Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

50 fotek, léto 2008, 82 zobrazení, 77 komentářů
60 fotek, léto 2008, 59 zobrazení, 138 komentářů | architektura, cestování, kultura, lidé, zábava
ALB 1042
Závěrem každé delší cesty jsem dělal sbírku oken typických pro tu oblast.
Ani zde to není výjimkou :-)
50 fotek, červenec 2008 až leden 2017, 57 zobrazení, 148 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1041
Město Rennes je nejdůležitější město v Bretani a dříve to bylo hlavní město Bretaňského knížectví. Aktuálně desátá největší francouzská městská oblast s 700 000 obyvateli se sídlem prefektury departementu. Unaveni ze všech kostelů jsme navštívili jen katedrálu St Pierre, klasicistní stavbu z roku 1844, potom chvíli v parku Parc du Thabor.

V roce 1720 téměř celé město lehlo požárem, byla zachována jen malá část původních dřevěných hrázděných budov. Nové domy už se stavěly převážně z kamene a měly už jiný charakter. Ten původní má ale neskutečné kouzlo v tvarech i barvách, a to byl ten hlavní dojem, který jsme si kromě palačinek a dobrého jídla odsud sebou odnesli :-)
52 fotek, červen 2008 až leden 2017, 145 zobrazení, 128 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, události
ALB 1040
Na konci Normandie a na dohled do Bretaně stál od nepaměti 80 metrů vysoký, žulový přílivový ostrov s rozlohou necelý kilometr čtvereční. Je zde úkaz, který jsme nemohli při své návštěvě vidět, ale přesto roky existuje. Je tu v Evropě největší rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu, a představuje docela slušných 15 metrů. Za přílivu je hora v moři, za odlivu se obnaží mořské dno až do vzdálenosti 10 – 15 kilometrů.

To místo se určitě líbilo už Keltům, nicméně roku 709 zde byla vystavena modlitební kaple. Roku 966 ji daroval Richard I., vévoda z Normandie, benediktinům, kteří tu založili opatství. Stalo se zde významné poutní místo a jedno ze vzdělanostních center západní Evropy. Patronem ostrova se stal archanděl Michael. Stavby se rozrůstaly a pro potřeby opatství i krále zde byla i vojenská posádka a pevnost. Také vězení zde bylo. Francouzská revoluce se i zde podepsala brutálním ničením soch s náboženskou tematikou – prostě byl tady docela fičák. Klášter revolucionáři vyrabovali a stalo se z něho vězení pro kontrarevolucionáře. Dokonce z něj museli vyházet veškerou dlažbu, aby neposloužila ke stavbě barikád. Komplex pak chátral a dokonce se uvažovalo o jeho demolici. Naštěstí se tak nestalo a aktuálně zůstává opatství majetkem státu. Biskupstvím Coutances-Avranche byla povolána skupina mnichů, která zde prodlužuje 1300letou řeholní přítomnost.

Důležité pro současnost je, že objekt je od roku 1879 spojen s pevninou náspem, takže jsme mohli dojet naším busem až pod vstupní brány. Pokud chcete při tak vysoké návštěvnosti, která je po Paříži největší, něco z prohlídky mít a nestrkat se s davem lidí, musíte přijet co nejdříve. Myslím, že se otevírá v 9 hodin, a přestože jsme tu byli před devátou, už tu jeden autobus stál. Bylo před bouřkou a za chvíli začalo docela vydatně pršet. Mnozí nadávali na zkažené počasí, ale ten déšť k perle francouzské gotiky docela patřil. Mělo to všechno nádhernou ponurou atmosféru – kdo to má?

Když jsme v poledne odjížděli, tak se tam stejně nahrnuly snad stovky lidí z desítek autobusů dobře vyspinkaných hotelových hostů. Tak tomu jsme se krásně vyhnuli
60 fotek, červen 2008 až leden 2017, 130 zobrazení, 260 komentářů
ALB 1039 – Harold a Vilém Dobyvatel
Váhal jsem jak nazvat ta krátká zastavení ve městech Caen, Bayeux, Villedieu a camp Deauville, kde jednotící jméno pro všechno je Vilém Dobyvatel. Stejně všechno naše očekávání směřovalo k pláži Omaha a památníkům na vylodění spojenců v Normandii 6. června 1944
Nicméně Vilém byl v tomto kraji hodně známou postavou, tak jdeme do něho
CAEN - Město se poprvé připomíná roku 1027 a Vilém Dobyvatel (1028-1087)- normanský vévoda a anglický král - zde po roce 1060 vystavěl hrad a dva kláštery s románskými kostely. Kostel St.Etiene- sv. Štěpána , kde byl také pohřben, a kostel sv. Jiljí. Zastávka v Caen se týkala pouze kostela sv. Štěpána dlouhého 100 metrů, kde bylo mužské opatství . Zušeno v roce 1793. Vlastní kostel byl vysvěcen kolem roku 1077, v chóru je pouze náhrobní deska Viléma Dobyvatele, hrob byl zničen protestanty v 16. století. Bohužel jsme nenavštívili jeho hrad vybudovaný asi roku 1060 na rozloze 5,5 ha. Patřil mezi největší v západní Evropě a sloužil jako pevnost až do 20. století
BAYEUX – krásné místo, ale turistickým lákadlem není jen kostel Notre Dame, ale hlavně tapiserie de la Reine MATHILDE …Královna Matylda byla manželka Viléma Dobyvatele a byla údajně ona, kdo nechal zhotovit tapiserii popisující příběh Ovládnutí Anglie Normany. První stranou v boji jsou anglosasští Angličané, vedení Haroldem II., který byl krátce před tím (jako mocný vévoda) korunován králem Anglie. Proti nim vystupují Normané (potomci Vikingů) vedení Vilémem, vévodou z Normandie. Příslušnost postav na tapisérii k jedné či druhé straně lze rozeznat podle jejich vzhledu. Normané mají podle průvodce vyholený zátylek, naopak Anglosasové mají vlasy až na krk a nosí knír. Když jsem viděl tapiserii na vlastní oči, tak jsem se musel těm rozlišujícím znakům smát. Lepší rozpoznávalo pro mne bylo, že Normané byli na koních a Angláni byli jako pěšáci
Nicméně tapiserie (lépe řečeno výšivka) je opravdu unikát. Je to pruh plátna o délce 70 metrů, šířky 0,5 metru, který popisuje v ústředním pruhu 58 scén – 1500 osob a Halleyova kometa věštící Haroldovu smrt. Výpravná záležitost popisující normanskou invazi Viléma Dobyvatele do Anglie a bitvu u Hastingsu ze dne 14. října 1066. Na výjevech jsou např. situace * kdy anglický král Eduard posílá vévodu Harolda do Normandie , …* kdy je Horald u Pikardi zajat a normanský král Vilém ho osvobozuje … * kdy Harold slibuje Vilémovi věrnost ale porušuje společnou úmluvu a jemu navzdory se nechává v Anglii korunovat králem, …* kdy zazáří na nebi Halleyova kometa jako předzvěst špatného znamení, … * kdy pořádá trestnou výpravu do Anglie, aby nakonec Harolda usmrtil a Vilém Dobyvatel sám byl korunován anglickým králem
Tapisérie je opatřena nápisy v latině, krajní pruhy jsou místy dekorativní, jinde znázorňují roční období a velikost bojových ztrát nebo naopak zisk. Problém je vlastní prohlídka, tapiserie je za sklem a oddělena zábradlím - vše se leskne. Prochází se kolem bez zastavení, tak není čas prohlédnout detaily i když je možnost použít sluchátka a radioprůvodce, bohužel jen v použitelné angličtině, což vzhledem k rychlosti a odborným termínům není ten největší přítel pro stíhání všeho, natož potom něco seriozně fotografovat. Zážitek to každopádně je velký.
Jako kuriozita je skutečnost, že první známou repliku tapiserie vytvořilo v roce 1886 v Anglii 35 žen, a v letech 2004-2007 vytvořila další repliku textilní výtvarnice a učitelka dějin umění Věra Mičková z Olomouce
50 fotek, červen 2008 až leden 2017, 92 zobrazení, 110 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1038 – Honfleur
Honfleur jsem si představoval větší a méně krásný. Asi to nebylo jen tím prestižním umístěním v kytičkové soutěži měst a vesnic severní Francie Concours des villes et villages fleuris. Honfleur prostě takový je. Malebný starý přístav (vieux bassin) a kolem domy, které dávají nepokrytě najevo, že zde byli mistři stavby lodí – tolik jich je podepsáno v konstrukcích domů nebo kostelů. Typické fasády domů pokryté břidlicí byly předlohou pro malíře jako byl například Gustav Courbet nebo Claud Monet a další, kteří vytvořili École de Honfleur (Honfleurská škola), která přispěla k vytvoření impresionistického směru

První písemná zmínka dokládající existenci Honfleuru pochází z roku 1027od Richarda III. , vévody z Normandie. Prestižní místo pro přístav bylo důležité jak pro válku, tak pro obchod, tak i třeba pro trh s otroky. Město bylo jedním z pěti míst Francie, kde se toto odehrávalo. Odsud byly vypravovány i objevitelské výpravy, které získávaly pro Francii kolonie. Snad pozitivní byly expedice do Ameriky, a bylo zajímavé stát před domem Samuela de Champlain, který v roce 1608 při jedné z výprav založil v Kanadě město Québec

Při procházce městem bylo zajímavé navštívit veřejnou prádelnu, nebo nejstarší kostel sv. Štěpána, nebo gotickou perlu kostel sv. Leonarda. Jako perlička se mi ale jevil starý dřevěný dvoulodní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, kde bylo uvnitř opravdu znát, že byl dílem mistrů, co staví lodě. Starší část je až z 15. Století. Raritou je i venkovní fasáda, která je pokrytá drobným zdobným šindelem z dřeva kaštanovníku, které se v místním nářečí nazývá „essentes“, proto se tedy takové pokrytí nazývá „essentage“. Jako chytré opatření se jeví i vysoká zvonice kostela, která stojí samostatně dosti vzdálená od hlavní budovy kostela. Zvonice je asi na nejvyšším místě Honfleuru, a věž je hodně vysoká a přitahuje blesky. Vzdálenost měla zabezpečit bezpečí v případě požáru

Milé městečko, na které všichni rádi vzpomínáme :-)
60 fotek, červen 2008 až leden 2017, 115 zobrazení, 137 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1037

LE HAVRE – další naše zastávka byla tato vstupní brána do Normandie a také vstup do hlavního města Paříže z Atlantského oceánu. Tam jsme tentokrát nepotřebovali jet, a tak nám stačilo objevit jak vypadá město ze 16. století a přístav po totálním zničení za 2.SV

Pro mne moc studené a technické, nicméně díky přestavbě v letech 1946 – 1964 je dnes zapsané na seznamu dědictví UNESCO za výjimečnou rekonstrukci jednoty a celistvosti. V tom má hodnocení 100% pravdu. Obnovy se ujal architekt Auguste PERRET, který celé město postavil znovu a je celé z betonu. Někde zdobného, někde jen tak přiznaného ze šablon, ale z betonu. Takto je postaven i kostel St.Joseph s věží vysokou 107 metrů. Pobyt v jeho prostoru je nesmírně působivý, tak slova architekta Perreta, že i beton může být krásný, zde platí na 100 %. Stejně silným dojmem působil kostel Eglise Saint Michel.

Možná tento tvůrčí počin zaujal i ještě slavnějšího architekta Oskara Niemayera, který zde postavil kulturní sál podobný sopce a nazval ho příznačně VULCANO LE EDEN. Nenápadná stavba, která ožívá nejvíc v noci :-)

***
Most NORMANDIA - v těchto místech už je Seina dostatečně těhotná – její šíře je asi 2 kilometry. Do roku 1935 se zde řešila přeprava pouze trajektem, potom mostem z roku 1959. Aby se pořešila dálniční doprava mezi městy Le Havre a Honfleur, tak v roce 1989 začala výstavba unikátního a krásného závěsného lanového mostu, který má honosné jméno – most NORMANDIA

Most byl navržen Michelem Virlogeuxem a stavba trvala 7 let. Otevřen byl 20. ledna 1995 a stál tehdy neuvěřitelných 2.000.000.000 Franků. Kolik to je v přepočtu na jinou měnu si každý musí spočítat podle kurzu, k jakému datu to chce mít vyjádřeno, jinak to bylo asi za 465 milionů dolarů. Za ty peníze se postavil 2,4 km dlouhý most zavěšený na 184 lanech, které jsou rozděleny na dva pylony ve tvaru obráceného Y. Jejich výška je 214,77 m a mají od sebe rozpětí 865 metrů. Lana mají průměr 17 cm a jsou dlouhá od 95 do 405 metrů. Do armování se použilo 19.000 tun oceli. Světlost mostu je 51 metru

Docela slušná technická zajímavost, a navíc nesmírně krásná :-)
60 fotek, červen 2008 až leden 2017, 110 zobrazení, 168 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1036
Další naší významnou zastávkou bylo město ROUEN založeno jako římská osada. Od té doby uteklo hodně času a dnes je všechno jinak. Zajímavostí a památek má město jistě hodně, ať je to katedrála Nanebevzetí Panny Marie otvíraná 1. října 1063 za přítomnosti Viléma Dobyvatele, nebo jsou to hodiny z roku 1529 – GROS HORLOGE (normansky neumím, ale že by to byl v překladu velký orloj?). Gotická katedrála s výškou 151 metrů se nedá přehlédnout a docela mi vadilo, že zde nějaký lobbista utápěl dotační peníze na její tzv. revitalizaci. Levá věž byla už se zbytky lešení, ze kterého vykukovala asi pískem otryskaná fasáda, která v dokonalé hladkosti a bělobě připadala spíše jako plastové LEGO

Ačkoliv je tento unikát sídlem rouenského arcibiskupa, který je zároveň primasem Normandie, tak stejně nejvíce nás zajímal příběh Johanky z Arku, která zde byla jako tzv. kacířka dne 30. Května 1431 ve věku 19 let upálena. Přiznám se, že mi z jejího příběhu byla tak trochu špatně, když si člověk uvědomí věrolomnost politiky – potažmo francouzské politiky – třeba i aktuálně v kontextu k naší republice za 2.SV i EU.

Johanka ve svých 16 letech dokázala aktivovat lidový odpor proti okupujícím Angličanům a v zájmu Francie svedla řadu vítězných bitev. Francouzský král, pro kterého toto vše vybojovala, se lekl její popularity u vojáků a lidu, a v rozhodujících bojích ji nechal bez podpory. Zřejmě zradou byla zajata 23. května 1430 Burgunďany, kteří ji za 10.000 tourských liber prodali Angličanům. Byla odvlečena do Rouenu před soud, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, a byla odsouzena jako čarodějka a kacířka a dne 30. května 1431 byla na náměstí Vieux Marché (Starý trh) upálena. Bylo to opravdu rychlé a kruté zúčtování s někým, kdo právě Francii nejvíc pomohl.

Na náměstí Vieux Marché je tržiště i nyní, na místě hranice je postaven kříž a ohromný moderní kostel sv.Jany z Arku. A aby Francie odčinila svoji ostudu, tak si ji nazvala svojí patronkou. Takhle se dělá velká politika
50 fotek, 28.6.2008, 106 zobrazení, 213 komentářů | architektura, cestování, lidé, města, příroda
ALB 1035
Fécamp bylo v Normandii naše první zastavení a nocování v kempu. Místo mělo kdysi bohatou historii. Narodil se zde panovník Normandie Richard a možná tato skutečnost vedla k založení opatství podle benediktinského řádu. Byl vybudován honosný kostel svaté Trojice ze světlého caenského vápence a kamene z Fécampu, který byl vysvěcen v roce 1106 arcibiskupem z Rouenu. Údajně zde byla relikvie svaté Krve, druh svatého Grálu přitahoval rybáře a poutníky. Originál této relikvie jsem vidě v Bruggách v Bazilice svaté Krve. Tato relikvie přinesla opatství mnoho darů a to se stalo nejhonosnějším v celé Normandii. To byla středověká minulost. Možná se k tomu časem přidala trocha pirátství, trocha řemesel okolo výroby lodí a určitě rybaření. Politikaření a čas vedl k tomu, že na začátku 13. století bylo město připojeno k francouzskému království.

Pro nás to bylo místo s krásným jednodenním zázemím, místo s vůní květin a laskavých lidí. Asi sem není ani příliv turistů, nenašel jsem nikde ani poznámky o něčem významném, co by aktuálně stálo za prozkoumání. Těšíme se proto na další místa naší expedice Normandie – Bretaň :-)
26 fotek, leden 2010 až leden 2017, 184 zobrazení, 28 komentářů | klasická-fotografie, příroda, zábava, Soutěž: Zima, Sníh
ALB 1034
Doklad o tom, že zima nemusí být nutně bíla :-)
60 fotek, březen 2008 až září 2016, 121 zobrazení, 359 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1033
Měl jsem trochu čas na inventuru pražských fotek - zbyly už jen asi 3 takové ucelené soubory časem ke zviditelnění. Co s tím zbytkem - trochu zajímavé je zde, a s ostatním jsem se rozloučil. Šuplík zůstal prázdný na nové příběhy.

Popisky většinou schválně neuvádím, tak si může každý zahádat co to je a odkud :-)
Třeba si někdo jen uvědomí, že kolem těchto míst už také prošel a potěší ho jako mne :-)
17 fotek, červenec 2012 až prosinec 2016, 125 zobrazení, 108 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, rodina-přátelé, umělecké, zábava
ALB 1032
S dokončením cyklu alb z Říma mi naskočilo jedno velké podobenství PRAHA - ŘÍM
Významný italský barokní architekt Gian Lorenzo Bernini proslavil Řím a v něm náměstí Piazza Navona fontanou dei Quattro Fiumi (Fontánou čtyř řek). Jsou v ní umístěny sochy říčních bohů reprezentující čtyři velké světové řeky z tehdy známých kontinentů, kde měl papež duchovní autoritu. NIL - AFRIKA, DUNAJ - EVROPA, RIO della PLATA - AMERIKA a GANGA - ASIE
http://bele.rajce.idnes.cz/ROMA_-_Piazza_Navona

Světoznámá dáma světového surrealismu českého původu Anna CHROMY (*1940 Český Krumlov) dala Praze svým způsobem také Fontánu čtyř řek – vlastně pěti řek. Jsou od roku 2002 na Senovážném náměstí – dva roky po vynikající výstavě na Ovocném trhu. Nevím, jestli při tvorbě fontány bylo postupováno podle podobného schématu, ale na kašně je zastoupení
DUNAJ – EVROPA (houslistka), GANGA – ASIE (mandolína),
AMAZONKA – AMERIKA (flétna) , MISSISSIPI – AMERIKA (trubač)

Zbývá ještě opodál stojí cí solitérní socha NIL – AFRIKA. V Římě ho nechal Bernini s přikrývkou na hlavě, protože se něvědělo, kde pramení. Nevím, jestli se to už od té doby ví, ale tady to má význam probouzejícího se boha Nilu.

Pokud si vzpomínám, tak po instalaci byly sochy výrazně modré se zlatými stuhami a doplňky – přišlo mi to tenkrát hodně kýčovité, jakoby z laciného plastu. Dnes už jsou barvy oprané a možná jim to sluší víc

PF 2017 – přišla mi úsměvná ta obutá noha, co nás kope pro štěstí do zadku.
Tak krásný rok 20177 přeje BELE :-)
ROMA EMOCE 16
50 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 133 zobrazení, 143 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
ALB 1030 – ROMA EMOCE
Skončila rekonstrukce fotografií z expedice LZB do Říma konaná ve dnech 27. - 31. října 2010. Už jsem se bál, že k tomu nikdy nedojde – dobývaly se ze zničeného externího disku … a nejen tyto. Vyšlo to na dobrých 20 alb, ale mohlo jich být klidně i dvojnásobek – ostatní si už vážně nechávám jen v archivu. To důležité jsem tu poznamenal, a v tomto balíčku jsou i všechny úvodní snímky z alb a odpovídající link na ně

Hledat důvody k návštěvě Říma je zbytečné – myslím si, že každý návštěvník po příjezdu si to svoje najde. Ať jsou to památky, nebo muzea, nebo galerie či výborné jídlo. Jednotlivé i vše najednou dává smysl a nezapomenutelný zážitek. Přeji všem to zažívat vlastními smysly :-)

POZN.: úvodní foto má jediný význam – vyznání věčnému městu
66 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 135 zobrazení, 124 komentářů | cestování, dokumenty, města, umělecké
ALB 1029
K vatikánským muzeům se těžko hledají slova. Už jen výběr pár fotek do alba z těch stovek, co jsem měl před sebou, mi dalo zabrat. Podrobný komentář už si vůbec nedovolím provádět, na to ta časově omezená prohlídka nedávala žádný prostor. Pokud bych totiž chtěl vidět vše, tak musím zvládnout 8 kilometrů dlouhou tůru chodbami zdejších muzeí. A kde je ještě čas na vnímání a studium detailů? To se prostě nedá. Přesto si zde dovolím připomenout tři pro mne zásadní dojmy, a vše se týká Michelangela.

V Sixtinské kapli jsou dvě jeho veledíla - monumentální stropní freska Stvoření světa a freska Poslední soud. Jen pro zopakování - freska je unikátní styl malby, kdy malíř maluje přímo na čerstvě omítnutou zeď. Ta musí být ještě mokrá, aby vrstvy nanesené barvy usychaly společně s omítkou – neskutečná práce. Dále v bazilice sv. Petra je třetí unikát – sochařské dílo Pieta. Nyní si dovolím vše trochu podrobněji

STVOŘENÍ SVĚTA
Malbu fresky začínal ve věku 33 let a pracoval na ni celé čtyři roky. Vlastnoručně vyzdobil 1 000 metrů čtverečních plochy stropu výjevy ze Starého zákona, konkrétně z knihy Genesis. Bezmála 400 postav je vyobrazeno v příbězích zachycujících události od počátku vesmíru až po potopu světa. Práci začínal s nechutí, protože se považoval za sochaře, ale nakonec tuto výzvu přijal a velkolepě dokončil

POSLEDNÍ SOUD
Freska je umístěna na stěně za oltářem a Michelangelo ji maloval téměř po 30 letech od Stvoření světa. Práce mu trvala dalších pět let přestože měří „pouhých“ 226 metrů čtverečních. V Posledním soudu s výjevy z bibleckého zúčtování zanechal Michelangelo kromě vznášejících se světců a andělů dokonce svůj autoportrét. Atributem sv. Bartoloměje je stažená lidská kůže v rukou, na ní uvidíte tvář tvůrce, jehož význam pro malířství a sochařství je obrovský. Nedalo mi to, a fotku s výjevem Posledního soudu jsem stáhnul z netu a přidal jako poslední

PIETA
Když jsem sháněl informace k této soše, tak se mi shromáždil material, který by vydal na další album jen o pietách. Ať by to byly Piety členěné v sochařství na horizontální nebo vertikální, případně diagonální, dale heroické či mystické … nechám to raději historikům. Přesto jsem si dovolil přidat několik piet včetně z oblasti malířství na přiblížení.

Tato naše známá Vatikánská a nejkrásnější měla take svůj zajímavý osud. Byla původně určena na hrob nějakého kardinála v kostele sv. Petra ve Vatikáně. Byla dokončena v roce 1500 za cenu 450 zlatých papežských dukátů a je jediné dílo Michelangela, které signoval. Zvětšil jsem detail s popisem a překladem u vlastní fotky. Je zajímavé si uvědomit, že musel udělat tělo matky větší, aby dospělý mladý muž ji tzv. nezavalil, a nebyla to spíše fraška. Celé to vyrovnává řaseným baldachýnem a mladičkým obličejem ženy, vše jako celek vyjadřuje zármutek a osamocení při ztrátě jediného syna. Prostě dokonalé. Mramor je vyleštěn pemzou a sopečným sklem do nejvyššího lesku, …. muselo to trvat týdny.

Krátce po dokončení byla socha v tichosti, bez oslav, bez bohoslužeb a bez požehnání instalována v bazilice sv. Petra. Ospbně si myslím, že si to nezasloužila
45 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 88 zobrazení, 117 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1028
Když si odmyslím ty nekonečné a stísněné fronty na náhled do navršené pokladnice umění a historie, tak přesto zůstane silný a trvalý dojem, které toto místo vyvolává. Nejmenší a současně nejnavštěvovanější městský stát na světě na rozloze pouhých 43 hektarů. Říká se, že co Vatikánu chybí na velikosti, to dohání blahobytem. Dobrý příklad těm nejchudším z chudých, kteří svým odepřením vlastních potřeb předali kus nepotřebným. Je to jen můj názor, ale tato schizofrenie mi vždy vadila

Nejdůležitější památkou ve Vatikánu je Bazilika sv. Petra, která dle tradice stojí na místě, kde byl apoštol Petr ukřižován a pohřben. Kopule je dílem Michelangela a stala se symbolem – siluetou Říma. Před bazilikou se rozkládá oválné majestátní náměstí sv. Petra s architektonickým unikátem - Berniniho kolonádou. Byla postavena v 17. století a symbolizuje otevřenou náruč, jež přijímá věřící. Přijme jich až 400.000. Tvoří ji čtyři řady dórských sloupů, které vytvářejí jedinečný estetický dojem rytmu a pravidelnosti. Bezmála 300 sloupů a 88 pilířů je vytesáno z římského kamene travertinu a na balustrádě stojí 140 soch světců.

Z kopule, která ční do výšky 119 metrů, se otevírá nezapomenutelný pohled na Řím. Některé věci dochází až s časem, některé se k člověku nedostanou nikdy. Mezi toto nové poznání je skutečnost, jak důmyslně pracovali architekti se symboly a mystikou. Atributem sv.Petra je klíč, a když se podíváte z kopule na náměstí směrem na Via della Conciliazione, Ulici Smíření, tak vidíte klíč jako namalovaný :-)
55 fotek, leden 2004 až listopad 2016, 61 zobrazení, 96 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
ALB 1027
ROMA v krátkých zastaveních
Každé z nabízených mist by mohlo mít svoje vlastní album, ale to by už nezbylo nic na vlastní objevování. Zmíním zde několik zajímavostí, možná vice kvůli obsahu textu než fotografiím
• MARCELLOVO DIVADLO
• PANTEON
• FONTÁNA DI TREVI
• AQUA VIRGO
• ŠPANĚLSKÉ SCHODY
• MUSEO
• La BOCCA della VERITA

MARCELLOVO DIVADLO
je jedno z prvních stálých kamenných divadel, do té doby se dřevěná vždy rozebírala po skončení představení. Jeho stavbu zahájil Caesar a dokončil Augustus roku 11 př. n. l., když budovu zasvětil památce svého zemřelého synovce a dědice Marcella. Původně třípatrová budova s arkádovým průčelím měla travertinovou fasádu, zdobenou divadelními maskami z mramoru. Do divadla se vešlo až 15 000 diváků, předváděla se tu především srozumitelná pantomima či prostoduché tragikomedie. Od 4. do 12. Století budova sloužila jako „lom pro získávání materiálu“

PANTEON
Pantheon v překladu znamená nejsvětější místo, přičemž pan znamená všichni a theos znamená bůh. Původně zde stála svatyně s pravoúhlým půdorysem, tu však zničil požár. Dnešní podoba Pantheonu pochází z roku 125 (některé zdroje uvádějí 128), kdy byla na příkaz císaře Hadriána dokončena nová stavba. Původně byl zasvěcený všem bohům a od roku 609 zasvěcený už jen Panně Marii mučedníků. Tady byl Bůh opravdu přítomen, stavba má největší klenbu, jaká byla kdy postavena. Možná je to tím, že je to žena. Vlastní chrám tvoří velká kruhová aula o stejném průměru a výšce 43,2 m (150 římských stop) zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor (okulus) o průměru 9 m, zdroj přirozeného světla v chrámu. Na stavbu kopule byl pravděpodobně vůbec POPRVÉ POUŽIT LITÝ PUCULÁNOVÝ BETON – RESPEKT K DÍLU. Kopule nemá armatury, je zevnitř vylehčena pěti řadami kazet (lichoběžníkovitých zahloubení), v betonu jsou keramické nádoby a kusy pemzy, přesto váží asi 4 500 t. Mimořádně silné obvodové zdi (6,4 m) jsou z cihel a ve vypouklé podlaze je 22 otvorů na odvádění vody

FONTÁNA DI TREVI
K fontáně se sbíhají úzké uličky, od nichž je odvozen její název (tre vie – tři ulice). Fontana di Trevi krásně zdobí celé průčelí palace a je to jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst italské metropole. První fontána na tomto místě stála již v roce 1453. Fontánu inspirovanou římskými vítěznými oblouky navrhl Nicola Salvi v roce 1732. Střed fontány tvoří Neptun stojící na mušli se dvěma tritony na koních. Triton vlevo symbolizuje rozbouřené moře, triton vpravo je ukázkou klidného moře. Ve výklencích se nacházejí sochy, které symbolizují Hojnost a Zdraví. Ve štítu jsou sochy, které představují čtvero ročních období se svými typickými plody.

AQUA VIRGO
Voda tryskající z fontány di Trevi, stejně jako v kašnách na Piazza Navona a Piazza di Spagnaje z Aqua Vergine. NESKUTEČNÉ DÍLO. Tento akvadukt byl postaven 19 let před Kristem a dodnes je stale funkční. Jeho denní kapacita je 103,916 m 3 - 1202 litrů za sekundu. Voda je vedena ze vzdálenosti 20 km od Říma. Současně je využíván výhradně k napájení vybraných fontán jako památek

ŠPANĚLSKÉ SCHODY
Španělské schody jsou pojmem, přestože Římané je pod tímto názvem takřka neznají. Pro ně je to prostě proslulé Schodiště – La Scalinata. Po polovině 17. Století španělé postavili Palazzo di Spagna, pak nastává zmatek - v někdejší „anglické čtvrti“ve 20. letech 18. Století postavili Francouzi Španělské schody. Soupeřili se Španěly o přízeň papeže, měla tu být dokonce socha krále Ludvíka XV., papež to ale zatrhl. Takto se to v investicích dělalo už ode dávna. Schodiště bylo slavnostně inaugurováno papežem Benediktem VIII. u příležitosti Svatého roku 1725
26 fotek, prosinec 2012 až únor 2017, 179 zobrazení, 34 komentářů | zábava, Soutěž: Advent, Vánoce
ALB 1031 - Adventní přání 2016

Vážení přátelé
blíží se konec roku a já bych rád touto cestou všem popřál krásné, pohodové a požehnané Vánoce. Požehnané v tom, že jsou pokud možno prožité v kruhu svých nejbližších a vzpomínce na ty, které už čas od nás trochu vzdálil. Ježíšek možná nějaké dárky přinese, ale ten největší dar máme každý ve svých rukou, a jak s ním naložíme, záleží už jenom na nás.

Buďme sami sebou v originálu, jak nás život utvořil - ta pestrost je důležitá a obohacuje. Žijme bohatě každý den v přítomnosti a na plný plyn, stojí to za to. Šiřme pohodu, která dělá složitosti snesitelné :-)
30 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 79 zobrazení, 58 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1026
EUR je v Římě místo, kam se moc turisticky nechodí. A když tam člověk už chvilku je, tak za pár minut touží odsud vypadnout. Je to z mého pohledu studený neosobní projekt, ale jako na dokument o městě stejně důležitý jako historické centrum.

Benito Mussolini se v Římě osobně velice angažoval nejen do oprav starých památek (viz zmínky v předchozích albech – Ostia apod.), ale toužil vytvořit nové centrum pro Řím, centrum, které by byl v souladu s fašistickou ideologií i jeho egem. Všechny řídící instituce na jednom místě, široké ulice na promenády vojska a další oslavy. Oblast byla původně vybrána v roce1930 jako místo pro světový veletrh v roce 1942 u příležitosti oslav 20 let fašismu. Plánovaná výstava nikdy nebyla dokončena v důsledku druhé světové války. První projekt na ploše 4 km2 byl představen v roce 1938.

Písmena EUR znamenala ESPOSIZIONE UNIVERSALE ROMA

Nejvíce Reprezentativní budova v EUR, a symbol tohoto stylu, je Palazzo della Civilt? Italiana (1938-1943), kultovní projekt. Budova je od té doby známa jako "Colosseo Quadrato". Dlouho se nevědělo jak s tímto dědictvím naložit, ale nakonec se v tom duchu budovy dokončovaly a nyní je to živá rezidenční a obchodní čtvrť.

Těsně před mojí návštěvou byla na Piazza Guglielmo Marconi instalována socha amerického výtvarníka Johna Seward Johnsona *Probouzení*. Výtvor zajímavý, ale místo umístění vymýšlel debil. Je uprostřed několikaproudové silnice. Posuďte sami. Všude jinde na světě je tato socha volně v přírodě nebo parku, nebo na pláži u moře apod. Mimochodem je dost známý zejména díky 8mi metrovým exemplářům Marilyn Monroe se zvednutou sukní z filmu Slaměný vdovec z roku 1955. Ta se mi také líbí víc :-)
45 fotek, 30.10.2010, 450 zobrazení, 83 komentářů | cestování, dokumenty, klasická-fotografie, lidé, města
ALB 1025
Přes den je Piazza Navone plná nejen všelijakých kejklířů, ale zejména malířů a kreslířů všeho druhu. U někoho to byla klasická nuda, u někoho extrém, ale u někoho stála fronta čekatelů na portrét nebo karikaturu, a okolí se dobře bavilo.
Umělci se většinou nebrali moc vážně, tak tam byla uvolněná atmosféra a docela dobře se i fotilo na památku :-)
45 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 84 zobrazení, 93 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1024 - ROMA - Piazza Navona
Pokud hledáte v Římě ideální místo na rande, tak asi není lepší romantické místo než Piazza Navona, třetí náměstí, které tu chci představit trochu vice podrobně. Největší změny tohoto prostoru byly v roce 1644, kdy byl zahájen radikální proces barokizace. Náměstí má tvar pravidelné široké elipsy, která nezapře původní půdorys stadionu Circus Agonalis z roku 86, do kterého se vešlo až 30 tisíc diváků. Konaly se tu atletické soutěže a závody válečných vozů

Výjimečnost založená v 17. Století je dána dvěma skvostnými fontánami Berniniho. Na jihu je to Fontana dell Moro se sochou Maura, kterému si v rozkroku hraje malý delfín. Uprostřed je pak Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek), kde jsou umístěny sochy říčních bohů reprezentující čtyři velké světové řeky z tehdy známých kontinentů, kde měl papež duchovní autoritu. Nil představuje Afriku, Dunaj Evropu, Río della Plata Ameriku a Ganga Asii. Podrobný výklad základních symbolů popíšu u fotek v albu, praktický význam měly v zásobování místních obyvatel vodou.

O zdroji vody napíšu zajímavý report v albu *ROMA v krátkých zastaveních*. Na severním konci náměstí se ještě nachází Fontana del Nettuno - Neptunova fontána, ke které sochy přibyly až v 19. století. Proti Fontáně čtyř řek uprostřed náměstí je barokní kostel sv. Anežky Sant' Agnese in Agone (česky Sv. Anežka na závodišti). Je postaven na místě, kde umučili Anežku Římskou – její lebka je uvnitř ve skleněné vitríně. Legendu popíšu rovněž u fotek v albu

***
Na tom náměstí jsem se zdržoval často a nasával atmošku pouličních malířů – to bude zase v albu *ROMA - lidé v obrazech* …. Musím to nějak odlišit …. Bylo dost obtížné najít ve stovkách fotek ještě jejich rozumnou prezentaci :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter