Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

60 fotek, 3.2.2017, 2 016 zobrazení, 98 komentářů | dokumenty, lidé, města, práce
ALB 1053
Každý Kladeňák ví, co je ŠACHTA, a téměř každý pracoval buď na nějakém dole, nebo na Poldovce.
Každý bývalý horník na otázku, co je šachta odpoví:

8 hodin ve tmě kde je HORKO, RÁMUS,VEDRO,VODA, BLÁTO, DŘINA, SMRAD a … PARTA.
Právě proto jsem nazval toto album CHLAPI SOBĚ, kde radosti typu ženy a pivo, různé klukoviny a kanadské žertíky, nebo stavba modelů byla odměnou za neskutečnou dřinu a odříkání tam dole.

Tam dole, kde se každá směna začínala společnou motlitbou

Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015
60 fotek, letos v únoru, 117 zobrazení, 120 komentářů | dokumenty, lidé, města, práce
ALB 1052
Cílen naší návštěvy Kladna byl nečekaně důl Mayrau ve Vinařicích. Už 123 roků trvání, jistoty dřiny i jistoty práce pro tisíce rodin, a neskutečných 34 164 323 tun vytěženého uhlí. Od října 1877 do konce roku 1994 se na dole Mayrau vytěžilo celkem opravdu 34 milionů tun! Jan Uváček, autor knihy 120 let dolu Mayrau, spočítal, že vlak, který by všechno to "černé zlato" chtěl uvézt, by musel být dlouhý z Prahy až na Nový Zéland. Málokdo také tuší, že k tomu, aby mohlo být tolik uhlí vyrváno z hlubin, bylo zapotřebí vyrazit desítky kilometrů překopů v hlušině a možná stovky kilometrů chodeb ve sloji.

Pro mne návštěva znamenala i další poznání
1) Co je ŠVARTNA, o které zpívá ve své písni Podobenství o náramcích Robert Křestan
https://www.youtube.com/watch?v=9SP25lhoj_c
Evropskou proslulost získala kounovská švartna – od onoho Kounova mezi Kladnem a Rakovníkem, co hostí také známé Kounovské kamenné řady

2) Co je Torkretování
3) Na vlastní oči jsem viděl POLAROGRAF
4) Na vlastní oči jsem viděl TACHOGRAF – světový vynález dnes běžně používaný spatřil světlo světa právě na dole Mayrau
5) Na kusu černého uhlí starého 300 milionů let jsem si porovnal zprávu o nálezu sarkofágu s mumií starou 800 milionů let
https://www.youtube.com/watch?v=V9VMiyVQUXQ

6) Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015

Byl to zážitek :-)
50 fotek, únor 2014 až leden 2017, 1 342 zobrazení, 116 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, zábava
ALB 1051
Tenkrát ještě nebyl facebook, a přesto se vydalo na hudební festival konající se v USA 70 km jihozápadně od městečka WOODSTOCK pod širým nebem neskutečné množství lidí. Organizátoři původně odhadli počet účastníků na šedesát tisíc, ale v předprodeji se prodalo více než 180 000 vstupenek po osmnácti dolarech. Přesto, nebo právě proto byly problémy s místem konání koncertu. Ze dvou měst byli odmítnuti pro protesty obyvatel pod záminkou, že nezajistili dostatek mobilních toalet. Nakonec poskytl pro festival farmář Max Yasgur svůj pozemek, a to bylo asi jediné štěstí. Na místo konání festivalu vyrazilo okolo milionu lidí. Silnice v okruhu 20 km od festivalové louky byly zcela ucpány, mnoho návštěvníků uposlechlo výzev policie a vrátilo se domů. Nakonec se na festival dostalo podle oficiálních zdrojů přes 400 000 lidí (různé odhady kolísají mezi 150 000 a 700 000). Vzhledem k nečekané záplavě diváků pořadatelé rezignovali na kontrolu vstupenek a vyhlásili volný vstup na festival.
Co tomu řekl farmář Max když to skončilo, to se nikde neuvádí :-)

První ročník proběhl od pátku 15. srpna do pondělí 18. srpna 1969. Akce byla poznamenána letními bouřkami, které proměnily festivalový areál v bažinu. Panoval chaos, nedostatek jídla, pití a hygienických zařízení, improvizovanou samosprávu organizovali příslušníci komuny Hog Farm, díky nimž se podařilo zabránit nejhoršímu. Během festivalu zemřeli dva účastníci, jeden na předávkování drogami a jednoho ve spánku přejel traktor. V průběhu akce se také narodily dvě děti.

Za chvilku to bude už 50 let, ale co naplat, takoví jsme v té době také byli :-)
80 fotek, únor 2016 až leden 2017, 599 zobrazení, 169 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, kultura, události, umělecké
ALB 1050 – SLOVANSKÁ EPOPEJ - HLAVNĚ V DETAILECH

Od mediálně sledovaného příjezdu z Moravského Krumlova byla ve Veletržním paláci od května 2012 do prosince 2016 pro návštěvníky přístupná výstava Slovanská epopej. Výstavu vidělo za tu dobu přes 380 tisíc lidí, asi vzhledem k významu bych čekal i víc, ale důležitá byla osobní přítomnost, jen lituji, že jsem ji nezopakoval. Je to dílo, které vyvolává emoce i otazníky, dílo, které nějakou dobu v Čechách neuvidíme. Jako první místo zahraniční mise je TOKIO, kam odlétá první letadlo ze tří už 11. Února. Slavnostní vernisáž se uskuteční 7. března. Zatím je domluveno, že výstava potrvá tři měsíce. Co bude dál, není jasné, hovoří se i o výstavním turné v Číně. Už vůbec se ale nemluví o tom, co bude po návratu do Čech. Moje podpora je PRO NÁVRAT do Moravského Krumlova, kde byla Slovanská epopej v minulosti vystavena desítky let

Jsem rád, že jsem mohl zažít toto dílo na vlastní oči, na vlastní emoce, a smekám před výkonem malíře Alfonsa Muchy. Obrazů z cyklu je dvacet a Mucha začínal opravdu velkoryse na formátu 610x810cm, který zhruba po třetině díla zmenšil na výsledných 480x405cm. S prací začal v ateliéru na zámku Zbiroh roku 1912 a poslední dílo předal v roce 1926. Celkový čas, který věnoval právě těmto obrazům je nepředstavitelných 18 LET ŽIVOTA.

Asi je zde potřeba zmínit ještě jedno jméno, bez kterého by dílo nevzniklo. Zámožný americky průmyslník Charles Richard Crane (1858-1939) financoval celý projekt. Podporoval TGM při vzniku republiky, portrét jeho ženy je na první čs. Stokoruně a jeho syn byl prvním americkým velvyslancem v Československu. To jsou věci :-)

V cyklu Mucha shrnul dějiny slovanských národů, s velkou vizí, s velkou znalostí témat a s velkým a neměnným mistrovstvím. Od prvního do posledního obrazu stejná technologie – vaječná tempera a olej na plátně, stejný rukopis, stejně jemné valéry, stejně vysoká náročnost a provedení detailu.

Abych si mohl obraz vychutnat, osobně potřebuji při jeho prohlížení současně znát nejen příběh, ale současně i vnímat jednotlivé segmenty výjevu v detailu. Na výstavě jsme byli dlouhou dobu, už člověk tolik nevnímal a stejně to nestačilo. Proto jsem v albu zvolil časovou řadu podle roku vzniku, proto jsem k celkovému obrazu dopsal příběh, a proto je tam i řada detailů, kterých si člověk jinak nevšimne.

Dnes už vím, jak málo jich tu mám :-)
60 fotek, srpen 2007 až únor 2016, 117 zobrazení, 193 komentářů | rodina-přátelé
ALB 1049
Před pár roky 24. Ledna 2012 zemřel můj dobrý kamarád Viktor Stříbrný. Pracoval v kovárně na Poldovce, ale byl vyučený umělecký kovář se silným názorem na minulý režim. Bohužel i tato souvislost znamenala, že byl známý jako výtvarník jen v malém okruhu známých a přátel, Poldovka ho využívala ke svým propagačním výtvorům. Tuto nespokojenost si nahrazoval vlastní tvorbou, kdy řada jeho prací intimního charakteru končila v jeho domku v Kolmistrově ulici v rázovité kladenské čtvrti Podprůhon,nebo u jeho známých. Větší plastiky byly součástí jeho malé zahrady

V létě roku 1982 uspořádal privátní akci Setkání na zahradě a to byl jen krůček k založení tradice neformálního uměleckého setkávání právě v Podprůhonu, které se vžilo pod názvem Kladenské dvorky. Letos, v roce 2017, mají Kladenské dvorky 35. výročí

Kladenské dvorky vznikaly jako jediná možnost uměleckého vystavování, protože probíhaly na dvorcích soukromých osob, které to umožnily. Veřejná výstava nebyla povolena, Jedinou takovou politickou záštitou bylo, že se to časem konalo pod záštitou místního SSM, kde byl předsedou Milan Petriščák. Během mého bydlení na Kladně jsem tu také vystavoval svá dílka i fotografoval zákulisí i průběh akcí. Snad někdy najdu fotografie nebo alespoň negativy z té doby – bylo by zajímavé si to připomenout

Při své návštěvě Kladna v únoru 2016 jsem si prošel známá místa, něco bylo stejné, něco jiné. To nejvíc jiné byl upravený prostor pod schody při cestě na Podprůhon, který má čestný název – Náměstí Viktora Stříbrného. Zdobí jej kopie plastiky z jeho Zahrady nazvaná Slunce, kterou podle originálu zhotovil v roce 2015 umělecký kovář Karel Ujka.

Dobrá práce – jako bych tam viděl otisk práce rukou samotného Viktora :-)
50 fotek, únor 2013 až leden 2017, 172 zobrazení, 109 komentářů | cestování, dokumenty, kultura, lidé
ALB 1048
VÝSTAVA NA TÉMA LÁSKA, SEX A GEREWOL
minulém roce bylo novinářce a fotografce Lence Klicperové 40 roků a 13 let pracuje v časopisu Lidé a Země, kde je šéfredaktorkou. Neumím si představit, že tato krásná a křehká žena ve svém životě navštívila řadu míst v Africe, ale pracovala i v Afganistánu, Iráku nebo na Haiti. Získala řadu fotografických uznání mimo jiné za zpracovaná těžká témata ženské obřízky, hromadného znásilňování na východu Konga sužovaného válkou, téma geril v Iráku nebo dětských vojáků v Ugandě. Obdivuji kromě nádherných fotografií i její neskutečnou odvahu :-)

V září 2012 odjela v září na sever Nigeru fotografovat tance gerewol nomádů kmene Wodaabe Ti kočují přes celý Niger i do okolních zemí, častým cílem je Kamerun nebo Lybie . Hranice nejsou překážkou, Saharou takhle putují odedávna. Nyní byl jejích cílem festival v Ingallu.

Gerewol je v podstatě OSLAVOU VOLNÉ LÁSKY, alespoň jednou v roce se můžou týden všichni milovat s kým chtějí. Nikdo je za to nebude trestat – i vdaná žena si tu může užít, zvlášť pokud ji manžel nemiluje nebo ona nemá ráda jeho. Alespoň jednou v roce na to může zapomenout.

Zapadající slunce ozařuje obličeje vysokých, až anorekticky štíhlých mužů. Jejich výšku ještě zdůrazňují pštrosí pera, zdobící slavnostní čelenky. Muži jsou ti, kteří se snaží maximálně upoutat pozornost. Ideálem krásy je vertikálnost, dávaná na odiv štíhlou postavou, úzkou lebkou, dlouhými štíhlými údy. Zkrátka vše musí být štíhlé a dlouhé. A pak už nezbývá než elegantně tančit za zvuku mnohohlasého mužského chorálu, který se nese do širých plání okolo.
Právě začíná jakási originální verze mužské soutěže krásy, Mr. WODAABE!

Výstava fotografií v roce 2013 představila Afriku jako za starých dobrých časů… jak se to asi za těch pár let změnilo? Zajímavostí je, že teprve v roce 2003 bylo v Nigeru zrušeno oficiálně otroctví – ale pochopitelně mnoho lidí i nadále otroky zůstává. Dále už v době pořizování fotografií začal kmeny obývající oblast ovládat strach z tzv. salafistů, jak se říká právě radikálním islamistům, které tento odlehlý region tak láká.
Tak držme pěsti pro bezpečné zachování tradic :-)
60 fotek a 1 video, březen 2016 až leden 2017, 110 zobrazení, 167 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
ALB 1047 - Muzeum hlavního města Prahy
Na tomto muzeu mne lákaly vždy dvě věci. První byla stavba a její historie, a druhá asi desetiletá práce zaměstnance univerzitní knihovny Antonína Langweila známá jako papírový model Prahy. Osud tomu chtěl, že jsem se tam dostal po letech mého života na jaře minulého roku

V roce 1881se dal dohromady spolek nadšenců, který si dal za cíl jednak zabránit prodeji a vyvážení památek do zahraničí, jednak zahájit sběr a získávání památek, které souvisejí s dějinami Prahy a se životem Pražanů v minulosti. C.k. ouřad byl ale důsledný na kontrolu takových činností, tak byl ustaven muzejní výbor s názvem Vlastenecké muzeum, a mohlo se začít. Důležité pro začátek bylo najít vhodnou budovu, a tak byl roku 1882 zakoupen 6 roků starý kavárenský pavilon na Florenci. První sbírky byly zpřístupněny o rok později, ale jeho velikost byla brzo nepostačující. Na fotografii z roku 1902 je ještě vidět, nyní jsou místo něho sloupy magistrály (ROK 1974) a clonil by ho Mac Donald

Bylo rozhodnuto – bude vystavena nová dvouposchoďová reprezentativní budova na volném prostranství hned vedle kavárenského pavilonu. Původní plány projektovali architekti Antonín Wiehl a Jan Koula, nový projekt vypracoval Antonín Balšánek. Budova v novorenesančním slohu byla vystavěna v letech 1896 až 1898, a slavnostně otevřena byla o dva roky později. Uvnitř budovy ve středu je vestibul se schodištěm, v křídlech se nacházejí výstavní sály. No a nyní jedna ne moc známá perlička, kterou jsem do větší podrobnosti zatím nikde neobjevil – je to jen povídání starého kustoda muzea.

V oblouku schodiště je panoramatický obraz Prahy. Ten býval roky umístěn v kruhové dřevěné boudě dole na Václavském náměstí jako atrakce – byl tedy spojen do kruhu. Autor byl italský malíř pokojů, který v Praze dlouhá léta žil a pracoval, a Prahu miloval. Kustod říkal i jeho jméno, ale nezaznamenal jsem si jej bohužel , a odkazy končí jen u kruhového obrazu jako fotografie. Bouda měla být zbourána, ale pro svoji popularitu bylo rozhodnuto o umístění v novém muzeu, a při tvorbě oblouku už architekt vycházel právě z rozměru onoho obrazu. Je málo domů stavěných na zakázku podle jednoho obrazu – to je asi světový unikát a tajemství, které by nemělo být zapomenuto

Langweilův model Prahy je jeden z nejatraktivnějších exponátů sbírek muzea . Papírový model historického centra Prahy, který vytvořil v letech 1826–1837 zaměstnanec univerzitní knihovny Antonín Langweil. Jako zkušený a systematický člověk si pořídil přesný plán Prahy v měřítku 1:4320, ten devětkrát zvětšil a zhotovil si maketu půdorysu města v měřítku 1:480, objekty se rozhodl mírné převýšit, aby měl prostor pro detaily a jako materiál zvolil papírovou lepenku. V den svých 35. narozenin, 13. června 1826, se pustil do práce na modelu, kterou začal svým tehdejším působištěm – Klementinem. Stačil postavit více než 2000 objektů historického jádra Prahy, z nichž přibližně polovina dnes již neexistuje, ale své dílo nedokončil, zemřel ve svých 45 letech.

Na základě prosebného dopisu Langweilovy vdovy model zakoupil za 500 zlatých v roce 1840 císař Ferdinand V. a daroval ho do sbírek Vlasteneckého musea v Praze. Model měl pohnutou historii a současný návštěvník si ho může vychutnat po digitalizaci jako šestiminutový přelet nad virtuálním modelem v 3D stereo filmu v kinosále v suterénu Muzea - DOPORUČUJI.
55 fotek, duben 2007 až leden 2017, 161 zobrazení, 125 komentářů | architektura, kultura, lidé, příroda
ALB 1046
při tom vymetání a uklízení zbytků starých i nových fotek si člověk uvědomí, kolk krásy máme kolem sebe :-)
28 fotek, srpen 2016 až leden 2017, 489 zobrazení, 226 komentářů | příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1045
Se sluníčkem za sněhem alespoň k Labi, kde potěšilo krátké, milé a neplánované setkání.
Děkuji Ave Aburh za úvodní fotku :-)
44 fotek, červen 2008 až prosinec 2016, 87 zobrazení, 181 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1044
Ve dnech 27.6.- 9.7.2008 se uskutečnila expedice LZB Normandie-Bretaň. Už jsem nedoufal, že dám komplet dohromady, protože jsem ztratil data z externího disku. Nakonec se podařilo je zachránit a složitě dokončit vzpomínání na krásné zážitky. Úvodní snímky reprezentují vždy jedno album s daným tématem. Pod fotografií je link na jejich prohlédnutí :-)
50 fotek, léto 2008, 84 zobrazení, 77 komentářů
60 fotek, léto 2008, 60 zobrazení, 138 komentářů | architektura, cestování, kultura, lidé, zábava
ALB 1042
Závěrem každé delší cesty jsem dělal sbírku oken typických pro tu oblast.
Ani zde to není výjimkou :-)
50 fotek, červenec 2008 až leden 2017, 57 zobrazení, 148 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1041
Město Rennes je nejdůležitější město v Bretani a dříve to bylo hlavní město Bretaňského knížectví. Aktuálně desátá největší francouzská městská oblast s 700 000 obyvateli se sídlem prefektury departementu. Unaveni ze všech kostelů jsme navštívili jen katedrálu St Pierre, klasicistní stavbu z roku 1844, potom chvíli v parku Parc du Thabor.

V roce 1720 téměř celé město lehlo požárem, byla zachována jen malá část původních dřevěných hrázděných budov. Nové domy už se stavěly převážně z kamene a měly už jiný charakter. Ten původní má ale neskutečné kouzlo v tvarech i barvách, a to byl ten hlavní dojem, který jsme si kromě palačinek a dobrého jídla odsud sebou odnesli :-)
52 fotek, červen 2008 až leden 2017, 149 zobrazení, 128 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, události
ALB 1040
Na konci Normandie a na dohled do Bretaně stál od nepaměti 80 metrů vysoký, žulový přílivový ostrov s rozlohou necelý kilometr čtvereční. Je zde úkaz, který jsme nemohli při své návštěvě vidět, ale přesto roky existuje. Je tu v Evropě největší rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu, a představuje docela slušných 15 metrů. Za přílivu je hora v moři, za odlivu se obnaží mořské dno až do vzdálenosti 10 – 15 kilometrů.

To místo se určitě líbilo už Keltům, nicméně roku 709 zde byla vystavena modlitební kaple. Roku 966 ji daroval Richard I., vévoda z Normandie, benediktinům, kteří tu založili opatství. Stalo se zde významné poutní místo a jedno ze vzdělanostních center západní Evropy. Patronem ostrova se stal archanděl Michael. Stavby se rozrůstaly a pro potřeby opatství i krále zde byla i vojenská posádka a pevnost. Také vězení zde bylo. Francouzská revoluce se i zde podepsala brutálním ničením soch s náboženskou tematikou – prostě byl tady docela fičák. Klášter revolucionáři vyrabovali a stalo se z něho vězení pro kontrarevolucionáře. Dokonce z něj museli vyházet veškerou dlažbu, aby neposloužila ke stavbě barikád. Komplex pak chátral a dokonce se uvažovalo o jeho demolici. Naštěstí se tak nestalo a aktuálně zůstává opatství majetkem státu. Biskupstvím Coutances-Avranche byla povolána skupina mnichů, která zde prodlužuje 1300letou řeholní přítomnost.

Důležité pro současnost je, že objekt je od roku 1879 spojen s pevninou náspem, takže jsme mohli dojet naším busem až pod vstupní brány. Pokud chcete při tak vysoké návštěvnosti, která je po Paříži největší, něco z prohlídky mít a nestrkat se s davem lidí, musíte přijet co nejdříve. Myslím, že se otevírá v 9 hodin, a přestože jsme tu byli před devátou, už tu jeden autobus stál. Bylo před bouřkou a za chvíli začalo docela vydatně pršet. Mnozí nadávali na zkažené počasí, ale ten déšť k perle francouzské gotiky docela patřil. Mělo to všechno nádhernou ponurou atmosféru – kdo to má?

Když jsme v poledne odjížděli, tak se tam stejně nahrnuly snad stovky lidí z desítek autobusů dobře vyspinkaných hotelových hostů. Tak tomu jsme se krásně vyhnuli
60 fotek, červen 2008 až leden 2017, 135 zobrazení, 260 komentářů
ALB 1039 – Harold a Vilém Dobyvatel
Váhal jsem jak nazvat ta krátká zastavení ve městech Caen, Bayeux, Villedieu a camp Deauville, kde jednotící jméno pro všechno je Vilém Dobyvatel. Stejně všechno naše očekávání směřovalo k pláži Omaha a památníkům na vylodění spojenců v Normandii 6. června 1944
Nicméně Vilém byl v tomto kraji hodně známou postavou, tak jdeme do něho
CAEN - Město se poprvé připomíná roku 1027 a Vilém Dobyvatel (1028-1087)- normanský vévoda a anglický král - zde po roce 1060 vystavěl hrad a dva kláštery s románskými kostely. Kostel St.Etiene- sv. Štěpána , kde byl také pohřben, a kostel sv. Jiljí. Zastávka v Caen se týkala pouze kostela sv. Štěpána dlouhého 100 metrů, kde bylo mužské opatství . Zušeno v roce 1793. Vlastní kostel byl vysvěcen kolem roku 1077, v chóru je pouze náhrobní deska Viléma Dobyvatele, hrob byl zničen protestanty v 16. století. Bohužel jsme nenavštívili jeho hrad vybudovaný asi roku 1060 na rozloze 5,5 ha. Patřil mezi největší v západní Evropě a sloužil jako pevnost až do 20. století
BAYEUX – krásné místo, ale turistickým lákadlem není jen kostel Notre Dame, ale hlavně tapiserie de la Reine MATHILDE …Královna Matylda byla manželka Viléma Dobyvatele a byla údajně ona, kdo nechal zhotovit tapiserii popisující příběh Ovládnutí Anglie Normany. První stranou v boji jsou anglosasští Angličané, vedení Haroldem II., který byl krátce před tím (jako mocný vévoda) korunován králem Anglie. Proti nim vystupují Normané (potomci Vikingů) vedení Vilémem, vévodou z Normandie. Příslušnost postav na tapisérii k jedné či druhé straně lze rozeznat podle jejich vzhledu. Normané mají podle průvodce vyholený zátylek, naopak Anglosasové mají vlasy až na krk a nosí knír. Když jsem viděl tapiserii na vlastní oči, tak jsem se musel těm rozlišujícím znakům smát. Lepší rozpoznávalo pro mne bylo, že Normané byli na koních a Angláni byli jako pěšáci
Nicméně tapiserie (lépe řečeno výšivka) je opravdu unikát. Je to pruh plátna o délce 70 metrů, šířky 0,5 metru, který popisuje v ústředním pruhu 58 scén – 1500 osob a Halleyova kometa věštící Haroldovu smrt. Výpravná záležitost popisující normanskou invazi Viléma Dobyvatele do Anglie a bitvu u Hastingsu ze dne 14. října 1066. Na výjevech jsou např. situace * kdy anglický král Eduard posílá vévodu Harolda do Normandie , …* kdy je Horald u Pikardi zajat a normanský král Vilém ho osvobozuje … * kdy Harold slibuje Vilémovi věrnost ale porušuje společnou úmluvu a jemu navzdory se nechává v Anglii korunovat králem, …* kdy zazáří na nebi Halleyova kometa jako předzvěst špatného znamení, … * kdy pořádá trestnou výpravu do Anglie, aby nakonec Harolda usmrtil a Vilém Dobyvatel sám byl korunován anglickým králem
Tapisérie je opatřena nápisy v latině, krajní pruhy jsou místy dekorativní, jinde znázorňují roční období a velikost bojových ztrát nebo naopak zisk. Problém je vlastní prohlídka, tapiserie je za sklem a oddělena zábradlím - vše se leskne. Prochází se kolem bez zastavení, tak není čas prohlédnout detaily i když je možnost použít sluchátka a radioprůvodce, bohužel jen v použitelné angličtině, což vzhledem k rychlosti a odborným termínům není ten největší přítel pro stíhání všeho, natož potom něco seriozně fotografovat. Zážitek to každopádně je velký.
Jako kuriozita je skutečnost, že první známou repliku tapiserie vytvořilo v roce 1886 v Anglii 35 žen, a v letech 2004-2007 vytvořila další repliku textilní výtvarnice a učitelka dějin umění Věra Mičková z Olomouce
50 fotek, červen 2008 až leden 2017, 94 zobrazení, 110 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1038 – Honfleur
Honfleur jsem si představoval větší a méně krásný. Asi to nebylo jen tím prestižním umístěním v kytičkové soutěži měst a vesnic severní Francie Concours des villes et villages fleuris. Honfleur prostě takový je. Malebný starý přístav (vieux bassin) a kolem domy, které dávají nepokrytě najevo, že zde byli mistři stavby lodí – tolik jich je podepsáno v konstrukcích domů nebo kostelů. Typické fasády domů pokryté břidlicí byly předlohou pro malíře jako byl například Gustav Courbet nebo Claud Monet a další, kteří vytvořili École de Honfleur (Honfleurská škola), která přispěla k vytvoření impresionistického směru

První písemná zmínka dokládající existenci Honfleuru pochází z roku 1027od Richarda III. , vévody z Normandie. Prestižní místo pro přístav bylo důležité jak pro válku, tak pro obchod, tak i třeba pro trh s otroky. Město bylo jedním z pěti míst Francie, kde se toto odehrávalo. Odsud byly vypravovány i objevitelské výpravy, které získávaly pro Francii kolonie. Snad pozitivní byly expedice do Ameriky, a bylo zajímavé stát před domem Samuela de Champlain, který v roce 1608 při jedné z výprav založil v Kanadě město Québec

Při procházce městem bylo zajímavé navštívit veřejnou prádelnu, nebo nejstarší kostel sv. Štěpána, nebo gotickou perlu kostel sv. Leonarda. Jako perlička se mi ale jevil starý dřevěný dvoulodní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, kde bylo uvnitř opravdu znát, že byl dílem mistrů, co staví lodě. Starší část je až z 15. Století. Raritou je i venkovní fasáda, která je pokrytá drobným zdobným šindelem z dřeva kaštanovníku, které se v místním nářečí nazývá „essentes“, proto se tedy takové pokrytí nazývá „essentage“. Jako chytré opatření se jeví i vysoká zvonice kostela, která stojí samostatně dosti vzdálená od hlavní budovy kostela. Zvonice je asi na nejvyšším místě Honfleuru, a věž je hodně vysoká a přitahuje blesky. Vzdálenost měla zabezpečit bezpečí v případě požáru

Milé městečko, na které všichni rádi vzpomínáme :-)
60 fotek, červen 2008 až leden 2017, 120 zobrazení, 137 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1037

LE HAVRE – další naše zastávka byla tato vstupní brána do Normandie a také vstup do hlavního města Paříže z Atlantského oceánu. Tam jsme tentokrát nepotřebovali jet, a tak nám stačilo objevit jak vypadá město ze 16. století a přístav po totálním zničení za 2.SV

Pro mne moc studené a technické, nicméně díky přestavbě v letech 1946 – 1964 je dnes zapsané na seznamu dědictví UNESCO za výjimečnou rekonstrukci jednoty a celistvosti. V tom má hodnocení 100% pravdu. Obnovy se ujal architekt Auguste PERRET, který celé město postavil znovu a je celé z betonu. Někde zdobného, někde jen tak přiznaného ze šablon, ale z betonu. Takto je postaven i kostel St.Joseph s věží vysokou 107 metrů. Pobyt v jeho prostoru je nesmírně působivý, tak slova architekta Perreta, že i beton může být krásný, zde platí na 100 %. Stejně silným dojmem působil kostel Eglise Saint Michel.

Možná tento tvůrčí počin zaujal i ještě slavnějšího architekta Oskara Niemayera, který zde postavil kulturní sál podobný sopce a nazval ho příznačně VULCANO LE EDEN. Nenápadná stavba, která ožívá nejvíc v noci :-)

***
Most NORMANDIA - v těchto místech už je Seina dostatečně těhotná – její šíře je asi 2 kilometry. Do roku 1935 se zde řešila přeprava pouze trajektem, potom mostem z roku 1959. Aby se pořešila dálniční doprava mezi městy Le Havre a Honfleur, tak v roce 1989 začala výstavba unikátního a krásného závěsného lanového mostu, který má honosné jméno – most NORMANDIA

Most byl navržen Michelem Virlogeuxem a stavba trvala 7 let. Otevřen byl 20. ledna 1995 a stál tehdy neuvěřitelných 2.000.000.000 Franků. Kolik to je v přepočtu na jinou měnu si každý musí spočítat podle kurzu, k jakému datu to chce mít vyjádřeno, jinak to bylo asi za 465 milionů dolarů. Za ty peníze se postavil 2,4 km dlouhý most zavěšený na 184 lanech, které jsou rozděleny na dva pylony ve tvaru obráceného Y. Jejich výška je 214,77 m a mají od sebe rozpětí 865 metrů. Lana mají průměr 17 cm a jsou dlouhá od 95 do 405 metrů. Do armování se použilo 19.000 tun oceli. Světlost mostu je 51 metru

Docela slušná technická zajímavost, a navíc nesmírně krásná :-)
60 fotek, červen 2008 až leden 2017, 114 zobrazení, 168 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1036
Další naší významnou zastávkou bylo město ROUEN založeno jako římská osada. Od té doby uteklo hodně času a dnes je všechno jinak. Zajímavostí a památek má město jistě hodně, ať je to katedrála Nanebevzetí Panny Marie otvíraná 1. října 1063 za přítomnosti Viléma Dobyvatele, nebo jsou to hodiny z roku 1529 – GROS HORLOGE (normansky neumím, ale že by to byl v překladu velký orloj?). Gotická katedrála s výškou 151 metrů se nedá přehlédnout a docela mi vadilo, že zde nějaký lobbista utápěl dotační peníze na její tzv. revitalizaci. Levá věž byla už se zbytky lešení, ze kterého vykukovala asi pískem otryskaná fasáda, která v dokonalé hladkosti a bělobě připadala spíše jako plastové LEGO

Ačkoliv je tento unikát sídlem rouenského arcibiskupa, který je zároveň primasem Normandie, tak stejně nejvíce nás zajímal příběh Johanky z Arku, která zde byla jako tzv. kacířka dne 30. Května 1431 ve věku 19 let upálena. Přiznám se, že mi z jejího příběhu byla tak trochu špatně, když si člověk uvědomí věrolomnost politiky – potažmo francouzské politiky – třeba i aktuálně v kontextu k naší republice za 2.SV i EU.

Johanka ve svých 16 letech dokázala aktivovat lidový odpor proti okupujícím Angličanům a v zájmu Francie svedla řadu vítězných bitev. Francouzský král, pro kterého toto vše vybojovala, se lekl její popularity u vojáků a lidu, a v rozhodujících bojích ji nechal bez podpory. Zřejmě zradou byla zajata 23. května 1430 Burgunďany, kteří ji za 10.000 tourských liber prodali Angličanům. Byla odvlečena do Rouenu před soud, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, a byla odsouzena jako čarodějka a kacířka a dne 30. května 1431 byla na náměstí Vieux Marché (Starý trh) upálena. Bylo to opravdu rychlé a kruté zúčtování s někým, kdo právě Francii nejvíc pomohl.

Na náměstí Vieux Marché je tržiště i nyní, na místě hranice je postaven kříž a ohromný moderní kostel sv.Jany z Arku. A aby Francie odčinila svoji ostudu, tak si ji nazvala svojí patronkou. Takhle se dělá velká politika
50 fotek, 28.6.2008, 109 zobrazení, 213 komentářů | architektura, cestování, lidé, města, příroda
ALB 1035
Fécamp bylo v Normandii naše první zastavení a nocování v kempu. Místo mělo kdysi bohatou historii. Narodil se zde panovník Normandie Richard a možná tato skutečnost vedla k založení opatství podle benediktinského řádu. Byl vybudován honosný kostel svaté Trojice ze světlého caenského vápence a kamene z Fécampu, který byl vysvěcen v roce 1106 arcibiskupem z Rouenu. Údajně zde byla relikvie svaté Krve, druh svatého Grálu přitahoval rybáře a poutníky. Originál této relikvie jsem vidě v Bruggách v Bazilice svaté Krve. Tato relikvie přinesla opatství mnoho darů a to se stalo nejhonosnějším v celé Normandii. To byla středověká minulost. Možná se k tomu časem přidala trocha pirátství, trocha řemesel okolo výroby lodí a určitě rybaření. Politikaření a čas vedl k tomu, že na začátku 13. století bylo město připojeno k francouzskému království.

Pro nás to bylo místo s krásným jednodenním zázemím, místo s vůní květin a laskavých lidí. Asi sem není ani příliv turistů, nenašel jsem nikde ani poznámky o něčem významném, co by aktuálně stálo za prozkoumání. Těšíme se proto na další místa naší expedice Normandie – Bretaň :-)
26 fotek, leden 2010 až leden 2017, 189 zobrazení, 28 komentářů | klasická-fotografie, příroda, zábava, Soutěž: Zima, Sníh
ALB 1034
Doklad o tom, že zima nemusí být nutně bíla :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter