů dlouhá, 86 metrů vysoká a dalších 92 metrů stavby je ukryto v podzemí, vybaveném obrovským parkovištěm. Celkem má venku 21 křídel. V sobě ukrývá neuvěřitelných 12 nadzemních a 8 podzemních pater.
• Leží uprostřed parku o rozloze 300 000 m2 (bez paláce), celková plocha všech podlah činí 330 000 m2 Jen pro představu: největší sál Unirii má plochu 2200 m2 a je vysoký 16 metrů. Lustr o váze tří tun tu nese 7000 žárovek
• Když se v 80. letech palác rozsvítil, spotřeboval během 4 hodin zásoby elektrické energie pro celou Bukurešť
• Budova má 1200 dokončených sálů (celkem údajně až dva tisíce) a kilometry bohatě dekorovaných chodeb. Některé haly mohou být vysoké až dvacet metrů
• Je zde například dvoutunový závěs, který musel být utkán až na místě, některé závěsy jsou protkané zlatem a stříbrem

POUŽITÝ MATERIÁL RUMUNSKÉHO PŮVODU
• 3 miliony tun mramoru a 700 tun bronzu
• 5500 tun betonu, 7000 tun oceli, 20 000 tun písku, 1000 tun čediče
• 3500 tun křišťálu na 480 lustrech a 1400 stropních světlech a mnoha zrcadlech, dalších 900 lustrů je skleněných
• 200 000 m2 skla a 3500 m2 kůží
• milion krychlových metrů dřeva převážně v podlahách a čtvrt milionu čtverečních metrů koberců

Od roku 1997 je Palác lidu sídlem parlamentu a dalších institucí, ale přesto není značná část paláce využita. Dosud nebyly ukončeny práce (a zatím se to neplánuje) na třech podzemních patrech. V dubnu 2008 se zde konal summit NATO.
Další komentáře netřeba

Další pokračování bude soubor 32 Offroad adrenalin
46 fotek, červenec 2012 až červen 2017, 89 zobrazení, 103 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1166
soubor č.30 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BUKUREŠŤ - Paříž Balkánu

Krásné dny na Mamáji máme za sebou, několik dnů odpočinku docela bodlo a razíme vstříc dalším dobrodružstvím. V úterý 10.července jsme vstali ráno už v půl šesté a šli jsme pozdravit východ slunce. Když jsme u vody děláme to pokaždé jak to je jen možné. Východ i západ.
Pak jsme sbalili saky paky a odjeli směr Bukurešť. Měli jsme po cestování už značné časové ztráty a navíc bylo příšerné vedro, tak jsme Bukurešť projeli jako Japonci. Přijeli jsme 10 minut po dvanácté, město jsme prohlédli letem světem z autobusu. Ven jsme vylezli jen na hodinu a do kavárny, protože se nedalo vedrem ani dýchat. Před námi bylo ještě další hledání ubytování, které bylo čím dál víc náročné

V době mezi dvěma světovými válkami byla Bukurešť označována za “Paříž Balkánu”, zdobily ji totiž široké bulváry, zeleň a ze všech koutů na vás čišela noblesa. Dnes jde prý o jedno z nejošklivějších měst Evropy. Léta pod nadvládou přísného diktátora Nicholase Ceaušesca dala tomuto původně překrásnému městu pořádně na frak, i když i jemu to srovnání s Paříží lichotilo, a dělal pro to co mohl nejvíce. Jeho zadání byla často za hranicí absurdity. Například při budování svého paláce a k němu vedoucí hlavní třídy plné unifikovaných bezpohlavních domů dal příkaz, že šířka ulice musí byt o 1,5 metru širší než je třída Avenue des Champs-Élysées v Paříži v jejím 8. obvodu. Nevím, jestli je to pravda a ani nás nenapadlo toto tvrzení kontrolovat. Rozhodně za tímto *pozlátkem* má Bukurešť svoji reálnou tvář, která není lichotivá.

Rumunsko má asi 20 milionů obyvatel, z toho asi 2 miliony žijí v hlavním městě, které patří k těm největším městům v jihovýchodní Evropě. Bukurešť má řadu problémů. Má na jednom místě zavedenou vodovodní síť a nemá kanalizaci, jinde je to naopak, lidé čerpají vodu ze studní, ale z vany ji vybírají a nosí ven do kanálu. Díry v asfaltu, plastové lahve válející se po zemi nebo přerušení dodávek teplé vody jsou problémy, na které narazí dříve či později všichni obyvatelé Bukurešti. Chybí stromy - zelených ploch je v Bukurešti hodně málo a parky na to nestačí. Přes veškeré obavy je to tu dnes ale bezpečnější než v jiných evropských městech. Diktátorovy projekty jako jeho palác v Bukurešti či kanál zkracující cestu z Dunaje do Černého moře zemi naprosto vyčerpaly a když byl v prosinci 1989 popraven, země se náno více v následujícím albunacházela v troskách a na pokraji hladomoru. O jeho osobě bude pojednáno v následujícím albu
Za zmínku ještě stojí fakt, že městem protéká řeka Dâmbovi?a, která se na severu za městem vlévá do Dunaje. Bukurešť není nijak staré město, první zmínky o něm sahají pouze pět set let dozadu. Přesto díky své poloze na řece Dambovitě se stalo dominantním městem dnešního Rumunska. Bucur je jméno bájného zakladatele celé Bukureště. Pastevec Bucur měl postavit i po něm pojmenovaný kostel, který se zachoval až do dnešní doby.
Já osobně bych si dopřál někdy v budoucnu více času na podrobnější seznámení, rozhodně ten čas doporučuji i ostatním.

Další pokračování bude soubor 31 BUKUREŠŤ – sídlo diktátora
50 fotek, červenec 2012 až leden 2018, 108 zobrazení, 103 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1165
soubor č.29 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
hrdá CONSTANTA
Město Constanţa bylo založeno na počest Konstancie, sestry římského císaře Konstantina Velikého, který vládl v letech 274 - 337. Do roku 950 bylo toto pobřežní město známo jako Constantia a bylo celé obehnáno hradbami - nedaleko města se nachází i známý Trajánův val. Dochovalo se ale také mnoho starověkých budov přímo ve městě, včetně částí nejdelšího mozaikou zdobeného chodníku na světě. Mozaika je obestavěna budovou a bohužel jsem se k ní nedostal.
Od 9. do 14. století byla Constanta součástí Bulharska, ve 14. století ji na dlouhou dobu dobyli Turci. Po velkém sjednocení a připojení Dobrudži k Rumunsku v roce 1878 se stala Constanţa největším přístavem Rumunska a právem mu náleží jméno Perla rumunského pobřeží
Pozůstatky římského impéria jsou patrné na každém kroku, snad nejvíce zaujme socha římského Karla havlíčka Borovského. Tak mi připadá Publius Ovidius Naso, jeden z nejnadanějších autorů světové literatury, který byl císařem Augustem vypovězen z Říma . Svoje poslední roky žil životem vyhnance právě v Constante na březích Černého moře. Až do smrti toužil po přátelích a své rodině v Římě. Svůj stesk vyjevil v prosebných listech i básnických Žalozpěvech (Tristia). Vše bylo marné, císař Augustus mu návrat do Říma nepovolil. Přesto nebo právě proto Ovidiova poezie i dnes udivuje svojí neobyčejnou svěžestí a fantazií.
Na náměstí u sochy se u mne zastavila jedna místní paní, od které jsem se dozvěděl, že náměstím trvale proudí největší závan chladného vzduchu od moře. Asi ji to trápilo nebo si ze mne dělala legraci, když jsem si tak usilovně utíral zpocené čelo. Měla tuším smysl pro humor.
Bohatou etnickou rozmanitost města Constanţa dokládají tři církevní památky: 1.pravoslavná katedrála z roku 1898,
2. o deset let starší katolický kostel
3. mešita Mahmudie z roku 1910, která je první železobetonovou stavbou v Rumunsku. Této rumunské mešitě vévodí téměř 50 metrů vysoký minaret, který nabízí nádherný vyhled na celé historické město a přístav. Je zároveň sídlem muftího - duchovního vůdce rumunských muslimů (původem Turků a Tatarů), kteří žijí na pobřeží Dobrogei a jejich počet přesahuje 55.000 členů
Vede tudy také velký a nevyužívaný plavební kanál z Dunaje do Černého moře – megalomanský projekt diktátora Nicolaie Ceausescu. Constanta je malé město a je mi líto, že jsem neměl tolik času, kolik by si asi zasloužilo.

Další pokračování bude soubor 30 BUKUREŠŤ - Paříž Balkánu
40 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 91 zobrazení, 114 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1164
soubor č.28 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
zraněná CONSTANTA
Pondělí 9.července 2012 byl den jako každý jiný, od rána horko k zalknutí. Po snídani už nemůžeme u stanu horkem vydržet a zase jdeme do moře. Voda je čistá a strašně mělká, dali jsme si trochu lenošivého odpočinku před cestou do Bukurešti a dále do hor, a navečer jsme se jeli podívat na přístav Konstanca. O městě samotném napíšu v textu k následujícímu albu, zde se budu snažit zachytit hlavní emoce, které jsem z města vnímal. Ty emoce nebyly radostné, a já tak dal kdysi krásnému městu pracovní přívlastek ZRANĚNÁ

Když jsem se podíval z hráze u přístavu na moře, byl mi hned jasný důvod připojení Rumunska do EU. Kdyby nic jiného, tak tento největší přístav v Rumunsku stál za to. Snad několikakilometrová fronta ohromných nákladních lodí čekajících na přijetí v přístavu dělala děsivou kulisu na horizontu. Přístav samotný byl obehnán dvěma řadami asi 3 metry vysokým drátěným plotem, průjezd vyvolených pracovníků byl na čipovou kartu. Ne každému zde bylo přáno pracovat. Musely se zde točit ohromné peníze, ze kterých město samo asi mnoho nevidělo.

Zašel jsem do starého města plného původně nádherných honosných domů, které se už skoro rozpadaly. To ale nebylo to nejhorší – v těchto domech bydleli lidé. Možná nelegálně, ale asi neměli jinou možnost. Na ulicích se volně povalovali volní psi jako všude na naší cestě po Rumunsku. Míjeli jsme hloučky cikánů na ulici před domy a prázdné hospody pro turisty, kam nás ani nenapadlo zajít. Nikdo nás ale žádným způsobem neobtěžoval, při míjení jsme se jen vzájemně pozdravili a pohoda. Uff - klobouk dolů, že to tak dopadlo :-)

Největší ránu a neodpustitelný prohřešek co město z mého pohledu má, je téměř zcela zničená unikátní budova bývalého obřího art nouveau kasina na promenádě na nábřeží. Slavnostní inaugurace budovy za účasti prince Ferdinanda proběhla 15. srpna 1910. Byla to v té době největší a nejhonosnější stavba na rumunském území, potkávali se zde státníci a nejvlivnější lidé Evropy. Roku 1914 jej navštívila ruská carská rodina a konal se zde dost možná nejluxusnější galavečer v historii města. Bylo to poprvé, kdy se potkali král Karel I. Rumunský s ruským carem Mikulášem II. na rumunské půdě. Shodou okolností to byla také poslední zahraniční cesta ruské carské rodiny před jejím vyvražděním v Jekatěrinburgu roku 1918. Válečné roky co následovaly se tu také podepsaly, ale asi nejhorší je skutečnost, že od roku 1990 je budova definitivně opuštěna a od té doby chátrá. Je zde jenom luxusní sídlo koček a holubů.

Krásný palác nás lákal k návštěvě, dveře byly pootevřené, tak se nás tam několik vydalo na prohlídku. U dveří byla ve stínu nějaká židle (proč ne?), vlezli jsme dovnitř, a proti nám vystartoval nějaký chasník. Mumlal něco, že to tu hlídá, že pro veřejnost je vstup zakázán Na první jednání s ním nebyla žádná řeč, že jen kouknem od dveří a uděláme si fotku, jen prstíčkem uděláme škvírku, …. tak o tom žádná. No a jak nás bylo víc, tak jsme najednou byli uvnitř, a už to nešlo vrátit. Dali jsme mu malé vstupné na pár minut zážitku a něco fotek máme na památku a byl klid. Tenkrát to tak šlo. V roce 2012 ještě asi nebylo ani památky po urbexu, byli jsme vlastně takoví průkopníci této aktivity. Podle zpráv už to nyní takto není opravdu možné bez písemného povolení, budova je ostře hlídaná 24 hodin každý den. Měli jsme tenkrát štěstí. Vnímali jsme tu krásu s velkým respektem a velkým smutkem. Někdo si tu vytváří velké zisky, a k místu a městu nemá pražádný ohled. Jedno vím zcela určitě, že tato opuštěná a ošuntělá kráska by stála za to, aby byla opět přivedena zase na zasloužené výsluní :-)

Další pokračování bude soubor 29 hrdá CONSTANTA
38 fotek, červenec 2012 až leden 2018, 245 zobrazení, 97 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1163
soubor č.27 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
Plážové mámení

Plážové mámení Mamaia vděčí za své jméno rumunským dětem. Asi jich sem za ta léta přijela pěkná řádka, a v rámci organizované relaxační činnosti to byla i povinnost absolvovat zde zdravotní pobyt. No a mezi dětmi se rozšířil název *mamaia*, což v rumunštině znamená *babička*. Jak jednoduché.
Mamaia byla založena v roce 1906 a je tvořena pásem pevniny mezi Černým mořem a jezerem Siutghiol na předměstí největšího Rumunského přístavu Constanta. Jezero Siutghiol je jedno z největších rumunských jezer a svým mirerálním složením jsou jeho vody srovnatelné z Mrtvým mořem. Toto nejstarší přímořské letovisko v Rumunsku se začalo rychle rozvíjet již po první sevětové, díky otevření místního Kasina, výstavbě vil, hotelů a ke slávě přispěl i král Ferdinand, který si zde zřídil své letní sídlo. Díky těmto faktorům se rumunská rekreační oblast Mamaia dostala na začátku 60. let mezi nejznámějších letní střediska v jihovýchodní Evropě.
Letovisko Mamaia leží na stejné zeměpisné šířce jako Azurové pobřeží, nabízí podobné a velice příznivé klima s teplotami od 25-30 stupňů celsia a sluníčko zde vydrží na obloze až 12 hodin denně, což jsme poznali všichni na vlastní kůži. Sezóna zde začíná již v polovině května a končí až s příchodem měsíce října, takže naše červencová přítomnost se totálně strefila do počasí. Díky tomu je zde naplno fungující turistický ruch, přestože kousek odsud severním směrem jsou ropné rafinerie Petromidia a Năvodari.

Neděla proběhla jak bylo popsáno minule, a to hlavní, čím byla pro nás zvláštní a výjimečná, bylo přání k výročí svatby Jardy a Jarmilky. Chlap jak má být – překvapil - a to se cení.

Po rušné neděli přišlo dosti klidné pondělí, a nebýt na pláži pár manekýn, tak jsme se tam skoro báli. Plážové mámení Mamaia vytváří dokonalé iluze – systém různých barevných šátků a plachet jednak zdobí, jednak vytváří tolik potřebný stín. Prostě plážové mámení :-)

Další pokračování bude soubor 28 zraněná CONSTANTA
MAMAIA  17
40 fotek, červenec 2012 až leden 2018, 707 zobrazení, 73 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1162

soubor č.26 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
CAMP 7 MAMAIA

Je to 5 roků, co jsem skončil v polovině cesty po Rumunsku. Tenkrát mi odešel PC a současně externí disk, který byl nedobytný a fotky nevydal. Náhodou jsem nedávno našel ještě rezervní nezpracovanou flešku, a chvilku mi trvalo dát zbytek fotek dohromady a cestu dokončit. Dlužím to nejen sobě, ale i účastníkům a zejména Vláďovi, který už s námi žádnou další velkou cestu nevykonal. R.I.P.
Bude to náročné vzpomínání po pěti letech přestávky – tak s chutí do toho

Naši výpravu jsme opustili v ALB 241 u Dunajské delty a naše další plánované zastavení s báječným koupáním bylo v letovisku Mamaia. Za socíku to bylo místo, které bylo značně navštěvované, a prakticky jediné známé místo na rumunskou dovolenou. Byl k tomu i důvod - nádherně jemný písek, mělké vody bezpečné pro rodinnou turistiku, délka pláže bratru až 8 kilometrů a šířka v některých místech až 250 metrů. To všechno nás čekalo.

Na místo jsme dorazili v sobotu 7.července kolem poledne. První, co jsme zaznamenali kromě hrozného horka byla vyhlídková lanovka, která se nám vznášela nad hlavami ve výšce 50 metrů. Napadlo nás podstoupit ten vyhlídkový výlet nad městem, který trval asi 7 minut. Nebylo to drahé, asi 20 Kč na naše peníze. Bylo ale takové horko, že jsme vyhlídli místo na postavení stanu a šli se namočit do vody. Byla také dost teplá, ale byla to voda. V mokrých plavkách jsme potom stavěli stan a než byl hotov, bylo prádlo suché

Lidí v kempu bylo jako maku, byl víkend, tak se i těžko shánělo místo pro bus a asi 20 stanů. Bylo zde hodně rumunských rodin a pár skupinek frajerů z Moldávie. Rumuni v pohodě, usměvaví, vstřícní. Kluci z Moldávie nafoukaní a hledající konflikt s kdekým. Jedním takovým objektem jejich ataků jsme se stali bohužel my. Byla neděle poledne, na sluníčku se nedalo vydržet, tak jsme se flákali ve stínu kolem stanů. Přijela jich skupinka ve fárech a začali přípravu na oslavu nějaké svatby. Ženy něco vařily v kotli a chlapi otevřeli dvířka aut naším směrem a pustili tam hodně nahlas svoji hroznou lidovku. Šli jsme je upozornit, že nám to vadí a o to víc tam přidali volume a bavili se, jak trpíme nebo odcházíme z našeho *poklidného* místa.

Situaci mistrně s nimi sehrál Honza. Věděl, že na Rusa platí síla a na Moldavce ještě víc. Šel na ně s jejich ruštinou a jejich kápo, aby ukázal že je světový znalec na něj spustil lámanou angličtinu. Začalo trumfování, kdo je větší macho. Honza jako znalec několika jazyků mu dal najevo, že to na něj neplatí. Přešlo se tedy na peníze. Macho vytáhl pár dolarů a dával najevo, že si uplatí každého správce, který by ho přišel napomenout. Honza se těsně před odjezdem vrátil z měsíčního pobytu na Kubě a nestihl si vyměnit peníze, tak měl ruličky amerických i kubánských dolarů, i jiných měn, které nosil u sebe, aby je neztratil. Vysázel to mlčky na stůl a zase shrábl do tašky, jakože vo co de. A přidal další trumf, že už ho ta hra nebaví. Řekl, že jsme skupinka unuděných milionářů na výletě, která chce poznat jak žijí obyčejní lidé a že si každý z nás může koupit celý ten kemp. A jestli ho mačo nasere, tak ukázal na skupinku svalnatých chlápků v dálce s tím (riskoval, že budpou také z Moldávie, ale prošlo to), že je to naše gorilí ochranka, která tam dojde a zjedná pořádek jinak

To už bylo i na mača hodně, uznale pokýval hlavou, stáhl reproduktory a pozval nás všechny na skleničku. Snědli v tichosti svůj guláš a ten podvečer odjeli. Asi musel druhý den v pondělí do práce mezi své. Večer se kemp téměř vylidnil a celé pondělí jsme ho měli skoro sami pro sebe

Další pokračování bude soubor č.27 - Plážové mámení
190 fotek a 11 videí, letos v únoru, 697 zobrazení, 268 komentářů | oslavy, rodina-přátelé, události, vesnice, zábava
ALB 1161
Zde jsou slova zbytečná, snad jen že je soubor s díky věnován všem zúčastněným, počasí přálo a legrace jsme si užili dosytosti

Za rok na viděnou :-)
90 fotek, letos v únoru, 2 379 zobrazení, 204 komentářů | oslavy, rodina-přátelé, události, vesnice, zábava
ALB 1160
Dnes si už mnoho lidí neumí představit tu rachotu a spoustu práce kolem domácí zabíjačky, třeba připravované dobrovolníky místního Sokola na Masopust. Projdeme si tuto událost očima prasete a jeho zasvěceným komentářem.

POZOR !!!!!! Rozhovor se vede v přímé řeči - hlavní moderátor je vepřík PAŠÍK :-)

Dávejte na všechno dobrý pozor, už se to nebude opakovat
25 fotek, 28.2.2013, 228 zobrazení, 95 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1159
Našel jsem záběry staré hospody z roku 2013, a na rozdíl od doporučení jedné vlivné rajčecí hlavy, že se sem nemají dávat stará alba, tak jsem těmto fotkám rád. Připomnělo mi to dobu, kdy se v hospodě psalo po zdech, kdy nebyl personál křečovitý z EET, kdy kámoš uprostřed rozhovoru nešel ven kouřit. Nekouřím, a kouřem nasmrádlé vlasy a hadry jsem nenáviděl. Stejně mi to nedalo, a čas od času jsem si to šel *postaru* užít. Bylo v tom něco, o co jsme nenávratně přišli. Nové neosobní, proskleněné, navoněné a předražené restaurace už tu romantiku nenahradí

Přepsal jsem jeden z nápisů na zdi, který je universální:
„Umlčování nepatří do kategorie chytrých, protože ulčováním přestává být (byť) chytrý chytrým
Hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen, protože mlčící hloupý se těžko pozná“
*Miroslav Horníček*
24 fotek, květen 2017 až leden 2018, 3 573 zobrazení, 47 komentářů
ALB 1158
poezie na všední den
51 fotek, leden 2012 až březen 2018, 198 zobrazení, 170 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1157
Třetí a poslední část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Archivu Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
50 fotek, prosinec 2017 až leden 2018, 238 zobrazení, 139 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1156
Druhá část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Archivu Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
50 fotek, prosinec 2017, 280 zobrazení, 169 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1155
Sobota 2.prosince 2017 byla pro mne kritický den, jak bezpečně navštívit prodlouženou, a hlavně za pár dnů definitivně končící výstavu unikátního souboru fotografií zmizelé Prahy z ateliéru Jindřicha Eckerta. Výstava byla umístěna v Clam-Gallasově paláci, ze kterého již bylo pořízeno album na poslední chvíli
http://bele.rajce.idnes.cz/Clam-Gallasuv_palac_na_posledni_chvili
Při fotografování byla velká práce s překonáním světelných odrazů snímků za sklem, o to větší pak s jejich popisem. Přes jejich nedokonalost je ale zprostředkovaně nabízím k prohlédnutí milovníkům historie matičky Prahy. Kolikrát jsem musel nahlížet i do mapy, abych si i popis ujasnil, a musím přiznat, že jsem Prahu začal vidět jinýma očima. Kéž se to podaří i dalším zájemcům
*****
Zakladatel atelieru Jindřich Eckert (22.4.1833-28.2.1905) patřil k nejvýraznějším fotografům 19.století. Vystudoval pražskou polytechniku a v počátcích fotografie se prosadil jako amatér. Bydlel v té době na Újezdě čp.408. Po sňatku se rozhodl na profesionální dráhu. 16.9.1863 získal povolení provozovat fotografickou živnost a v domě svého tchána Müllera s velkou zahradou pod Petřínem čp.412 si otevřel atelier. Účastnil se také národního života a charitativních akcí. Za svou fotografickou činnost získal 44 medailí a dalších cen. Byl i držitelem několika čestných titulů. Oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí. Podílel se i na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů
Koncem 90.let zakoupil byt v Chotkově paláci čp.458, kde také s rodinou dožil. Zemřel na zápal plic ve věku 72 let. Pochován byl s velkými poctami na Olšanských hřbitovech. Pohřbu se zúčastnily všechny významné osoby včetně pražského primátora Karla Groše. Velkolepý kočár projížděl ulicemi mezi špalíry lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. Byl velice oblíbený a laskavý

Na listinách ke svému podpisu používal tento text:J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ (latinsky Za zásluhy)PRAHA, Malá strana, Novodvorská ulice čís.2
42 fotek, 6.1.2018, 163 zobrazení, 205 komentářů | klasická-fotografie, příroda, vesnice
ALB 1154
Letos bylo sluníčko - nešlo ho nevyslyšet a vycházka nám hodně prospěla.
Trochu si oživit historii nezaškodí
Oskořínek (pozn.: dříve byly dvě osady - Ronov(mladší) + Oskořínek (starší), později se spojily v jednu obec) byl ještě v 16. století nepatrnou osadou. Jméno pochází od stromu oskeruše, které tu četně rostly. První zmínka o Oskoříně je z roku 1420, kdy jej společně s dalšími okolními vesnicemi zničila vojska Zikmunda. V místech pod kopcem, kde byla později postavena chalupa čp. 65 (a čp.63) stával panský dvůr a okolo bylo dalších jen 7 chalup. V průběhu 30-leté války bylo vše zničeno, chalupy se poté postavily znovu (zčásti pomohla vrchnost, z části sami obyvatelé), ale panský dvůr již ne. Znovu obydleny byly chalupy právě v roce 1660

Zámek Nový Ronov. Na místě, které bylo poprvé připomínáno někdy okolo roku 1638 v souvislosti s menším kamenným hrádkem, byl v 18. století vystavěn rozlehlý barokní zámek s terasou, kterou lemovaly barokní sochy. Pohled a vlastně dnes již jediný věrohodný obraz, který dokládá zámek, je umístěn na hlavním oltáři kostela sv. Václava v Hrubém Jeseníku.
Zámek byl později přestavěn na cukrovar, což je doloženo někdy okolo roku 1857, který však byl ve 30. letech 20. století kompletně zbořen. Zachován zůstal jenom rozlehlý hospodářský dvůr, který byl součástí celého komplexu. Hned za zámkem byl kdysi park a bažantnice s množstvím barokních soch.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.