Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 30 % do 19.02.


reklama

66 fotek, loni na podzim, 152 zobrazení, 264 komentářů
ALB 1133
Ten den 24. Září byl celý ve znamení kubismu. Ani jsme to tak celé nečekali. Pečky ( http://bele.rajce.idnes.cz/EVANG_KIRK_PECKY ) jsme s odřenýma ušima prožili, naopak Libodřice nás uchvátili obsahem i formou provázení milé průvodkyně ( http://bele.rajce.idnes.cz/Jak_sedlak_Bauer_u_Gocara_ke_stesti_prisel ) Doporučení jet si prohlédnout ještě Mandelikův zámek v Ratboři bylo s velkým otazníkem, ale byla to VÝZVA. Jaké bylo štěstí, že jsme se nedali odradit, překonali podmínku zákusek za 120 Kč a mohli si prohlédnout i interiéry zámku

Snad jenom ohlédnutí do minulosti rodiny Mandeliků a jak se rodina dostala do Ratboře. Starý pán Bernard Mandelík (v rodném listu měl jméno Bernhard, které si poději změnil) převzal v sedmdesátých letech 19. století od své matky obchod s obilím v Kolíně. Svými odbornými znalostmi, pracovitostí, nevšední podnikavostí a solidním jednáním se jeho firma postupně stala jednou z nejznámějších v Čechách. Jeho velmi dobrá pověst a čestné jednání mu umožnily získat styky na vysoké úrovni, a v roce 1888 byl Terezou, baronkou z Birnic, majitelkou velkostatku a cukrovaru v Ratboři pověřen prokurou (plná moc při provozování firmy) cukrovaru a zároveň mu bylo pronajato ratbořké hospodářství. Pod jeho vedením dochází ke značnému rozvoji továrny na cukr (vybavení novými stroji, upevnění poměrů). Po smrti majitelky Bernard Mandelik v letech 1890-91 celý majetek koupil. Součástí majetku byla i původní tvrz, přestavěná v roce 1723 na zámeček

Bernard měl čtyři syny (Robert,Otto,Ernst a Erwin), všichni měli vysokoškolské vzdělání, a všichni byli úspěšní podnikatelé a šlechtitelé. Například Robert Mandelik v sobě dokonce spojoval vzdělání a schopnosti ekonomické i technické. Za první republiky byl členem bankovní rady ČSR, Prezidentem cukrovarnického kartelu, působil jako docent na technice v Brně atd. V cukrovarnictví uplatnil i své znalosti technické, byl autorem minimálně dvacítky patentovaných vynálezů a zlepšovacích návrhů. /pro zajímavost - jeho vnuk stavěl v roce 1989 Malešickou teplárnu/

Po smrti otce se rozhodli pánové Otto a Erwin postavit v Ratboři pro sebe nové sídlo a k jeho realizaci oslovili atelier Jana Kotěry. Ten na chvíli zapomněl propagovat kubismus a zvolil osvědčenou klasicistní kompozici se symetrickým průčelím, zakončeným kupolí nad centrálním vstupem. Zdobí ji dvojice Štursových pískovcových plastik Duch a Hmota. Vstupní síň v přízemí má eliptický půdorys, a do působivého sálu pod kupolí v patře se vystupuje dvěma postranními schodišti v rozlehlých halách po obou stranách, které jsou obloženy dřevem. Obě symetrická křídla pak v přízemí ukončují prosklené půlválcové rizality s kašnami. Co se týká kubistických prvků, tak s nimi pracoval velice vzácně.

Prostě vznikla nádherná pohodlná rezidence, která ale neměla to štěstí sloužit svému účelu. Za války rodina emigrovala, objekt byl sídlem gestapa. V letech 1947 - 1996 tu byla škola a poničený objekt byl vrácen dědicům majitele. V roce 1999 zámek koupil pan Michalis Dzikos, který velice citlivě a vkusně v letech 2000 – 2002 budovu opravil a přestavěl na hotel Chateau Kotěra. Původní prostory byly citlivě obnoveny podle dochovaných fotografií, interiéry doplnil o Kotěrův mobiliář a obdobně řešené práce z té doby ze svých sbírek. Pokoje doplnil o vestavěné koupelny, jež jsou záměrně odlišeny od původního stylu.Zadní rozlehlá terasa posloužila k vybudování restaurace a oranžerie v zahradě byla předělána na 9 venkovních apartmánů.

Z prohlídky jsme byli nadšeni, a snad nabídka fotopostřehů přiblíží nádhernou atmosféru :-)
190 fotek a 11 videí, tento týden, 230 zobrazení, 48 komentářů | oslavy, rodina-přátelé, události, vesnice, zábava
ALB 1161
Zde jsou slova zbytečná, snad jen že je soubor s díky věnován všem zúčastněným, počasí přálo a legrace jsme si užili dosytosti

Za rok na viděnou :-)
65 fotek, 24.9.2017, 79 zobrazení, 143 komentářů
ALB 1132
ALBUM JE KOMPLETNĚ PO BOLESTECH NAHRÁNO, ALE NENÍ ASI V RAJČETI ULOŽENO, TAK HLÁŠKY NECHODÍ

Začátkem října 1910 uskutečnil statkář Adolf Bauer z Libodřice cestu na zámeček v Ratboři do rodiny Mandeliků. Důvod cesty byl prostý. Dne 6.října zemřel jeho dobrý známý kolínský velkoobchodník Bernhard Mandelik, který zámek v Ratboři koupil. S jeho syny se znal osobně velice dobře, byli všichni stejná věková skupina a slušelo se kondolenci přednést osobně. Setkání probíhalo velice uvolněně a došlo i na probírání osobních věcí, zejména v otázce bydlení. U Mandeliků tu po smrti starého pána bylo najednou málo místa pro čtyři bratry, u Bauerů zase byl záměr koupit pronajaté pozemky do vlastních rukou, a konečně vyslyšet připomínky manželky Emilie a dopřát dcerám Haně a Věře vlastní pokoj. Zkrátka v obou případech padlo jediné - postavit dům. Dávali k dobru různá jména, různé nápady, a nakonec zůstali u svých vrstevníků a u Mandeliků padlo jméno KOTĚRA a u Bauerů jméno GOČÁR. Obě rodiny chtěly mít něco výjimečného, něco moderního, něco šik

V tomto albu se budeme věnovat panu Bauerovi a jeho osudové volbě – rodinné vile v Libodřicích
Bauerova vila je posledním z Gočárových realizovaných kubistických návrhů a byla postavena v letech 1912-14. Poslední předchozí práce byl obchodní dům U Černé Matky Boží (1911-12), a to bylo Gočárovi pouhých 31 let. U Bauera byla inspirací barokní nebo klasicistická venkovská vila s mansardovou střechou. Unikátní uplatněný znak kubismu na budově jsou tři patrové polygonální rizality, kde jsou okna i dveře olemovány hvězdicovými ornamenty. Jeden známý z oboru, který Gočára moc nemusel, prohlásil, že rizalit je král vší té dekorativní veteše, kterou lidový projektant dokáže na dům navěsit, aby uspokojil infantilní přání. Já toto hodnocení nesdílím a naopak se mi na vile asi líbí nejvíc.

Gočár měl zřejmě s Bauerem docela rušné chvilky. V projektu třeba bylo, že první patro bude sloužit jako ložnice rodiny. Jenže Bauer byl požitkář a praktický člověk, tak si prosadil ložnici v přízemí s tajným vstupem přímo do koupelny. Blízko měl také na záchod i do kuchyně, prostě chtěl v tom domě pohodlně žít. Také ho štvalo, že na krásnou jižní terasu se mohl pouze koukat z oken haly, tak tam nechal osadit dveře a bylo. Další problematická oblast byl nábytek. Ten panu Gočárovi opravdu nešel, a než mít tedy dekorativní nepoužitelnou parádu, tak zvolil praktický vestavěný nábytek. Pro současnost je smůla v tom, že z původního vybavení zůstalo málo, a nebyly ani fotografie, podle kterých by se dala udělat replika. Návrh oplocení a kovových vrat zůstal také na papíře, dům zůstal ve volném prostoru velkostatku až do roku 2009, kdy se vše podle dokumentace dokončilo.

Osud nebyl dobře nakloněn. Bauerova rodina ve vile pobývala do roku 1929, kdy statkář zemřel na to, čím se hlavně živil, na cukrovku. Bylo mu 50 let. Manželka Emílie se později znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovaly do Prahy. Za protektorátu byla Bauerova vila jako židovský majetek zabavena a Bauerova rodina zahynula během holocaustu. Dům se roku 1941 dostal pod německou hospodářskou správu a v roce 1945 vila připadla obci. Možná nakonec bylo velké štěstí, že zde bylo zřízeno sídlo místního národního výboru a po roce 1948 i byt místního tajemníka KSČ. Obecní knihovna měla archiv v koupelně, tak nedošlo k jejímu poškození a kadeřnictví byla asi jediná činnost, která trochu dům decimovala. Po roce 1989 stavba bez patřičné údržby rychle chátrala a obec nakonec udělala jedinou rozumnou věc, kdy v roce 2002 dům prodala Nadaci českého kubismu. Po rozsáhlé rekonstrukci byla vila v červnu 2008 otevřena pro veřejnost. Umístěné expozice jsou věnovány kubistické tvorbě, je zde mimo jiné největší sbírka kubistické keramiky na světě, dlouhodobě zapůjčená od soukromého sběratele.
Prostě všechno je dobré vidět na vlastní oči a poslechnout si k tomu krásné a zasvěcené povídání od milé průvodkyně :-)
24 fotek, květen 2017 až leden 2018, 2 098 zobrazení, 23 komentářů
ALB 1158
trocha poezie nikoho nezabije - pokračování na úvodní album číslo 1153 :-)

Básně autora nemají název, nebo alespoň ne všechny. Dovolil jsem si je proto označit po svém zkratkou HEJ a číslem, jak jsem si je průběžně zapisoval. Jsou z různých jeho sbírek, a protože se vztahují k určité fotografii, je toto provázání nezbytné
Co se týká počtu v jednom albu zvolil jsem číslo 12 - TUCET
Poezie má být kořením, tak si ho budeme dávat po částech, aby se nám to nepřejedlo.
Hezký den :-)
25 fotek, 28.2.2013, 188 zobrazení, 69 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1159
Našel jsem záběry staré hospody z roku 2013, a na rozdíl od doporučení jedné vlivné rajčecí hlavy, že se sem nemají dávat stará alba, tak jsem těmto fotkám rád. Připomnělo mi to dobu, kdy se v hospodě psalo po zdech, kdy nebyl personál křečovitý z EET, kdy kámoš uprostřed rozhovoru nešel ven kouřit. Nekouřím, a kouřem nasmrádlé vlasy a hadry jsem nenáviděl. Stejně mi to nedalo, a čas od času jsem si to šel *postaru* užít. Bylo v tom něco, o co jsme nenávratně přišli. Nové neosobní, proskleněné, navoněné a předražené restaurace už tu romantiku nenahradí

Přepsal jsem jeden z nápisů na zdi, který je universální:
„Umlčování nepatří do kategorie chytrých, protože ulčováním přestává být (byť) chytrý chytrým
Hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen, protože mlčící hloupý se těžko pozná“
*Miroslav Horníček*
90 fotek, minulý týden, 2 195 zobrazení, 104 komentářů | oslavy, rodina-přátelé, události, vesnice, zábava
ALB 1160
Dnes si už mnoho lidí neumí představit tu rachotu a spoustu práce kolem domácí zabíjačky, třeba připravované dobrovolníky místního Sokola na Masopust. Projdeme si tuto událost očima prasete a jeho zasvěceným komentářem.

POZOR !!!!!! Rozhovor se vede v přímé řeči - hlavní moderátor je vepřík PAŠÍK :-)

Dávejte na všechno dobrý pozor, už se to nebude opakovat
35 fotek, 24.9.2017, 120 zobrazení, 216 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
ALB 1131
EVANG KIRK PEČKY (název jsem našel v cizojazyčném lexikonu a líbil se mi). Pečky, Česká republika a potažmo celý svět má užitek z toho, že se do Peček přiženil historik umění Dr.Miloslav Vlk. Objevil zde dosud neznámou a unikátní kubistickou stavbu evangelického kostela Stavba je světovým unikátem díky kubistickému interiéru ve všech detailech, tedy dodnes zachovaného a unikátního zařízení kostela, k němuž patří kazatelna, lavice, varhanní skříň, lustry i stůl Páně zvaný menza. Stavělo se podle projektu mladého architekta Oldřicha Lisky z Hradce Králové, a postupně zde vznikl evangelický komplex kostela s přednáškovou síní, zvonicí a farou

Záměr byl postavit kostel k 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, pozoruhodná je pomoc krajanů ve Spojených státech amerických. Ti přispěli na tu dobu obrovskou částkou 5 tisíc dolarů, ale v těžkých dobách první světové války došlo ke zdržení a stavba byla dokončena až 16. května 1918. Ojedinělost kostela v Pečkách spočívá v tom, že je zde naprosto celý interiér, protože jinak kubismus byl věnován pouze světskému prostředí a hlavně bytové architektuře, sochám obrazům a užitému umění. Ještě rarita, kostel měl komín a byl vytápěný

Kostel byl v roce 1998 prohlášen za kulturní památku, jeho fotografie obletěly celý svět díky zařazení do výstavy Český architektonický kubismus, která proběhla od prosince 2006 do března 2007 v Praze, poté v Drážďanech, v Berlíně, Záhřebu a v dalších světových metropolích. Celý tento výsledek je práce pana Dr.Vlka, který se ji snaží dostat do širšího povědomí, na její záchranu založil spolek Kubistin.

Interiér běžně není pro veřejnost otevřen, jsou zde pouze komentované zasvěcené přednášky objednávané předem. Bohužel současná situace je taková, že současné vedení kostela (farářka i kurátor) zásluhy pana Dr. Vlka popírá a dělá všemožné naschvály, aby mu jeho práci zošklivilo. Byli jsme i svědky nechutného zacházení, ale nakonec k prohlídce došlo. O to víc jsme vděčni za zpřístupnění této památky, které se už možná dalším zájemcům pro vyhrocenou situaci ve vztazích nepovede.

DĚKUJEME :-)
26 fotek, 1.1.2018, 368 zobrazení, 36 komentářů | rodina-přátelé, umělecké, zábava
ALB 1153
Přál jsem si začít Nový rok nového roku 2018 poezií, a po nějakém čase se k ní vracet.
Líbí se mi jak píše Pavel Hejátko, známe se z akcí na Dobešce, jsme v kontaktu na fsb, a tak s jeho svolením mu zde udělám takovou malou propagandu a sobě radost. Budu rád, když tu radost budou sdílet i ostatní.
Jeho básně nemají název, nebo alespoň ne všechny. Dovolil jsem si je proto označit po svém zkratkou HEJ a číslem, jak jsem si je průběžně zapisoval. Jsou z různých jeho sbírek, a protože mají ještě odraz v určité fotografii, je toto provázání nezbytné
Co se týká počtu v jednom albu zvolil jsem číslo 12 - TUCET. Tucet má svoji historii i logiku. Nejen že je třeba 12 měsíců, ale jak se dá dělit 2,3,4,i 6-ti, tak se dá přečíst právě takový počet básniček, jaký kdo unese. Nebo dokonce i celé najednou. Poezie má být kořením, tak si ho budeme dávat po částech, aby se nám to nepřejedlo.
Hezký den :-)
50 fotek, loni v létě, 108 zobrazení, 229 komentářů | klasická-fotografie, kultura, města, události
ALB 1130
Při cestě domů jsme měli malou zastávku v Trutnově. Spousta lidí si ho plete s Turnovem a ani já nejsem výjimka. Asi proto jsme tu zastávku vykonali. Trutnov (německy Trautenau) podle jedné verze založil město pán z Trautenbergu, podle jiné rytíř Trut, když svedli vítězný souboj se zde sídlícím drakem. Na paměť mýtické události se ve městě každoročně v květnu konají slavnosti draka a na radnici někdo přidělal plechovou příšeru. Trutnov je rozlohou 13.největší město v ČR, má přes 600 názvů ulic. Řeka Úpa v něm protéká v délce 16 km. Její převýšení na území města činí 100 metrů a přes řeku vede 19 mostů, 4 lávky a 7 jezů

Měli jsme velké štěstí, protože skutečně velkolepě pojali organizátoři letošní ročník venkovní výstavy Sochy ve městě. Do Trutnova museli dopravit víc než 10 tun materiálu. Největší instalací v historii akce je jedenáct metrů vysoká a šest tun vážící *Rozhledna* Čestmíra Sušky, kterou dva jeřáby zaparkovaly na Krakonošově náměstí. Na vrchol věže vede 63 točitých schodů, a tam se muselo vylézt. Ta příležitost se už nebude opakovat :-)

Bývalý člen skupiny Tvrdohlaví Čestmír Suška do Trutnova přivezl jeden ze svých nejúspěšnějších uměleckých projektů. Kovová konstrukce s perforovaným ornamentem představuje jako vždy spojení industriální brutality s křehkostí.

Čestmír Suška má do 13.října 2017 moc hezkou výstavu ve známé galerii Via Art v Resslově, kousek nad tančícím domem.
50 fotek, leden 2012 až leden 2018, 119 zobrazení, 114 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1157
Třetí a poslední část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Muzea Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
35 fotek, červenec 2017, 437 zobrazení, 136 komentářů | architektura, cestování, zábava
ALB 1121
Ten den bylo od rána krásně a vše bylo jako stvořeno na bezva výlet. Zvolili jsme za svůj cíl prohlídku hradu Kost, jen jsme zapomněli na bolestnou souvislost, že byla sobota, a že tento podobný nápad mělo dalších asi několik set lidí. Už při příjezdu k hradu jsme viděli nemožně obležené hradby, fronty na vstup a všechna parkovací místa byla obsazena. Nešlo nechat ani auto u cesty, zaparkováno bylo možná až za několik kilometrů. Jediné moudré rozhodnutí bylo se na Kost vykašlat a zkusit blízký Humprecht a Sobotku

Opustili jsme tedy údolí Plakánku a vydali se na čedičový kopec Palánek, kde stojí již z dálek viditelný elipsovitý lovecký zámek Humprecht. Měli jsme štěstí, že jsme přišli na začátek prohlídky, bylo tu i málo lidí. Jen mi mrzelo, že byl údajně zákaz fotografování v interieru, tak těch několik vnitřních fotek jsem doslova kradl. Zámek byl postaven jako parafráze Galatské věže v Cařihradu Italem Carlo Luragem v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Ten jej zamýšlel jako dar své italské manželce, pro kterou ale Čechy byly studenou zemí a tak zde nebyla ani jeden den. Tak se stalo, že zámek nese jméno po svém majiteli a jeho největší zajímavostí je zcela určitě 16 metrů vysoký sál s jedinečnou akustikou a 6-8vteřinovou několikanásobnou ozvěnou. Carlo Lurago postavil také zámek v Křinci, kam jsem chodil na základní školu

Humprecht roku 1678 vyhořel – opravou byl pověřen F. Ceresola. Při opravě (1678-81) byl navýšen o patro, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy. Základ zpevnily kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže r. 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku a přízemí bylo zesíleno obezděním. Další opravy byly roku 1829 a 1937-38. Při první pozemkové reformě roku 1926 připadl městu Sobotka a od r. 1958 je zde muzeum.
5 fotek, 15.4.2017, 82 zobrazení, 16 komentářů | zábava
ALB 1144
Hororový příběh ze současnosti, jak se odehrál v mojí dílně.
Uklízím nářadí, a teď tohle

jinak také zkouška průchodnosti alba
50 fotek, červenec 2011 až srpen 2017, 148 zobrazení, 141 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1129
Když se v Miletíně narodil roku 1811 u Erbenů Karel Jaromír, k českému buditeli měl ještě hodně daleko. Jeho otec byl cukrář a roku 1820 zde založil svoji živnost – cukrárnu. Aby lépe zajistil rodinu, vymýšlel nové receptury a moc se to nedařilo. Pak přišel spásný nápad. Všiml si, jak lidé nosí do kostela sebou modlitební knížky. Upekl dva perníky, vymyslel nápaditou sladkou spojovačku, vršek polil cukrovou polevou do které zasadil mandličky do tvaru kříže, a úspěch byl na světě. Možná malý Karlík se jich něco namazal, a možná byly i cestou k úhradě jeho právnických studií.

V Miletíně je i pomník KJE na místě bývalé radnice. Nebýt spolužáka Erbena jménem Jan Nepomuk Lhota, který ho přesvědčil, aby psal česky, tak tam pomník dnes nestál. Prostě cestou na výlet do Rtyně v Podkrkonoší nešlo jinak, než se ve vyhlášené Erbenově cukrárně zastavit a Miletínské modlitbičky si zde zakoupit. Bylo vidět, že se jednak šetří a jednak podle LIDLU odstranili křížek – jedna mandlička stačí :-)

Ve Rtyni jsme byli v pronajaté chaloupce a podnikali cesty do krásného okolí :-)
70 fotek a 1 video, únor 2012 až září 2017, 194 zobrazení, 209 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1128
Druhým cílem výletu byla Pravčická brána se Sokolím hnízdem, to bylo pro SOKOL jako stvořeno na míru. V zásadě se lze k Pravčické bráně dostat dvěma přístupovými cestami, ALE obě lze absolvovat pouze pěšky. Obě mají červenpu turistickou značku. Kratší, ale zato náročnější z nich, vede po z obce Hřensko. Po krátké cestě po silnici odbočuje u křižovatky Tři prameny, odkud lesní cestou 2 kilometry stoupá Dlouhým dolem až k bráně.
Delší Gabrielina stezka začíná v asi 2 kilometry vzdálené obci Mezní Louka a pokračuje úpatím Křídelních stěn. Tato druhá varianta je méně náročná díky mírnějšímu stoupání, její délka je asi 6,5 km. Byla to naše varianta, protože na Mezní Louku jsme dojeli autobusem se záměrem se tu naobědvat. Takovou neochotu a neprofesionalitu jsme nezažili už hodně dlouho. Možná jsme měli začít mluvit německy :-(

Pravčická brána (německy Prebischtor)je Národní přírodní památka, a je to největší pískovcová skalní brána v Evropě. Má rozpětí 26,5 metrů a výšku 16 metrů. Přidal jsem do alba ještě archivní záběr z roku 1866, kdy se jí česky říkalo ještě Přebíčská brána a byla zde jen bouda přilepená ke skále jako výčep a nocležna. Zámeček Sokolí hnízdo začal stavět v roce 1881 kníže Edmund Clary-Aldringen, za rok byla hotova a od roku 1882 se začalo poprvé vybírat vstupné. Dnes je další vstupné za hlavním vstupným a opravdu jeden neví, jak je to všechno možné.
Ubohý kapitalismus s nelidskou tváří :-(

Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala - škoda, zaslouží si to
50 fotek a 1 video, 9.9.2017, 135 zobrazení, 129 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1127
Když se SOKOL rozletí, tak začne třeba prohlídkou zámku. Bylo to v sobotu 9.9.- datum vhodný pro řadu svateb. Naše svatba byla se zámkem v Děčíně, hned nad soutokem Labe a Ploučnice. Jeho historie sahá až do 10. století , kdy si tu vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko na kontrolu lodí plujících po Labi. Později se to změnilo na hrad a nakonec rod z Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového.

Stát zde zřídil ze zámku kasárna, a tak se tu střídala vojska československé armády, německé armády, znovu československé armády a skončilo to sovětskou armádou. Přítomnost vojska skončila rokem 1991 a zřejmě to bylo na stavu objektu dost vidět, nyní probíhá náročná rekonstrukce. To všechno se stalo než jsme sem přišli my, a nádhernou přístupovou cestou vytesanou ve skále s dobrým jménem Dlouhá jízda a ohraničenou z obou stran vysokými zdmi se dostali až na objednanou prohlídku.

Škoda, že je zakázáno v interiéru fotografovat. Nechápu důvody, když tam není nic původního, ale možná je to z důvodu, aby někdo nepoznal věci, které mu doma chybí :-)
50 fotek a 2 videa, květen 2017, 201 zobrazení, 69 komentářů | dokumenty, oslavy
ALB 1087
Rožďalovice 7.5.2017 - neděle určená pro slavnost
50 fotek, prosinec 2017 až leden 2018, 152 zobrazení, 88 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1156
Druhá část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Muzea Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
TIÉBÉLÉ  20
40 fotek, únor až srpen 2017, 248 zobrazení, 126 komentářů | vesnice, zábava
ALB 1126
.... náznak fotograficky lákavé exotiky lze najít i v ZOO :-)
42 fotek, 17.8.2017, 99 zobrazení, 141 komentářů | zábava, zvířata
ALB 1125
cestou na výlet do Podkrkonoší jsme si trochu vytěžili čas před ubytováním, nikd\y jsem tu nebyl, i když to mám relativně za humny :-)
50 fotek, prosinec 2017, 206 zobrazení, 119 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1155
Sobota 2.prosince 2017 byla pro mne kritický den, jak bezpečně navštívit prodlouženou, a hlavně za pár dnů definitivně končící výstavu unikátního souboru fotografií zmizelé Prahy z ateliéru Jindřicha Eckerta. Výstava byla umístěna v Clam-Gallasově paláci, ze kterého již bylo pořízeno album na poslední chvíli
http://bele.rajce.idnes.cz/Clam-Gallasuv_palac_na_posledni_chvili
Při fotografování byla velká práce s překonáním světelných odrazů snímků za sklem, o to větší pak s jejich popisem. Přes jejich nedokonalost je ale zprostředkovaně nabízím k prohlédnutí milovníkům historie matičky Prahy. Kolikrát jsem musel nahlížet i do mapy, abych si i popis ujasnil, a musím přiznat, že jsem Prahu začal vidět jinýma očima. Kéž se to podaří i dalším zájemcům
*****
Zakladatel atelieru Jindřich Eckert (22.4.1833-28.2.1905) patřil k nejvýraznějším fotografům 19.století. Vystudoval pražskou polytechniku a v počátcích fotografie se prosadil jako amatér. Bydlel v té době na Újezdě čp.408. Po sňatku se rozhodl na profesionální dráhu. 16.9.1863 získal povolení provozovat fotografickou živnost a v domě svého tchána Müllera s velkou zahradou pod Petřínem čp.412 si otevřel atelier. Účastnil se také národního života a charitativních akcí. Za svou fotografickou činnost získal 44 medailí a dalších cen. Byl i držitelem několika čestných titulů. Oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí. Podílel se i na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů
Koncem 90.let zakoupil byt v Chotkově paláci čp.458, kde také s rodinou dožil. Zemřel na zápal plic ve věku 72 let. Pochován byl s velkými poctami na Olšanských hřbitovech. Pohřbu se zúčastnily všechny významné osoby včetně pražského primátora Karla Groše. Velkolepý kočár projížděl ulicemi mezi špalíry lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. Byl velice oblíbený a laskavý

Na listinách ke svému podpisu používal tento text:J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ (latinsky Za zásluhy)PRAHA, Malá strana, Novodvorská ulice čís.2

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter