Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

60 fotek, 6.7.2017, 93 zobrazení, 139 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1117
KOUŘIM. Jméno Kouřimi je prý odvozeno od skutečného kouře, kterým dal kníže Lech praotci Čechovi znamení, aby věděl, na jakém místě se usídlil. To musel být sakra oheň. Tyto povídačky ale nesnižují význam tohoto místa od nepaměti. Asi v 6. století n. l. přicházejí Slované z kmene Zličanů a v 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim. Kdyby býval mocenský souboj u Štolmíře nevyhrál Václav Přemyslovec, nýbrž kouřimský kníže Radslav z kmene Zličanů, možná bychom dnes měli Kouřim za hlavní město. Že však měl osud jiné plány, má dnes toto městečko od hektické metropole daleko.

Význam mohutného opevněného hradiště se mohl směle opravdu měřit s Prahou, a bylo také jako velké nebezpečí ve dvou taženích Václavova bratra Boleslava I., zvaného Ukrutný, zničeno a následně přešlo do majetku Slavníkovců . Ale ani tento rod neměl u Přemyslovců pochopení a byl v Libici nad Cidlinou roku 995 vyvražděn.
Současná Kouřim, asi 1 km severozápadně od Staré Kouřimi a kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla patrně založena ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II.[5] Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi trval až do roku 1547, kdy byla oslabena konfiskacemi v souvislosti s účastí v protihabsburském povstání.

Město je pozoruhodně zachovaný celek se středověkým půdorysem, velkou částí hradeb a gotickým kostelem sv. Štěpána na náměstí, které je zachováno v původním rozsahu 16 250 m2 od založení města, a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Významnou zvláštností města je jeho označení za geografický střed Evropy, tedy místo protnutí 15 poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky, z něhož je přesně měřitelný tzv.pravý sluneční čas, který určuje středoevropské časové pásmo.

Závěrem lze jen dodat, že se sem musíme ještě vrátit :-)
60 fotek, 6.7.2017, 79 zobrazení, 120 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1116
Muzeum lidových staveb v Kouřimi , které je u mne v mysli za vedeno jako skanzen KOUŘIM, bylo založeno roku 1972 v prostředí starého ovocného sadu. Kmeny starých třešní jsou dominantní a ničím neohrožené a jsou dobrou kulisou sbírkám budov. Místo bylo veřejnosti zpřístupněno v roce 1976 a bohužel se stále vedou nové a nové koncepce, jak má skanzen vypadat, tak ho to docela poškodilo. Nejen to. Roky se zde vlekl restituční spor, který byl ukončen až roku 2012. Bylo to tu všelijaké. Třeba jsem tu zažil filmaře, kteří v rámci reklamy na kávu nechtěně zapálili starou roubenku, když si neprověřili, že komín pece je jenom atrapa, nebo v areálu po uzávěrce návštěv skanzenu byla dále v provozu historická hospoda s volným pohybem čurajících hostí, … tak tomu už naštěstí odzvonilo.
Moje aktuální návštěva byla po letech a změny k lepšímu jsou zde patrné

Co nového mi skanzen poskytl? Třeba lidový zvyk nocování sv. Jana, který jsem neznal. Je vidět na snímku http://bele.rajce.idnes.cz/skanzen_KOURIM/#2017_Kourim_6.7._MIL_089.jpg

Jedná se o pozoruhodný lidový obyčej spojený s rituálním sběrem bylin v předvečer svátku sv. Jan Křzitele. Nejvíce byl rozšířen na území severovýchodních Čech a k našemu překvapení se o tom bavili mladí manželé s malým děckem, že to ještě stále tak praktikují. Důležitý byl magický počet devatera bylin, které směla sbírat panna s rukou ovázanou bílým šátkem. Nesměla celou dobu promluvit a nesměla se zmýlit. Devatero bylin bylo: pelyněk-černobýl, třezalka, kostival, máta, kapradí, meduňka, blín, mateřídouška a černý bez. Byliny byly po přinesení rozloženy pod stůl, na ně se symbolicky dala postýlka pro sv. Jana a stůl byl pokryt bílým ubrusem až na zem. Do vzniklého úkrytu se dával talíř, na který se dávaly pro děti drobné mince a sladkosti, jako dar a požehnání sv. Jana za to, že zde mohl přespat. Postýlka zůstávala pod stolem až do 2.7., potom byly byliny dosušeny a přidány dobytku do krmení.

Dnes je několik problémů k realizaci, když pominu pannu s příslušnými znalostmi, tak najít místo, kde ty byliny volně rostou :-)
18 fotek, 27.6.2017, 77 zobrazení, 46 komentářů | cestování, dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1115
Kousek od skanzenu Veselý kopec byla upoutávka na starý židovský hřbitov, tak jsme se tam před návratem domů ještě zastavili, a byla to zajímavá zastávka. V první polovině 18. Století se v Dřevíkově usadila židovská menšina, která založila asi roku 1760 tento hřbitov.V roce 1860 byl opraven a rozšířen, a byla vystavena vstupní zastřešená brána s přístupem od vesnice. Brána byla dostatečně velká, aby se do ní schoval pohřební vůz v případě nepohody. Hřbitov je zajímavý právě tou změnou vstupní brány na opačné straně hřbitova než byla původní. Proto jsou první staré náhrobky z dnešního pohledu otočeny zády ke vchodu. Zajímavé jsou i staré náhrobní kameny s překladem nápisů na nich
71 fotek, loni v létě, 211 zobrazení, 189 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1114
Říká se , že "...Příliš vědění škodí, u kořenů má být tma..." Naše poznání už je ale tak promlčeno a současná neznalost tak nikoho nezajímá, tak ještě že to alespoň skanzeny připomínají :-)
60 fotek, loni v létě, 147 zobrazení, 164 komentářů | architektura, cestování, dokumenty
ALB 1113
První návštěvníci zavítali do skanzenu Veselý Kopec v roce 1972. V roce 1981 se ujalo správy těchto nemovitostí tehdejší středisko Krajské památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Vytvořilo odloučené pracoviště s názvem „Soubor lidových staveb Vysočina“, které pověřilo zajištěním provozu a údržby památek, a v té době jsem zde byl asi poprvé :-).... po letech se vracím na místo činu. S odstupem si myslím, že první dojem byl první dojem. Se skanzeny se tu začínalo, ale i po letech je ti krásně
Historie osady Veselý Kopec se datuje od první poloviny 16. století. Byla zastávkou Moravské cesty s mlýnem, pekárnou a šenkem. V té době byla domovem drobných rolníků, kteří hledali způsob své obživy, zabydlovali lesní krajinu a hospodařili na okolních loukách - jejich život nebyl vůbec jednoduchý a dnes už nepředstavitelný
50 fotek, 27.6.2017, 94 zobrazení, 137 komentářů | cestování
ALB 1112
Cesta na Veselý krásně ubíhala a při zastávce na Svobodných Hamrech se dostavila chuť na nabízené šišky plněné mákem v krčmě U Jonáše, že jsme neodolali. Hostinská krčma Jonáš hostí své klienty již od r oku 1613, tak starého dědečka nikdo ani nemáme. Jedli jsme výbornou ňamku u stolu, kde sedával akademický malíř František Kaván nebo Gustav Macoun, kteří zde nějaký čas žili a tvořili

Obec se původně jmenovala Hamry nad Kamenicí a vznikla ve středověku v blízkosti železárny, a patřila k nejstarším střediskům se železářskou výrobou v tomto regionu. Expozice Svobodné Hamry je bohužel stále uzavřena, stejně jako zámek. Ten počátkem 17. století postavili Sobkové z Kornic poblíž svých železných hamrů jako jednoduchou pozdně renesanční tvrz. Po smrti Jana Sobka připadly Hamry císaři a během dalšího století se majitelé střídali, až ves s tvrzí roku 1769 koupil Jan Norbert z Pöttingu, jehož potomci je drželi až do roku 1801. Majitelé se opět několikrát vystřídali, až Hamry roku 1860 koupila rodina Nevolů. Po požáru roku 1894 byl zámek novobarokně přestavěn. Roku 1950 zámek i s dvorem převzalo místní JZD, r. 1969 přešel do majetku obce, která jej po roce 1972 rekonstruovala. Zámek se stal údajně součástí skanzenu Veselý kopec, ale místní tvrdí, že je v soukromých rukou
27 fotek, 27.6.2017, 88 zobrazení, 93 komentářů | architektura, cestování, kultura
ALB 1111
Cestou do skanzenu Veselý kopec jsme byli uchváceni jedním z nejzajímavějších českých kostelů, kterým je kostel Svatého Bartoloměje v obci Kočí. Kostelík samotný je postaven ve stylu vrcholné gotiky a je sám o sobě cennou památkou. Co však činí stavbu naprosto výjimečnou, je mohutná dřevěná zvonice a nádherný dřevěný most. Krytý most pamatuji jako volně přístupný a původní vnitřní konstrukce z dubových trámů je prostě úžasná – nyní byl bohužel uzavřený. Most končí u mohutné jehlancovité zvonice, která je až k zemi zastřešena a kryta šindelem. Tahle neuvěřitelná kombinace lidové architektury, baroka a gotiky je něco, co nikde jinde nemají.

KOČÍ – starodávná a bohatá obec založená kolonizačním proudem za vlády Přemysla Otakara II je datována od roku 1263. Jméno obce znamenalo buď bydliště Kočkovo, nebo významově obec ležící v údolí. Podle části zakládající listiny kostela zde byla většina německého obyvatelstva až do roku 1421, kdy Žižka počešťuje Chrudim a okolí, a prvním českým rychtářem se stává poddaný Jan z Chrudimi. Je zde sídlo nižší české šlechty Habrovců z Habrova a Kočice. Petr Habrovec připojil roku 1415 svoji pečeť k protestu české šlechty k upálení m.Jana Husa zaslaný do Kostnice. Obec zažila i velké pohromy – zpustošení po vpádu Uherského vojska Matyáše Korvína roku 1469 a dále za třicetileté války. Po roce 1628 zde žilo jen 14 rodin osedlých. Zavedením daní byly vyvolány selské bouře, odpor urovnán až roku 1674 žalářem vynuceným přísným slibem dědičné poslušnosti, náhradou útrat a robotou potažní i pěší, pluhem i forováním, od 36 dní v roce do 10 podle velikosti výsevku. Zásadní změny byly až při zrušení nevolnictví (1781) a roboty roku 1848.
40 fotek, červen až červenec 2017, 2 751 zobrazení, 136 komentářů | rodina-přátelé, zábava
ALB 1110
Cesta do Prahy měla jediná cíl - setkání s kamarádem Lacem Deczim a pokec o jeho obrazech. Nedám sem všechny - třeba někdy bude albumko, ale to povídání s ním je víc. Jeho popis obrazů stojí za přečtení a hudbu jsem tentokrát nezaznamenával

Předcházelo tomu bloumání po Stromovce, kde sposta lidí ležela jako v Praze - posuďte sami
45 fotek, červen 2017, 226 zobrazení, 208 komentářů | zábava
ALB 1109
momentkyz letní atmošky - prostě jen tak pro radost
50 fotek, květen 2017, 167 zobrazení, 133 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, práce, události
ALB 1108
Pohřbívání proudu, aneb konečně jsme se dočkali zahájení pokládky elektrické sítě ze sloupů a nástřešáků pod zem. Jen vlaštovkám to nikdo nepovběděl a zase ztrácíme jednu z typických scén venkova - vlaštovky na drátě. Už to budeme jen hledat na starých obrazech nebo fotkách

Možná bude někdy pokračování dramatických okamřiků jak se bude tahat sloup ze země - snad to nevytáhnou i s domem :-)
70 fotek, květen až červenec 2017, 113 zobrazení, 129 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé
ALB 1107
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY a při cestě zpět tu je poslední slíbené zastavení na interiéry zámku Častolovice. Trochu do toho časového rozvrhu vlezla věž Skywalk, ale nakonec se stihlo všechno. Rozhodně jsme nelitovali a byl jsem překvapen jeho vnitřním uspořádáním a skrývanými poklady. A stojí rozhodně za shlédnutí.

V roce 1694 zámek zakoupili Šternberkové, kteří zde v průběhu více než 300 let shromáždili rozsáhlou sbírku obrazů, která je dnes stálou expozici zámku. Je zde Rytířský sál, který je rozlohou přes 300 m2 jedním z největších renesančních prostor v České republice. Zdobí ho malovaný renesanční kazetový strop se scénami ze Starého zákona a stěny jsou pokryty portréty představitelů šternberského rodu. Součástí sálu je také kaple Božího těla. Její vyřezávaný oltář i fresky byly vyhotoveny už roku 1601.

Současná podoba zámku nemá hodnotu pouze historickou, ale díky nekonečnému úsilí paní majitelky, která mimo jiné patří i k významným bytovým architektům, se stal i oázou klidu, pohody a krásy. Ta Vás v podobě osobních předmětů, fotografií a především květin, provází na každém kroku a v každém detailu. Ihned po restituci v roce 1992 začala hraběnka Sternbergová s vysazováním stromů a keřů nejenom na nádvoří zámku, ale také po celém parku. Byla založena obora s bílými daňky, růžová a vodní zahrada s rozmanitými druhy vzácných květin.

Okolo zámku bylo vysázeno na 200 druhů staromódních růží , a právě to je na častolovickém zámku nezapomenutelné. Bylo docela obtížné z té hromady fotek vybrat tuto reprezentaci :-)
26 fotek, 28.5.2017, 99 zobrazení, 109 komentářů | cestování, města
ALB 1106
Akce 10. fotosraz Jeseníky skončil a na cestě domů nezbytná zastávka na oběd ve vyhlášeném hostinci U černého medvěda :-)
93 fotek a 4 videa, 1.7.2017, 155 zobrazení, 130 komentářů | rodina-přátelé, vesnice, zábava
3. ročník turnaje v nohejbalu - Oskořínek 2017
46 fotek, květen až červenec 2017, 101 zobrazení, 143 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, příroda
ALB 1104 - 10. rajčení – SKYWALK
V roce 2017 měl 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY a jako všechno hezké jednou skončí, tak i nastal den odjezdu domů. Cestou se nabízelo ještě poslední jesenické zastavení - Stezka v oblacích SKYWALK – prostě soubor EMOCÍ, dobrých i jiných

Stezka v oblacích je vyhlídková konstrukce v nadmořské výšce 1116 m postavená ze dřeva a oceli, která se nachází nad obcí Dolní Morava poblíž chaty Slaměnka pod vrcholem Slamníku v masivu Králický Sněžník. Výška věže je 55 metrů a je bezbariérová - na vrchol se pohodlně dostanete po dřevěné cestě i s kočárky, pro stavbu vyhlídky bylo použito 380 tun oceli, 280 m? betonu a 550 m? modřínového a smrkového dřeva. V nejvyšší části konstrukce se nachází tzv. kapka, což je síť nacházející se ve výšce 50 metrů nad zemí. Zajímavostí je tobogán z nerez oceli o délce 92 metrů, Objekt je v provozu od 5. prosince 2015, autorem stavby je architekt Zdeněk Fránek

Ze samého vrcholu se naskýtají výhledy na celý masiv Králického Sněžníku s malebným údolím řeky Moravy, v dálce pak i hlavní hřeben Jeseníků, Suchý vrch a Krkonoše. Pohoří Králického Sněžníku se říká také STŘECHA EVROPY. Není to jeho výškou, ale proto, že se zde stýkají tři úmoří, tedy že z jednoho místa odtékají vody do tří moří – Severního, Černého a Baltského.

Tak jsme se pokochali, cestou se ještě zastavíme na oběd a za kněžnou v Častolovicích :-)
44 fotek, květen 2017, 101 zobrazení, 81 komentářů | cestování, krajina, příroda
ALB 1103
První zastavení je BRATRUŠOV. Nejcennější památkou v obci je místní římskokatolický kostel Všech svatých, který měl původně sloužit nekatolickým bohoslužbám; později však byl katolizován. Jde o pozdně renesanční stavbou z roku 1603, která byla v roce 1958 zapsána mezi kulturní památky. Zřejmě sloužil i jako pevnostní kostel, ve vnější fasádě nad okny jsou střílny. V roce 1784 k němu byla přistavěna katolická fara
***
Druhé zastavení je kaple Nejsvětější Trojice, při tzv. císařské cestě z Bludova do Šumperka. Barokní unikát, který stojí zády k silnici. Jednoduché vysvětlení – kaplička tu byla dřív než nová silnice postavená v letech (1836 - 1842). Za josefínských reforem měla být také prodána a zbourána (první odhadní cena 3 zl. a 60 kr., napotřetí 1 zl. 30 kr.). Ani v tomto případě se však nenašel žádný kupec. Odedávna se o ni staral selský rod usazený na čp. 85 (proto se jí také někdy říká "Kotrléch" kaplička).
***
Třetí zastavení jsou jen na skok Zlaté Hory - významné poutní místo a turisticky atraktivní lokalita. V minulosti měly zajímavé jméno neznámého původu CUKMANTL (1869–1948 ) německy Zuckmantel, polsky Złote Góry. Je zajímavé přečíst si pohnutou historii města, možná se i leccos pochopí – to už záleží na každém z nás, možnosti máme stejné
***
Poslední zastavení BRANNÁ - (německy Goldenstein, do roku 1949 česky Kolštejn) – městečko se zbytkem hradu Kolštějn, zámkem a cenným renesančním kostelem z roku 1614. Ten byl vybudován v letech 1612 až 1614 původně jako evangelický, a byl zasvěcen Zmrtvýchvstání Krista. Po katolizaci byl roku 1743 již jako katolický upraven na kostel Archanděla Michaela. Bohužel probíhaly úpravy a opravy v areálu městečka, fojtství i zámku, a v podvečerním čase naší návštěvy už se toho nedalo mnoho stihnout – tak někdy příště :-)
38 fotek, květen až červen 2017, 120 zobrazení, 92 komentářů | cestování, klasická-fotografie, krajina, lidé, příroda
ALB 1102
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Rejvíz a okolí – kde začít? … tak jen něco málo z té krásy kolem

1) Mechové jezírko. Od těch dob, co se hříšné město Hunohrad propadlo v hlubinách už uteklo hodně vody. Na jeho místě dnes najdeme největší vrchovištní rašeliniště na Moravě a ve Slezsku. Národní přírodní rezervace Rejvíz byla vyhlášena roku 1955, tedy 14 roků před vznikem chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Naučná stezka z Rejvízu byla založena roku 1970 a okruh má cca 4 km. Rašeliniště vzniklo po poslední době ledové, tj. zhruba před 6 až 7 tisíci lety. Celkový objem se odhaduje na 2,5 milionů m3 rašeliny na ploše přibližně 195 hektarů s nejvyšší naměřenou mocností 6,5 metru. V jeho okolí je možno nalézt specifické druhy rostlin a živočichů

2) Pomník obětem 1. Světové války. Pomník padlým obyvatelům Rejvíze postavil roku 1929 sochař Engelbert Kaps, a podle fotografie z roku 1936 k němu byla konána procesí. Pomník tvoří 5 kamenných sloupů s kříži, které jsou uvnitř symbolicky spojeny kalichem hořkosti. Je na něm v němčině nápis: „ Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče“

3) Lurdská svatyně na Rejvízu byla inspirována událostmi v Lurdech, kdy se 11. února 1858 zjevila čtrnáctileté Bernadettě Panna Maria. Mariánský kult na Rejvízu dal jméno i zdejšímu kostelu, a tehdejší farář Jeroným Pavlík inicioval vytvoření svatyně u převisu tzv. Josefovy skály nad Starým Rejvízem. Místo je na opačné straně Rejvízu než je Mechové jezírko přibližně ve stejné vzdálenosti po červeně značené turistické trasy směřující z Rejvízu do Vrbna pod Pradědem. První vysvěcení bylo roku 1909, poslední procesí bylo rokuj 1944, potom se na tuto událost zapomnělo. Nyní bylo místo nově objeveno, zpřístupněno a roku 2006 opět vysvěceno – ještě že existuje gůgel :-)

4) Rejvíz je typický i vyřezávanými židlemi, bohužel v době návštěvy bylo zavřeno a fotky přes sklo nic moc. Důvod - chystalo se na slavnosti Odmykání jezírka – takže máme důvod se sem ještě vrátit :-) :-)
35 fotek a 3 videa, 27.5.2017, 325 zobrazení, 76 komentářů | cestování, dokumenty, oslavy
ALB 1101 - 10. rajčení - REJVÍZ a Odmykání Mechového jezírka
Když má začít na Rejvízu léto, tak to jinak neumí, než s armádou vojáků a pastýřem Gillem

V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY a náhoda tomu chtěla, že jsme se nachomýtli ke slavnosti zahájení letní sezony Odmykání Mechového jezírka na Rejvízu. Není to jen takové obyčejné rašelinové jezírko s hloubkou téměř tři metry, které se může pochlubit jedinečnou faunou a flórou ve svém okolí. K jezeru se pojí pověst O zatopeném hříšném městě Hunohrad. Slavnost je to parádní, plná císařského vojska, kde nemůže chybět ani proslulá postava pastýře Gilla, který k odmykání dává svůj souhlas.

Jinak pověst O zatopeném hříšném městě Hunohrad vypráví o tom, jak na území, kde dnes leží Velké mechové jezero, bylo kdysi město Hunohrad. Jeho obyvatelé byli bohatí a pyšní. Jednoho dne přijel do města poustevník, a když viděl, jak obyvatelé města žijí, začal jim kázat o lásce k bližnímu a pokoře. Obyvatelé města se však rozzlobili a vyhodili ho za brány města. Poustevník město proklel a to začalo klesat do hlubin, a bylo i se svými obyvateli zatopeno spodní vodou
45 fotek a 1 video, 27.5.2017, 90 zobrazení, 111 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, příroda
ALB 1100
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY a kdo má rád zlatou horečku může si ji dopřát v údolí Ztracených štol kolem říčky Olešnice, nebo ve zlatokopeckém skanzenu u Zlatorudných mlýnů, tavící pece či Hornické osady, kde se konalo v roce 2010 mistrovství světa v rýžování zlata.

Hornická osada byla ve středověku uzavřeným opevněným komplexem se strážními věžemi a hornickými sruby, kde se vytěžená ruda zpracovávala a žilo se zde běžným životem. Později ve 14. Století funkci obranné pevnosti k shromažďování vytěženého zlata převzal hrad Edelstein

Za zmínku stojí rarita zvaná *PIVNÍ ZVONEC*. Je to obyčejná zvonička, ke které se pro zdejší horníky vázal předpis nového horního práva, který zavedl roku 1524 biskup Jakub ze Saizy. Úderem desáté hodiny večerní zazněl zvon, který upozorńoval všechny hospodské, že už se nesmí horníkům nalévat. Horníci odcházeli do svých domovů, aby se řádně vyspali a načerpali tak sílu na další šichtu. Z porušení zákazu byly nejen pokuty, ale i vězení
40 fotek, 27.5.2017, 139 zobrazení, 136 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, práce, příroda
ALB 1099
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY, tak návštěva lázní Jeseník ja tak trochu povinnost.

Za zrodem nejznámějších slezských lázní stál obyčejný sedlák VINCENZ PRIESSNITZ. Kolem roku 1820 začal experimentovat s účinky obyčejné vody a věnoval se léčení. Zpočátku si moc nevěřil a své metody zkoušel na zvířatech. Po čase se stal věhlasným lékařem, který vodou léčil vše. Od zlomenin a vykloubených ramen až po bolesti hlavy a břicha.

Ve svém nově postaveném domě založil roku 1822 lázně, první vodoléčebný ústav na světě. Náročná rehabilitace spočívala ve studených zábalech, koupelích v dřevěných neckách s horkou a studenou vodou, do kterých byli pacienti střídavě ponořováni, ve střídmé životosprávě a tvrdé fyzické práci,v cvičení a pití čisté pramenité vody. K práci sloužilo řezání a štípaní dřeva a v zimě odklízení sněhu.

Za zmínku stojí i Johan Ripper (1830 – 1912), který byl Priessnitzův zeť a velký propagátor vodoléčby. Důstojník rakouské armády přijel do Jeseníků na léčení a nakonec si vzal Priessnitzovu dceru Marii Annu. V lázních inicioval výstavbu promenády,hudebního pavilonu, výstavbu Polského a Českého pomníku. Za jeho působením vznikl poštovní a telegrafní úřad, přispíval významně k rozvoji turismu
47 fotek, 25.5.2017, 122 zobrazení, 196 komentářů | architektura, cestování, města, příroda
ALB 1098 - 10. rajčení – Velké Losiny další příběhy
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY.
Rod Žerotínů je s velkými Losinami neodmyslitelně spjatý. Už v předchozím albu bylo jedno dílo k vidění – ruční papírna – o kterou se Jan mladší ze Žerotína zasloužil. Také nechal vybudovat velkolosinské lázně, které krásně provoněly celé okolí.

Za zmínku určitě stojí i zámek – původní stavba zde byla vodní tvrz, která patrně vznikla již někdy ve 14. století. Roku 1496 získali tvrz Žerotínové, která začala být roku 1531 přestavována na renesanční zámek. Na prohlídce jsme byli ve dvou, průvodkyně se nám velice věnovala. V interierech zámku není povoleno fotografování, na to nic, co tam vystavují, to je nesmyslné opatření.

Místo proslulo nechvalně známými čarodějnickými procesy, které se zde odehrávaly v letech 1678-1696 a padlo jim za oběť 56 osob (mezi nimi byl například i katolický duchovní Kryštof Lautner). Smutnou kaňkou na tom je skutečnost, že procesy rozpoutala žena Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, která zde byla jako regenta za nezletilé panovníky. Tyto procesy se staly předlohou pro knihu od spisovatele Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Podle tohoto díla byl natočen roku 1969 i stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry.

Nyní se dostávám k tomu, co mne sem vlastně táhlo.

Při procesech církev v Losinách bohatla, a rozhodla se místo dřevěného kostela postavit kamenný. Původní dřevěný velkolosinský kostel byl rozdělen a byl použit při stavbě kostelů v obcích Maršíkov ( sv. Michaela ), a Žárová (sv.Martin). Roky se chystám, že tuto skutečnost chci vidět na vlastní oči, a nyní jsem to uskutečnil :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter