Název

TIRANA

Popis

ALB 785

Albánie. Tak budeme na skok v území, které jsem soukromě nazval Divnozemí. Navštívíme 3 místa – 3 různé stavy mysli. Vláďa nám kladl na srdce několik rad, jak se chovat a jak se v klidu vrátit zpět. První a základní bylo nenechat se při ničem zavřít – pokušení bylo několik, nejsilnější bylo fotografování. Je na vůli policie, jestli si vyhodnotí můj objekt fotografování jako nebezpečný pro zemi. Zásadně nefotit uniformy a úřady. Zavřou nekompromisně třeba na týden – potom pustí, ale už je na všechno člověk sám. 2x jsem měl namále – popíšu u fotek v albu – krve by se ve mně nedořezal

Lidé jsou v zemi bez možnosti cestování – jediné vízum je do Černé Hory. Tato izolace má kupodivu pozitivní efekt – lidé se učí jazyky, aby až jednou to půjde, tak aby neměli problémy se domluvit. To samé platí i o informačních technologiích, počítače, mobily apod. Je tedy běžné, že umí 3 a více jazyků, a když poznají turistu, tak si je rádi vyzkouší. Jsou komunikativní a hned dávají zpočátku několik důležitých otázek, na které je dobré dobře odpovědět. Pokud to uděláte, jste jejich a hostí vás jako někoho z rodiny. První otázka po ujasnění konverzačního jazyka je, jestli jste v zemi poprvé. Druhá jestli se vám Albánie líbí. Musíte říct ANO, i kdyby vás předtím někde škrtili. Třetí, jak se vám líbí místní lidé. I zde je doporučeno chválit, chválit, chválit. Stalo se mi to několikrát a musím říct, že výsledek byl úžasný. Nejlepší to bylo, když jsem to řekl na místní svatbě :-)

První je Tirana – hlavní město, město plné rozporů, plné nebezpečí, plné gangů dětských i puberťáckých. Město s výrazným pozůstatkem po Hodžovi v podobě jeho památníku (projektovala ho jeho dcera), ale i neskutečného množství bunkrů. Na procházce není kousek klidu, všude jste jaksi sledováni a atakování v lepším případe žebráním. Rádi jsme odsud odjížděli

Druhé město byla Dyrrah (čti Dyréš) – místo plné zbohatlíků, které vůbec jakoby nepatřilo do Albánie

Třetí město byla Shkodra – noblesní místo s úžasným zvykem. Každý den v půl osmé začíná korso, které jako mávnutím proutku končí v 10 večer. Lidé si obléknou co mají nej na sebe, jdou na pěší zónu, prochází se a komunikují. Nepoznáš kdo je jakého vyznání – možná jen podle obleku, ale smír, který tenkrát nebylo možné nevidět, ten se dal krájet. POHODA. Snad to tam mají dodnes. Podrobnosti u dalších alb

Kategorie a štítky

Nastavení