Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

50 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 76 zobrazení, 134 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1023 – ROMA na náměstích
Náměstí v Římě jsem prošel několik a zmíním jen ty pro mne významné. Zde jsou první dvě:

1) Náměstí Piazza del Popolo je honosnou severní branou do Říma. Je to takový římský Staromák. Právě sem ústila slavná římská silnice Via Flaminia, spojující věčné město s městem Rimini u Jaderského moře, a právě zde jsme měli každý den večer svolávací místo před odjezdem vláčkem na ubytování. Proto asi uvádím to místo jako první. Jak už to bývá, sloužily tyto prostory jako dějiště veřejných poprav (poslední se zde konala v roce 1826). Sem nechal v roce 1589 papež Sixtus V. přemístit z Circo Massimo 24 metrů vysoký egyptský obelisk, aby udělal náležitý dojem. Odsud byl start koňských dostihů pořádaných na Via del Corso. Ta tvoří prostřední ulici trojzubce ulic mezi dvěma *Mařenkama* - kostelem Santa Maria di Montesano a kostelem Santa Maria dei Miracoli z druhé poloviny 17. Století. Základy obou hlavních kostelů na náměstí jsou údajně identické. Aby si je ale architekt nepletl, tak levá strana má oválnou kopuli, zatímco druhá kopule je kulatá. Kdo to pozná na první, tak je borec :-)

U Porta del Popolo stojí ještě třetí kostel, Santa Maria del Popolo z 16. století s bohatými sbírkami slavných italských umělců na které nám nezbyl ale čas. První kaple na tomto místě stála již v roce 1099 a sloužila k vymýcení ducha císaře Nera, který zde byl pohřben a jehož duch tu prý strašil. Přiznám, že bylo příjemnější vystoupat do parku Villa Borghese, nebo se rozhlédnout k kopečka Pincio.

Radost nám zkalil poslední den pobytu, kdy byl v Římě celosvětové setkání křesťanské mládeže a náměstí Piazza del Popolo jim sloužilo také jako shromaždiště před odjezdem jejich vlaků. Horší sebranka je snad už jen současná vlna imigrantů. Bohužel

***
2) Když se vydáte z trojzubce ulic náměstí Piazza del Popolo vpravo směrem k Andělskému hradu, tak kousek od řeky je další z klenotů Říma – náměstí Piazza Campo de' Fiori - (květinové pole). Nejživější a nejméně vlídné náměstí ve středověku a renesanci v celém Římě, a přesto centrum světského dění . Přestože je to jediné náměstí v Římě, kde .... POZOR .... není žádný kostel, tak se toto náměstí stalo povinným místem setkávání významných osobností, jako jsou velvyslanci nebo kardinálové. Může za to papež Callistus III, který reorganizoval celý okres a vydláždil celou oblast. Potom už zde bylo během krátké doby vystavěno mnoho elegantních paláců - například Palazzo Orsini

Nejznámější smutná událost je připomínána bronzovou sochou Giordana Bruna, který zde byl 17. února 1600 upálen zaživa. Socha byla vytvořena v roce 1888 a je umístěna v centru na náměstí v přesném místě jeho popravy. Filosof a dominikánský mnich byl obviněn z kacířství. Na podstavci je mimo jiné i plaketa s pdkazem na upálení M.Jana Husa 1415

Současné Campo dei Fiori je v dopoledních hodinách rušné tržiště, které pozvolna přechází do nočního života do pozdních hodin. Doporučuji prožít na vlastní kůži
40 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 75 zobrazení, 73 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1022
Jestli si někdo chce vychutnat baroko, které se stalo vzorem pro stovky jezuitských kostelů po celém světě – v Čechách například pro kostel svatého Ignáce v Praze, tak seběhne vlevo za roh od památníku Viktora Emmanuela II a může si to vychutnávat.

Kostel Il Ges? [džezú], česky kostel Jména Ježíš v Římě, stojí na místě staršího kostela P. Marie, kam se zakladatel jezuitů, svatý Ignác z Loyoly, chodíval modlit. Mimochodem je zde také pochován. Ten roku 1551 navrhl, aby se zde postavil řádový kostel. Pikantní na tom je, že pro stavbu byl osloven Michelangelo, který dokonce nabídl, že projekt udělá zdarma. Přesto byl mateřský kostel Tovaryšstva Ježíšova postaven v letech 1568-1580 podle plánů Jacopa Barozziho da Vignola a pod vedením Giacoma della Porta.

Jo politika je politika, ale baroko je to nádherné

dodatečný bonus 5 fotek z kostela S.Maria in Portico
60 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 1 497 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1021
Laudato si Trastevere – (TRASTEVERE-Tobě buď chvála)
Klidně by to mohl být úvod k papežské encyklice. Pokud někdo chce ale opravdu poznat ještě tolik globalizačně neposkvrněný Řím, tak se sem určitě vypraví za romantikou. Obyvatelé v této městské části (v překladu "za Tiberou") se sami sebe považují za původní občany, a dodržují starobylé tradice a zvyky. Procházka v úzkých uličkách mezi krámy, posezení ve sklepích i na ulici, jiné tretky než ten globální šmejd v centru města

Místo bylo ve starověku i středověku nejdůležitějším městským přístavem, tento přístav spojoval Řím s Ostií a mořem. Od starověku sem mířily zástupy lidí nejrůznějších národností, aby zde obchodovaly, později se stalo dělnickou čtvrtí, která bývala domovem chudých a nemajetných lidí. Obchod nejvíce lákal židovské obchodníky, kteří se tu hojně usazovali, a ve středověku zde bývala nejpočetnější židovská komunita v Itálii.

Dnes je tato oblast lákavým místem pro celou řadu intelektuálů, umělců, snobů, i bohatých investorů. Modernizace tuto oblast postupně mění, sídlo zde má celá řada zahraničních, převážně amerických, univerzit, a díky studentům tu bývá pěkně živo. Snad ale zůstane v přiměřené míře dále velkým turistickým lákadlem s pouličními hudebními slavnostmi a ohňostroji na řece, slavností Festa noantri, největším bleším trhem v Římě Porta Portese, nebo nezapomenutelným výhledem z pahorku Janicul. Nebo někoho jen potěší procházka po místech, kde se jako děcka proháněly dva spolužáci - slavný italský režisér tzv. spaghetti westernů, Sergio Leone (Tenkrát na západě) a Ennio Morricone, k němu složil hudbu. Prostě kámoši z Trastevere

Zmíním ještě několik podstatných údajů, které mám i na fotografii. Srdcem této čtvrti je náměstí Piazza di Santa Maria, kde se nachází pravděpodobně nejstarší kostel v Římě, ve kterém byla sloužena mše - Bazilika Santa Maria in Trastevere ze 3. století. Maria je na fasádě i na zvonici zobrazená jak kojí Krista. Je to vzácně zobrazovaná situace. Je zde i česká stopa. U vchodu do baziliky se nachází freska Panny Marie, kterou údajně objednal český král Karel IV. při své korunovační cestě po Itálii.

Čertův sloup z pražského Vyšehradu je údajně z kostela Santa Maria in Trastevere https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-volny-cas/426686/tajemny-certuv-kamen-na-vysehrade-proc-ho-sem-pekelnik-vzteky-odhodil.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
35 fotek, prosinec 2006 až prosinec 2016, 94 zobrazení, 137 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1020
Jak jsem říkal u vyhlídky z Andělského hradu - pátý most je most Garibaldi a u něho blízko je Isola Tiberina. Ve starověku zde stál chrám boha lékařství Aesculapa a celý ostrov byl obložen mramorem, takže měl podobu lodi. NESKUTEČNÉ - její „příď“ se na jižním konci ostrova zachovala.

Krátce po roce 997 byl zde založen císařem Otou III. titulární kostel v Římě na Tiberském ostrově a původně byl zasvěcen jeho příteli svatému Vojtěchovi. Kostel získal ostatky sv. Bartoloměje, přivezené z Arménie do Beneventa roku 809, a roku 1180 byl tomuto světci dedikován.

V interieru je ve schodišti zabudovaná čtyřboká mramorová kašna nad studnou ze 12. století s reliéfy Krista, sv. Bartoloměje, císaře Oty a sv. Vojtěcha, který je jeho nejstarší známou podobou
49 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 94 zobrazení, 99 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1019
Co jsem slyšel od průvodců nebo návštěvníků Říma, tak se do prezentovaných míst moc nehrnou, pokud vůbec. A přitom jsou to opět neskutečné poklady, které Řím nabízí. Jdeme na to - jsou to bazilika San Pietro in Vincoli (Svatý Petr v řetězech) a bazilika sv. Klementa (San Clemente).

Kostelů, basilik a katedrál věnovaných adoraci sv.Petra je v Římě několik, tak se tato snadno nezařadí do návštěv a každý dá přednost té ve Vatikánu, které dokonce upírají celý název bazilika sv. Petra a Pavla. K atributům a klenotům kostela patří řetězy, jimiž byl svatý Petr spoután. Podle legendy byly dva řetězy, kterými byl sv. Petr spoután v Mamertinském vězení, převezeny do Konstantinopole. Jeden z nich byl poté uložen do tamějšího kostela a druhý byl poslán zpět do Říma. Papež Lev I. nechal pro řetěz postavit tento kostel a za několik let se v Římě ocitl i druhý řetěz, který se zázračně spojil s druhou polovinou. Inu dobrý kovář nebo svářeč dokáže opravdu zázraky. :-)

To hlavní, co mne osobně do kostela přivádělo, byla známá socha od Michelangela – Mojžíš. Socha zde skončila jaksi nedobrovolně, měla být původně součástí obrovské hrobky papeže Julia II. a umístěna v bazilice sv. Petra. Z nějakých politických důvodů k tomu nedošlo a rozezlený Michelangelo po nedokončeném díle mrštil svým dlátem a trochu to „zranil“. Zvětšil jsem detail, aby bylo vidět, jak mistrně si s nápravou poradil. Další zvláštnosti popíšu v albu u fotografií

***

Další bazilika sv. Klementa, jedna z nejstarších v Římě, je místem odpočinku sv. Cyrila. Stojí opravdu pár kroků od Kolosea a přesto je opomínjena. Konstantin spolu se svým bratrem Metodějem se do Říma vydali, aby tu před papežem obhajovali staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Jejich mise byla úspěšná a papež jim v bazilice Santa Maria Maggiore vyhověl. Slovanští bratři sem přitom nepřišli s prázdnou. Přinesli ceněné ostatky sv. Klementa, který byl podle tradice 3. nástupcem sv. Petra, jehož hrob v Římě má zásadní význam pro rozvoj tohoto města, jakožto centra katolického světa. Sv. Klement podle legendy zemřel mučednickou smrtí, když byl s kotvou na krku utopen v Černém moři. Jeho ostatky byly vyzdviženy a Konstantin s Metodějem je přinesli do Říma, kde je uložili v bazilice pojmenované na Klementovu počest.

Během jejich římského pobytu se Konstantinův zdravotní stav zhoršil natolik, že tu musel zůstat. Vstoupil do kláštera, kde přijal mnišské jméno Cyril, a po své smrti roku 869 byl pohřben právě v Bazilice sv. Klementa. Cyrilova hrobka je k vidění v místě původního křesťanského chrámu ze 4. století, který později zničili Normané. U hrobky jsou nápisy v několika jazycích, vyjadřující Cyrilovi dík za jeho misionářskou činnost.

Vzkaz českého národa sem přibyl v roce 2011 a zní: SVATÝ CYRIL UMÍRAJE UČEDNÍKY ŽEHNAL: TYS MI JE DAL, TOBĚ, BOŽE, JE VRACÍM. SVOU MOCNOU PRAVICÍ JE VEĎ A POKROVEM SVÝCH KŘÍDEL JE PŘIKRYJ
35 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 97 zobrazení, 86 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1018
Na cestách Evropou jsem na mnoha místech potkával krásnou kamenickou práci, která měla jakoby podobný rukopis. Při návštěvě Říma, a zejména basiliky Laterano, jsem se začal více tomuto tématu věnovat a najednou jsem zachytil stopu, která mi dovedla až k tomuto malému albu, kterou vzdávám hold té krásné práci zvané COSMATESCO, což je úžasná mozaika

Spočívá ve vykládání kamene jinobarevným kamenem, tzv. inkrustaci. Drobné trojúhelníkové, čtvercové či kosočtverečné kousky barevného kamene nebo skla podloženého zlatou fólií se vsazují do přesně vysekaných jamek v ornamentálních vzorcích (řadách, spirálách, soustředných kruzích), nejčastěji v mramoru bílém, ale také například zeleném (antico verde)

Cosmati [kosmáty] byla rodina a škola kameníků, která působila ve 12.-13. století hlavně v Itálii a proslavila se pestrými ornamentálními mramorovými mozaikami. Inspirovala se jednak starověkými, ale také islámskými nefigurálními mozaikami v jižní Itálii. Název podle zakladatele Lorenzo Cosmatiho († po 1210), jehož umění se předávalo v rodinách a dílnách až do pozdního středověku.

Cosmati nedělali pouze zdobné podlahy, ale i na kamenných oltářích, sloupech, biskupských trůnech, svícnech i na obkladech stěn. Také se kromě toho zabývali vykopávkami a prodejem starověkých soch a na řadě z nich jsou jejich podpisy.

Věřím, že jejich práci vychutnáte stejně jako já a budete si i více všímat, po čem kde chodíte. Po těchto dlažbách se stále chodí výborně :-)

POZOR přidávám link na album mé kamarádky strouhalovajana, která také obdivovala mozaiku na Sicílii
http://strouhalovajana.rajce.idnes.cz/Sicilie_2010/#

třeba budou i další co dají odkaz - díky
45 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 93 zobrazení, 123 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1017
Z náměstí sv. Jana v Lateráně jsme už poznali vnitřek Lateránské baziliky, náměstí samo nabízí ale i další skvosty

1) Hned vedle vedlejšího vchodu do baziliky je osmiboká budova babtisteria s nejstarší křtitelnicí – je to křestní vana, vybroušená z jednoho kusu porfyru. Stavba byla původně válcová z roku 315, za vlády papeže Sixta III. v letech 432 - 440 byla proměněna na oktogon, který posloužil jako vzor dalším baptisteriím

2) Nepřehlédnutelný je také obelisk, který je nejvyšší v Římě. Žulový monolit o výšce 37,2 m a o váze asi 455 t dal vyrobit farao Thutmose IV. pro chrámový komplex v Karnaku. Císař Constantius II. jej dal převézt nejprve do Alexandrie a odtud roku 357 do Říma, kde byl postaven v Circus Maximus. Po pádu říše byl povalen a poškozen. Roku 1587 byl vykopán, opraven a následujícího roku vztyčen na osmimetrovém podstavci zde na náměstí

3) Poslední vzácnou zastávkou jsou Svaté schody (Scala Santa), po kterých podle křesťanské legendy kráčel Ježíš Kristus v paláci Pontia Piláta v Jeruzalémě. Z Jeruzaléma do Lateránského paláce v Římě je nechala přemístit sv. Helena, matka císaře Konstantina I., V roce 1585 nařídil papež Sixtus V. jejich přemístění do oproti stojící budovy s papežskou kaplí, které se kvůli tu uloženému velkému množství relikvií říkalo Sancta Santorum (Svatyně svatých)

Během času se začaly v různých místech světa objevovat tzv. kopie Svatých schodů. Z materiálů jsem se dozvěděl, že jen v Čechách jich bylo pořízeno 10, z nichž nejvíce se tomuto pojetí blížily schody na Karlov v Praze. Karlov jsem chtěl zažít na vlastní kůži, jenže na něj vedou schody ze tří směrů. Velké albertovské schody, které mají 116 schodů, Prostřední v ulici Horská mají 125 schodů a Malé albertovské schody, které spojují ulice Studničkova a Apolinářská, mají schodů 154 – tak které jsou pravé ? :-)
50 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 89 zobrazení, 82 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1016
Pokud chcete v Římě navštívit nejvzácnější místo, potom je nehledejte ve Vatikánu na Svatopetrském náměstí, ale vyhledejte kousek jihovýchodně od Kolosea náměstí sv. Jana v Lateráně, kde stojí Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, známá je ale i pod jménem Lateránská bazilika, nebo kratší a vice používaný název Bazilika sv. Jana v Lateráně (San Giovanni in Laterano)

Mezi všemi římskokatolickými kostely má tato bazilika zcela výsostné postavení. Přímo v bazilice je nápis „Matka a hlava všech kostelů Města a světa“. Jedinečná je tím, že je jednou ze čtyř papežských bazilik a zároveň biskupskou katedrálou Říma s titulem basilica maior. Cathedra neboli stolec římského biskupa (kterým je mimochodem papež), se nachází uvnitř katedrály, a činí z ní nejdůležitější katolickou budovu na světě. Není to žádný drobek, je 140 m dlouhá a 140 m široká, z toho šířka hlavní lodi je 65 m.

Byla založena císařem Konstantinem roku 313 (má v hlavní chodbě svoji sochu
Je součástí stavebního komplexu Laterán, který byl až do 14. století sídlem papežů a kde sídlí také Lateránská univerzita. K nejvýznamnějším událostem, které se zde konaly, patří křest Karla Velikého, „korunovace“ papežů nebo podpis Lateránských dohod, ve kterých si v roce 1927 Mussolini a církev vyjasnily vzájemné vztahy. Název hlavní přístupové ulice k Vatikánu Via della Conciliazione - Ulice Smíření - to má připomínat.

Historie stavby je dlouhá a složitá, nyní ale po úpravách ale působí velice důstojným a nádherným dojmem. Uvnitř jsou hrobky či památníky dvanácti významných papežů, klenotnice, papežský stolec Pia V., papežský trůn nebo ostatky Sv. Petra a Sv. Pavla. Interiér je velmi bohatě vyzdoben a pro mne byla asi největší vzácnost krásné sochy o velikosti 7 metrů, nebo obraz od Giotta, nebo kazetový strop, nebo rajský dvůr s ambity, anebo mozaiková výzdoba rodiny Cosmati – o té udělám samostatné album, protože si to zaslouží.

Vlastně nádherné bylo úplně všechno :-)
45 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 115 zobrazení, 110 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1015
Andělský hrad
Pokud jste v Římě poprvé, a pokud si chcete město užít bez strkanice v průvodu lidí z autobusu v čele s delegate, doporučuji toto místo navštívit jako jednu z prvních návštěv. Staré město není veliké a z terasy hradu můžete vychutnat nejen jeden z nejkrásnějších pohledů na Řím, ale s mapou s mapou se s ním dokonale seznámit. Jednotlivé směry výhledu mají popis míst a vždy lze nalézt cestu k Tibeře, a naprosto dokonale se v mapě zorientovat. Vlastně i bez ní – hovořím z vlastní zkušenosti

Andělský hrad (Castel Sant’Angelo) původně Hadriánovo mauzoleum je monumentální stavba s kulatým půdorysem, která je spojena s Vatikánem hradební zdí. Hrad byl uveden do provozu roku 138 AD jako mauzoleum císaře Hadriána, který je zde I s manželkou Sabinou pohřben. V minulosti byl porostlý cypřiši. Později sloužila jako papežská pevnost spojená od 13. století tunelem Passeto di Borgo – 800 metrů dlouhou chodbu spojující Andělský hrad s Vatikánským palácem, která papežům sloužila jednak k usnadnění průchodu do soukromých komnat, ale také jako úniková chodba v případě nebezpečí

V době tzv. Letních nocí (6.7. – 9.9.) jsou ZDARMA prohlídky s průvodcem od 20:30 do 23:30 každých 30 minut, kdy je možné dostat se jak do „passetta“, Římany nazývaného „er corridore“, tedy do únikové chodby spojující Andělský hrad s Vatikánem, tak také do koupelny Klementa VII. i do starého vězení. Všechny tyto části jsou během běžných prohlídek nepřístupné.

Své jméno hrad získal až v 6. století, kdy se papeži Řehoři Velikému zjevil archanděl Michael, který mu dal znamení o konci morové epidemie (zasunul meč do pochvy). Tento příběh stále udržuje živý bronzová socha anděla, která se nachází na vrcholu hradu.

Já si kromě krásných zážitků v sobě odnáším i motto, které je snad ve všech místnstech hradu FESTINA LENTE (spěchej pomalu) :-)
40 fotek, září 2009 až listopad 2016, 78 zobrazení, 74 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1014
Severní strana Kapitolu na památkách nešetří. Těsně za basilikou Santa Maria in Aracoeli jsme se protáhli k velkolepému památníku Vittoria Emanuela II. (14.3.1820 – 9.1.1878), který je v Itálii stále považovaný za „otce vlasti“. Postavil se do čela hnutí za sjednocení Itálie (Risorgimento) a stal se jeho symbolem. V letech 1849 až 1861 byl král Sardinie a od roku 1861 po osvobozujících bojích se stal prvním král sjednocené Itálie.

V této souvislosti je vhodné zmínit i druhou důležitou osobu, která významně pomohla ke sjednocení Itálie, a tou je Giuseppe Garibaldi (4. 7. 1807 ? 2. 6.1882). Ten byl vůdce vlastenců (tzv. Rudých košil) a úspěšně dobyl Sicílii i Neapol . Král se v říjnu 1860 slavnostně setkal s Garibaldim, který mu vzdal svůj hold, a 17. března 1861 nově zvolený parlament provolal Viktora Emanuela italským králem. Po smrti roku 1878 byl král slavnostně pohřben v římském Pantheonu, kde u jeho hrobu dodnes stojí hlídka veteránů.

Roku 1895 bylo rozhodnuto postavit mu velký památník jako "oltář Vlasti" (Altare della Patria) ve středu města na severním úbočí Kapitolu. Památník byl slavnostně otevřen k 50. výročí sjednocení v roce 1911 a dokončen roku 1925. Za naší návštěvy platila přísná pravidla, že se na schodišti nesmělo sedět, jinak byl dotyčný stráží důrazně upozorněn, případně zaplatil nemalou pokutu. Samozřejmě jsme to vyzkoušeli na několika místech najednou, fungovalo to, ale vždy jsme stačili zmizet. Letos při návštěvě Itálie (07/2016) jsem se dotazoval, jak je to aktuálně, a bylo mi řečeno, že se tam sedět dá, jen se tam nesmí jíst a pít. No, uvidíme, jak to půjde časem dál

Tento památník Otce vlasti je co do okázalosti nepřehlédnutelný, ale pro mne bylo mnohem cennější vidět na vlastní oči úchvatný Traianův sloup, jeho forum a tržnici. Bláhově jsem si myslel, že si ho prolezu na vrchol. Omyl. Je to velké staveniště obklopené plotem, prostě nepřístupné.

ŠKODA

Vidět na vlastní oči více jak 1900 let starou stavbu vysokou necelých 40 metrů, složenou z 20 válcových bloků bílého kararského mramoru o průměru 3,7 m a o váze asi 40 tun je prostě zážitek. Po povrchu se vine celkem 190 m dlouhý, složitý spirálový vlys se 155 vytesanými figurálními výjevy bitev s Dáky. A aby toho nebylo málo, tak je uvnitř sloupu v blocích vytesáno točité schodiště, které vede 185 stupni na plošinu na vrcholu. Schodiště osvětluje 43 štěrbinových okének. Na sloupu byla původně socha orla, později bronzová socha císaře, která ve středověku zmizela. Roku 1587 dal papež Sixtus V. na vrcholek umístit sochu svatého Petra, která je tam dodnes.

Je to takový vojenský deník vítězství. Sloup současně vyvolává respekt i řadu otázek, jak bylo možné s takovou přesností kámen opracovat, a jak se mohly takové bloky zvedat do takové výše v místě, kde nebyl skoro žádný prostor. Je to tajemství, které asi nikdy nepochopím a jdu se raději kochat dále :-)
40 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 101 zobrazení, 113 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1013
Spojení S.P.Q.R. a Capitol v názvu alba není náhodné. Zkratka z latinské fráze Senatus Populusque Romanus, v překladu znamená „senát a lid římský“, symbolizovala tyto dvě složky vlády římské říše. Neví se přesně, kdy tato zkratka vznikla, muselo to však být někdy v období římské republiky (6.-1. stol. př. n. l.). Odkazuje totiž na způsob řízení tehdejšího římského státu: moc vychází z lidu (voliči) a je realizována prostřednictvím senátu (volení zástupci).

Pahorek Campidoglio, u nás známý jako Kapitol, byl přirozeným centrem a symbolem moci Starověkého Říma. Z mého pohledu turisty bylo nejvíce ceněno Piazza del Campidoglo, kdy roku 1536 pověřil papež Pavel III. Michelangela Buonarrotiho, aby zpustlé místo upravil. Z té doby pochází jeho dnešní podoba. Neměl to chlapec vůbec lehké, ale provedl to geniálně.

Na náměstí stál původně jen Palazzo Senatorio s věží a po stranách, a na místě římského chrámu Jova Kapitolinského, byl Palazzo dei Conservatori. Paláce spolu svíraly ostrý úhel, který Michelangelo vyvážil osovou symetrii celého náměstí Kapitolu i náměstí do lichoběžníkového tvaru výstavbou barokního Palazzo nuovo se stejnou fasádou. Obrátil také přístup na Kapitol namísto od Forum Romanum z opačné strany, po velkolepém širokém jezdeckém schodišti (Cordonata).

Náměstí je vydlážděno podle původního návrhu s velmi působivým vzorcem a uprostřed stojí starověká bronzová socha císaře Marca Aurelia, dnes nahrazená kopií. Realizace úprav původního projektu však probíhala velmi dlouho a třeba travertinová dlažba s působivým vzorem byla realizována až za Mussoliniho roku 1940.

Další působivá stavba severně od náměstí je kostel Santa Maria in Aracoeli (Bazilika Panny Marie na Oltáři nebes) ze 6. stol AD a rozlehlý památník Viktora Emanuela II. z počátku 20. Století, který bude až v dalším albu. Náměstí bylo až do 15. století hlavním tržištěm města.
56 fotek, říjen 2010 až říjen 2016, 133 zobrazení, 171 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1012
Koloseum, Palatin a Forum Romanum bylo tuším na jednu vstupenku Roma pasu, tak jdeme na to. Palatin je pahorek, na němž bylo podle pověsti založeno město Řím, a patří mezi "sedm pahorků" na nichž historické město leželo. Marně jsme hledali vlčí jeskyni, kde pastýř Faustulus nalezl dvojčata Romula a Rema. Místo se mimo jiným zalíbilo řadě významných lidí už v době republiky (Catullus, Crassus, Cicero), a později i římským císařům. Hned ten první – Augustus – si zde vybudoval nádherný palác, který obsahoval i správní a soudní dvůr, stadion a řadu nezbytných doplňků.Roku 2007 zde archeologové objevili kruhový podzemní prostor s kupolovitou klenbou, zdobenou mozaikami, tam jsme se ale nedostali.

Z názvu Palatinus se odvozuje slovo palác, starou krásu nahradila ale už jen hromada trosek
Forum Romanum bylo v dobách antického Říma centrum veřejného dění ve městě i v říši. Je to zhruba obdélné náměstí o rozměrech asi 130x60 m mezi pahorky Kapitol a Palatin, kterým prochází hlavní římská cesta Via Sacra, spojující pahorek Kapitol s Koloseem. Konaly se zde slavnosti, triumfální průvody, soudy, volby, politická shromáždění i trhy. Uprostřed dnešního Fora byla kdysi bažina, která byla vysušena a nahrazena chaosem budov. Tragedie toho místa byla při velkém požáru 19. července 64 AD. Jak to při tragediích tohoto typu bývá, císař Nero ihned po zdolání ohně nechal vypracovat nový plán města, počítající při obnově se širšími ulicemi a omezením maximální výšky budov, z nichž každá měla být opatřena vlastními zdmi a v přední části vchod se sloupovím. Každá budova měla být povinně vybavena prostředky na uhašení ohně. Za splnění těchto podmínek dával císař finanční bonus. Zajímavé od Nera :-)

Sláva Fora Romana skončila společně se Západořímskou říší a od té doby chrámy, které nebyly přeměněny na křesťanské kostely, jen pustly. Zkázu dokonaly barbarské nájezdy a také sami Římané, kteří po staletí brali z honosných staveb vzácný mramor a používali jej na novostavby. Časem ruiny chrámů zarostly trávou a na planině se pásly kozy.

Znovuobjevení se dočkalo Forum na konci 18. století, kdy se zde konaly pokusné vykopávky. Velké a systematické vykopávky se rozeběhly nejvíce od roku 1803, kdy se podařilo objevit pozůstatky mohutného Oblouku Septimia Severa pod Kapitolem
61 fotek, říjen 2010 až říjen 2016, 190 zobrazení, 186 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1011
KOLOSEUM – s jeho návštěvou začíná asi každá prohlídka Říma, a vynechat tuto památku snad ani není možné. U nás tomu nebylo jinak. Je to místo s pohnutou historií a je třeba začít mnohem dříve než bylo postaveno. Údolí pod Palatinem a Capitolem bylo hustě obydleno a došlo k tragedii, která všechno změnila. 19. července 64 AD vypukl v jižní části Velkého cirku (Circus maximus) požár ,který trval celých devět dní a zničil téměř polovinu města.

Císař Nero (37 – 68 n.l.) nebyl od začátku požáru přítomen ve městě, ale ihned po návratu se zapojil do záchranných prací, na svých pozemcích zřídil ubytování a zajistil přísun potravin z okolních měst. Přesto byl ale podezírán z vydání příkazu k založení požáru, řešil to svérázně – označil za viníky křetany a začal s jejich pronásledováním. Tehdejší křesťané se totiž rekrutovali z nejnižších společenských vrstev a zámožnější vrstvy obyvatel se jich obávali pro jejich učení, kdy očekávali blízký konec světa a příchod krále, který zavrhne navěky celé lidstvo kromě hrstky vyvolených. Těmi budou ti, kteří pohrdají vším, co znamená radost a krásu: láskou, zábavami, hrami, vědou i uměním, dokonce svou pozemskou vlastí. To vše nemělo pro křesťany význam, naopak – bylo považováno za špatné, škodlivé a hříšné. Fanatismus a primitivnost těchto názorů musely zarazit každého vzdělaného člověka. Křesťanství ve své prvotní podobě hrozilo zahubit veškerou civilizaci. TO BYLO V ROCE 64 AD

NERO získal pozemky po požáru a nechal v těch místech vystavět nové lázně a monumentální komplex budov, parků a zahrad, který pojmenoval „Zlatý palác“ (Domus aurea). Pod ním bylo velké jezero s množstvím altánů a soch na okrajích. Před vestibulem paláce stála obrovská císařova socha odlitá z bronzu a vysoká asi 35 metrů. Kolos Nero (Colossus Neronis) dal později i název Koloseu, kterému se tak říkalo asi od roku 1000 AD.

Obyvatelé Říma se však na nový palác dívali jako na pomník tyranie a pýchy postavený na úkor obyvatel celého impéria – palác se nezachoval a z pomníku zbyl už jenom podstavec. Na místě pozemků Zlatého domu po smrti Nera bylo postaveno Amphitheatrum Flavium na oslavu vítězných válek Říma a okázalé vrácení tohoto prostoru obyvatelům Říma. Stavba trvala asi 10 let a od roku 1000 AD se vžilo dnešní jméno Koloseum. Budova ve tvaru elipsy o rozměrech 189 a 156 metrů měla kapacitu 50.000 diváků (ve starých dokumentech dokonce 84.000). S výškou 48 metrů jde o největší amfiteátr, který byl kdy v římské říši postaven. Je to jedno z velkých děl římské architektury.

Při otevírání divadla v roce 80 AD byla velkolepá inaugurace s hrami, které trvaly sto dní a během nichž bylo pět tisíc zvířata usmrceno. Přehlídky byly bezplatně a sedadla byla přidělena podle třídy diváků. Největší podívanou ale uspořádal Traianus v roce 107 - trvala 123 dní za účasti 11.000 zvířat a 10.000 gladiátorů. Poslední gladiátorské hry zde byly kolem roku 435, pořady s lovy divokých zvířat pokračovaly až do roku 523 AD

V 6.století byl do amfiteátru vestavěn kostelík a aréna sloužila jako hřbitov. Ve 12. století stavba sloužila jako soukromý zámek a v další době zde byla stavební huť na materiál. V roce 1749 kvitoval papež Benedikt XIV. jako oficiální politiku církve názor, že Koloseum je svaté místo kde byli mučeni raní křesťané. Zakázal užívání Kolosea jako kamenolomu a zasvětil budovu Kristovým pašijím a umístil v ní kříže, které prohlásil za posvěcené krví Kristových mučedníků, jež zemřeli v Koloseu, což budovu uchránilo před úplnou zkázou.
62 fotek, říjen až prosinec 2010, 147 zobrazení, 222 komentářů | architektura, cestování
ALB 1010 - OSTIA ANTICA
ŘÍM. Byli jsme ubytováni mimo město a do centra jezdili vlakem. Dobrá zkušenost a také klid na normální život. I toto byl asi hlavní důvod, proč návštěva města měst - Říma – byla zahájena na místě, které bývalo jeho mořským přístavem, námořní základnou, ale i obchodním a kulturním centrem. OSTIA ANTICA

Město - přístav byl jako umělý kanál vybudován a slouží dodnes. Už tenkrát velké lodě nemohly plout po mělké Tibeře až do Říma, proto z přístavu jezdili říční lodě a přepravovaly náklad z těchto lodí do vnitrozemí. Ostia byla založena za čtvrtého krále Říma, Anca Marzia, kolem roku 620 př. n.l., a město zaniklo v roce 1557, kdy bylo při katastrofálních záplavách zcela pohřbeno. Dnes se může toto město obdivovat díky archeologům, kteří na jeho odkrývání pracují již od 19. století (nejintenzivněji probíhaly vykopávky v období fašismu mezi lety 1938 – 1942 díky obdivu Mussoliniho).
V době svého největšího rozkvětu měla Ostia 100 000 obyvatel a nacházely se zde lázně, divadlo, mnoho chrámů i vily bohatších obchodníků
55 fotek, duben 2008 až září 2016, 963 zobrazení, 120 komentářů | klasická-fotografie, lidé, rodina-přátelé, zábava
ALB 1009
55 fotek, říjen 2007 až září 2016, 5 802 zobrazení, 189 komentářů | doma, klasická-fotografie, příroda, zábava, jídlo
ALB 1008
55 fotek, červen 2009 až září 2016, 167 zobrazení, 158 komentářů | architektura, dokumenty, klasická-fotografie, vesnice
ALB 1007
:-) naši minulost nezapřeme a je dobré se v ní někdy projít a pokochat
50 fotek, srpen 2005 až září 2016, 160 zobrazení, 145 komentářů | klasická-fotografie
ALB 1006
takové trochu sbírkové nostalgické albumko
55 fotek, 20.9.2016, 147 zobrazení, 193 komentářů | architektura, krajina, lidé, příroda
ALB 1005
Horní Věstonice byl cíl naší cesty a Dolní jsme museli projíždět. Jsou to nádjherná místa a těším se, až tomu dáme víc časového protoru. Toto byla jízda na objednávku a ne zcela v naší režii, a Valtice byly jen takový malý vedlejší produkt :-) Krásný vedlejší produkt :-)
50 fotek, loni v létě, 181 zobrazení, 105 komentářů | krajina, kultura, lidé, příroda
ALB 1004

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter