Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

MONSERRAT 14
55 fotek, červenec 2009 až březen 2016, 214 zobrazení, 202 komentářů | cestování, kultura, události
ALB 920
Z přenádherné Ordesy jsme měli další krásné zastavení na cestě, na které jsme byli opravdu zvědavi. Čekal na nás klášter Montserrat, který byl už pouhých asi 40 km od Barcelony, kam jsme se upřímně těšili nejvíc. Po chvilce jízdy už jsme viděli zadní stranu erodovaného vápencového horského masivu Montserrat, který z dálky připomíná dračí zuby nebo obrovskou pilu. Nejvyšší vrchol Sant Jeroni dosahuje výšky 1236 metrů. Z druhé strany je benediktinský klášter stejného jména, významné poutní místo Katalánska.

Klášter byl založen roku 1025 opatem Olibou[1] na památku zjevení Panny Marie na montserratské hoře. V románské bazilice je uschována La Moreneta, černá madona - patronka Katalánska. Je umístěna podle mne ve výklenku původní jeskyně, kde se údajný zázrak měl konat. Většinou to nedělám, abych prošel turisticko-náboženské trasy. Například v Lourdes jsem úplně citelně vnímal negativní energii byznysu bolesti a uznávaného zázraku. Zde mne to naopak úplně přitahovalo, postupoval jsem uličkou v zástupu a trpělivě čekal, až přijdu na řadu. Bylo to úžasně silné a emotivní setkání s touto patronkou. Přišlo mi, že zde je to duchovní místo opravdu čisté a opravdu duchovní. Zkušenost ať si zažije každý sám, já se svojí byl spokojený :-)

A přece jedna nespokojenost tam proběhla, ale přišel jsem na ni až doma. Při odjezdu jsme se zastavili u stánků s výbornými sýry. Velká ochutnávka a samozřejmě nejlepší byl nejdražší. Ale co, *jsme tu jen jednou* jsme si řekli, a koupili jsme ten drahý. Nebyli jsme jediní. Sýr už byl zabalený na cestu, prost+ě pohoda. Až doma jsem poznal, že to, * jsme tu jen jednou*, si řekl i ten dobrý obchodník a podvedl nás nějakým svým zmetkem, co se skoro nedal jíst.

Do těch míst s tak dobrou energií se to prostě nehodilo
50 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 101 zobrazení, 166 komentářů | cestování, příroda
ALB 919
Přiznávám, že změna strávit celý den v přírodě na túře byla velice příjemná a nejen mně. Národní park Ordesa y Monte Perdido nás přijal s otevřenou náručí a my jeho. Je jedním z nejstarších národních parků ve Španělsku a leží v Pyrenejích podél francouzských hranic. Vzdušnou čarou je vzdálen přibližně 240 km na východ od Bilbaa a asi stejně tak od Barcelony, postupnému cíli naší cesty. Ale bude ještě něco mezi tím a něco potom, tak si to potěšení necháme narůstat

Park má rozlohu 155 km?, a za chráněné území zde byl vyhlášen roku 1918, následná reklasifikace a rozšíření parku do dnešní podoby proběhlo v roce 1982 a stal se tak světovým přírodním dědictvím UNESCO. Dominantou parku je vrchol Monte Perdido (3354 m). Mezi zdejší faunou vyniká zvlaštní vychochol pyrenejský, drobný hmyzožravec, který připomíná krtka s ocasem dlouhým jako potkan. Byl tak zvláštní, že jsem si jeho fotku vypůjčil.

Rostlinnými endemity parku jsou orlíček pyrenejský a lomikámen. Jinak kytek tam bylo kolem tolik, že já, jako laik, jsem byl jejich krásou tak unesen, že jsem šel skoro celou cestu sám a poslední, s hlavou u země. Co mám povídat :-)
45 fotek, 4.7.2009, 136 zobrazení, 142 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, města, události
ALB 918
Kousek od kláštera Leyre leží v nadmořské výšce 818 metrů na úpatí Pyrenejí malé městečko JACA s řekou Río Aragón. Nádherné okolí jako všude kolem dává tušit ráj turistů v zimě i v létě a asi 16 tisíc obyvatel to nijak neruší. V minulosti po mnoho desetiletí byla Jaca hlavním městem Aragonského království a vojensky střeženým přechodem v Pyrenejích. Obcházeli jsme po mohutných hradbách citadelu Castillo de San Pedro ze 16. století obklopenou příkopem. Má jako jediná stavba svého druhu ve Španělsku tvar pěticípé hvězdy a bylo možná stavebním vzorem pro jiné vojenské stavby i jinde ve světě. Bohužel byla zavřená, tak z prohlídky nebylo nic

Měli jsme nějaký volný čas na prohlídku města, byla zde krásná atria obytných domů, která jsem už nikdy nikde jinde na svých toulkách neviděl. Z průvodce se návštěvník dozví, že je zde třeba muzeum středověkého umění Museo Diocesano, v němž je umístěna vzácná sbírka románských a gotických fresek z okolních kostelů. Nebo potká dřevěné sochy, jejichž původ sahá až do 12. století. Nebo v kostele San Salvador y San Ginés bude obdivovat jedinečný modelovaný sarkofág, v němž leží infanta Doňa Sancha, sestra Sancha Ramíreze. Tam jsem se pro nedostatek času také nedostal, jen jsem v ulici potkal sochu prvního krále Aragony Ramiro I (1007 - 1063), který formuloval první chartu pro královského města Jaca. Zákony byly asi dobré, protože byly vzorem pro jiná města až do pozdního středověku. Sancho Ramirez byl jeho nástupce

Pro poutníky na tzv. Svatojakubské cestě je významné, že tu je jedna z nejstarších katedrál. Byla postavena v letech 1076 – 1130, je poměrně nízká, zdobená nápadným románským portálem, kamennými plastikami a dřevěným vyřezávaným štítem. Interiéry jsou zařízeny v gotickém slohu, který je na některých místech až nezvykle zdobný.
A nyní pro nás nastal šok ze shledání s naší dávnou minulostí. Jsou zde uloženy ostatky moravské princezny Dobroslavy, která je známá jako Sv.Orosia. Přijeli jsme pozdě. Týdenní festival Fiesta de Santa Orosia začíná 25. června, a přestože existuje několik písemných pramenů o této historické události, slaví ji pouze Španělé, Francouzi a Italové. V Čechách upadla v zapomnění. …. Tak jak to bylo

V srpnu roku 880 odešel z místa, zatím jednoznačně neurčeného sídla moravských králů, velkolepý průvod. Doprovázel mladičkou a půvabnou moravskou princeznu Dobroslavu do dalekého Španělska. Měla se stát manželkou španělského krále Fortunia. Španělsko tehdy bylo skoro celé ovládáno muslimskými Maury a Fortunius Jiménez vedl křesťany v boji za svobodu. Cesta měla tragický závěr.. Vůdce Maurů Abun Lupo přepadl výpravu a všechny účastníky pobil. Mladičkou Fortuniovu nevěstu nutil k přijetí muslimské víry a chtěl si ji vzít za ženu. Ta však odmítla a byla proto krutě umučena. Pálili ji pochodněmí, polévali roztaveným olovem, uťali jí obě ruce a nakonec sťali. Středověká krutost byla a je i dnes stejná. Nic se nezměnilo

Tělo princezny s uťatou hlavou přenesli již dva roky po její smrti do kostela v městě Jaca. Nešťastný Fortunio pomstil smrt své nevěsty dokonale. Dívku svých snů prý nepřestal milovat a neoženil se do konce života. Hnán vášnivou zlobou osvobodil od Maurů celé Španělsko a ochránil před muslimy západní Evropu. Město Jaca je městem oslav vítězství křesťanů nad muslimy. Nevím, jak si s tímto svátkem v budoucnosti poradí s ohledem na politiku EU

Možná, že původ moravské lidové tradice JÍZDA KRÁLŮ je uchováním památky na honosný průvod, odvážející mladičkou krasavici královské krve, do daleké ciziny. Historikové se zatím neshodli, která z historických událostí vyvolala tento zvláštní zvyk, není vyloučeno, že mladičký král v dívčím kroji představuje ve skutečnosti mladou dívku královské krve. Bílá růže v jejich ústech je, podobně jako lilie, symbolem panenství.

Zítra přerušíme pobyt v městech a klášterech a budeme oslavovat ducha přírody – čeká nás Ordesa :-)
40 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 84 zobrazení, 146 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, lidé
ALB 917
Asi 50 km od Pamplony jsme se zastavili u jednoho z nejvýznamnějších klášterů v Španělsku, kterým je klášter San Salvador de Leyre. Klášter byl postaven na úpatí hory stejného jména, na odlehlém místě v krásném prostředí pro meditaci i vnímání. Není divu, že po celou svou historii byl útočištěm pro krále a biskupy, ikonou Navarry a scénou oficiálních oslav. V červnu 2014 ho poctil svojí první oficiální návštěvou nový král Španělska Felipe s manželkou princeznou Letizií po abdikaci svého otce Juana Carlose. Přišlo mi to trochu věrolomné, protože klášter je ve správě benediktinského řádu, který zakazuje přítomnost žen nejen v prostorách řádu, ale nesmí přespat ani v provozovaném hotelu nebo hostelu. Výjimkou je restaurace a podzemní katakomby.

Mám pocit, že tvoří i jedno ze zastavení na Svatojakubské pouti, jestli to chodí i ženy také nevím. Každopádně je to jedno z nejatraktivnějších a okouzlujících památek Navarre, kde jsou i hrobky králů, mezi nimi první monarcha království Pamplona. Asi jsem nikde jinde neviděl krásnější klenby než zde v kryptě z XI. století. Napadlo mi známé rčení - Spřízněné duše se nakonec vždycky potkají.... Chodí se totiž schovat na stejné místo…. Tak to tam bylo silné

Neméně zajímavý byl i venkovní dokonalý románský portál XII stoletíc"Porta speciosa“, zachovaný ve velice dobrém stavu. Stála u něj jedna španělská výprava s šikovnou průvodkyní. Ta sice mile, hodně podrobně, ale neskutečně rychlou španělštinou asi půl hodiny mlela jenom o tomto portálu. Já si jen pamatuji, že uprostřed portálu je 6 postav – je to vidět i na fotce – sedmá chybí zcela. Uprostřed je sv. Salvador, patron kláštera. Napravo od něj je Panna Marie, San Pedro a další postava. Na levé straně je San Juan a dvě další postavy. Salvador stojí na tělech v podobě býka a lva. Oblouky nad nimi jsou z různých zvířat, ptáků i bot, všechno má nějaký význam,… ale ta rychlá španělština, však to znáte :-)

Příští zastavení bylo pro mne šok, a věřím, že byl i pro ostatní
30 fotek, červenec 2009 až duben 2015, 108 zobrazení, 97 komentářů | cestování, dokumenty, kultura, události, zábava
ALB 916
Na začátku 20. století se jedna partička oblékla do bílo-červených kostýmů, na počest Svatého Fermina (podle legendy červený šátek značí krev, která vytryskla, když mu usekli hlavu a červená šála kolem pasu je místo, kde mrtvé tělo rozčtvrtili) a za sto let se z této lokální události stala největší fiesta ve Španělsku vůbec, a stala se dokonce i světoznámou. Zdejší tradiční akce zvaná běh v Pamploně, kdy po ulicích města volně pobíhají býci, se nazývá Encierro („běh býků“). Původně to sloužilo k rannímu přesunu býků z ohrady pod městskými hradbami na trh nebo do arény, kde se odpoledne konaly býčí zápasy.

Masová aktivní účast veřejnosti při těchto bězích je záležitostí až druhé poloviny 20. století. Vzdálenost mezi ohradou a býčí arénou je 850 metrů, běží se po mokrých dlažebních kostkách, a býci jí proběhnou za dvě až tři minuty. Trasa běhu protíná tři ulice a tři náměstíčka, kde je vytyčena dvojitou bariérou z dřevěných klád. Za první stojí fotografové, televize a rychlá pomoc, za druhou jsou namačkány chumle diváků. Přijít hodinu před začátkem znamená nevidět nic. Někteří běžci mají v ruce srolované noviny, protože věří, že když býka v okamžik pravdy jimi praští přes oči, býk se lekne a dá běžci poslední šanci na útěk. Statistiky úrazů hovoří ale jinou řečí. V roce našeho pobytu (2009) si tato akce vyžádala 60 osob vážně zraněných a jeden lidský život.

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/173412-tradicni-vypousteni-byku-v-pamplone-ma-dalsi-obet.html

ZÁKLADNÍ PRAVIDLO: býkovi se nedá utéct. Jsou to divoká zvířata - staleté chovy, ušlechtilé rody, chovaná speciálně pro boj v aréně, pro tzv. corridu de toros. Žijí na pastvinách jižního Španělska, s lidmi téměř nepřijdou do styku. Běží zpočátku rychlostí sto metrů za šest sekund, pak se také unaví a zpomalí, ale pořád kohokoliv doběhnou, a při jejich váze 500 – 600 kg to nikomu nepřeji.

Aby býci vůbec někam běželi používá se při běhu volů, kteří jsou vypuštěni spolu s býky a doslova je vedou. Vůl nikdy neútočí. Dokud běží býci spolu s voly ve skupině, je riziko zranění menší. Býk má tendenci běžet dopředu a mít celou tuhle show co nejdříve za sebou. Horší je, když se skupina běžících zvířat po uklouznutí na mokré dlažbě rozpadne. Býk se zastaví a ve zmatku zaútočí. Na rozdíl od člověka bez váhání, na první cíl v dohledu. Když člověk zaváhá, žádný další život mu to nedá. Vzhledem k tomu, že už jsem přímo na té akci nebyl (a možná nemusím litovat), tak jsem využil fotek Jana Sochora, který tam byl :-)

Děkuji za zprostředkování
50 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 107 zobrazení, 127 komentářů | architektura, cestování, města, události, zábava
ALB 915
Snad ještě v posledním klidu před vypuknutím oslav svátku San Fermín - patrona Navarry - jsme okusili město Pamplona. Podle legendy byl Svatý Fermin, biskup z Pamplony, ve třetím století umučen kdesi ve Francii. Od 16. století je každý rok, druhý týden v červenci, oslavován jeho odkaz. Severošpanělská Pamplona se podle odhadů místních novin rozroste o milion lidí. Celé město se oblékne do bílo-červených barev a týden je dovoleno všechno. Prostě se bezuzdně kalí. Sangria teče hrdlama i po chodnících, na každém rohu voní hašiš, lidé po sobě stříkají vodu, víno, házejí mouku, močí tam, kde to zrovna přišlo, spí na holé zemi, v hordách plastikových kelímků a střepů, zpívají, jedí šunku, tancují nebo se jenom unaveně válejí ve stínu stromů. Muzika, kapely, kejklíři – fiesta. Bez rozdílu věku, pohlaví a postavení, se jí účastní všichni. Přes den rodinky s dětma a starší, přes noc patří Pamplona mladým.

Přijeli jsme 3. července, ale každoroční oslavy jsou až od poledne 6.7. do půlnoci 14.7., představuje . 8 dnů, 8 běhů městem. Už nyní jsme ale měli problém při průchodu městem, některé ulice byly uzavřeny pro přípravu tratě a veřejné prostory – parky - byly už ohraničeny neprostupným vysokým drátěným plotem. Není divu – je zde asi necelých 200 tisíc obyvatel a během slavností sem přijede cca milion kultivovaných návštěvníků, a kromě zranění při běhu před býky tu nejsou žádné problémy. Kéž by to platilo i jinde v Evropě.

Město rád navštěvoval Hemingway, který románem Fiesta obrátil pozornost světa k tomuto svátku. Ernest je zde výrazně uctíván, a má zde i svoji lavičku. Možná právě zde čerpal inspiraci Bořek Šípek

Mimo Staré Město leží opevnění Ciudadela. Bylo vystavěno v letech 1571 až 1645. V současné době je v okolí citadely park, kde jsme byli chvilku relaxovat a pozorovat býky, po prohlídce radnice jsme na náměstí Plaza del Castillo stačili ještě povečeřet místní ňamku :-)

Jméno město je odvozené od římského generála Pompeye, který zde roku 74 před K. tábořil na jednom z pahorků. Později se zde usadili Baskové, ve středověku založily dvě nové čtvrti příchozí francouzští obchodníci a řemeslníci.
GERNIKA 7
20 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 109 zobrazení, 54 komentářů | cestování, dokumenty, města, události
ALB 914
Toto album je smutné a i po časovém odstupu od hrůzné události místo působilo stále jako město duchů. Už se blížil večer a bylo jen málo minut na jeho prohlídku, ale vlastně to stačilo. Nebylo co prohlížet. Ulice bez lidí, jen několik děcek na balkonu internátu nám vyvěšovalo na zábradlí asi jejich vlajku a něco pokřikovaly. Všechno kolem bylo zavřené a ponuré. Kdysi významné kulturní a duchovní místo už svoji minulost nedohnalo. GERNIKA

Generální zkouškou na Blitzkrieg byla pro Němce občanská válka ve Španělsku. Dne 26. dubna 1937 se zúčastnily intervenční letecké jednotky německé Luftwaffe (Legie Condor) a italského letectva Aviazione Legionaria bombardování zcela civilního baskického město Guernica. Bylo tenkrát pondělí, den trhů, kdy se do města vypravili z hor lidé prodat a nakoupit co kdo potřeboval. Snad tam tenkrát bylo 10 tisíc lidí. Nálet probíhal ve dvou vlnách a za bílého dne. V některých pramenech se uvádí 1654 mrtvých a jen několik málo budov, které nebyly zcela zničeny. Ty byly podle původní dokumentace zrekonstruovány. Náhodou jsem je vyfotil a stáhl jsem k tomu i starou dokumentaci. Tento nálet bývá často označován za první akci v moderních vojenských dějinách, která byla mířena proti bezbranným civilistům. V současných válkách je to už samozřejmost, které se nikdo nediví.

Bombardování se stalo námětem i slavné protiválečné malby Guernica Pabla Picassa , kterou Picasso započal dříve, než došlo k leteckému útoku na město. Zakázku mu už dříve zadala španělská republikánská vláda, obraz měl být součástí španělské expozice na Mezinárodní výstavě moderního umění a techniky v Paříži v roce 1937 a původně mělo jít o obraz s tématem býčích zápasů.

Picasso práci odkládal, impulsem se mu nakonec stalo vybombardování města Guernica a rozhodl se téma změnit . Zobrazuje ženu, nosiče pochodně, býka a koně jako strašlivé souputníky ve světě hrůzy, vše je vyvedeno v černé a bílé barvě. Guernica je obraz vysoký 349 cm a široký 777 cm a zhotovil ho za necelý měsíc. Obraz si získal celosvětovou proslulost.

Cestou na ubytování jsme mlčeli, náladu nám mělo spravit až další den město Pamplona se slavností San Fermín :-)
42 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 118 zobrazení, 159 komentářů | cestování, dokumenty, města, události, zábava
ALB 913
Vláďa nabídl zájemcům ještě jeden unikát Bilbaa - Biskajský most (španělsky Puente Colgante). Ne všichni to využili, ne všichni se tohoto unikátu i osobně zúčastnili cestou tam a zpět. Tam – výtahem na most a zpátky gondolou. Bylo nás asi 5, ale zážitek na celý život.

Tato neskutečná technická památka spojuje dvě městské části - Portugalete a Las Arenas, a je na předměstí Bilbaa v ústí řeky Nervión, které Baskové říkají Ibaizabal. Tento nejstarší gondolový most na světě byl postaven v roce 1893 - jeho konstruktérem byl Alberto de Palacio y Elissague (1856 – 1939), jeden z žáků Gustava Eiffela. Most umožnil spojení obou břehů, aniž by byl přístav v Bilbau odříznut od spojení s mořem, zároveň ušetřil budování nákladných nájezdových ramp, které by byly potřeba v případě klasického mostu. Další jeho významnou stavbou je nádraží de Atocha v Madridu

Jediné přerušení provozu nastalo během španělské občanské války, kdy 17. června 1937 byla horní část mostu poškozena výbuchem nálože dynamitu, který sem umístila republikánská ženijní jednotka, aby zabránila postupu frankistů přes řeku Nervión. Alberto Palacio, jenž zemřel o dva roky později, tak mohl před svou smrtí sledovat ze svého domu v Portugalete poničení svého mistrovského díla. Paradoxně jen pět dní po poškození mostu, 22. června 1937, válka na bilbajské frontě skončila. Opraven a znovu uveden do provozu byl v roce 1941

Most je 160 m dlouhý a 45 m vysoký. Nově jsou po rekonstrukci do jeho pilířů instalovány výtahy, které umožňují návštěvníkům procházku po mostovce s výhledem na přístav a záliv. Gondola má kapacitu 6 automobilů, 6 motocyklů nebo kol a až 200 pasažérů. Jedna její jízda trvá minutu a půl s intervalem 8 minut, večer jednu hodinu. Linka je součástí MHD města Bilbao, denně tak gondola vykoná asi 300 jízd. Každý rok pak přepraví asi čtyři miliony pasažérů a půl milionu vozidel. Most byl 13. července 2006 zapsán na světový seznam památek UNESCO

Další zajímavostí ve městě byly pohyblivé chodníky - ne schody, ale chodníky. Nikde jinde jsem to nezažil. Je to zážitek, jdete a současně jedete, za chvíli jste na konci ulice. No a za chvíli Gernika :-)
50 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 111 zobrazení, 196 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, zábava
ALB 912
Bilbao umělecké tvoří zejména dvě nepřehlédnutelné dominanty - Guggenheimovo muzeum architekta Franka O.Gehryho a pavouk Maman od sochařky Louise Bourgeois z roku 1999. Pavouk z bronzu, nerezové oceli a mramoru je patrně největší na světě – jeho kruh je okolo 9 metrů, výška přes 10 metrů a váha přes 8 tun. Maman je francouzsky matka a je to vyjádření vzpomínky na matku autorky, která měla v Paříži dílnu na restaurování tapiserií, a pavouci byly jejím velkým předmětem zájmu.

Muzeum bylo vystavěno roku 1997 v průmyslové části města, uprostřed loděnic, doků a ocelářských továren, podle projektu a vítězného návrhu z mezinárodní architektonické soutěže kanadsko-amerického architekta Franka Gehryho. Plány byly vypracovány výhradně pomocí počítačového programu pro modelování CATIA. Díky tomu bylo možné vyprojektovat tvary, které by byly tradičně nerealizovatelné. Futuristická stavba zrcadlící se ve vodní hladině řeky Nervion a připomínající svým tvarem loď kombinuje rovné a převládající zakřivené tvary, mezi pláštěm budovy pokrytým titanem jsou umístěny prosklené plochy. Jako další stavební materiál je použit vápenec. Muzeum zcela postrádá střechu v obvyklém tvaru.

Stálé sbírky muzea zahrnují umělecká díla významných umělců druhé poloviny 20. století, např. Andyho Warhola a další. Uvnitř muzea se nesmí fotografovat, aparát zalepí do takového pytlíku, je to prostě fuška. Uvnitř muzea je vysoké atrium, v němž jsem si připadal jako v supermoderním chrámu. Výstavní prostory jsou tu ve třech patrech. A vše je propojeno mosty, prosklenými výtahy a od stěn se odráží světlo, které sem proniká zvnějšku.

Za muzeem je také objekt psa Puppy od Jeffa Koonse, trochu ztřeštěné, ale co zde není
55 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 156 zobrazení, 200 komentářů | architektura, cestování, lidé, města, země
ALB 911
San Sebastian – Donostia baskicky – jsme měli časově trochu ochuzený o pobyt v Zarautz, ale nelitovali jsme. Město jsme stačili poznat jak shora na vrchu Monte Urgull s pevností La Mota, tak dole Radnici San Sebastián, která byla postavena v roce 1887 původně jako kasino a je to na typu stavby znát. Dále Kongresové centrum Kursaal, které je dominantní stavbou východní části města. Skládá se z řady prostor, hlavní koncertní sál je pro 1 800 diváků. Stavba architekta R. Monea byla dokončená v roce 1999 a je zde pořádán každoroční Filmový festival San Sebastián

Zaujal i kostel Santa María, barokní stavba s bohatě zdobeným průčelím dokončená roku 1774. Ale největší bomba a tahák tohoto města je nejznámější městská pláž Španělska La Concha - Je 1350 m dlouhá a v průměru 40 m široká. Je lemována pobřežní promenádou s rezidencemi a podniky.

Město samo mělo pohnutou historii vzhledem ke své strategické poloze, bylo šestkrát celé zničeno. Až koncem 19. Století byl San Sebastián znám jako letní rezidence aristokracie. V létě zde sídlila také Marie Kristina Rakouská. V době první světové války bylo město jedním z nejkosmopolitnějších v Evropě - ve zdejším kasínu se objevovali např. Mata Hari, Lev Trocký, Maurice Ravel. Tento duch se vytratil se španělskou občanskou válkou, po níž se San Sebastián stal až do roku 1975 letním sídlem generála Franca

Pro dnešek dost a další zastavení je v Bilbao :-)
30 fotek, 14.2.2016, 112 zobrazení, 49 komentářů | dokumenty, události, umělecké
ALB 910
NE. Nespletl jsem se ve jménu, jen jsem fonetické AUVEJ využil jako upoutávku na toto mimořádné dílo Aj Wej-weje, který se řadí mezi nejznámější současné čínské umělce a v Česku vystavuje poprvé. Mimo jiné se podílel na tvorbě známého „Ptačího hnízda“ na Olympiádě.

Jde o počin k 220. výročí Národní galerie v Praze jako jeden z doprovodných projektů výstavy Umění obdarovat, věnované tématu sdílení, velkorysosti a mecenášství.Jeho dílo ZVĚROKRUH vzniklo v roce 2010 a bylo poprvé vystaveno v USA, kde získalo světovou pověst. V Praze je současně vystaveno před budovou Národní galerie (Veletržní palác) v Praze od 6. února do 31. srpna 2016.

Dvanáct bronzových hlav zvířat zvěrokruhu vzniklo jako kopie plastik, které byly během opiových válek v roce 1860 zničeny v Zahradě dokonalého jasu. Jsou to bronzové plastiky vysoké 3 metry, hlavy mají průměr přibližně 1,5 metru a jsou upevněny na tenký stojan. Některé původní originály byly občas předmětem aukcí s mimořádnou negativní reakcí Číny, která to považuje za krádež národního bohatství – probíhaly zde masívní protestní demonstrace

Česká republika bude v celoevropském měřítku jedním z mála míst (vedle Dánska, Německa, Ruska a Španělska), kde bylo či bude dílo vystaveno. Národní galerie v Praze si zapůjčila exempláře přímo z umělcovy vlastní sbírky a jsou volně přístupné před Veletržním palácem. Doufám, že budou dostatečně chráněny. Bronz je bronz.
Dopřejte si zážitek na své vlastní oči :-)

BYLO BY FAJN, KDYBY KAMARÁDKY A KAMARÁDI Z RAJČETE SE TU U PŘÍSLUŠNÉHO ZNAMENÍ IDENTIFIKOVALI :-)
33 fotek, prosinec 2015 až únor 2016, 91 zobrazení, 189 komentářů | klasická-fotografie
ALB 909
56 fotek, únor 2016, 1 688 zobrazení, 208 komentářů | dokumenty, rodina-přátelé, události, zábava
ALB 907
neskutečných 40 roků se musí oslavit - řada fotek z Pyrenejí musí holt počkat :-)
Přejeme všechno nejlepší
30 fotek, červenec 2009 až únor 2016, 106 zobrazení, 132 komentářů | cestování, dokumenty, příroda, zábava
ALB 906
Po návštěvě hor bylo hned v plánu město San Sebastian . Kamarádka Jarmilka ale přišla s doporučením zastavit se u městečka Zarautz, že tam žije její kamarádka z Čech, a že je to tam krásné. Tak až prý pojedeme kolem, poznáme to podle skály v moři, které se říká MYŠ. A ona tak skutečně vypadá. A aby ten důvod byl dokonalý, tak se tam narodil první mořeplavec, který obeplul svět.

Jmenoval se Juan-Sebastian de Elcano, a jeho jméno bylo prakticky v této souvislosti opomíjeno. Byl zřejmě již tenkrát z politických důvodů zapomenut. Nebyl Portugalec. Rodné město ale nezapomíná - má tam tuším asi tři sochy

No, bylo to zajímavé upozornění, jedeme dál, a vtom vidíme v moři myš. Zastavili jsme, pokochali se, a tak se nám tam zalíbilo, že jsme už ten den nepokračovali a zůstali na pláži a v městečku na posezení. Rozhodně doporučuji

V roce 1519 se tento baskický mořeplavec účastnil Magalhesovy první cesty kolem světa, nejprve jako navigátor. Když se ale výpravě dlouho nedařilo najít průplav mezi Atlantským a "neznámým oceánem", zakotvila flotila na přezimování v zátoce, kterou nazvali po sv. Julianovi, kde se proti Magalhesovi (Magellanovi) část posádky, vedená Juanem de Cartagena vzbouřila. Ke vzbouřencům patřil i Elcano. Magalh?es vzpouru potlačil, kapitán lodi Concepción Gaspar de Quesada byl posléze sťat, kapitán lodi San Antonio Cartagena byl ponechán na pobřeží, když opět vypluli, a kapitán lodi Victoria Luis de Mendoza byl zabit při znovuzískání lodi. Elcano byl potrestán těžkou prací v okovech. Když po sedmi měsících flotila opět vyplula, byl omilostěn a jmenován velitelem lodi Concepción.

V závěru výpravy se stal velitelem lodi Victoria, a protože Fern?o de Magalh?es byl 27. dubna 1521 na Filipínách zabit, převzal velení nad zbytkem výpravy (dvě lodě z původních pěti). Z Filipín plul k severnímu Kalimantanu (do míst, kde je dnes Brunej) a pak k moluckému ostrovu Tidore, kde se mu podařilo koupit náklad koření, přestože ostrovy byly již obsazeny Portugalci. Z Tidore odplul 21. prosince 1521. Jedna loď se vydala zpět do Španělska přes Tichý oceán, ale pro nepříznivé větry se musela vrátit zpět na Tidore. Juan Elcano s poslední lodí Victoria dokončil plavbu kolem světa směrem západním přes Indický oceán, a aby se vyhnul nepřátelskému střetnutí s Portugalci, pustil se Indickým oceánem daleko na jih, obeplul mys Dobré naděje a přes Kapverdské ostrovy se vrátil do Španělska, kam doplul 9. září 1522. Tím vlastně uskutečnil první cestu kolem světa.

Z původních pěti lodí se vrátila jen jedna, z 237 mužů pouze 18, avšak jediný náklad koření bohatě vynahradil náklady na výpravu. Posádku lodí tvořili většinou Španělé a Portugalci, ale i příslušníci jiných národností. Významnou postavou se stal italský dobrodruh Antonio Pigafetta, který si o výpravě vedl záznamy a byl jedním z 18 mužů, kteří se do Španělska navrátili na lodi Victoria (někteří další muži výpravy se vrátili do Španělska přes portugalské zajetí); díky tomu se nám zachovala podrobná zpráva o průběhu cesty.

Ferdinand Magellan omilostnil jistě toho správného člověka, protože zvládnutí navigace v úplně neznámých vodách a v labyrintech ostrůvků, na starém kutru s vyčerpanou, vymírající a oprávněně pochybující posádkou bylo jednoznačně nadlidským výkonem, v dějinách mořeplavby nejtěžším a navždy nepřekonatelným. Ke cti tohoto muže ale třeba říci něco neméně obdivuhodné, a sice, že ve století conquistadorů neprolil krev žádného domorodce a ani ho nezotročil.

Juan Elcano byl po návratu povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl glóbus s mottem "Primus circumdedisti me" (První jsi mě obeplul).

Při své druhé cestě kolem světa zahynul
50 fotek, 29.6.2009, 156 zobrazení, 188 komentářů | cestování, krajina, příroda, zábava
ALB 905
Vjíždíme do oblasti Cirque de Gavarnie po stopách unikátních přírodních scenerií.
Popsal bych to jako vějíř hor, kde dole je šířka údolí 600 metrů a v horní části průměr kotle je cca 3 kilometry. Hory rámují vše do výše 1500 metrů a patří do NP Pyreneje, blízko je město Gavarnie, kde jsem se nezastavovali. Je to cesta bez možnosti aut, to je pěšky tam a zpět krásnou přírodou, na kterou se už moc těšíme. Trochu protůrovat tělo potřebujeme už jako prase drbání. Je zde sice nabízena jízda na oslu jako dopravní prostředek, ale toto jsme odmítli. Připadali bychom si sami jako osli

V horní části jsou i ledová pole, suti kamenů a vodopád. Jsou borci, kteří vylezou až nahoru nad vodopád. Pro mne byl úspěch jen pod vodopád, a stejně bych nepřál nikomu tu cestu zpátky. Mokrý od vodní tříště a s křečí v lýtkách při skluzu kamenným polem
Vlastně přál, bylo to nádherné :-)
BIARRITZ 32
50 fotek, srpen 2005 až listopad 2015, 1 994 zobrazení, 151 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, příroda, zábava
ALB 904
Přijeli jsme do oblasti Basků, je to znát na vlajkách, symbolech a později i na chování lidí. Město založili Vikingové pravděpodobně již v roce 840, kdy zde založili osadu vhodnou pro rybolov, lov velryb a námořní obchod. Dnešní název pochází z baskičtiny a město ho dostalo až ve 12. století. Co znamená, nevím. Velký rozmach turistiky a lázeňství zde nastal v 18. století. Mezi nejznámější obdivovatele města patřila císařovna Eugenie, manželka císaře Napoleona III., a nyní my :-)

Biarritz je francouzské lázeňské přímořské letovisko nacházející se v jihozápadní Francii v Akvitánii, na břehu Atlantického oceánu v Biskajském zálivu a do Španělska to odtud máme kousek - asi 11 kilometrů. Od 18. Století jde o luxusní lázeňskou a posléze i turistickou destinaci. Město má dvě velká kasina a noční život je zde velice bohatý. Je vhodné pro surfaře a je zde každoroční festival a sjezd surfařů - Biarritz Surf Festival.

Kromě pohody přes den a nočního rozjímání nad rybičkou večer, které jsme poznali, tu je kostel sv. Martina z 12. Století - přestavěný v 16. století, nebo asijské muzeum s rozsáhlou sbírkou předmětů původem z Indie, Nepálu, Tibetu a Číny, anebo muzeum čokolády, které jsme nepoznali.
Důvod k návratu :-)
LOURDES 16
50 fotek, 29.6.2009, 139 zobrazení, 153 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města, země
ALB 903
Lourdes – Lurdy. Jihofrancouzské město ležící v podhůří Pyrenejí . Místo s pověstí uskutečňovaných zázraků. Asi jsme tu byli v nevhodnou dobu, přestože tu právě bylo celosvětové setkání a oslavy s bohoslužbou, žádný uzdravený se tentokrát nenašel. Podle mne to bylo správně. Zázrak není samozřejmost

Lurdy získaly svou proslulost díky zjevením Panny Marie, ke kterým docházelo v jeho okolí. Poprvé zde viděla Pannu Marii čtrnáctiletá Bernadetta Soubirous 11. února 1858, která při sběru dřeva na topení spatřila světlo vycházející z jeskyně a dívčí postavu v bílém oblečení, s modrým pásem a zlatými květy růží. V dalších dnech se s ní setkala ještě několikrát.

Při jednom z dalších setkání ukázala Panna Marie Bernadettě pramen, který vyvěrá v jeskyni, a jehož léčivá síla dokáže vyléčit nemoci a zranění. Když se Bernadetta zeptala na jméno zjevující se bytosti, odpověď zněla:
"Já jsem neposkvrněné početí."
CARCASSONE 22
55 fotek, 28.6.2009, 1 018 zobrazení, 217 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, rodina-přátelé, zábava
ALB 902
Snad každý zná Carcassonne jako jedinečnou taktickou společenskou hru, která získala řadu prestižních ocenění a má řadu rozšíření. Možná ji má většina v základní verzi doma a uspokojuje jak dospělé, tak děti.
Naše Carcassonne je jiné, jedinečné v poznání místa i lidí. Je to snad jedno ze zachovaných pevnostních měst Francie, a je turistickým poutačem. Když budete na googlu hledat něco o historii, tak se dozvíte o hře nebo o hotelu. Dá to práci se dozvědět víc.

Město samo leží na řece Aude, v okolí jsou rozesety katarské hrady. Má hlubokou historii, na jeho místě bylo již v době železné oppidum, to se přeměnilo v 1.století před naším letopočtem na římské město, v 11.století našeho letopočtu mělo již románské město nejsilnější pozici v kraji. Protože ve městě nebyla regulována víra, stalo se tak Carcassonne útočištěm středověké intelektuální elity. Město bylo velmi otevřené a tolerantní až do roku 1659, kdy ztratilo svou pozici, protože bylo dobyto Francouzi.

Tím začal úpadek města, lidé prchali a Carcassonne chátralo. Cité bylo zachráněno až v 19. století, jeho rekonstrukci vedl Viollet le Duc. Tento kontroverzní architekt zrekonstruoval mimo jiné Notre Dame v Paříži, to bylo jeho první dílo. Viollet le Duc zkrátka našel nějaký původní fragment, a ten bez skrupulí dokola opakoval.Výsledkem je, že budovy mají s původní podobou pramálo společného.

Jedni ho za jeho rozsáhlé rekonstrukce obdivují, jeho osobnost zajistila Francii spoustu turistů zvědavých právě na jeho díla. Naproti tomu ale druzí nesouhlasí s metodou jeho práce. Odborníci trpí těmito zásahy do historických památek, ale konečně je to něco neobvyklého a turistům se to líbí. Cité je obehnáno hradbami, uvnitř kterých je kostel, zámek, muzeum a změť středověkých uliček s obchůdky a restauracemi.Vřele doporučuji místní vážené sušenky, jsou opravdu skvělé!
Co je víc? :-)

Jedna rada na závěr:
Určitě se vyhněte 14. červenci, na svátek Bastilly byste se možná nedostali ani za hradby.
60 fotek, červen 2009, 127 zobrazení, 117 komentářů | cestování, dokumenty, města, příroda, události
ALB 901
Tímto albem začínám splácet dluh historickému putování, které jsme nazvali Expedice LZB Pyreneje 2009. Výprava se uskutečnila 26.6.-9.7.2009, a začínala v Trebés u kanálu du Midi. Dále byla v programu návštěva těchto míst francouzské a španělské strany Pyrenejí - Carcassone, Lurdy, Biarritz, Cirque de Gavarnie, Ordesa, Vall de Boi, San Sebastian, Zarautz, Bilbao, Gernika, klášter Monserrat, klášter Leyre, Jaca, Pamplona, Barcelona a končila ve Figueres po stopách genia loci těchto míst

Ke kanálu du Midi jsme se dostali náhodou, když nás v objednaném a potvrzeném campu u Carcassone odmítl jeho majitel přijmout. Němečtí uživatelé měli z nás obavy a dali mu nůž na krk, že jinak odjedou. Taková je Evropská Unie.

Náhodou nás bez problémů přijalo městečko Trebés, a to už jsme šli po stopách tvůrce gigantické stavby Pierre Paula Riqueta, který v letech 1667 - 1681 postavil 240 km dlouhý kanál du Midi, který spojuje Středozemní moře a Atlantický oceán. Je široký 15 m a 2 m hluboký, má 64 zdymadel, 125 mostů a svými 54 mosty koryto kanálu překračuje jiné komunikace. Po stranách jsou 150 let staré stromy tvořící jednak příjemný stín a jednak zpevňují hráze proti vlivu vln projíždějících lodí.
Taková je to nádhera :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.