Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

66 fotek, loni na podzim, 169 zobrazení, 269 komentářů
ALB 1133
Ten den 24. Září byl celý ve znamení kubismu. Ani jsme to tak celé nečekali. Pečky ( http://bele.rajce.idnes.cz/EVANG_KIRK_PECKY ) jsme s odřenýma ušima prožili, naopak Libodřice nás uchvátili obsahem i formou provázení milé průvodkyně ( http://bele.rajce.idnes.cz/Jak_sedlak_Bauer_u_Gocara_ke_stesti_prisel ) Doporučení jet si prohlédnout ještě Mandelikův zámek v Ratboři bylo s velkým otazníkem, ale byla to VÝZVA. Jaké bylo štěstí, že jsme se nedali odradit, překonali podmínku zákusek za 120 Kč a mohli si prohlédnout i interiéry zámku

Snad jenom ohlédnutí do minulosti rodiny Mandeliků a jak se rodina dostala do Ratboře. Starý pán Bernard Mandelík (v rodném listu měl jméno Bernhard, které si poději změnil) převzal v sedmdesátých letech 19. století od své matky obchod s obilím v Kolíně. Svými odbornými znalostmi, pracovitostí, nevšední podnikavostí a solidním jednáním se jeho firma postupně stala jednou z nejznámějších v Čechách. Jeho velmi dobrá pověst a čestné jednání mu umožnily získat styky na vysoké úrovni, a v roce 1888 byl Terezou, baronkou z Birnic, majitelkou velkostatku a cukrovaru v Ratboři pověřen prokurou (plná moc při provozování firmy) cukrovaru a zároveň mu bylo pronajato ratbořké hospodářství. Pod jeho vedením dochází ke značnému rozvoji továrny na cukr (vybavení novými stroji, upevnění poměrů). Po smrti majitelky Bernard Mandelik v letech 1890-91 celý majetek koupil. Součástí majetku byla i původní tvrz, přestavěná v roce 1723 na zámeček

Bernard měl čtyři syny (Robert,Otto,Ernst a Erwin), všichni měli vysokoškolské vzdělání, a všichni byli úspěšní podnikatelé a šlechtitelé. Například Robert Mandelik v sobě dokonce spojoval vzdělání a schopnosti ekonomické i technické. Za první republiky byl členem bankovní rady ČSR, Prezidentem cukrovarnického kartelu, působil jako docent na technice v Brně atd. V cukrovarnictví uplatnil i své znalosti technické, byl autorem minimálně dvacítky patentovaných vynálezů a zlepšovacích návrhů. /pro zajímavost - jeho vnuk stavěl v roce 1989 Malešickou teplárnu/

Po smrti otce se rozhodli pánové Otto a Erwin postavit v Ratboři pro sebe nové sídlo a k jeho realizaci oslovili atelier Jana Kotěry. Ten na chvíli zapomněl propagovat kubismus a zvolil osvědčenou klasicistní kompozici se symetrickým průčelím, zakončeným kupolí nad centrálním vstupem. Zdobí ji dvojice Štursových pískovcových plastik Duch a Hmota. Vstupní síň v přízemí má eliptický půdorys, a do působivého sálu pod kupolí v patře se vystupuje dvěma postranními schodišti v rozlehlých halách po obou stranách, které jsou obloženy dřevem. Obě symetrická křídla pak v přízemí ukončují prosklené půlválcové rizality s kašnami. Co se týká kubistických prvků, tak s nimi pracoval velice vzácně.

Prostě vznikla nádherná pohodlná rezidence, která ale neměla to štěstí sloužit svému účelu. Za války rodina emigrovala, objekt byl sídlem gestapa. V letech 1947 - 1996 tu byla škola a poničený objekt byl vrácen dědicům majitele. V roce 1999 zámek koupil pan Michalis Dzikos, který velice citlivě a vkusně v letech 2000 – 2002 budovu opravil a přestavěl na hotel Chateau Kotěra. Původní prostory byly citlivě obnoveny podle dochovaných fotografií, interiéry doplnil o Kotěrův mobiliář a obdobně řešené práce z té doby ze svých sbírek. Pokoje doplnil o vestavěné koupelny, jež jsou záměrně odlišeny od původního stylu.Zadní rozlehlá terasa posloužila k vybudování restaurace a oranžerie v zahradě byla předělána na 9 venkovních apartmánů.

Z prohlídky jsme byli nadšeni, a snad nabídka fotopostřehů přiblíží nádhernou atmosféru :-)
65 fotek, 24.9.2017, 88 zobrazení, 144 komentářů
ALB 1132
ALBUM JE KOMPLETNĚ PO BOLESTECH NAHRÁNO, ALE NENÍ ASI V RAJČETI ULOŽENO, TAK HLÁŠKY NECHODÍ

Začátkem října 1910 uskutečnil statkář Adolf Bauer z Libodřice cestu na zámeček v Ratboři do rodiny Mandeliků. Důvod cesty byl prostý. Dne 6.října zemřel jeho dobrý známý kolínský velkoobchodník Bernhard Mandelik, který zámek v Ratboři koupil. S jeho syny se znal osobně velice dobře, byli všichni stejná věková skupina a slušelo se kondolenci přednést osobně. Setkání probíhalo velice uvolněně a došlo i na probírání osobních věcí, zejména v otázce bydlení. U Mandeliků tu po smrti starého pána bylo najednou málo místa pro čtyři bratry, u Bauerů zase byl záměr koupit pronajaté pozemky do vlastních rukou, a konečně vyslyšet připomínky manželky Emilie a dopřát dcerám Haně a Věře vlastní pokoj. Zkrátka v obou případech padlo jediné - postavit dům. Dávali k dobru různá jména, různé nápady, a nakonec zůstali u svých vrstevníků a u Mandeliků padlo jméno KOTĚRA a u Bauerů jméno GOČÁR. Obě rodiny chtěly mít něco výjimečného, něco moderního, něco šik

V tomto albu se budeme věnovat panu Bauerovi a jeho osudové volbě – rodinné vile v Libodřicích
Bauerova vila je posledním z Gočárových realizovaných kubistických návrhů a byla postavena v letech 1912-14. Poslední předchozí práce byl obchodní dům U Černé Matky Boží (1911-12), a to bylo Gočárovi pouhých 31 let. U Bauera byla inspirací barokní nebo klasicistická venkovská vila s mansardovou střechou. Unikátní uplatněný znak kubismu na budově jsou tři patrové polygonální rizality, kde jsou okna i dveře olemovány hvězdicovými ornamenty. Jeden známý z oboru, který Gočára moc nemusel, prohlásil, že rizalit je král vší té dekorativní veteše, kterou lidový projektant dokáže na dům navěsit, aby uspokojil infantilní přání. Já toto hodnocení nesdílím a naopak se mi na vile asi líbí nejvíc.

Gočár měl zřejmě s Bauerem docela rušné chvilky. V projektu třeba bylo, že první patro bude sloužit jako ložnice rodiny. Jenže Bauer byl požitkář a praktický člověk, tak si prosadil ložnici v přízemí s tajným vstupem přímo do koupelny. Blízko měl také na záchod i do kuchyně, prostě chtěl v tom domě pohodlně žít. Také ho štvalo, že na krásnou jižní terasu se mohl pouze koukat z oken haly, tak tam nechal osadit dveře a bylo. Další problematická oblast byl nábytek. Ten panu Gočárovi opravdu nešel, a než mít tedy dekorativní nepoužitelnou parádu, tak zvolil praktický vestavěný nábytek. Pro současnost je smůla v tom, že z původního vybavení zůstalo málo, a nebyly ani fotografie, podle kterých by se dala udělat replika. Návrh oplocení a kovových vrat zůstal také na papíře, dům zůstal ve volném prostoru velkostatku až do roku 2009, kdy se vše podle dokumentace dokončilo.

Osud nebyl dobře nakloněn. Bauerova rodina ve vile pobývala do roku 1929, kdy statkář zemřel na to, čím se hlavně živil, na cukrovku. Bylo mu 50 let. Manželka Emílie se později znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovaly do Prahy. Za protektorátu byla Bauerova vila jako židovský majetek zabavena a Bauerova rodina zahynula během holocaustu. Dům se roku 1941 dostal pod německou hospodářskou správu a v roce 1945 vila připadla obci. Možná nakonec bylo velké štěstí, že zde bylo zřízeno sídlo místního národního výboru a po roce 1948 i byt místního tajemníka KSČ. Obecní knihovna měla archiv v koupelně, tak nedošlo k jejímu poškození a kadeřnictví byla asi jediná činnost, která trochu dům decimovala. Po roce 1989 stavba bez patřičné údržby rychle chátrala a obec nakonec udělala jedinou rozumnou věc, kdy v roce 2002 dům prodala Nadaci českého kubismu. Po rozsáhlé rekonstrukci byla vila v červnu 2008 otevřena pro veřejnost. Umístěné expozice jsou věnovány kubistické tvorbě, je zde mimo jiné největší sbírka kubistické keramiky na světě, dlouhodobě zapůjčená od soukromého sběratele.
Prostě všechno je dobré vidět na vlastní oči a poslechnout si k tomu krásné a zasvěcené povídání od milé průvodkyně :-)
35 fotek, 24.9.2017, 123 zobrazení, 216 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
ALB 1131
EVANG KIRK PEČKY (název jsem našel v cizojazyčném lexikonu a líbil se mi). Pečky, Česká republika a potažmo celý svět má užitek z toho, že se do Peček přiženil historik umění Dr.Miloslav Vlk. Objevil zde dosud neznámou a unikátní kubistickou stavbu evangelického kostela Stavba je světovým unikátem díky kubistickému interiéru ve všech detailech, tedy dodnes zachovaného a unikátního zařízení kostela, k němuž patří kazatelna, lavice, varhanní skříň, lustry i stůl Páně zvaný menza. Stavělo se podle projektu mladého architekta Oldřicha Lisky z Hradce Králové, a postupně zde vznikl evangelický komplex kostela s přednáškovou síní, zvonicí a farou

Záměr byl postavit kostel k 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, pozoruhodná je pomoc krajanů ve Spojených státech amerických. Ti přispěli na tu dobu obrovskou částkou 5 tisíc dolarů, ale v těžkých dobách první světové války došlo ke zdržení a stavba byla dokončena až 16. května 1918. Ojedinělost kostela v Pečkách spočívá v tom, že je zde naprosto celý interiér, protože jinak kubismus byl věnován pouze světskému prostředí a hlavně bytové architektuře, sochám obrazům a užitému umění. Ještě rarita, kostel měl komín a byl vytápěný

Kostel byl v roce 1998 prohlášen za kulturní památku, jeho fotografie obletěly celý svět díky zařazení do výstavy Český architektonický kubismus, která proběhla od prosince 2006 do března 2007 v Praze, poté v Drážďanech, v Berlíně, Záhřebu a v dalších světových metropolích. Celý tento výsledek je práce pana Dr.Vlka, který se ji snaží dostat do širšího povědomí, na její záchranu založil spolek Kubistin.

Interiér běžně není pro veřejnost otevřen, jsou zde pouze komentované zasvěcené přednášky objednávané předem. Bohužel současná situace je taková, že současné vedení kostela (farářka i kurátor) zásluhy pana Dr. Vlka popírá a dělá všemožné naschvály, aby mu jeho práci zošklivilo. Byli jsme i svědky nechutného zacházení, ale nakonec k prohlídce došlo. O to víc jsme vděčni za zpřístupnění této památky, které se už možná dalším zájemcům pro vyhrocenou situaci ve vztazích nepovede.

DĚKUJEME :-)
50 fotek, loni v létě, 110 zobrazení, 229 komentářů | klasická-fotografie, kultura, města, události
ALB 1130
Při cestě domů jsme měli malou zastávku v Trutnově. Spousta lidí si ho plete s Turnovem a ani já nejsem výjimka. Asi proto jsme tu zastávku vykonali. Trutnov (německy Trautenau) podle jedné verze založil město pán z Trautenbergu, podle jiné rytíř Trut, když svedli vítězný souboj se zde sídlícím drakem. Na paměť mýtické události se ve městě každoročně v květnu konají slavnosti draka a na radnici někdo přidělal plechovou příšeru. Trutnov je rozlohou 13.největší město v ČR, má přes 600 názvů ulic. Řeka Úpa v něm protéká v délce 16 km. Její převýšení na území města činí 100 metrů a přes řeku vede 19 mostů, 4 lávky a 7 jezů

Měli jsme velké štěstí, protože skutečně velkolepě pojali organizátoři letošní ročník venkovní výstavy Sochy ve městě. Do Trutnova museli dopravit víc než 10 tun materiálu. Největší instalací v historii akce je jedenáct metrů vysoká a šest tun vážící *Rozhledna* Čestmíra Sušky, kterou dva jeřáby zaparkovaly na Krakonošově náměstí. Na vrchol věže vede 63 točitých schodů, a tam se muselo vylézt. Ta příležitost se už nebude opakovat :-)

Bývalý člen skupiny Tvrdohlaví Čestmír Suška do Trutnova přivezl jeden ze svých nejúspěšnějších uměleckých projektů. Kovová konstrukce s perforovaným ornamentem představuje jako vždy spojení industriální brutality s křehkostí.

Čestmír Suška má do 13.října 2017 moc hezkou výstavu ve známé galerii Via Art v Resslově, kousek nad tančícím domem.
50 fotek, červenec 2011 až srpen 2017, 150 zobrazení, 141 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1129
Když se v Miletíně narodil roku 1811 u Erbenů Karel Jaromír, k českému buditeli měl ještě hodně daleko. Jeho otec byl cukrář a roku 1820 zde založil svoji živnost – cukrárnu. Aby lépe zajistil rodinu, vymýšlel nové receptury a moc se to nedařilo. Pak přišel spásný nápad. Všiml si, jak lidé nosí do kostela sebou modlitební knížky. Upekl dva perníky, vymyslel nápaditou sladkou spojovačku, vršek polil cukrovou polevou do které zasadil mandličky do tvaru kříže, a úspěch byl na světě. Možná malý Karlík se jich něco namazal, a možná byly i cestou k úhradě jeho právnických studií.

V Miletíně je i pomník KJE na místě bývalé radnice. Nebýt spolužáka Erbena jménem Jan Nepomuk Lhota, který ho přesvědčil, aby psal česky, tak tam pomník dnes nestál. Prostě cestou na výlet do Rtyně v Podkrkonoší nešlo jinak, než se ve vyhlášené Erbenově cukrárně zastavit a Miletínské modlitbičky si zde zakoupit. Bylo vidět, že se jednak šetří a jednak podle LIDLU odstranili křížek – jedna mandlička stačí :-)

Ve Rtyni jsme byli v pronajaté chaloupce a podnikali cesty do krásného okolí :-)
70 fotek a 1 video, únor 2012 až září 2017, 202 zobrazení, 209 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1128
Druhým cílem výletu byla Pravčická brána se Sokolím hnízdem, to bylo pro SOKOL jako stvořeno na míru. V zásadě se lze k Pravčické bráně dostat dvěma přístupovými cestami, ALE obě lze absolvovat pouze pěšky. Obě mají červenpu turistickou značku. Kratší, ale zato náročnější z nich, vede po z obce Hřensko. Po krátké cestě po silnici odbočuje u křižovatky Tři prameny, odkud lesní cestou 2 kilometry stoupá Dlouhým dolem až k bráně.
Delší Gabrielina stezka začíná v asi 2 kilometry vzdálené obci Mezní Louka a pokračuje úpatím Křídelních stěn. Tato druhá varianta je méně náročná díky mírnějšímu stoupání, její délka je asi 6,5 km. Byla to naše varianta, protože na Mezní Louku jsme dojeli autobusem se záměrem se tu naobědvat. Takovou neochotu a neprofesionalitu jsme nezažili už hodně dlouho. Možná jsme měli začít mluvit německy :-(

Pravčická brána (německy Prebischtor)je Národní přírodní památka, a je to největší pískovcová skalní brána v Evropě. Má rozpětí 26,5 metrů a výšku 16 metrů. Přidal jsem do alba ještě archivní záběr z roku 1866, kdy se jí česky říkalo ještě Přebíčská brána a byla zde jen bouda přilepená ke skále jako výčep a nocležna. Zámeček Sokolí hnízdo začal stavět v roce 1881 kníže Edmund Clary-Aldringen, za rok byla hotova a od roku 1882 se začalo poprvé vybírat vstupné. Dnes je další vstupné za hlavním vstupným a opravdu jeden neví, jak je to všechno možné.
Ubohý kapitalismus s nelidskou tváří :-(

Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala - škoda, zaslouží si to
50 fotek a 1 video, 9.9.2017, 143 zobrazení, 129 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1127
Když se SOKOL rozletí, tak začne třeba prohlídkou zámku. Bylo to v sobotu 9.9.- datum vhodný pro řadu svateb. Naše svatba byla se zámkem v Děčíně, hned nad soutokem Labe a Ploučnice. Jeho historie sahá až do 10. století , kdy si tu vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko na kontrolu lodí plujících po Labi. Později se to změnilo na hrad a nakonec rod z Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového.

Stát zde zřídil ze zámku kasárna, a tak se tu střídala vojska československé armády, německé armády, znovu československé armády a skončilo to sovětskou armádou. Přítomnost vojska skončila rokem 1991 a zřejmě to bylo na stavu objektu dost vidět, nyní probíhá náročná rekonstrukce. To všechno se stalo než jsme sem přišli my, a nádhernou přístupovou cestou vytesanou ve skále s dobrým jménem Dlouhá jízda a ohraničenou z obou stran vysokými zdmi se dostali až na objednanou prohlídku.

Škoda, že je zakázáno v interiéru fotografovat. Nechápu důvody, když tam není nic původního, ale možná je to z důvodu, aby někdo nepoznal věci, které mu doma chybí :-)
TIÉBÉLÉ  20
40 fotek, únor až srpen 2017, 249 zobrazení, 126 komentářů | vesnice, zábava
ALB 1126
.... náznak fotograficky lákavé exotiky lze najít i v ZOO :-)
42 fotek, 17.8.2017, 101 zobrazení, 141 komentářů | zábava, zvířata
ALB 1125
cestou na výlet do Podkrkonoší jsme si trochu vytěžili čas před ubytováním, nikd\y jsem tu nebyl, i když to mám relativně za humny :-)
50 fotek, 25.7.2017, 187 zobrazení, 160 komentářů | dokumenty, zábava
ALB 1124
V bývalém vojenském prostoru MILOVICE a z bývalých kasáren sovětské okupační armády pro 2.500 vojáků vzniklo unikátní centrum zábavy a poznání – MIRÁKULUM.
Mám to roky za humny a něco mi stále odrazovalo k návštěvě. Rozhodla to vnučka, které jsme vytvářeli program na prázdniny, a opravdu jsem žasli, byl to opravdu zázrak. Perfektní sportovní vyžití pro všechny, dobré kulinářské zázemí, rozumné ceny a kdo chtěl, mohl se jít podívat na naučnou stezku nebo okukovat pratura nebo divoké koně
Doporučuji všem k návštěvě :-)

POZN.:
Na naučné stezce se třeba dozvíte, že příroda kolem Milovic díky letité vojenské přítomnosti je přírodní unikát. Výcvikový prostor byl založen roku 1904, kdy rakouská armáda zabrala 3465 ha půdy, aby zde vytvořila cvičiště pro velká polní cvičení, byla zde i střelnice. O rok později bylo ve zdejším táboře už 2000 osob. Jak šel čas, tak se vojska střídala, ale zdejší půda nikdy nepoznala pesticidy, herbicidy ani umělá hnojiva, se kterými si sama nedokáže poradit. Paradoxně je zde zachováno velmi hodnotné životní prostředí, téměř netknuté lidskou činností, a dokonce i těžká pásová technika tomu prospívala. Několik let zde probíhalo náročné čištění od nevybuchlé munice, které již bylo skončeno. Zajímavostí je, že největší množství nalezených výbušnin pocházelo z výbavy Československé lidové armády a Wehrmachtu.
46 fotek, 22.7.2017, 123 zobrazení, 116 komentářů | architektura, dokumenty, města
ALB 1123
Zámek Křinec jsem znal důvěrně po dobu 4 roků základní školy do roku 1964, kdy jsem školu opustil. později byl pro technické ohrožení uzavřen. V rámci modernizace učeben se totiž vybouraly příčky, a některé byly i nosné. Nebudu do toho tahat politiku, způsobené chyby se nyní musí složitě odstraňovat.
Zámek nechal postavit v raně barokním stylu v roce 1649 italský hrabě August Pavel z Morzína. Za návrhy zámku stojí zřejmě proslulý stavitel Carlo Lurag, kterému se připisují mimo jiné i kostel sv. Ignáce v Praze, zámek Humprecht a řada dalších zámků a staveb. V té době stavěl Carlo Lurag uzámek v Náchodě, tak to musel dostat velké všimné, aby začal i v Křinci. Podle dokladů stavba trvala 10 let.

Průvodce dopodrobna umí popsat vývoj majitelů, za zmínku stojí rok 1808, kdy panství kupuje frankfurtský bankéř Simon Moric Bethmann, který byl později povýšen na barona. V majetku Bethmanů byl zámek do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů konfiskován.V roce 1949 je zde zřízena škola. Tím to pro mne začalo i skončilo :-)

Aktuální návrat na místo činu byl pro mne překvapením nejen průvodcem v roli anděla. Nebylo to ani mobiliářem a kostýmy, skoro nic není původní a kostýmy jsou divadlkní, Zázrakem pro mne byly zachovalé unikátní modré rokokové salonky s úžasnou štukovou výzdobou. To je přepych, který mi zůstal utajen.

Současný majitel pan Harapes vrací zámku slávu, a snad v příštím roce bude dokončena i nová fasáda, tak mu držím palce :-)
56 fotek, loni v létě, 121 zobrazení, 178 komentářů | architektura, cestování, kultura, města
ALB 1122
SOBOTKA má historické jádro, které je městskou památkovou zónou. Roku 1957 byla založena tradice Šrámkovy Sobotky jako národního festivalu českého jazyka a literatury. Vyvinul se z původních setkání zaměřených na Šrámkovu tvorbu a od roku 1961 se přeměnil v týdenní seminář o mateřštině, vždy s nějakým nosným ústředním tématem. V roce 2017 to bylo ve dnech 1.- 8.července, a my jako z udělání jsme se úplně na konci festivalu stali jeho účastníky. Bylo to jednoduché, stačilo jen vstoupit na zahradu Šrámkova domu.

Nebyli jsme tam dlouho, krásných míst na podívání je tu mnoho. Také se nedá pominout ochutnávka vyhlášené cukrářské speciality, kterou je Miletínská modlitbička. Pokud se ale někdo chystá být opravdu světový, tak navštíví zrenovovaný objekt italského sochaře Claudia Parmiggianiho. Dílo, jehož další části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii.

Skulptura byla odhalena roku 1991 a je nazývána Dům pod půlměsícem. Vypadala zdáli trochu jako veřejný záchodek, ale snad to tam nyní nikdo ani nezkusí. Po stržení původní zchátralé skulptury bylo místo upraveno, vytvořeny posílené základy a ze sedmi tisíc lícových pálených cihel – jen mnohem kvalitnějších než ty původní – byl celý objekt vystavěn znovu.

Autor nutí k cestování – zbývající tři části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii. Toto dílo nelze nikdy uvidět celé najednou. Jeho smysl viděl Parmiggiani v pouti v prostoru a čase, kterou je třeba podniknout ke všem čtyřem stavbám. Čtyři architektonicky pojaté objekty z neomítnutých cihel jsou koncipovány do čtyř světových stran:

První část, která představuje sever, byla postavena roku 1975 v Collebeatu v Itálii a pojmenována Clavis – Klíč, druhá nese název La grande Pietra – Balvan, vznikla v roce 1983 v Egyptě a symbolizuje jih. Pomyslným západem a zároveň třetí plastikou v pořadí byla La Torre – Věž, která stojí od roku 1989 u zámku Saint-Géry u Albi ve Francii. Sobotecká skulptura Casa sotto la luna – Dům pod půlměsícem představuje východ a celé dílo uzavírá. Kdo dosud nepochopil, tak Dům pod půlměsícem představuje HUMPRECHT.

Sobotka se díky němu stala součástí umělcova mystického prostoru, který nelze nahlédnout jako celek – člověk, který se s ním chce seznámit, se musí stát poutníkem, jednotlivá místa navštívit a přijmout jejich tajemství. K tomu ostatně vyzývá i nápis na vršku sobotecké skulptury – SIATE MISTERIOSI – Buďte tajemní
…. A to jsme ihned byli :-)
35 fotek, červenec 2017, 446 zobrazení, 136 komentářů | architektura, cestování, zábava
ALB 1121
Ten den bylo od rána krásně a vše bylo jako stvořeno na bezva výlet. Zvolili jsme za svůj cíl prohlídku hradu Kost, jen jsme zapomněli na bolestnou souvislost, že byla sobota, a že tento podobný nápad mělo dalších asi několik set lidí. Už při příjezdu k hradu jsme viděli nemožně obležené hradby, fronty na vstup a všechna parkovací místa byla obsazena. Nešlo nechat ani auto u cesty, zaparkováno bylo možná až za několik kilometrů. Jediné moudré rozhodnutí bylo se na Kost vykašlat a zkusit blízký Humprecht a Sobotku

Opustili jsme tedy údolí Plakánku a vydali se na čedičový kopec Palánek, kde stojí již z dálek viditelný elipsovitý lovecký zámek Humprecht. Měli jsme štěstí, že jsme přišli na začátek prohlídky, bylo tu i málo lidí. Jen mi mrzelo, že byl údajně zákaz fotografování v interieru, tak těch několik vnitřních fotek jsem doslova kradl. Zámek byl postaven jako parafráze Galatské věže v Cařihradu Italem Carlo Luragem v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Ten jej zamýšlel jako dar své italské manželce, pro kterou ale Čechy byly studenou zemí a tak zde nebyla ani jeden den. Tak se stalo, že zámek nese jméno po svém majiteli a jeho největší zajímavostí je zcela určitě 16 metrů vysoký sál s jedinečnou akustikou a 6-8vteřinovou několikanásobnou ozvěnou. Carlo Lurago postavil také zámek v Křinci, kam jsem chodil na základní školu

Humprecht roku 1678 vyhořel – opravou byl pověřen F. Ceresola. Při opravě (1678-81) byl navýšen o patro, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy. Základ zpevnily kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže r. 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku a přízemí bylo zesíleno obezděním. Další opravy byly roku 1829 a 1937-38. Při první pozemkové reformě roku 1926 připadl městu Sobotka a od r. 1958 je zde muzeum.
52 fotek, 3.8.2017, 498 zobrazení, 415 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, zábava
ALB 1120
Když Eva Skláďa řekne, že se má jít na výstavu než skončí, tak jsme tak učinili :-)
Ten den právě končila http://sklada.rajce.idnes.cz/Sylfidy_u_Prastanku

Trochu nám k tomu pomohlo, že právě ve čtvrtek byl v Praze odpoledne náš BD (Beauty Day), rozuměj kadeřník a prédikura, tak jsme se vydali do Prahy už odpoledne. Doma azuro, ale cestou jsme si uvědomili, že má v Praze pršet a my jsme byli bez deštníků.
Na končící výstavu v atriu budov Národního divadla jsme dorazili s prvním deštíkem, zažili pár veselých příhod a v plném již dešti vyrazili na náš Vyšehrad. Bál jsem se, že se fotky v mokrém foťáku rozpustí, tak jsem hned udělal albíčko :-)
SKRAMNÍKY  21
28 fotek, červenec 2017, 101 zobrazení, 61 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1119
Cestou do Kouřimi jsme si při průjezdu obcí Skramníky slíbili, že se zde musíme zastavit. Trochu jsme si napravili zklamání, co jsme měli ze zastávky v Klášterní Skalici. Důvodem byl kostel s dřevěnou věží, který prosvítal v zatáčce mezi stromy.

První zmínka o obci je z roku 1032, kdy kníže Břetislav I. věnoval Sázavskému klášteru mimo jiné též vesnici Zkramnyk, ke klášternímu zboží náležela obec až do husitských válek. V roce 1436 obdržel ves od krále Zikmunda majitel Radimi, Volfart z Javorova spolu s dalšími statky. V roce 1492 se jako majitel vsi uvádí Jindřich Smržovský, majitel černokosteleckého panství, jak uvádí list krále Vladislava. Do roku 1783 byly Skramníky součástí lichtenštejnského panství Kostelec nad Černými lesy, poté až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 k lichtenštejnskému panství Radim

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele - Stavebníkem dnešního kostela, připomínaného jako farní v roce 1356, byl nejspíše Sázavský klášter, jemuž vesnice náležela již v období raného středověku. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že ve vsi existovala i starší svatyně, jejíž založení se dle místní tradice klade do roku 1056. Tuto hypotézu by mohla podporovat románská konzola z červeného pískovce, na které je zobrazena hlava s vypouklýma očima a náhrobek na hřbitově, pro který byla využita románská hlavice, obě památky pocházejí z počátku 12. století.

V období po třicetileté válce se kostel stal střediskem duchovní správy pro velkou část Českobrodska, zejména v době působení faráře Jana Fridricha Ambrosia (zemřel 1707) a Floriána Josefa Mikulovského (zemřel 1746). Páter Florián nechal postavit před kostelem sochu sv. JN roku 1715
10 fotek, 6.7.2017, 176 zobrazení, 35 komentářů | cestování, dokumenty
ALB 1118
Postupně v našem okolí mapujeme stopy dávné minuloisti - někdy s úspěchem, jindy jako zprávu pro ostatní SEM UŽ NECHOĎ
Příbšh je tak krátký, že stačí si ho přečíst na jednotlivých fotkách :-)
60 fotek, 6.7.2017, 106 zobrazení, 139 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1117
KOUŘIM. Jméno Kouřimi je prý odvozeno od skutečného kouře, kterým dal kníže Lech praotci Čechovi znamení, aby věděl, na jakém místě se usídlil. To musel být sakra oheň. Tyto povídačky ale nesnižují význam tohoto místa od nepaměti. Asi v 6. století n. l. přicházejí Slované z kmene Zličanů a v 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim. Kdyby býval mocenský souboj u Štolmíře nevyhrál Václav Přemyslovec, nýbrž kouřimský kníže Radslav z kmene Zličanů, možná bychom dnes měli Kouřim za hlavní město. Že však měl osud jiné plány, má dnes toto městečko od hektické metropole daleko.

Význam mohutného opevněného hradiště se mohl směle opravdu měřit s Prahou, a bylo také jako velké nebezpečí ve dvou taženích Václavova bratra Boleslava I., zvaného Ukrutný, zničeno a následně přešlo do majetku Slavníkovců . Ale ani tento rod neměl u Přemyslovců pochopení a byl v Libici nad Cidlinou roku 995 vyvražděn.
Současná Kouřim, asi 1 km severozápadně od Staré Kouřimi a kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla patrně založena ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II.[5] Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi trval až do roku 1547, kdy byla oslabena konfiskacemi v souvislosti s účastí v protihabsburském povstání.

Město je pozoruhodně zachovaný celek se středověkým půdorysem, velkou částí hradeb a gotickým kostelem sv. Štěpána na náměstí, které je zachováno v původním rozsahu 16 250 m2 od založení města, a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Významnou zvláštností města je jeho označení za geografický střed Evropy, tedy místo protnutí 15 poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky, z něhož je přesně měřitelný tzv.pravý sluneční čas, který určuje středoevropské časové pásmo.

Závěrem lze jen dodat, že se sem musíme ještě vrátit :-)
60 fotek, 6.7.2017, 80 zobrazení, 120 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1116
Muzeum lidových staveb v Kouřimi , které je u mne v mysli za vedeno jako skanzen KOUŘIM, bylo založeno roku 1972 v prostředí starého ovocného sadu. Kmeny starých třešní jsou dominantní a ničím neohrožené a jsou dobrou kulisou sbírkám budov. Místo bylo veřejnosti zpřístupněno v roce 1976 a bohužel se stále vedou nové a nové koncepce, jak má skanzen vypadat, tak ho to docela poškodilo. Nejen to. Roky se zde vlekl restituční spor, který byl ukončen až roku 2012. Bylo to tu všelijaké. Třeba jsem tu zažil filmaře, kteří v rámci reklamy na kávu nechtěně zapálili starou roubenku, když si neprověřili, že komín pece je jenom atrapa, nebo v areálu po uzávěrce návštěv skanzenu byla dále v provozu historická hospoda s volným pohybem čurajících hostí, … tak tomu už naštěstí odzvonilo.
Moje aktuální návštěva byla po letech a změny k lepšímu jsou zde patrné

Co nového mi skanzen poskytl? Třeba lidový zvyk nocování sv. Jana, který jsem neznal. Je vidět na snímku http://bele.rajce.idnes.cz/skanzen_KOURIM/#2017_Kourim_6.7._MIL_089.jpg

Jedná se o pozoruhodný lidový obyčej spojený s rituálním sběrem bylin v předvečer svátku sv. Jan Křzitele. Nejvíce byl rozšířen na území severovýchodních Čech a k našemu překvapení se o tom bavili mladí manželé s malým děckem, že to ještě stále tak praktikují. Důležitý byl magický počet devatera bylin, které směla sbírat panna s rukou ovázanou bílým šátkem. Nesměla celou dobu promluvit a nesměla se zmýlit. Devatero bylin bylo: pelyněk-černobýl, třezalka, kostival, máta, kapradí, meduňka, blín, mateřídouška a černý bez. Byliny byly po přinesení rozloženy pod stůl, na ně se symbolicky dala postýlka pro sv. Jana a stůl byl pokryt bílým ubrusem až na zem. Do vzniklého úkrytu se dával talíř, na který se dávaly pro děti drobné mince a sladkosti, jako dar a požehnání sv. Jana za to, že zde mohl přespat. Postýlka zůstávala pod stolem až do 2.7., potom byly byliny dosušeny a přidány dobytku do krmení.

Dnes je několik problémů k realizaci, když pominu pannu s příslušnými znalostmi, tak najít místo, kde ty byliny volně rostou :-)
18 fotek, 27.6.2017, 81 zobrazení, 46 komentářů | cestování, dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1115
Kousek od skanzenu Veselý kopec byla upoutávka na starý židovský hřbitov, tak jsme se tam před návratem domů ještě zastavili, a byla to zajímavá zastávka. V první polovině 18. Století se v Dřevíkově usadila židovská menšina, která založila asi roku 1760 tento hřbitov.V roce 1860 byl opraven a rozšířen, a byla vystavena vstupní zastřešená brána s přístupem od vesnice. Brána byla dostatečně velká, aby se do ní schoval pohřební vůz v případě nepohody. Hřbitov je zajímavý právě tou změnou vstupní brány na opačné straně hřbitova než byla původní. Proto jsou první staré náhrobky z dnešního pohledu otočeny zády ke vchodu. Zajímavé jsou i staré náhrobní kameny s překladem nápisů na nich
71 fotek, loni v létě, 216 zobrazení, 189 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1114
Říká se , že "...Příliš vědění škodí, u kořenů má být tma..." Naše poznání už je ale tak promlčeno a současná neznalost tak nikoho nezajímá, tak ještě že to alespoň skanzeny připomínají :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.