Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

60 fotek, březen 2008 až září 2016, 121 zobrazení, 359 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1033
Měl jsem trochu čas na inventuru pražských fotek - zbyly už jen asi 3 takové ucelené soubory časem ke zviditelnění. Co s tím zbytkem - trochu zajímavé je zde, a s ostatním jsem se rozloučil. Šuplík zůstal prázdný na nové příběhy.

Popisky většinou schválně neuvádím, tak si může každý zahádat co to je a odkud :-)
Třeba si někdo jen uvědomí, že kolem těchto míst už také prošel a potěší ho jako mne :-)
17 fotek, červenec 2012 až prosinec 2016, 126 zobrazení, 108 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, rodina-přátelé, umělecké, zábava
ALB 1032
S dokončením cyklu alb z Říma mi naskočilo jedno velké podobenství PRAHA - ŘÍM
Významný italský barokní architekt Gian Lorenzo Bernini proslavil Řím a v něm náměstí Piazza Navona fontanou dei Quattro Fiumi (Fontánou čtyř řek). Jsou v ní umístěny sochy říčních bohů reprezentující čtyři velké světové řeky z tehdy známých kontinentů, kde měl papež duchovní autoritu. NIL - AFRIKA, DUNAJ - EVROPA, RIO della PLATA - AMERIKA a GANGA - ASIE
http://bele.rajce.idnes.cz/ROMA_-_Piazza_Navona

Světoznámá dáma světového surrealismu českého původu Anna CHROMY (*1940 Český Krumlov) dala Praze svým způsobem také Fontánu čtyř řek – vlastně pěti řek. Jsou od roku 2002 na Senovážném náměstí – dva roky po vynikající výstavě na Ovocném trhu. Nevím, jestli při tvorbě fontány bylo postupováno podle podobného schématu, ale na kašně je zastoupení
DUNAJ – EVROPA (houslistka), GANGA – ASIE (mandolína),
AMAZONKA – AMERIKA (flétna) , MISSISSIPI – AMERIKA (trubač)

Zbývá ještě opodál stojí cí solitérní socha NIL – AFRIKA. V Římě ho nechal Bernini s přikrývkou na hlavě, protože se něvědělo, kde pramení. Nevím, jestli se to už od té doby ví, ale tady to má význam probouzejícího se boha Nilu.

Pokud si vzpomínám, tak po instalaci byly sochy výrazně modré se zlatými stuhami a doplňky – přišlo mi to tenkrát hodně kýčovité, jakoby z laciného plastu. Dnes už jsou barvy oprané a možná jim to sluší víc

PF 2017 – přišla mi úsměvná ta obutá noha, co nás kope pro štěstí do zadku.
Tak krásný rok 20177 přeje BELE :-)
ROMA EMOCE 16
50 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 134 zobrazení, 143 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
ALB 1030 – ROMA EMOCE
Skončila rekonstrukce fotografií z expedice LZB do Říma konaná ve dnech 27. - 31. října 2010. Už jsem se bál, že k tomu nikdy nedojde – dobývaly se ze zničeného externího disku … a nejen tyto. Vyšlo to na dobrých 20 alb, ale mohlo jich být klidně i dvojnásobek – ostatní si už vážně nechávám jen v archivu. To důležité jsem tu poznamenal, a v tomto balíčku jsou i všechny úvodní snímky z alb a odpovídající link na ně

Hledat důvody k návštěvě Říma je zbytečné – myslím si, že každý návštěvník po příjezdu si to svoje najde. Ať jsou to památky, nebo muzea, nebo galerie či výborné jídlo. Jednotlivé i vše najednou dává smysl a nezapomenutelný zážitek. Přeji všem to zažívat vlastními smysly :-)

POZN.: úvodní foto má jediný význam – vyznání věčnému městu
66 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 136 zobrazení, 124 komentářů | cestování, dokumenty, města, umělecké
ALB 1029
K vatikánským muzeům se těžko hledají slova. Už jen výběr pár fotek do alba z těch stovek, co jsem měl před sebou, mi dalo zabrat. Podrobný komentář už si vůbec nedovolím provádět, na to ta časově omezená prohlídka nedávala žádný prostor. Pokud bych totiž chtěl vidět vše, tak musím zvládnout 8 kilometrů dlouhou tůru chodbami zdejších muzeí. A kde je ještě čas na vnímání a studium detailů? To se prostě nedá. Přesto si zde dovolím připomenout tři pro mne zásadní dojmy, a vše se týká Michelangela.

V Sixtinské kapli jsou dvě jeho veledíla - monumentální stropní freska Stvoření světa a freska Poslední soud. Jen pro zopakování - freska je unikátní styl malby, kdy malíř maluje přímo na čerstvě omítnutou zeď. Ta musí být ještě mokrá, aby vrstvy nanesené barvy usychaly společně s omítkou – neskutečná práce. Dále v bazilice sv. Petra je třetí unikát – sochařské dílo Pieta. Nyní si dovolím vše trochu podrobněji

STVOŘENÍ SVĚTA
Malbu fresky začínal ve věku 33 let a pracoval na ni celé čtyři roky. Vlastnoručně vyzdobil 1 000 metrů čtverečních plochy stropu výjevy ze Starého zákona, konkrétně z knihy Genesis. Bezmála 400 postav je vyobrazeno v příbězích zachycujících události od počátku vesmíru až po potopu světa. Práci začínal s nechutí, protože se považoval za sochaře, ale nakonec tuto výzvu přijal a velkolepě dokončil

POSLEDNÍ SOUD
Freska je umístěna na stěně za oltářem a Michelangelo ji maloval téměř po 30 letech od Stvoření světa. Práce mu trvala dalších pět let přestože měří „pouhých“ 226 metrů čtverečních. V Posledním soudu s výjevy z bibleckého zúčtování zanechal Michelangelo kromě vznášejících se světců a andělů dokonce svůj autoportrét. Atributem sv. Bartoloměje je stažená lidská kůže v rukou, na ní uvidíte tvář tvůrce, jehož význam pro malířství a sochařství je obrovský. Nedalo mi to, a fotku s výjevem Posledního soudu jsem stáhnul z netu a přidal jako poslední

PIETA
Když jsem sháněl informace k této soše, tak se mi shromáždil material, který by vydal na další album jen o pietách. Ať by to byly Piety členěné v sochařství na horizontální nebo vertikální, případně diagonální, dale heroické či mystické … nechám to raději historikům. Přesto jsem si dovolil přidat několik piet včetně z oblasti malířství na přiblížení.

Tato naše známá Vatikánská a nejkrásnější měla take svůj zajímavý osud. Byla původně určena na hrob nějakého kardinála v kostele sv. Petra ve Vatikáně. Byla dokončena v roce 1500 za cenu 450 zlatých papežských dukátů a je jediné dílo Michelangela, které signoval. Zvětšil jsem detail s popisem a překladem u vlastní fotky. Je zajímavé si uvědomit, že musel udělat tělo matky větší, aby dospělý mladý muž ji tzv. nezavalil, a nebyla to spíše fraška. Celé to vyrovnává řaseným baldachýnem a mladičkým obličejem ženy, vše jako celek vyjadřuje zármutek a osamocení při ztrátě jediného syna. Prostě dokonalé. Mramor je vyleštěn pemzou a sopečným sklem do nejvyššího lesku, …. muselo to trvat týdny.

Krátce po dokončení byla socha v tichosti, bez oslav, bez bohoslužeb a bez požehnání instalována v bazilice sv. Petra. Ospbně si myslím, že si to nezasloužila
45 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 88 zobrazení, 117 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1028
Když si odmyslím ty nekonečné a stísněné fronty na náhled do navršené pokladnice umění a historie, tak přesto zůstane silný a trvalý dojem, které toto místo vyvolává. Nejmenší a současně nejnavštěvovanější městský stát na světě na rozloze pouhých 43 hektarů. Říká se, že co Vatikánu chybí na velikosti, to dohání blahobytem. Dobrý příklad těm nejchudším z chudých, kteří svým odepřením vlastních potřeb předali kus nepotřebným. Je to jen můj názor, ale tato schizofrenie mi vždy vadila

Nejdůležitější památkou ve Vatikánu je Bazilika sv. Petra, která dle tradice stojí na místě, kde byl apoštol Petr ukřižován a pohřben. Kopule je dílem Michelangela a stala se symbolem – siluetou Říma. Před bazilikou se rozkládá oválné majestátní náměstí sv. Petra s architektonickým unikátem - Berniniho kolonádou. Byla postavena v 17. století a symbolizuje otevřenou náruč, jež přijímá věřící. Přijme jich až 400.000. Tvoří ji čtyři řady dórských sloupů, které vytvářejí jedinečný estetický dojem rytmu a pravidelnosti. Bezmála 300 sloupů a 88 pilířů je vytesáno z římského kamene travertinu a na balustrádě stojí 140 soch světců.

Z kopule, která ční do výšky 119 metrů, se otevírá nezapomenutelný pohled na Řím. Některé věci dochází až s časem, některé se k člověku nedostanou nikdy. Mezi toto nové poznání je skutečnost, jak důmyslně pracovali architekti se symboly a mystikou. Atributem sv.Petra je klíč, a když se podíváte z kopule na náměstí směrem na Via della Conciliazione, Ulici Smíření, tak vidíte klíč jako namalovaný :-)
55 fotek, leden 2004 až listopad 2016, 62 zobrazení, 96 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, města
ALB 1027
ROMA v krátkých zastaveních
Každé z nabízených mist by mohlo mít svoje vlastní album, ale to by už nezbylo nic na vlastní objevování. Zmíním zde několik zajímavostí, možná vice kvůli obsahu textu než fotografiím
• MARCELLOVO DIVADLO
• PANTEON
• FONTÁNA DI TREVI
• AQUA VIRGO
• ŠPANĚLSKÉ SCHODY
• MUSEO
• La BOCCA della VERITA

MARCELLOVO DIVADLO
je jedno z prvních stálých kamenných divadel, do té doby se dřevěná vždy rozebírala po skončení představení. Jeho stavbu zahájil Caesar a dokončil Augustus roku 11 př. n. l., když budovu zasvětil památce svého zemřelého synovce a dědice Marcella. Původně třípatrová budova s arkádovým průčelím měla travertinovou fasádu, zdobenou divadelními maskami z mramoru. Do divadla se vešlo až 15 000 diváků, předváděla se tu především srozumitelná pantomima či prostoduché tragikomedie. Od 4. do 12. Století budova sloužila jako „lom pro získávání materiálu“

PANTEON
Pantheon v překladu znamená nejsvětější místo, přičemž pan znamená všichni a theos znamená bůh. Původně zde stála svatyně s pravoúhlým půdorysem, tu však zničil požár. Dnešní podoba Pantheonu pochází z roku 125 (některé zdroje uvádějí 128), kdy byla na příkaz císaře Hadriána dokončena nová stavba. Původně byl zasvěcený všem bohům a od roku 609 zasvěcený už jen Panně Marii mučedníků. Tady byl Bůh opravdu přítomen, stavba má největší klenbu, jaká byla kdy postavena. Možná je to tím, že je to žena. Vlastní chrám tvoří velká kruhová aula o stejném průměru a výšce 43,2 m (150 římských stop) zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor (okulus) o průměru 9 m, zdroj přirozeného světla v chrámu. Na stavbu kopule byl pravděpodobně vůbec POPRVÉ POUŽIT LITÝ PUCULÁNOVÝ BETON – RESPEKT K DÍLU. Kopule nemá armatury, je zevnitř vylehčena pěti řadami kazet (lichoběžníkovitých zahloubení), v betonu jsou keramické nádoby a kusy pemzy, přesto váží asi 4 500 t. Mimořádně silné obvodové zdi (6,4 m) jsou z cihel a ve vypouklé podlaze je 22 otvorů na odvádění vody

FONTÁNA DI TREVI
K fontáně se sbíhají úzké uličky, od nichž je odvozen její název (tre vie – tři ulice). Fontana di Trevi krásně zdobí celé průčelí palace a je to jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst italské metropole. První fontána na tomto místě stála již v roce 1453. Fontánu inspirovanou římskými vítěznými oblouky navrhl Nicola Salvi v roce 1732. Střed fontány tvoří Neptun stojící na mušli se dvěma tritony na koních. Triton vlevo symbolizuje rozbouřené moře, triton vpravo je ukázkou klidného moře. Ve výklencích se nacházejí sochy, které symbolizují Hojnost a Zdraví. Ve štítu jsou sochy, které představují čtvero ročních období se svými typickými plody.

AQUA VIRGO
Voda tryskající z fontány di Trevi, stejně jako v kašnách na Piazza Navona a Piazza di Spagnaje z Aqua Vergine. NESKUTEČNÉ DÍLO. Tento akvadukt byl postaven 19 let před Kristem a dodnes je stale funkční. Jeho denní kapacita je 103,916 m 3 - 1202 litrů za sekundu. Voda je vedena ze vzdálenosti 20 km od Říma. Současně je využíván výhradně k napájení vybraných fontán jako památek

ŠPANĚLSKÉ SCHODY
Španělské schody jsou pojmem, přestože Římané je pod tímto názvem takřka neznají. Pro ně je to prostě proslulé Schodiště – La Scalinata. Po polovině 17. Století španělé postavili Palazzo di Spagna, pak nastává zmatek - v někdejší „anglické čtvrti“ve 20. letech 18. Století postavili Francouzi Španělské schody. Soupeřili se Španěly o přízeň papeže, měla tu být dokonce socha krále Ludvíka XV., papež to ale zatrhl. Takto se to v investicích dělalo už ode dávna. Schodiště bylo slavnostně inaugurováno papežem Benediktem VIII. u příležitosti Svatého roku 1725
26 fotek, prosinec 2012 až únor 2017, 183 zobrazení, 34 komentářů | zábava, Soutěž: Advent, Vánoce
ALB 1031 - Adventní přání 2016

Vážení přátelé
blíží se konec roku a já bych rád touto cestou všem popřál krásné, pohodové a požehnané Vánoce. Požehnané v tom, že jsou pokud možno prožité v kruhu svých nejbližších a vzpomínce na ty, které už čas od nás trochu vzdálil. Ježíšek možná nějaké dárky přinese, ale ten největší dar máme každý ve svých rukou, a jak s ním naložíme, záleží už jenom na nás.

Buďme sami sebou v originálu, jak nás život utvořil - ta pestrost je důležitá a obohacuje. Žijme bohatě každý den v přítomnosti a na plný plyn, stojí to za to. Šiřme pohodu, která dělá složitosti snesitelné :-)
30 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 79 zobrazení, 58 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1026
EUR je v Římě místo, kam se moc turisticky nechodí. A když tam člověk už chvilku je, tak za pár minut touží odsud vypadnout. Je to z mého pohledu studený neosobní projekt, ale jako na dokument o městě stejně důležitý jako historické centrum.

Benito Mussolini se v Římě osobně velice angažoval nejen do oprav starých památek (viz zmínky v předchozích albech – Ostia apod.), ale toužil vytvořit nové centrum pro Řím, centrum, které by byl v souladu s fašistickou ideologií i jeho egem. Všechny řídící instituce na jednom místě, široké ulice na promenády vojska a další oslavy. Oblast byla původně vybrána v roce1930 jako místo pro světový veletrh v roce 1942 u příležitosti oslav 20 let fašismu. Plánovaná výstava nikdy nebyla dokončena v důsledku druhé světové války. První projekt na ploše 4 km2 byl představen v roce 1938.

Písmena EUR znamenala ESPOSIZIONE UNIVERSALE ROMA

Nejvíce Reprezentativní budova v EUR, a symbol tohoto stylu, je Palazzo della Civilt? Italiana (1938-1943), kultovní projekt. Budova je od té doby známa jako "Colosseo Quadrato". Dlouho se nevědělo jak s tímto dědictvím naložit, ale nakonec se v tom duchu budovy dokončovaly a nyní je to živá rezidenční a obchodní čtvrť.

Těsně před mojí návštěvou byla na Piazza Guglielmo Marconi instalována socha amerického výtvarníka Johna Seward Johnsona *Probouzení*. Výtvor zajímavý, ale místo umístění vymýšlel debil. Je uprostřed několikaproudové silnice. Posuďte sami. Všude jinde na světě je tato socha volně v přírodě nebo parku, nebo na pláži u moře apod. Mimochodem je dost známý zejména díky 8mi metrovým exemplářům Marilyn Monroe se zvednutou sukní z filmu Slaměný vdovec z roku 1955. Ta se mi také líbí víc :-)
45 fotek, 30.10.2010, 452 zobrazení, 83 komentářů | cestování, dokumenty, klasická-fotografie, lidé, města
ALB 1025
Přes den je Piazza Navone plná nejen všelijakých kejklířů, ale zejména malířů a kreslířů všeho druhu. U někoho to byla klasická nuda, u někoho extrém, ale u někoho stála fronta čekatelů na portrét nebo karikaturu, a okolí se dobře bavilo.
Umělci se většinou nebrali moc vážně, tak tam byla uvolněná atmosféra a docela dobře se i fotilo na památku :-)
45 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 84 zobrazení, 93 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1024 - ROMA - Piazza Navona
Pokud hledáte v Římě ideální místo na rande, tak asi není lepší romantické místo než Piazza Navona, třetí náměstí, které tu chci představit trochu vice podrobně. Největší změny tohoto prostoru byly v roce 1644, kdy byl zahájen radikální proces barokizace. Náměstí má tvar pravidelné široké elipsy, která nezapře původní půdorys stadionu Circus Agonalis z roku 86, do kterého se vešlo až 30 tisíc diváků. Konaly se tu atletické soutěže a závody válečných vozů

Výjimečnost založená v 17. Století je dána dvěma skvostnými fontánami Berniniho. Na jihu je to Fontana dell Moro se sochou Maura, kterému si v rozkroku hraje malý delfín. Uprostřed je pak Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek), kde jsou umístěny sochy říčních bohů reprezentující čtyři velké světové řeky z tehdy známých kontinentů, kde měl papež duchovní autoritu. Nil představuje Afriku, Dunaj Evropu, Río della Plata Ameriku a Ganga Asii. Podrobný výklad základních symbolů popíšu u fotek v albu, praktický význam měly v zásobování místních obyvatel vodou.

O zdroji vody napíšu zajímavý report v albu *ROMA v krátkých zastaveních*. Na severním konci náměstí se ještě nachází Fontana del Nettuno - Neptunova fontána, ke které sochy přibyly až v 19. století. Proti Fontáně čtyř řek uprostřed náměstí je barokní kostel sv. Anežky Sant' Agnese in Agone (česky Sv. Anežka na závodišti). Je postaven na místě, kde umučili Anežku Římskou – její lebka je uvnitř ve skleněné vitríně. Legendu popíšu rovněž u fotek v albu

***
Na tom náměstí jsem se zdržoval často a nasával atmošku pouličních malířů – to bude zase v albu *ROMA - lidé v obrazech* …. Musím to nějak odlišit …. Bylo dost obtížné najít ve stovkách fotek ještě jejich rozumnou prezentaci :-)
50 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 76 zobrazení, 134 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1023 – ROMA na náměstích
Náměstí v Římě jsem prošel několik a zmíním jen ty pro mne významné. Zde jsou první dvě:

1) Náměstí Piazza del Popolo je honosnou severní branou do Říma. Je to takový římský Staromák. Právě sem ústila slavná římská silnice Via Flaminia, spojující věčné město s městem Rimini u Jaderského moře, a právě zde jsme měli každý den večer svolávací místo před odjezdem vláčkem na ubytování. Proto asi uvádím to místo jako první. Jak už to bývá, sloužily tyto prostory jako dějiště veřejných poprav (poslední se zde konala v roce 1826). Sem nechal v roce 1589 papež Sixtus V. přemístit z Circo Massimo 24 metrů vysoký egyptský obelisk, aby udělal náležitý dojem. Odsud byl start koňských dostihů pořádaných na Via del Corso. Ta tvoří prostřední ulici trojzubce ulic mezi dvěma *Mařenkama* - kostelem Santa Maria di Montesano a kostelem Santa Maria dei Miracoli z druhé poloviny 17. Století. Základy obou hlavních kostelů na náměstí jsou údajně identické. Aby si je ale architekt nepletl, tak levá strana má oválnou kopuli, zatímco druhá kopule je kulatá. Kdo to pozná na první, tak je borec :-)

U Porta del Popolo stojí ještě třetí kostel, Santa Maria del Popolo z 16. století s bohatými sbírkami slavných italských umělců na které nám nezbyl ale čas. První kaple na tomto místě stála již v roce 1099 a sloužila k vymýcení ducha císaře Nera, který zde byl pohřben a jehož duch tu prý strašil. Přiznám, že bylo příjemnější vystoupat do parku Villa Borghese, nebo se rozhlédnout k kopečka Pincio.

Radost nám zkalil poslední den pobytu, kdy byl v Římě celosvětové setkání křesťanské mládeže a náměstí Piazza del Popolo jim sloužilo také jako shromaždiště před odjezdem jejich vlaků. Horší sebranka je snad už jen současná vlna imigrantů. Bohužel

***
2) Když se vydáte z trojzubce ulic náměstí Piazza del Popolo vpravo směrem k Andělskému hradu, tak kousek od řeky je další z klenotů Říma – náměstí Piazza Campo de' Fiori - (květinové pole). Nejživější a nejméně vlídné náměstí ve středověku a renesanci v celém Římě, a přesto centrum světského dění . Přestože je to jediné náměstí v Římě, kde .... POZOR .... není žádný kostel, tak se toto náměstí stalo povinným místem setkávání významných osobností, jako jsou velvyslanci nebo kardinálové. Může za to papež Callistus III, který reorganizoval celý okres a vydláždil celou oblast. Potom už zde bylo během krátké doby vystavěno mnoho elegantních paláců - například Palazzo Orsini

Nejznámější smutná událost je připomínána bronzovou sochou Giordana Bruna, který zde byl 17. února 1600 upálen zaživa. Socha byla vytvořena v roce 1888 a je umístěna v centru na náměstí v přesném místě jeho popravy. Filosof a dominikánský mnich byl obviněn z kacířství. Na podstavci je mimo jiné i plaketa s pdkazem na upálení M.Jana Husa 1415

Současné Campo dei Fiori je v dopoledních hodinách rušné tržiště, které pozvolna přechází do nočního života do pozdních hodin. Doporučuji prožít na vlastní kůži
40 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 93 zobrazení, 73 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1022
Jestli si někdo chce vychutnat baroko, které se stalo vzorem pro stovky jezuitských kostelů po celém světě – v Čechách například pro kostel svatého Ignáce v Praze, tak seběhne vlevo za roh od památníku Viktora Emmanuela II a může si to vychutnávat.

Kostel Il Ges? [džezú], česky kostel Jména Ježíš v Římě, stojí na místě staršího kostela P. Marie, kam se zakladatel jezuitů, svatý Ignác z Loyoly, chodíval modlit. Mimochodem je zde také pochován. Ten roku 1551 navrhl, aby se zde postavil řádový kostel. Pikantní na tom je, že pro stavbu byl osloven Michelangelo, který dokonce nabídl, že projekt udělá zdarma. Přesto byl mateřský kostel Tovaryšstva Ježíšova postaven v letech 1568-1580 podle plánů Jacopa Barozziho da Vignola a pod vedením Giacoma della Porta.

Jo politika je politika, ale baroko je to nádherné

dodatečný bonus 5 fotek z kostela S.Maria in Portico
60 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 1 515 zobrazení, 140 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1021
Laudato si Trastevere – (TRASTEVERE-Tobě buď chvála)
Klidně by to mohl být úvod k papežské encyklice. Pokud někdo chce ale opravdu poznat ještě tolik globalizačně neposkvrněný Řím, tak se sem určitě vypraví za romantikou. Obyvatelé v této městské části (v překladu "za Tiberou") se sami sebe považují za původní občany, a dodržují starobylé tradice a zvyky. Procházka v úzkých uličkách mezi krámy, posezení ve sklepích i na ulici, jiné tretky než ten globální šmejd v centru města

Místo bylo ve starověku i středověku nejdůležitějším městským přístavem, tento přístav spojoval Řím s Ostií a mořem. Od starověku sem mířily zástupy lidí nejrůznějších národností, aby zde obchodovaly, později se stalo dělnickou čtvrtí, která bývala domovem chudých a nemajetných lidí. Obchod nejvíce lákal židovské obchodníky, kteří se tu hojně usazovali, a ve středověku zde bývala nejpočetnější židovská komunita v Itálii.

Dnes je tato oblast lákavým místem pro celou řadu intelektuálů, umělců, snobů, i bohatých investorů. Modernizace tuto oblast postupně mění, sídlo zde má celá řada zahraničních, převážně amerických, univerzit, a díky studentům tu bývá pěkně živo. Snad ale zůstane v přiměřené míře dále velkým turistickým lákadlem s pouličními hudebními slavnostmi a ohňostroji na řece, slavností Festa noantri, největším bleším trhem v Římě Porta Portese, nebo nezapomenutelným výhledem z pahorku Janicul. Nebo někoho jen potěší procházka po místech, kde se jako děcka proháněly dva spolužáci - slavný italský režisér tzv. spaghetti westernů, Sergio Leone (Tenkrát na západě) a Ennio Morricone, k němu složil hudbu. Prostě kámoši z Trastevere

Zmíním ještě několik podstatných údajů, které mám i na fotografii. Srdcem této čtvrti je náměstí Piazza di Santa Maria, kde se nachází pravděpodobně nejstarší kostel v Římě, ve kterém byla sloužena mše - Bazilika Santa Maria in Trastevere ze 3. století. Maria je na fasádě i na zvonici zobrazená jak kojí Krista. Je to vzácně zobrazovaná situace. Je zde i česká stopa. U vchodu do baziliky se nachází freska Panny Marie, kterou údajně objednal český král Karel IV. při své korunovační cestě po Itálii.

Čertův sloup z pražského Vyšehradu je údajně z kostela Santa Maria in Trastevere https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-volny-cas/426686/tajemny-certuv-kamen-na-vysehrade-proc-ho-sem-pekelnik-vzteky-odhodil.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
35 fotek, prosinec 2006 až prosinec 2016, 95 zobrazení, 137 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1020
Jak jsem říkal u vyhlídky z Andělského hradu - pátý most je most Garibaldi a u něho blízko je Isola Tiberina. Ve starověku zde stál chrám boha lékařství Aesculapa a celý ostrov byl obložen mramorem, takže měl podobu lodi. NESKUTEČNÉ - její „příď“ se na jižním konci ostrova zachovala.

Krátce po roce 997 byl zde založen císařem Otou III. titulární kostel v Římě na Tiberském ostrově a původně byl zasvěcen jeho příteli svatému Vojtěchovi. Kostel získal ostatky sv. Bartoloměje, přivezené z Arménie do Beneventa roku 809, a roku 1180 byl tomuto světci dedikován.

V interieru je ve schodišti zabudovaná čtyřboká mramorová kašna nad studnou ze 12. století s reliéfy Krista, sv. Bartoloměje, císaře Oty a sv. Vojtěcha, který je jeho nejstarší známou podobou
49 fotek, říjen 2010 až prosinec 2016, 98 zobrazení, 99 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1019
Co jsem slyšel od průvodců nebo návštěvníků Říma, tak se do prezentovaných míst moc nehrnou, pokud vůbec. A přitom jsou to opět neskutečné poklady, které Řím nabízí. Jdeme na to - jsou to bazilika San Pietro in Vincoli (Svatý Petr v řetězech) a bazilika sv. Klementa (San Clemente).

Kostelů, basilik a katedrál věnovaných adoraci sv.Petra je v Římě několik, tak se tato snadno nezařadí do návštěv a každý dá přednost té ve Vatikánu, které dokonce upírají celý název bazilika sv. Petra a Pavla. K atributům a klenotům kostela patří řetězy, jimiž byl svatý Petr spoután. Podle legendy byly dva řetězy, kterými byl sv. Petr spoután v Mamertinském vězení, převezeny do Konstantinopole. Jeden z nich byl poté uložen do tamějšího kostela a druhý byl poslán zpět do Říma. Papež Lev I. nechal pro řetěz postavit tento kostel a za několik let se v Římě ocitl i druhý řetěz, který se zázračně spojil s druhou polovinou. Inu dobrý kovář nebo svářeč dokáže opravdu zázraky. :-)

To hlavní, co mne osobně do kostela přivádělo, byla známá socha od Michelangela – Mojžíš. Socha zde skončila jaksi nedobrovolně, měla být původně součástí obrovské hrobky papeže Julia II. a umístěna v bazilice sv. Petra. Z nějakých politických důvodů k tomu nedošlo a rozezlený Michelangelo po nedokončeném díle mrštil svým dlátem a trochu to „zranil“. Zvětšil jsem detail, aby bylo vidět, jak mistrně si s nápravou poradil. Další zvláštnosti popíšu v albu u fotografií

***

Další bazilika sv. Klementa, jedna z nejstarších v Římě, je místem odpočinku sv. Cyrila. Stojí opravdu pár kroků od Kolosea a přesto je opomínjena. Konstantin spolu se svým bratrem Metodějem se do Říma vydali, aby tu před papežem obhajovali staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk. Jejich mise byla úspěšná a papež jim v bazilice Santa Maria Maggiore vyhověl. Slovanští bratři sem přitom nepřišli s prázdnou. Přinesli ceněné ostatky sv. Klementa, který byl podle tradice 3. nástupcem sv. Petra, jehož hrob v Římě má zásadní význam pro rozvoj tohoto města, jakožto centra katolického světa. Sv. Klement podle legendy zemřel mučednickou smrtí, když byl s kotvou na krku utopen v Černém moři. Jeho ostatky byly vyzdviženy a Konstantin s Metodějem je přinesli do Říma, kde je uložili v bazilice pojmenované na Klementovu počest.

Během jejich římského pobytu se Konstantinův zdravotní stav zhoršil natolik, že tu musel zůstat. Vstoupil do kláštera, kde přijal mnišské jméno Cyril, a po své smrti roku 869 byl pohřben právě v Bazilice sv. Klementa. Cyrilova hrobka je k vidění v místě původního křesťanského chrámu ze 4. století, který později zničili Normané. U hrobky jsou nápisy v několika jazycích, vyjadřující Cyrilovi dík za jeho misionářskou činnost.

Vzkaz českého národa sem přibyl v roce 2011 a zní: SVATÝ CYRIL UMÍRAJE UČEDNÍKY ŽEHNAL: TYS MI JE DAL, TOBĚ, BOŽE, JE VRACÍM. SVOU MOCNOU PRAVICÍ JE VEĎ A POKROVEM SVÝCH KŘÍDEL JE PŘIKRYJ
35 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 98 zobrazení, 86 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1018
Na cestách Evropou jsem na mnoha místech potkával krásnou kamenickou práci, která měla jakoby podobný rukopis. Při návštěvě Říma, a zejména basiliky Laterano, jsem se začal více tomuto tématu věnovat a najednou jsem zachytil stopu, která mi dovedla až k tomuto malému albu, kterou vzdávám hold té krásné práci zvané COSMATESCO, což je úžasná mozaika

Spočívá ve vykládání kamene jinobarevným kamenem, tzv. inkrustaci. Drobné trojúhelníkové, čtvercové či kosočtverečné kousky barevného kamene nebo skla podloženého zlatou fólií se vsazují do přesně vysekaných jamek v ornamentálních vzorcích (řadách, spirálách, soustředných kruzích), nejčastěji v mramoru bílém, ale také například zeleném (antico verde)

Cosmati [kosmáty] byla rodina a škola kameníků, která působila ve 12.-13. století hlavně v Itálii a proslavila se pestrými ornamentálními mramorovými mozaikami. Inspirovala se jednak starověkými, ale také islámskými nefigurálními mozaikami v jižní Itálii. Název podle zakladatele Lorenzo Cosmatiho († po 1210), jehož umění se předávalo v rodinách a dílnách až do pozdního středověku.

Cosmati nedělali pouze zdobné podlahy, ale i na kamenných oltářích, sloupech, biskupských trůnech, svícnech i na obkladech stěn. Také se kromě toho zabývali vykopávkami a prodejem starověkých soch a na řadě z nich jsou jejich podpisy.

Věřím, že jejich práci vychutnáte stejně jako já a budete si i více všímat, po čem kde chodíte. Po těchto dlažbách se stále chodí výborně :-)

POZOR přidávám link na album mé kamarádky strouhalovajana, která také obdivovala mozaiku na Sicílii
http://strouhalovajana.rajce.idnes.cz/Sicilie_2010/#

třeba budou i další co dají odkaz - díky
45 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 94 zobrazení, 123 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1017
Z náměstí sv. Jana v Lateráně jsme už poznali vnitřek Lateránské baziliky, náměstí samo nabízí ale i další skvosty

1) Hned vedle vedlejšího vchodu do baziliky je osmiboká budova babtisteria s nejstarší křtitelnicí – je to křestní vana, vybroušená z jednoho kusu porfyru. Stavba byla původně válcová z roku 315, za vlády papeže Sixta III. v letech 432 - 440 byla proměněna na oktogon, který posloužil jako vzor dalším baptisteriím

2) Nepřehlédnutelný je také obelisk, který je nejvyšší v Římě. Žulový monolit o výšce 37,2 m a o váze asi 455 t dal vyrobit farao Thutmose IV. pro chrámový komplex v Karnaku. Císař Constantius II. jej dal převézt nejprve do Alexandrie a odtud roku 357 do Říma, kde byl postaven v Circus Maximus. Po pádu říše byl povalen a poškozen. Roku 1587 byl vykopán, opraven a následujícího roku vztyčen na osmimetrovém podstavci zde na náměstí

3) Poslední vzácnou zastávkou jsou Svaté schody (Scala Santa), po kterých podle křesťanské legendy kráčel Ježíš Kristus v paláci Pontia Piláta v Jeruzalémě. Z Jeruzaléma do Lateránského paláce v Římě je nechala přemístit sv. Helena, matka císaře Konstantina I., V roce 1585 nařídil papež Sixtus V. jejich přemístění do oproti stojící budovy s papežskou kaplí, které se kvůli tu uloženému velkému množství relikvií říkalo Sancta Santorum (Svatyně svatých)

Během času se začaly v různých místech světa objevovat tzv. kopie Svatých schodů. Z materiálů jsem se dozvěděl, že jen v Čechách jich bylo pořízeno 10, z nichž nejvíce se tomuto pojetí blížily schody na Karlov v Praze. Karlov jsem chtěl zažít na vlastní kůži, jenže na něj vedou schody ze tří směrů. Velké albertovské schody, které mají 116 schodů, Prostřední v ulici Horská mají 125 schodů a Malé albertovské schody, které spojují ulice Studničkova a Apolinářská, mají schodů 154 – tak které jsou pravé ? :-)
50 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 93 zobrazení, 82 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1016
Pokud chcete v Římě navštívit nejvzácnější místo, potom je nehledejte ve Vatikánu na Svatopetrském náměstí, ale vyhledejte kousek jihovýchodně od Kolosea náměstí sv. Jana v Lateráně, kde stojí Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, známá je ale i pod jménem Lateránská bazilika, nebo kratší a vice používaný název Bazilika sv. Jana v Lateráně (San Giovanni in Laterano)

Mezi všemi římskokatolickými kostely má tato bazilika zcela výsostné postavení. Přímo v bazilice je nápis „Matka a hlava všech kostelů Města a světa“. Jedinečná je tím, že je jednou ze čtyř papežských bazilik a zároveň biskupskou katedrálou Říma s titulem basilica maior. Cathedra neboli stolec římského biskupa (kterým je mimochodem papež), se nachází uvnitř katedrály, a činí z ní nejdůležitější katolickou budovu na světě. Není to žádný drobek, je 140 m dlouhá a 140 m široká, z toho šířka hlavní lodi je 65 m.

Byla založena císařem Konstantinem roku 313 (má v hlavní chodbě svoji sochu
Je součástí stavebního komplexu Laterán, který byl až do 14. století sídlem papežů a kde sídlí také Lateránská univerzita. K nejvýznamnějším událostem, které se zde konaly, patří křest Karla Velikého, „korunovace“ papežů nebo podpis Lateránských dohod, ve kterých si v roce 1927 Mussolini a církev vyjasnily vzájemné vztahy. Název hlavní přístupové ulice k Vatikánu Via della Conciliazione - Ulice Smíření - to má připomínat.

Historie stavby je dlouhá a složitá, nyní ale po úpravách ale působí velice důstojným a nádherným dojmem. Uvnitř jsou hrobky či památníky dvanácti významných papežů, klenotnice, papežský stolec Pia V., papežský trůn nebo ostatky Sv. Petra a Sv. Pavla. Interiér je velmi bohatě vyzdoben a pro mne byla asi největší vzácnost krásné sochy o velikosti 7 metrů, nebo obraz od Giotta, nebo kazetový strop, nebo rajský dvůr s ambity, anebo mozaiková výzdoba rodiny Cosmati – o té udělám samostatné album, protože si to zaslouží.

Vlastně nádherné bylo úplně všechno :-)
45 fotek, říjen 2010 až listopad 2016, 123 zobrazení, 110 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1015
Andělský hrad
Pokud jste v Římě poprvé, a pokud si chcete město užít bez strkanice v průvodu lidí z autobusu v čele s delegate, doporučuji toto místo navštívit jako jednu z prvních návštěv. Staré město není veliké a z terasy hradu můžete vychutnat nejen jeden z nejkrásnějších pohledů na Řím, ale s mapou s mapou se s ním dokonale seznámit. Jednotlivé směry výhledu mají popis míst a vždy lze nalézt cestu k Tibeře, a naprosto dokonale se v mapě zorientovat. Vlastně i bez ní – hovořím z vlastní zkušenosti

Andělský hrad (Castel Sant’Angelo) původně Hadriánovo mauzoleum je monumentální stavba s kulatým půdorysem, která je spojena s Vatikánem hradební zdí. Hrad byl uveden do provozu roku 138 AD jako mauzoleum císaře Hadriána, který je zde I s manželkou Sabinou pohřben. V minulosti byl porostlý cypřiši. Později sloužila jako papežská pevnost spojená od 13. století tunelem Passeto di Borgo – 800 metrů dlouhou chodbu spojující Andělský hrad s Vatikánským palácem, která papežům sloužila jednak k usnadnění průchodu do soukromých komnat, ale také jako úniková chodba v případě nebezpečí

V době tzv. Letních nocí (6.7. – 9.9.) jsou ZDARMA prohlídky s průvodcem od 20:30 do 23:30 každých 30 minut, kdy je možné dostat se jak do „passetta“, Římany nazývaného „er corridore“, tedy do únikové chodby spojující Andělský hrad s Vatikánem, tak také do koupelny Klementa VII. i do starého vězení. Všechny tyto části jsou během běžných prohlídek nepřístupné.

Své jméno hrad získal až v 6. století, kdy se papeži Řehoři Velikému zjevil archanděl Michael, který mu dal znamení o konci morové epidemie (zasunul meč do pochvy). Tento příběh stále udržuje živý bronzová socha anděla, která se nachází na vrcholu hradu.

Já si kromě krásných zážitků v sobě odnáším i motto, které je snad ve všech místnstech hradu FESTINA LENTE (spěchej pomalu) :-)
40 fotek, září 2009 až listopad 2016, 78 zobrazení, 74 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1014
Severní strana Kapitolu na památkách nešetří. Těsně za basilikou Santa Maria in Aracoeli jsme se protáhli k velkolepému památníku Vittoria Emanuela II. (14.3.1820 – 9.1.1878), který je v Itálii stále považovaný za „otce vlasti“. Postavil se do čela hnutí za sjednocení Itálie (Risorgimento) a stal se jeho symbolem. V letech 1849 až 1861 byl král Sardinie a od roku 1861 po osvobozujících bojích se stal prvním král sjednocené Itálie.

V této souvislosti je vhodné zmínit i druhou důležitou osobu, která významně pomohla ke sjednocení Itálie, a tou je Giuseppe Garibaldi (4. 7. 1807 ? 2. 6.1882). Ten byl vůdce vlastenců (tzv. Rudých košil) a úspěšně dobyl Sicílii i Neapol . Král se v říjnu 1860 slavnostně setkal s Garibaldim, který mu vzdal svůj hold, a 17. března 1861 nově zvolený parlament provolal Viktora Emanuela italským králem. Po smrti roku 1878 byl král slavnostně pohřben v římském Pantheonu, kde u jeho hrobu dodnes stojí hlídka veteránů.

Roku 1895 bylo rozhodnuto postavit mu velký památník jako "oltář Vlasti" (Altare della Patria) ve středu města na severním úbočí Kapitolu. Památník byl slavnostně otevřen k 50. výročí sjednocení v roce 1911 a dokončen roku 1925. Za naší návštěvy platila přísná pravidla, že se na schodišti nesmělo sedět, jinak byl dotyčný stráží důrazně upozorněn, případně zaplatil nemalou pokutu. Samozřejmě jsme to vyzkoušeli na několika místech najednou, fungovalo to, ale vždy jsme stačili zmizet. Letos při návštěvě Itálie (07/2016) jsem se dotazoval, jak je to aktuálně, a bylo mi řečeno, že se tam sedět dá, jen se tam nesmí jíst a pít. No, uvidíme, jak to půjde časem dál

Tento památník Otce vlasti je co do okázalosti nepřehlédnutelný, ale pro mne bylo mnohem cennější vidět na vlastní oči úchvatný Traianův sloup, jeho forum a tržnici. Bláhově jsem si myslel, že si ho prolezu na vrchol. Omyl. Je to velké staveniště obklopené plotem, prostě nepřístupné.

ŠKODA

Vidět na vlastní oči více jak 1900 let starou stavbu vysokou necelých 40 metrů, složenou z 20 válcových bloků bílého kararského mramoru o průměru 3,7 m a o váze asi 40 tun je prostě zážitek. Po povrchu se vine celkem 190 m dlouhý, složitý spirálový vlys se 155 vytesanými figurálními výjevy bitev s Dáky. A aby toho nebylo málo, tak je uvnitř sloupu v blocích vytesáno točité schodiště, které vede 185 stupni na plošinu na vrcholu. Schodiště osvětluje 43 štěrbinových okének. Na sloupu byla původně socha orla, později bronzová socha císaře, která ve středověku zmizela. Roku 1587 dal papež Sixtus V. na vrcholek umístit sochu svatého Petra, která je tam dodnes.

Je to takový vojenský deník vítězství. Sloup současně vyvolává respekt i řadu otázek, jak bylo možné s takovou přesností kámen opracovat, a jak se mohly takové bloky zvedat do takové výše v místě, kde nebyl skoro žádný prostor. Je to tajemství, které asi nikdy nepochopím a jdu se raději kochat dále :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter