Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 30 % do 31.01.


reklama

50 fotek, leden 2012 až leden 2018, 59 zobrazení, 66 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1157
Třetí a poslední část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Muzea Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
50 fotek, prosinec 2017 až leden 2018, 114 zobrazení, 72 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1156
Druhá část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Muzea Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
42 fotek, 6.1.2018, 122 zobrazení, 161 komentářů | klasická-fotografie, příroda, vesnice
ALB 1154
Letos bylo sluníčko - nešlo ho nevyslyšet a vycházka nám hodně prospěla.
Trochu si oživit historii nezaškodí
Oskořínek (pozn.: dříve byly dvě osady - Ronov(mladší) + Oskořínek (starší), později se spojily v jednu obec) byl ještě v 16. století nepatrnou osadou. Jméno pochází od stromu oskeruše, které tu četně rostly. První zmínka o Oskoříně je z roku 1420, kdy jej společně s dalšími okolními vesnicemi zničila vojska Zikmunda. V místech pod kopcem, kde byla později postavena chalupa čp. 65 (a čp.63) stával panský dvůr a okolo bylo dalších jen 7 chalup. V průběhu 30-leté války bylo vše zničeno, chalupy se poté postavily znovu (zčásti pomohla vrchnost, z části sami obyvatelé), ale panský dvůr již ne. Znovu obydleny byly chalupy právě v roce 1660

Zámek Nový Ronov. Na místě, které bylo poprvé připomínáno někdy okolo roku 1638 v souvislosti s menším kamenným hrádkem, byl v 18. století vystavěn rozlehlý barokní zámek s terasou, kterou lemovaly barokní sochy. Pohled a vlastně dnes již jediný věrohodný obraz, který dokládá zámek, je umístěn na hlavním oltáři kostela sv. Václava v Hrubém Jeseníku.
Zámek byl později přestavěn na cukrovar, což je doloženo někdy okolo roku 1857, který však byl ve 30. letech 20. století kompletně zbořen. Zachován zůstal jenom rozlehlý hospodářský dvůr, který byl součástí celého komplexu. Hned za zámkem byl kdysi park a bažantnice s množstvím barokních soch.
26 fotek, 1.1.2018, 250 zobrazení, 28 komentářů | rodina-přátelé, umělecké, zábava
ALB 1153
Přál jsem si začít Nový rok nového roku 2018 poezií, a po nějakém čase se k ní vracet.
Líbí se mi jak píše Pavel Hejátko, známe se z akcí na Dobešce, jsme v kontaktu na fsb, a tak s jeho svolením mu zde udělám takovou malou propagandu a sobě radost. Budu rád, když tu radost budou sdílet i ostatní.
Jeho básně nemají název, nebo alespoň ne všechny. Dovolil jsem si je proto označit po svém zkratkou HEJ a číslem, jak jsem si je průběžně zapisoval. Jsou z různých jeho sbírek, a protože mají ještě odraz v určité fotografii, je toto provázání nezbytné
Co se týká počtu v jednom albu zvolil jsem číslo 12 - TUCET. Tucet má svoji historii i logiku. Nejen že je třeba 12 měsíců, ale jak se dá dělit 2,3,4,i 6-ti, tak se dá přečíst právě takový počet básniček, jaký kdo unese. Nebo dokonce i celé najednou. Poezie má být kořením, tak si ho budeme dávat po částech, aby se nám to nepřejedlo.
Hezký den :-)
40 fotek, 1.1.2018, 2 334 zobrazení, 121 komentářů | rodina-přátelé, vesnice, zábava
ALB 1152
prostě jen taková tradice, která posléze u grogu připadá docela legračně.
Letos se sluníčkem a bez sekání ledu, ale voda měla stejně v půměru 3 stC
50 fotek, prosinec 2017, 172 zobrazení, 114 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1155
Sobota 2.prosince 2017 byla pro mne kritický den, jak bezpečně navštívit prodlouženou, a hlavně za pár dnů definitivně končící výstavu unikátního souboru fotografií zmizelé Prahy z ateliéru Jindřicha Eckerta. Výstava byla umístěna v Clam-Gallasově paláci, ze kterého již bylo pořízeno album na poslední chvíli
http://bele.rajce.idnes.cz/Clam-Gallasuv_palac_na_posledni_chvili
Při fotografování byla velká práce s překonáním světelných odrazů snímků za sklem, o to větší pak s jejich popisem. Přes jejich nedokonalost je ale zprostředkovaně nabízím k prohlédnutí milovníkům historie matičky Prahy. Kolikrát jsem musel nahlížet i do mapy, abych si i popis ujasnil, a musím přiznat, že jsem Prahu začal vidět jinýma očima. Kéž se to podaří i dalším zájemcům
*****
Zakladatel atelieru Jindřich Eckert (22.4.1833-28.2.1905) patřil k nejvýraznějším fotografům 19.století. Vystudoval pražskou polytechniku a v počátcích fotografie se prosadil jako amatér. Bydlel v té době na Újezdě čp.408. Po sňatku se rozhodl na profesionální dráhu. 16.9.1863 získal povolení provozovat fotografickou živnost a v domě svého tchána Müllera s velkou zahradou pod Petřínem čp.412 si otevřel atelier. Účastnil se také národního života a charitativních akcí. Za svou fotografickou činnost získal 44 medailí a dalších cen. Byl i držitelem několika čestných titulů. Oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí. Podílel se i na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů
Koncem 90.let zakoupil byt v Chotkově paláci čp.458, kde také s rodinou dožil. Zemřel na zápal plic ve věku 72 let. Pochován byl s velkými poctami na Olšanských hřbitovech. Pohřbu se zúčastnily všechny významné osoby včetně pražského primátora Karla Groše. Velkolepý kočár projížděl ulicemi mezi špalíry lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. Byl velice oblíbený a laskavý

Na listinách ke svému podpisu používal tento text:J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ (latinsky Za zásluhy)PRAHA, Malá strana, Novodvorská ulice čís.2
45 fotek, prosinec 2017, 106 zobrazení, 136 komentářů | klasická-fotografie, příroda
ALB 1151
Couračky jsou z oblasti Nymburka a Bučického mlýna před závěrem roku 2017
9 fotek a 1 video, srpen až prosinec 2017, 141 zobrazení, 112 komentářů | rodina-přátelé, zábava
ALB 1150
Rozloučení se starým rokem má být veselé a přání k roku příštímu má oslovit a pobavit všechny kamarádky a kamarády, známé i neznámé lidi dobré vůle.
Do roku 2018 všem přeji samozřejmě nezbytné zdraví a dobré světlo na fotografická dobrodružství
(doporučení a závěr - video možná spouštět z náhledů)
• První pomoc hledej vždy u přátel a ne v drogách nebo alkoholu
• Pěstuj v sobě lásku, i když kolem mrzne
• Udržuj si nadhled, ale zůstávej v realitě
• Ze svých hvězdných projektů se vždy navrať
• Ať je tvůj úspěch zacloněn jen po nezbytnou dobu
• Pamatuj, že každá situace má řešení
• Nedbej špatných rad
• Využívej příležitostí
• Vždy se raduj s ostatními, na smutek je vždy času dost
• S přípitkem na bezva rok 2018 zdravím všechna rajčátka
BELE :-)
40 fotek, červen 2016 až prosinec 2017, 115 zobrazení, 32 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, lidé
ALB 1149
V létě roku 2016 jsme se náhodou zastavili v průjezdu domu u pohádkového draka v Jičíně. Zde mne zaujaly rodinné fotografické příběhy umístěné na stěnách. Prostor byl naplněn takovými jmény jako Josef Dobrovský, Jaroslav Vrchlický a J.B.Foerster. Slíbil jsem si, že se s osudem této rodiny někdy blíže seznámím …. A letos jsem se nestačil divit.
Advent v Jičíně byl nic moc, tak jsem o tom domě raději popovídal s místními. Zeptal jsem se na některé nejasnosti a doplnil si další fotografie. Tyto rozhovory mi moc pomohly. Ihned po návratu domů jsem začal gůglit a wikipedovat, a vše sestavil do několika stručných příběhů . Fotografie na stěnách zhotovil z originálů a vtipně komentoval pan Petr Volf – já je s dovolením používám také :-)

Příběh první – FRANTIŠEK (1853-1938), MARIE a VRCHLICKÝ
Zakladatel rodinné tradice domu č. 39 a 32 na Valdickém předměstí JUDR. František Volf se narodil 1. prosince 1853 v neznámé rodině v Sobotce. Jeho otec Václav Volf byl chudý krupař z Ronova nad Doubravkou a matka Františka, rozená Šolcová, byla dcera soukenického mistra ze Sobotky. Patřil mezi výborné studenty a na pražské, tehdy ještě nerozdělené Univerzitě Karlo-Ferdinandově dosáhl v roce 1880 hodnosti doktora práv. Osud ho zavál do práce koncipienta v Plzni v advokátní kanceláři JUDr. Josefa Krofty, říšského poslance a purkmistra. V Plzni strávil pět let a v roce 1885 se oženil s Marií Pernerovou z rodiny zvonařského mistra Petra Pernera. Marie v mládí navštěvovala německou školu, kde se naučila německy a francouzsky, také vynikala v češtině a to stylisticky i gramaticky, to ji přivedlo do blízkosti Jaroslava Vrchlického, který měl v Jičíně osobní zájmy.
Za věno, které Marie do manželství přinesla si manželé koupili výše uvedený dům a zapojili se také velmi aktivně do veřejné a kulturní činnosti. Častými hosty rodiny Volfovy bývaly známé osobnosti kulturního dění, jako například Vrchlický, Foerster, Antonín Dvořák nebo Jaroslav Kocián. Volfova advokátní kancelář měla značnou praxi v první řadě ve sporech obchodních, zvláště z oboru textilního a pojišťovacího.Mezi odborníky byl Dr. Volf vysoko ceněn jako právník nejen nevšedně bystrý a dokonale věci znalý, ale také nesmírně svědomitý.
Manželé Volfovi měli tři děti – Jaromíra, Jarmilu a Svatopluka, pan doktor si ještě jaksi mimo zplodil jednu dceru

Příběh druhý – JAROMÍR, JARMILA a FOERSTER
Nejstarší syn Františka JUDr. Jaromír Volf (1886 – 1941) byl velmi nadaný a měl fenomenální paměť. Pamatoval si všechno, co kdy četl.Ve čtyřech letech se naučil číst a psát. Přišlo se na to, když v pěti letech uměl nazpaměť kalendář. Studoval na gymnáziu a později na Karlově univerzitě v Praze. Práva absolvoval *Sub auspicis*, tzn., že měl vždycky vyznamenání. Dostal od císaře Františka Josefa obrovský prsten s iniciálou FJII z diamantů (císař nemůže darovat nic laciného). Přesto se odmítl stát soudcem nebo advokátem: *Nebudu se celý život jen hrabat v lidském neštěstí*. Jaromír se dokonale naučil italštinu a Jaroslav Vrchlický mu věnoval na důkaz uznání originální výtisk Dantovy Božské komedie.

Dcera Jarmila, provdaná Královcová (1887 - 1938) byla pěvkyně, překladatelka (A,F) a literárně činná - pracovala pod pseudonymem Jarmila Tichá. V roce 1923 realizoval hudební spolek v Jičíně představení EVA od J.B.Foerstera s Jarmilou v hlavní roli. Mistr se byl osobně na představení podívat a Jarmila rozvlnila skladatelovy city. Znamenala pro něho obnovu života. Měla tři děti a 36 roků – jemu bylo 64. Řekla doma v Plzni, že jde k modistce a skočila do rychlíku. Setkali se v hodinovém hotelu u smíchovského nádraží a příštím rychlíkem jela zpět. Kdo to nechápe, ať to nečte. Na prahu osmdesátky se mistr Foerster znovu oženil a ta dáma se rozvedla jenom proto, aby mohla pečovat o velkého umělce. Nejdříve ho připravila o peníze a potom i sama sebe o život. V rodině se o tom nesmělo mluvit a říkalo se tomu nervová choroba (delirium tremens)

Příběh třetí – SVATOPLUK, RŮŽENA, ŠTĚPÁNKA a PETR
Nejmladší syn Františka JUDr. Svatopluk Volf (1893 – 1990) měl život ovlivněný1.světovou válkou. Během studií byl v roce 1914 odvelen k dělostřelectvu a v roce 1916 utrpěl těžké popáleniny. Přesto dokončil studia a v roce 1919 byl promován na doktora práv a začal pracovat v otcově kanceláři. Od března 1924 potom jako samostatný právník a společník svého otce.V roce 1921 se oženil s Růženou Musilovou,(sestrou architekta Čendy) a měl s ní 3 dcery (Evu, Svatavu a Dagmar). Manželka bohužel zemřela v jednatřiceti letech v roce 1932. Svatopluk se 27. 10. 1934 oženil se Štěpánkou Adámkovou, která přišla do rodiny jako vychovatelka dětí. V roce 1940 se jim narodil syn Petr. Ten Petr, který v rodném domě v průjezdu vystavil ty úžasné fotografie :-)
60 fotek, červenec 2007 až prosinec 2017, 1 303 zobrazení, 100 komentářů | klasická-fotografie
ALB 1145
Hledej výjimku :-)
55 fotek, 18.12.2017, 110 zobrazení, 149 komentářů | klasická-fotografie, města, zábava
ALB 1148
Udělali jsme si malý romantický výlet vláčkem do Jičína na oslavy adventu. Vlakem do Jičína pro oba poprvé. Já tam byl mockrát, ale vždy autem a Dani na to čekala až přijede do Čech :-)
Představa byla jednoduchá, projdeme si krámky, dáme něco dobrého do zobáčku, počkáme na světýlka a šupky domů.
Realita byla ale zcela jiná. Stánky NULA - a nebylo to EET jak by se dalo očekávat. Město si stanovilo sazbu za pronájem jednoho místa 10 tisíc Kč. To na těch slaměných figurkách nikdo nevydělá ani na nájem, tak vánoční nálada bez nálady. Místní brblají, ale žádný z těch rebelů si tam nepůjde stoupnout a zachraňovat situaci. Ani s nabídkou restaurací jsme nenarazili na něco zajímavého, a tak nás promrzlé nakonec vysvobodilo posezení u svařáčku v krásném domě pana Volfa, který místo pronajímá k provozování cukrárny a pekárny.
Historie jeho rodiny je zajímavá, už jednou jsme ji obdivovali, a stojí za samostatnou zmínku :-)

Po svařáčku byl čas doběhnout na nádraží, ale to už se nám na cesty rozsvítila i světýlka, tak byl nakonec cíl dosažen k naší spokojenosti
55 fotek, listopad 2007 až prosinec 2017, 127 zobrazení, 228 komentářů | zábava
ALB 1146
Album *Jak šel válec do světa a jiné příběhy* je balíčkem různých příhod zdánlivě bez vzájemných souvislostí. To, co je spojuje je skutečnost, že jsem je osobně viděl a prožil, a že mi nějakým způsobem způsobily radost.

VÁLEC – historická záležitost, 3,5 metru široké a těžké monstrum, které mi roky překáželo v konání jiných projektů. Měl mít možná jinou budoucnost, ale rozhodl se strávit zbytek života v přírodě. Je dubový, tak mne určitě přežije

JAWA - historická záležitost, kterou jsme náhodou potkali, byla celá vymazlená a já si vzpomněl na tu vůni benzinu a oleje, kterou u nás v domě kdysi vyzařovala. Nebyla u ní sajtka, ale rychlá jízda bez helmy mi připadala tenkrát jako vrchol chlapáctví

JÍDLO – HOUBY – OŘECHY – už jen letošní krásná vzpomínka, která se naštěstí opakuje každým rokem

STŘÍPKY Z CEST – jsou sice pravidelně zobrazovány v jiných albech, ale na tyto se nějak nedostalo. Při návštěvě Kladna před koncertem Ebenů jsem si prošel známá místa. Za zmínku stojí docela vkusně zhotovená kašna sv.JN s kopií jeho sochy zhotovené podle návrhu architekta Petra Šulce a sochaře Zdeňka Maniny z roku 2003. Socha mučedníka stávala od roku 1706, tedy 23 let před jeho kanonizací, na hlavním kladenském náměstí. Později byla přenesena na Královskou třídu, kde sloup se sochou roku 1919 dav licí svrhl a rozbil. Její originál se nachází pro zajímavost v obci Velká Dobrá, bude fajn si tam někdy zajet podívat

EBENI – koncertní vystoupení bratrů Ebenů v Kladenském divadle bylo významné ze dvou důvodů. Měl jsem jednak možnost vnímat zdařilé úpravy interiéru divadla podle návrhu architekta Davida Vávry, jednak se symbolicky dostat od válce ze začátku alba nakonec k Válečkovi, a pořídit si konečně společné foto :-)
60 fotek, prosinec 2017, 92 zobrazení, 84 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, události, umělecké
ALB 1143
Jaroslav Róna slaví letos, v roce 2017 šedesátiny a v domě U Kamenného zvonu bilancuje uplynulých 20 roků. Poslední takto souhrnnou výstavu uspořádal v roce 1997, letos v tomto rozsahu druhou po 20 letech. Je zde k nahlédnutí jeho tvorba kreseb z cest, ilustrace ke knize s názvem * 1984 - Georg ORWELL*, dále velkorozměrná plátna i objekty z kovu.

Vyrůstal v česko-židovské rodině a výchova byla striktně světská. Uvádí to s anglickým humorem - otec byl celý život energetikem a na stará kolena se stal spisovatelem. Matka byla celý život úřednicí a na stará kolena se stala důchodkyní

Podobné názvy jsou i na jeho drobných kresbách, nejvíce se mi líbil zmítající se pejsek na laně za raketou s názvem Nebohý psík, nebo obrázek kde Salvádor Dalí odprošuje proletariát. Na konci 80. let spoluzaložil slavnou výtvarnou skupinu Tvrdohlaví, sám je autorem mnoha obrazů a soch, např. pomníku Franze Kafky před pražskou synagogou nebo Dítěte z Marsu na Ještědu.

Spolu se zástupci Brna odhalili na Moravském náměstí jezdeckou sochu Jošta Lucemburského, synovce Karla IV.. Panovník na koni má symbolizovat odvahu, jeho pojetí ale vyvolává rozdílné reakce. Řada lidí kritizuje hlavně neproporčně dlouhé nohy zvířete. Když se ale podíváte na video a slyšíte to hledání i důvody vedoucí k tomuto výsledku, potom tu sochu začnete mít rádi. :-)
24 fotek, loni na podzim, 70 zobrazení, 64 komentářů | architektura, dokumenty, města
ALB 1141
Sobota 2.prosince byl docela den nabitý spoustou předsevzetí, konkrétně záměrem absolvovat 3 výstavy. Nejvíc kritická byla v Clam-Gallasově paláci, kde to pro nás byla poslední možnost vidět unikátní soubor fotografií zmizelé Prahy. Bude z toho snad albíčko – dá to trochu času na zpracování.
Clam-Gallasův palác je významná barokní palácová stavba v Praze na Starém Městě umístěná na tzv. královské cestě . Na jeho místě stával ve 14. století dvůr moravského markraběte Jošta, synovce Karla IV., jsou zde ještě patrné zbytky sklepení.
Dalším bodem měla být výstava fotek Czech Press Photo, ale tu jsme nestíhali, tak zbývala třetí, která se stala druhou – výstava Jaroslava Róna v Domě U Kamenného zvonu. Brilantně byly tyto dvě výstavy tak spojeny postavou markraběte Jošta
30 fotek, 2.12.2017, 55 zobrazení, 69 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
ALB 1142
Název druhého alba je takový pokus o verš :-)
Druhá výstava toho dne v domě U kamenného zvonu byla prodloužena pro nás přespolní až do konce roku. Mají pracovat i na Silvestra sice asi jen do poledne, ale už teď je to nebaví. Co je baví je skutečnost, že zde vystavuje příjemný a veselý chlapík Jaroslav Róna

Má nezaměnitelný rukopis a jako dal Praze Kafku, tak dal Brnu Jošta. Je zde k vidění i video z tvorby právě tohoto pomníku a musím se mu poklonit. Je tam tolik skrytých a řešených významů a Moravané si právem zaslouží adoraci té významné postavy.
Přešli jsme z Clam-Gallasova paláce - z místa, kde měl právě Jošt ve 14. století své sídlo. Netušil jsem spojení těchto dvou výstav
55 fotek, srpen až listopad 2017, 135 zobrazení, 143 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1140
Byl krásný den na návštěvu a prohlídku zámku Mělník. Bohužel podmínkou je 5 osob na prohlídku a divné chování recepční způsobilo, že jsme zůstali jen 4, a to nestačilo.
Ani v restauraci *U sv. Václava* jsme nepochodili. Bylo tam sice jen několik hostů, ale kolem obsluhy jsme prošli, pozdravili a bez odpovědi na pozdrav jsme pokračovali dál. Seděli jsme v prázdné místnosti u stolku a vybrali z nabídky jídlo. A nic. Občas kolem někdo z personálu prošel, ale dělal, že nás tam nevidí. Asi po 15 minutách jsme se zvedli a odešli hladoví pryč. Někdy krásný den je málo. :-)

Takový byl Mělník 21.srpna 2017
55 fotek a 1 video, srpen až listopad 2017, 117 zobrazení, 114 komentářů | architektura, dokumenty, lidé, města, bydlení
ALB 1139
NÁCHOD zámek Piccolominiů
Název alba není náhodný – prohlídka interiérů má 3 okruhy, my zvolili první . Reprezentační pokoje Piccolominiů spolu se vstupenkou na věž a do hladomorny to bylo jediné, co se dalo normálně beze spěchu stihnout . Další okruhy jsou Salóny druhého patra a expozice Na dvoře vévodském, tak třeba jindy

V Piccolominském sále je unikátní soubor 12 bruselských gobelínů z cyklu *Život na panském sídle*, zhotovených adresně pro Ottávia – např. Lovec se psy, Večerní milostná scéna, Pohled do kuchyně, Šafářka s drůbeží, Kavalír s dámou na balkoně. V místnosti je jídelní servis z anglické kameniny. Nástěnné koberce - bruselské tapiserie (předloha obrazů od Lucase van Udena)

V císařském pokoji jsou portréty Habsburků- Ottavio Piccolomini založil rodovou portrétní galerii, jež z větší části na zámku zůstala. Dále je zde např. barokní nábytek, míšeňský lustr a porcelán.

Největší prostor je Španělský sál s bohatou rokokovou výzdobou, nástropní freskou a obrazy, věnované osobnosti Ottavia Piccolomoniho a jeho činům. Zde nás čekalo hudební překvapení od mladých muzikantů z lidušky :-)
30 fotek, květen 2013 až listopad 2017, 77 zobrazení, 102 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, vesnice
ALB 1136
Převážně dušičkové příběhy byly pořízeny převážně na krásném, ale chátrajícím secesním evangelickém hřbitově v Bošíně. Je zde řada pomníků vedených jako národní památka, i když jejich stav tomu ani neodpovídá. Namátkou je zde třeba pochován podkoní ze zámku Loučeň pan Richard Fletscher s manželkou Margaret. On byl na přelomu 19.století trojnásobným vítězem Velké Pardubické ... a další dnes už zapomenutá jména
66 fotek, loni na podzim, 142 zobrazení, 198 komentářů
ALB 1133
Ten den 24. Září byl celý ve znamení kubismu. Ani jsme to tak celé nečekali. Pečky ( http://bele.rajce.idnes.cz/EVANG_KIRK_PECKY ) jsme s odřenýma ušima prožili, naopak Libodřice nás uchvátili obsahem i formou provázení milé průvodkyně ( http://bele.rajce.idnes.cz/Jak_sedlak_Bauer_u_Gocara_ke_stesti_prisel ) Doporučení jet si prohlédnout ještě Mandelikův zámek v Ratboři bylo s velkým otazníkem, ale byla to VÝZVA. Jaké bylo štěstí, že jsme se nedali odradit, překonali podmínku zákusek za 120 Kč a mohli si prohlédnout i interiéry zámku

Snad jenom ohlédnutí do minulosti rodiny Mandeliků a jak se rodina dostala do Ratboře. Starý pán Bernard Mandelík (v rodném listu měl jméno Bernhard, které si poději změnil) převzal v sedmdesátých letech 19. století od své matky obchod s obilím v Kolíně. Svými odbornými znalostmi, pracovitostí, nevšední podnikavostí a solidním jednáním se jeho firma postupně stala jednou z nejznámějších v Čechách. Jeho velmi dobrá pověst a čestné jednání mu umožnily získat styky na vysoké úrovni, a v roce 1888 byl Terezou, baronkou z Birnic, majitelkou velkostatku a cukrovaru v Ratboři pověřen prokurou (plná moc při provozování firmy) cukrovaru a zároveň mu bylo pronajato ratbořké hospodářství. Pod jeho vedením dochází ke značnému rozvoji továrny na cukr (vybavení novými stroji, upevnění poměrů). Po smrti majitelky Bernard Mandelik v letech 1890-91 celý majetek koupil. Součástí majetku byla i původní tvrz, přestavěná v roce 1723 na zámeček

Bernard měl čtyři syny (Robert,Otto,Ernst a Erwin), všichni měli vysokoškolské vzdělání, a všichni byli úspěšní podnikatelé a šlechtitelé. Například Robert Mandelik v sobě dokonce spojoval vzdělání a schopnosti ekonomické i technické. Za první republiky byl členem bankovní rady ČSR, Prezidentem cukrovarnického kartelu, působil jako docent na technice v Brně atd. V cukrovarnictví uplatnil i své znalosti technické, byl autorem minimálně dvacítky patentovaných vynálezů a zlepšovacích návrhů. /pro zajímavost - jeho vnuk stavěl v roce 1989 Malešickou teplárnu/

Po smrti otce se rozhodli pánové Otto a Erwin postavit v Ratboři pro sebe nové sídlo a k jeho realizaci oslovili atelier Jana Kotěry. Ten na chvíli zapomněl propagovat kubismus a zvolil osvědčenou klasicistní kompozici se symetrickým průčelím, zakončeným kupolí nad centrálním vstupem. Zdobí ji dvojice Štursových pískovcových plastik Duch a Hmota. Vstupní síň v přízemí má eliptický půdorys, a do působivého sálu pod kupolí v patře se vystupuje dvěma postranními schodišti v rozlehlých halách po obou stranách, které jsou obloženy dřevem. Obě symetrická křídla pak v přízemí ukončují prosklené půlválcové rizality s kašnami. Co se týká kubistických prvků, tak s nimi pracoval velice vzácně.

Prostě vznikla nádherná pohodlná rezidence, která ale neměla to štěstí sloužit svému účelu. Za války rodina emigrovala, objekt byl sídlem gestapa. V letech 1947 - 1996 tu byla škola a poničený objekt byl vrácen dědicům majitele. V roce 1999 zámek koupil pan Michalis Dzikos, který velice citlivě a vkusně v letech 2000 – 2002 budovu opravil a přestavěl na hotel Chateau Kotěra. Původní prostory byly citlivě obnoveny podle dochovaných fotografií, interiéry doplnil o Kotěrův mobiliář a obdobně řešené práce z té doby ze svých sbírek. Pokoje doplnil o vestavěné koupelny, jež jsou záměrně odlišeny od původního stylu.Zadní rozlehlá terasa posloužila k vybudování restaurace a oranžerie v zahradě byla předělána na 9 venkovních apartmánů.

Z prohlídky jsme byli nadšeni, a snad nabídka fotopostřehů přiblíží nádhernou atmosféru :-)
40 fotek a 3 videa, srpen až září 2017, 196 zobrazení, 125 komentářů | dokumenty, práce, události
ALB 1135
Pohřbívání proudu (2) navazuje na album ALB 1108, kdy byla v květnu 2017 zahájena pokládka elektrické sítě ze sloupů pod zem. S napětím jsme sledovali další vývoj
http://bele.rajce.idnes.cz/Pohrbivani_proudu

Následně proběhlo zapojení, které mne zaskočilo tím, že mi změnou parametrů sítě nešla spustit cirkulárka. Prakticky se nerozeběhla, hned padaly pojistky – nápravu jsem pro jiné problémy trochu odkládal. To, na co jsme v celé ulici čekali přišlo až na konci srpna. Začalo odstraňování nadzemní sítě. Trnul jsem obavou, aby nepoškodili dům, ale také aby těžkou technikou neudělali hluboké rýhy v terénu po deštích, které se na potvoru rozpršely.

Celá akce proběhla ve třech fázích, které jsem nazval podle činností –
ČISTIČI, TRHAČI a NAKLÁDAČI.
Celé to proběhlo v řádu několika dnů, já si potom přidal čtvrtou fázi – NÁPRAVA NEDOSTATKŮ Jednak jsem musel opravit zapojení motoru a jednak dokončit venkovní elektrodomek, aby už byla tato část v souladu s domem. Obojí se k mojí spokojenosti podařilo :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter