Název

Luxembourg - za otcem Otce vlasti

Popis

ALB 1190
Album (6) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko
Je snad nepsaným pravidlem uskutečnit návštěvu místa posledního odpočinku slavného Jana Lucemburského, desátého českého krále, hraběte lucemburského a dočasně v letech 1310–1335 i titulárního polského krále. Zhruba ve věku čtyřiceti let dostal během křížové výpravy do Litvy zánět oka, což mělo z následek jeho oslepnutí. Bylo obdivuhodné, že vlastně posledních 10 let pokračoval ve svých intenzivních diplomatických misích po Evropě, kterými mimo jiné připravil svému synovi, Karlu IV., cestu k říšské koruně. Důmyslnou rodovou politikou ustálil území většiny evropských států, čímž zakončil středověké období proměnlivých a často se měnících hranic. Vyjednal připojení Chebska, Horní Lužice a větší části Slezska k Českým zemím, dohodl se s Habsburky o statutu Moravského markrabství coby součásti České koruny, a přesto je v českých dějinách vzpomínán spíše jen jako otec Karla IV., a nepatří mezi nejoblíbenější panovníky. Na vině mohou být jeho roztržky s českou a moravskou šlechtou, vyčítaná záliba v turnajích a časté a dlouhé diplomatické cesty do zahraničí, kvůli kterým se mu začalo přezdívat Král cizinec.

Jan Lucemburský (1296-1346) má přízvisko Slepý král či Jan I. Slepý (něm. Johann der Blinde, fr. Jean l’Aveugle, v jeho mateřštině pak Jang de Blennen). Zemřel roku 1346 v bitvě u Kresčaku se slavnými slovy: “Toho Bohdá nebude, by král český z boje utíkal.” Vždycky mi vrtalo hlavou, jak to řekl, když česky neuměl

Jeho ostatky jsou uloženy v kryptě katedrály Notre-Dame, a tímto místem jsme naši návštěvu Luxembourgu začínali. Římskokatolická katedrála byla založena v roce 1613 původně jako jezuitský kostel. Je zajímavé, že věže pocházejí až z 20. století.

Kategorie a štítky

Nastavení