38 fotek, září až říjen, 27 zobrazení, 32 komentářů | architektura, dokumenty, lidé, města, události
ALB 1220
Secesní poklad Olomouce postavený v roce 1906 podle návrhů Josefa Toelka a Franze von Krausse - vila PRIMAVESI – snad okouzlí každého.Stále nádherný dům, u kterého by člověk hledal jen samou kupu štěstí je dokladem smutného osudu majitelů. Starobylý rod Primavesi pocházel z Itálie a jedna z jeho větví se koncem 18. století usadila v Olomouci. Značnou část svého majetku získala především díky podnikatelské a obchodní činnosti.

Když se pětadvacetiletý Otto Clemens Primavesi seznámil s nadějnou mladičkou herečkou Eugenií Butschek, byl už úspěšným bankéřem a podnikatelem. A byla to láska na první pohled… Eugenie (1874-1962), která používala umělecké jméno Mäda, byla dcerou vyššího úředníka na železnici a po absolvování oboru herectví na vídeňské konzervatoři hostovala v roce 1893 v Olomouci. Tehdy se po překvapivé žádosti o ruku musela rozhodnout mezi kariérou ve vídeňském Burgtheatru či přivdáním se do zámožné rodiny. Zvítězila láska. Velkolepá svatba se konala v roce 1894 v Olomouci.

Jako muž velkého světa vedl spolu s manželkou nákladný život. V centru Olomouce si nechal postavit vilu, dodnes existující a známou jako Vilu Primavesi. V Olomouci se manželům narodily čtyři děti. Rodina se stýkala s uměleckou smetánkou a podporovali známé vídeňské umělce, pro něž pořádali opulentní kostýmované večírky. K nejznámějším patřili Gustav Klimt, Anton Hanak, Koloman Moser a Josef Hoffmann, vlastnili také sbírku uměleckých obrazů

Manželé podporují vídeňské uměleckořemeslné dílny Wiener Werkstätte, a když dílnám hrozí konkurs, Otto Primavesi se stává v roce 1913 jejich hlavním akcionářem. Jeho zásluhou se podařilo pohromu načas odvrátit, byla to ale sázka na špatného koně, konec se nenávratně blížil. Poté, co se rodinná bankovní firma dostala do finančních potíží, převedl Otto Wiener Werkstätte na manželku, aby zabránil jejich zahrnutí do případného úpadkového řízení a v roce 1925 se dokonce rozešli. Rodina se octla zcela na mizině a postupně prodávala všechen majetek včetně vily i obrazů. Ottova pověst byla v troskách, a tak v zoufalství zvolil v únoru 1926 smrt zastřelením.

Smůla tohoto domu asi ještě neskončila, v době naší návštěvy jsme našli vyhlášenou restauraci s kopiemi Klimtových obrazů uzavřenou, a zřejmě v exekuci. Na dveřích byl jen papír s odkazem na číslo soudního rozhodnutí. Škoda - snad příští návštěva bude mít lepší konec
18 fotek, 23.9.2018, 25 zobrazení, 22 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
ALB 1218
tady jsou slova zbytečná, je dobré zažít osobně. V muzeu jsme byli dvakrát a podruhé už nám nezbyl čas na zopakování návštěvy - tak příště
16 fotek, září až říjen, 23 zobrazení, 12 komentářů | dokumenty, kultura, města
ALB 1219
Vyzvednutí vzácných ostatků a jejich prezentace v Olomouci jen na krátkou dobu 3 týdnů do 7. října byla velkým důvodem k návštěvě Olomouce a vidět to na vlastní oči. Byla zde vystavena pamětní deska, tomba a samotné osárium do ní vložené bez ostatků.

Album jsem doplnil pro mne obdobnou vzácností – dřevěným reliéfem z kostela sv.Mořice *Smrt Panny Marie* - dílo je asi z roku 1480 (lipové dřevo, polychromie) … ale zpátky

Pamětní deska z pozlacené mědi označovala v sakristii kostela místo uložení ostatků s latinským nápisem v překladu: „ Na tomto místě jsou uloženy ostatky šesti velmi významných osobností, čtyř zakladatelů hradiského kláštera a moravských markrabat Oty I., jeho manželky Eufémie, Oty III. A jeho ženy Durancie, dvou prelátů, olomouckého biskupa Jana a hradiského opata Roberta. Toto mausoleum nechal z vděčnosti vystavět 53.hradiský opat Benedikt

Cínovou tumbu podle jeho zadání zhotovil v roce 1718 olomoucký cínař Johann Carl Behr. On také vytvořil v roce 1696 cínovou rakev pro olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna, která je uložena v kryptě dómu sv.Václava

Dřevěné malované osárium s propracovanou symbolikou vytvořil Jan Michael Fissé. Znak na víku vlevo se sv. Štěpánem je znak hradiského konventu, znak vpravo s ondřejským křížem je osobní znak opata Benedikta. Nápis uvádí opata Benedikta jako autora vzpomínky na zakladatele. Ženské figury s atributy oslavují Víru, Zbožnost,Štědrost a Slávu zakladatelů.
24 fotek, letos v září, 61 zobrazení, 20 komentářů
ALB 1213
Nymburk - projekt kulturního dědictví sobota 15.září 2018

Nabízený kryt CO jako kultruní dědictví - jako zajímavost jak to Nymburk s CO má, proč ne. Využití krytu i nová forma produkce ryb a zeleniny na principu uzavřeného vodního okruhu byly pro nás příjemným šokem. Když jsem to uviděl, první, co mne napadlo byla hydroponie. Je to ale nová metoda zvaná AQUAPONIE.
Neuvěřitelný nápad
V uzavřeném systemu vodního oběhu jsou funkční kádě s rybami, jejich trus se odčerpává do systemu trubek se sazenicemi zeleniny a zeleninu vyživuje. Překvapivě čistá voda se vrací zpět do kádí s rybami. To, že jsou neustále živé a zdravé, a voda je čistá, je pro mne důkaz, že to funguje. Dokonce už nekolik roků. Rodinná farma pana Škody má mů respekt, děkuji za zprostředkování a podrobné komentáře, a držím palce jejich podnikání :-)
28 fotek, červenec až říjen, 41 zobrazení, 34 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města, události
ALB 1215
Při návštěvě Olmiku jsme měli velké štěstí na šikovnou slečnu v kapli Nejsvětější Trojice, která nám předala řadu zajímavých informací, které mne přivedly k tomu se více seznámit s jeho historií – doporučuji každému. Byl to napínavý a zajímavý příběh licencovaného císařského kamenického mistra Václava RENDERA, který se jako soukromá osoba rozhodl k nevídanému počinu, který formuloval olomoucké městské radě v doloženém originálu takto:

„Ke cti a slávě Boha všemohoucího, Panny Marie a světců postavím sloup, který svou výškou a nádherou nebude mít rovného v žádném jiném městě.“

Jak řekl, tak udělal, respektive začal, protože se konce svého díla nedožil. Tento monument je dílem ryze olomouckých umělců a řemeslníků té doby, použitý materiál je z mladějovského i maletínského pískovce. Mimochodem morový Mariánský sloup na Dolním náměstí z roku 1723 je také jeho dílo, Olomouc jím vyjádřila poděkování za konec nákazy.

Sen vytvořit na Horním náměstí něco nebývalého se mu podařilo splnit, i když Render hotový sloup nikdy nespatřil, zemřel 3. srpna 1733. Životní dílo dobudoval do výšky prvního patra, hotová byla vnitřní kaple a část sochařské výzdoby. Slib daný Olomouci mistr dodržel. Ve čtyřiašedesáti letech zemřel svobodný a bezdětný, všechen majetek odkázal na dokončení Trojice. Celkem šlo o téměř jedenáct tisíc zlatých.

Sloup se po svém dokončení v roce 1754 stal pro Olomouc zdrojem ohromné hrdosti, protože všichni lidé podílející se na jeho tvorbě byli občany města. Sloup byl 9. září 1754 vysvěcen za velké slávy, jíž se zúčastnila také císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským

Z mého laického pohledu, je toto místo nejvíce duchovním místem Olomouce svou výjimečností tvorby i použitou symbolikou. Je to ale jen můj ryze osobní názor
75 fotek, letos v září, 144 zobrazení, 83 komentářů
ALB 1211
Sokolský výlet 2018 s návštěvou lokality Peklo u České Lípy a zříceniny hradu Ronov.

Autobusem jsme dojeli na nádraží Zahrádky u Č. Lípy, dále vlakem do České Lípy a krásným Pekelským údolím zpátky na Zahrádky k autobusu. Následoval přejezd na pozdní oběd do vyhlášeného zájezdního hostince U Doušů v Kravařích. Mimochodem jídlo i pivo předčilo naše očekávání. Výborné, hodně a za rozumnou cenu. K tomu úsměv majitelů a personálu :-)
Z Kravařů je už jen kousek na kopec se zřícenionou hradu Ronov

Díky za fajn výlet, dobrou partu i počasí. Za rok dovi :-)

POZN.: fotky z koláží mám pro zájemce k dispozici i jednotlivě
35 fotek, září až říjen, 34 zobrazení, 35 komentářů | cestování, dokumenty, města
ALB 1217
Je dobré při návštěvě Olomouce nevynechat i Arciděkanské muzeum na místě přemyslovského hradu. Nabízí se ihned vzpomínka na smrt krále Václava III., který byl poslední mužský člen vládnoucího rodu Přemyslovců, jehož jednotliví členové vládli v českých zemích jako knížata a králové více než 400 let. Bylo krátce po poledni 4. srpna léta Páně 1306, kdy nastal onen zásadní zlom v dějinách českého státu a král byl zavražděn.

Verzí k jeho skonu je několik, ale Václavův vrah, případně vrahové nebyli nikdy identifikováni, jen terasa kde byl údajně zavražděn se nazývá Krvavá
35 fotek a 2 videa, letos v červenci, 74 zobrazení, 97 komentářů | cestování, příroda
ALB 1207
Projekt Živá voda na Modré u Velehradu spočívá v nezvyklém instalování tunelu pod vodou reálného rybníka v hloubce 3,5 metru. Prohlídka na místě samém vysoce překročila moje očekávání. Zkrátka byli jsme nadšeni a doporučujeme jako výlet všem :-)
26 fotek, podzim, 36 zobrazení, 31 komentářů | dokumenty, lidé, města, události, umělecké
ALB 1216
Album by se mělo nazvat Zlatý kočár pro biskupa a příběh jednoho obrazu. Zkratka tohoto obrazu byla v kapli Nejsvětější Trojice, a podnítila moji zvědavost k návštěvě Arcidiecézního muzea obraz si prohlédnout a k tomu i kočár ze sbírky biskupa Ferdinanda Julia Troyera. Ten se po svém zvolení do úřadu stal nejen hlavou diecéze, ale i knížetem a prvním z olomouckých aristokratů. Tomu musela odpovídat i podoba intronizačního průvodu dne 27. srpna léta páně 1747. Během něj nejvíce zazářil biskupův kočár – honosná zlatá karosa.

Své uvedení do úřadu tedy chtěl oslavit s náležitou pompou a pro důstojný příjezd potřeboval důstojný kočár – jak jinak než zlatý. Jeden z bohatě zdobených ceremoniálních kočárů, které Troyer vlastnil celkem tři, byl sice zakoupen „z druhé ruky“, byl ale tak nádherný, že to na lesku průvodu neubralo. Biskup ani neměl jinou možnost, než koupit ojetý vůz – výroba nového, který by se vyrovnal parádě zlaté karosy, by představovala obrovské náklady a trvala by příliš dlouho. Koupě vozu, vyrobeného v pařížské královské manufaktuře, tak byla tím nejlepším, co Troyer mohl udělat. Kočár byl upraven podle biskupova přání českými a moravskými řemeslníky a byl připraven ke slavnostnímu vjezdu do sídelního města Olomouce i k cestě do Vídně, kde měl Troyer složit lenní slib Marii Terezii. Tento autentický a dosud pojízdný kočár je nejstarším exponátem muzea kočárů v Čechách pod Kosířem, druhá zlatá karosa je vystavena v olomouckém arcidiecézním muzeu.Třetí ceremoniální vůz, tak zvaný parádní, byl zakoupený od rodiny Kinských a je k vidění v zámku v Náměšti na Hané

Připomínkou slavného dne je obraz zachycující intronizační průvod, který nechal roku 1783 v upomínku namalovat Troyerův synovec a dnes je k vidění v olomouckém arcidiecézním muzeu.
24 fotek, letos v září, 44 zobrazení, 13 komentářů
ALB 1214
Pivo prý dělá hezká těla :-)
Na reklamu jsme neskočili, ale léto jsme trávili mimo jiné i koštováním a hodnocením různých regionálních piv. Na dovolené jsme načerpali tolik dojmů, že chvilku potrvá, než z toho udělám nějaké album. Proto jsem se rozhodl vydat toto pivní album, které jsem doplnil zajímavým pohledem na soutěž v tvorbě ptačích budek či krmítek
70 fotek, letos v červenci, 87 zobrazení, 57 komentářů
ALB 1200
Navštívit zámek Radim a nepodívat se dovnitř by bylo trestuhodné. Prošli jsme oba nabízené okruhy (třetí je pro děti).
OKRUH 1 - zámecké pokoje s obrazy a mobiliářem z aukcí převážně Francie a Anglie
OKRUH 2 - sklepy a černá kuchyně

Průvodcem je samotný majitel zámku, který zná každý detail historie jak budovy, tak sbírek. Nezvyklý zážitek z jeho bohatého komentovaného doprovodu, pro fotografy důležitá informace - možnost fotografovat bez poplatku cokoli bez použití blesku. Koncem letošního roku se chystá otevřít další okruh hudební, na památku W.A.Mozarta, který zde i krátkodobě pobýval při léčení v Sadské u Nymburka

Ještě jednou díky za zážitek, těšíme se zase na viděnou :-)
30 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 128 zobrazení, 94 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1167
soubor č.31 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BUKUREŠŤ – sídlo diktátora

Nechci zde zmiňovat životopis Nicolae Ceau?escu, je dohledatelný na internetu, a kdo to chce přesto urychlit, může si prohlédnout tento dokument Král komunismu – okázalost a pompa Nikolae Ceausescu https://www.youtube.com/watch?v=Oe9TdtdfCio
O velikosti jeho ega svědčí, že se rád nechával titulovat „vůdce“, a absolutní kumulace moci vyjadřovala jeho diktátorské ambice. Jeho plány byly jednoduché – chtěl z Rumunska učinit jednu ze světových velmocí. Jako symboly měly sloužit jeho ambiciozní projekty socialismu, ať to bylo řešení vesnice (viz text u mého alba http://bele.rajce.idnes.cz/SAPANTA_-_pribeh_vesnice), nebo kanál zkracující cestu z Dunaje do Černého moře, nebo různé paláce. Tyto projekty zemi naprosto vyčerpaly a když byl v prosinci 1989 popraven, země se nacházela v troskách a na pokraji hladomoru

Rumunská Bukurešť tak ukrývá mnoho pomníčků minulého režimu, některé jsou trochu výraznější než ty ostatní, jako třeba Palác Parlamentu, a jiné jsou ukryté přece jen trochu více. Mezi ně patří i Jarní Palác - Palatul Primaverii, který byl bydlištěm Nicolae Ceau?eska i celé jeho rodiny po dobu 25 let. Dovolím si pro představu prezentovat malou návštěvu do těchto prostor

Při projížďce městem jsme minuli dva nedokončené objekty určené jako jeho osobní památníky, které měly být otevřeny ještě za jeho života. Když jsme objížděli nemilovanou megalomanskou dominantu metropole nesoucí důstojný název Parlamentní palác nebo také nazývaný též Ceau?escovým palácem, Domem národů /rumunsky Casa Poporului/ nebo Palácem lidu, tak jsme tomu sami začali říkat CASA de MAGORI neboli dům blázna. Zírali jsme na to jako na opravdový div světa.

Jako palác je to největší stavba na světě, jako administrativní budova je druhá největší po americkém Pentagonu. Objemově je třetí největší na světě po hale na Cape Canaveral na Floridě, kde se montují rakety, a pyramidě Quetzalcoatl v Mexiku. Zaujímá celé návrší, na němž byla pro tento účel zdemolována část historické Bukurešti. V roce 1977 postihlo Bukurešť silné zemětřesení, které poskytlo Ceau?eskovi záminku k úplné demolici čtvrti Dealul Spirii a následné stavbě paláce, který měl být sídlem prezidenta komunistického Rumunska. Základní kámen byl položen dne 25. 6. 1984, a stavba není do dnešního dne prakticky dokončena

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O STAVBĚ
• Stavba neměla od začátku předem stanovený styl, jsou zde prvky různých stavebních slohů. Za celou dobu se na ní vystřídalo celkem 20 000 dělníků a 600 architektů, hlavním architektem byla Anca Petrescu
• Budova je 270 metrů široká, 240 metrů dlouhá, 86 metrů vysoká a dalších 92 metrů stavby je ukryto v podzemí, vybaveném obrovským parkovištěm. Celkem má venku 21 křídel. V sobě ukrývá neuvěřitelných 12 nadzemních a 8 podzemních pater.
• Leží uprostřed parku o rozloze 300 000 m2 (bez paláce), celková plocha všech podlah činí 330 000 m2 Jen pro představu: největší sál Unirii má plochu 2200 m2 a je vysoký 16 metrů. Lustr o váze tří tun tu nese 7000 žárovek
• Když se v 80. letech palác rozsvítil, spotřeboval během 4 hodin zásoby elektrické energie pro celou Bukurešť
• Budova má 1200 dokončených sálů (celkem údajně až dva tisíce) a kilometry bohatě dekorovaných chodeb. Některé haly mohou být vysoké až dvacet metrů
• Je zde například dvoutunový závěs, který musel být utkán až na místě, některé závěsy jsou protkané zlatem a stříbrem

POUŽITÝ MATERIÁL RUMUNSKÉHO PŮVODU
• 3 miliony tun mramoru a 700 tun bronzu
• 5500 tun betonu, 7000 tun oceli, 20 000 tun písku, 1000 tun čediče
• 3500 tun křišťálu na 480 lustrech a 1400 stropních světlech a mnoha zrcadlech, dalších 900 lustrů je skleněných
• 200 000 m2 skla a 3500 m2 kůží
• milion krychlových metrů dřeva převážně v podlahách a čtvrt milionu čtverečních metrů koberců

Od roku 1997 je Palác lidu sídlem parlamentu a dalších institucí, ale přesto není značná část paláce využita. Dosud nebyly ukončeny práce (a zatím se to neplánuje) na třech podzemních patrech. V dubnu 2008 se zde konal summit NATO.
Další komentáře netřeba

Další pokračování bude soubor 32 Offroad adrenalin
BABELE  14
50 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 106 zobrazení, 127 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB1169
soubor č.33 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BABELE

Po náročném příjezdu jsme se najednou ocitli v horské pohádce náhorní plošiny Babele v pohoří Bucegi ve výšce 2 206 m n. m. Babele (v překladu staré ženy ) je nejen název plošiny, ale i stanice lanovky a přilehlé chaty, kde se ve stínu zdí opékala kukuřice. Kolem polehávalo několik volných psů, ale byli velice přívětiví – jakoby čekali, kdo si je vezme domů

Rozešli jsme se po krajině, obešli skalní útvar přezdívaný „sfinxull“ (sfinga) nebo skalní útvary ve tvaru houby, vzniklé v důsledku eroze a měnící se tvrdosti skalních vrstev.Už cestou jsem si všiml typických rozvodů plynu v Rumunsku – žluté trubky vystupovaly ze země aby se za chvíli zase ztratily, nebo tvořily bránu nad cestou. Kdyby někoho napadlo udělat problém, tak tomu nikdo nezabrání.
Na své si zde určitě najde fanda na botaniku, pláně jsou posety krásnou květenou. Další ozdobou jsou železné kříže v místech, kde se turista nejspíš ztratil a zemřel. Hory jsou nelítostné a podle stáří křížů to byli určitě místní, kteří ta místa bezpečně znali. …A přesto. Když přijde mlha, sníh, vítr a mráz … Tenkrát ještě nebyl ani mobil ani GPS lokátor. Doufejme, že je to už jen symbol minulosti.

Určitě jsou tato místa rok od roku stále více navštěvovaná, až to nabude obludných rozměrů a kouzlo bude pryč. Jsem rád, že jsem toto krásno zde poznal ještě v klidnější době. Počasí se i během krátkých okamžiků hodně mění – od trička v horku až po mikinu a větrovku za větru a chladnu. A to byl červenec.
Návštěvu ale doporučuji každému, kdo má přírodu rád :-)

Další pokračování bude soubor 34 pohoří FAGARAS
55 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 93 zobrazení, 139 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1170
soubor č.34 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

pohoří FAGARAS

Návštěva Fagaras (Muntii Fagarasului) by měla být povinnou zastávkou každého návštěvníka Rumunska, a sjet na kole šusem ty nekonečné serpentiny jsou přáním i noční můrou nejednoho cyklisty. Možná už tu má skalp i Josef Zimovčák, několikanásobný mistr světa v jízdě na historickém kole
Fagaraš - největší a nejvyšší pohoří Rumunska a pro trekaře i nejobtížnější přechod v rumunských Karpatech s nejvyšší rumunskou horou Moldoveanu (2543 m). S naším autobusem jsme vystoupali do výšky 2 044 m.nad mořem, ale výlet se scvrkl jen do hodinové procházky v sedle u jezera. Byly tam nádherné výhledy, ale hory byly chvílemi v mracích. Pro neinformované se jedná o skalnatý, ale příjemně travnatý hřeben dlouhý vzdušnou čarou přes 70 km, který v délce 60 km neklesne pod 2000 metrů. Pro své utváření a svérázný reliéf ledovcového původu patří Fagaraš mezi pohoří nejzajímavější a turisticky nejnavštěvovanější.
Fagaraš (Făgăraş) - Větrné hory ...na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru... nekonečné dny pochodu nahoru a dolů. Mnoho křížů zmrzlých a zbloudilých na fagarašském hřebeni...
(svoje emoce zde vyjádřil Miroslav Nevrlý: Karpatské hry)
Na vrcholku se naplno projevily nashromážděné útrapy z cestování a nesoulad v naší skupině. Vláďa přijal za storno účastníků na poslední chvíli 2 nové osoby, které to považovaly za klasickou cestovku a měly neustále výhrady ke změnám programu. Upozorňuji, že to bylo pokaždé na každém našem zájezdu, a na tom byla i založena naše příchylnost k této formě. Tolik zážitků nemohla poskytnout žádná řadová cestovka. Bylo to vykoupeno pobytem ve stanech, a tím i naší nezávislostí. O co šlo v tomto případě?

Psal jsem o výjimečnosti tohoto místa a shodli jsme se na tom, že nahoře přenocujeme v hotýlku, a další den si uděláme v horách malý trek. Proti tomu se postavily právě ty nové osoby, že na to nemají peníze. Nepomohlo ani to, že jim půjčíme, a vrátí nám to až v Čechách. Postavily si hlavu a Vláďa to akceptoval … ale vnitřně nepřijal. Byl to jeho životní sen a najednou z toho nebylo nic. Bylo to nejhloupější přijetí demokracie, které nás ostatní velice poškodilo. V rychlosti se opil a rozhodl se sjet cestu na kole, které si sebou vždy vozil. Rozmlouvání nepomohlo, a jen jsme trnuli, když nás v jedné nepřehledné zatáčce předjížděl. Jen jsme si připomněli ty rezavé kříže těch, co se nevrátili domů.Tentokrát se mu naštěstí nic nestalo, ale hořko po tom nedorozumění už zůstalo až do konce výletu. Po dlouhém a namáhavém hledání ubytování jsme nakonec spali ve vesnici Cartisoara pod Fagarašem v malém kempu

Další pokračování bude soubor 35 BRAN
40 fotek a 1 video, červenec 2012 až únor 2018, 107 zobrazení, 83 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1168
soubor č.32 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

Offroad adrenalin

Komentář bude krátký a výživný. V plánu byl příjezd do Buşteni a lanovkou se nechat vyvézt do pohoří Bucegi. Vláďa se šel poptat na jízdní řád lanovky a cestou narazil na partu chlapů s teréňáky, kteří se živili jízdou netradičním způsobem – v terénu mezi ovcemi. Slovo dalo slovo a po šesti osobách jsme se narvali do offroadů a vyrazili. Asi v polovině cesty v horách byla zastávka a nabídka kontaktní projížďky kdo by chtěl. Já chtěl. Dokonce jsem si bláhově myslel, jak budu cestu fotodokumentovat a natočím si i video. Obojí jsem udělal a výsledek jsem dal i do alba. Ty fotky nejsou nepovedené, ty fotky dokumentují ten šrumec.

Byl to opravdu zážitek. Prudká jízda v horském terénu byla tak náročná, že jedna kolegyně po skončení řekla nezapomenutelnou větu: "JEŠTĚ ŽE JSEM MĚLA TAK ZAŘÍZNUTÉ KALHOTKY, ŽE SE NEMOHLO NIC STÁT" :-) …. Dlouho do noci jsme se tomu ještě hlasitě smáli :-)

Součástí dohody byla i jízda vrchol Babele s bizardními skalními útvary. Stala se ještě jedna příhoda, která se mi najednou vybavila. Po našem odjezdu auto s poslední posádkou nenastartovalo a řidič volal dolů pro náhradí dopravu. Naši nelenili a řekli, že půjdou pomalu pěšky napřed, Sotva je zakryl skalní terén, tak je obklíčila skupina divokých potulných psů. Stáli zády k sobě a házeli kameny, naštěstí je brzo vysvobodil náhradní vůz a dohnali nás nahoře

Další pokračování bude soubor 33 BABELE
55 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 96 zobrazení, 80 komentářů | cestování, dokumenty, města, příroda, zábava
ALB 1178
soubor č.42 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

42 RUMUNSKO cestou necestou

V posledním albu bude mapa s vyznačením a průběhem naší cesty. Její plánování v podmínkách zkušeností s našimi dopravními podmínkami v Rumunsku neobstojí. Možná ty hlavní silniční tahy odpovídaly údajům na mapě, jinde to nebylo ani náhodou. Místo plánované průměrné rychlosti mezi jednotlivými místy třeba ve výši 40km/hod vzhledem třeba k horskému terénu, se čas na překonávání často zdvojnásobil. Často zde byly jen polní nezpevněné cesty. Dalším problémem bylo neexistující místo na ubytování. Buď bylo zrušeno, nebo ještě neexistovalo. Někdy byla situace tak svízelná, že jsme ji museli už jen rozbít veselou náladou. Bývalo to ale častěji, než bychom si při zahájení cesty dokázali představit

Jako nejsilnější byla vzpomínka na situaci, kdy na mapě byla značena cesta typu okresní silnice. To, že to byla polní cesta, kde se dalo jet jen krokem nebylo to nejhorší. Na cestě byl najednou před námi most přes řeku. Nebylo by to zase nic překvapujícího, kdyby nebyl složen z pochybných trámů a u něho značka maximální nosnost 8tun. Náš autobus měl v technickém průkazu váhu 14,5tun. Prostě průser. Nebylo návratu, nedalo se otočit, tak zůstala jen cesta vpřed. Pro jistotu jsme všichni vystoupili, vzali si peníze a doklady kdyby to spadlo do řeky, a pěšky přešli na druhou stranu. UFF. Oddechli jsme si, že máme nejhorší za sebou a jeli dál. Asi po pěti stech metrech se řeka obloukem vracela a nový most se značkou 6tun. Tady už opravdu nezbylo než opakovat to samé …. Co dodat. Prostě jsme tady :-)

Z dříve uvedených důvodů se nám nepodařilo naplnit náš záměr. Mimo dopravní problémy to byly dvě osobní selhání nových účastnic. Jedno byla jízda bez dokladů (to člověk nepochopí, že občanku nebo pas nechá dospělá osoba vědomě doma) a zákaz vstupu do Moldávie. Nemohli jsme potom jet Moldávií k dunajské deltě, ale museli se vracet zpátky do Yasi pro hříšnici. Smutné bylo, že se ani všem neomluvila za zkažený výlet. A aby toho nebylo málo, tak to byla opat ona a jedna další, co zmařila pobyt na Faragaši. Ještě že už to bylo na konci cesty – s nimi už nikdy více. Díky tomu všemu jsme museli vynechat i cestu do Bánátu. Už dost vzdychání, co bylo bylo a jen hezké vzpomínky zůstávají. Asi nikde jinde nepotkáte na silnici třeba lokomotivu s vlakem nebo slona. Zde je možné všechno. Asi ale nad vším kraluje nedotčená příroda.

Závěrem musím zmínit ještě jednu pozitivní veličinu, a to byli místní lidé. Nikde a od nikoho jsme nevnímali odmítání, nebo obtěžování. Všude byli veselí a vstřícní lidé, tak to bylo takové pohlazení. Psal jsem i o žebrání, které se často uvádí v bedekrech. Já osobně jsem to nezažil s výjimkou toho veselého klučiny, co se u nás se zmrzlinou modlil. Slíbil jsem jednu příhodu – zastavili jsme v polích za vesnicí na hygienickou přestávku muži vlevo – ženy vpravo. Někdo si dal od řidičů kávu, prostě přestávka. Pár lidí se procházelo blízko vesnice a vyšly k nim asi 3 děti. Dali dětem pár bonbonů, co měli u sebe, a vraceli se k autobusu. Asi za pár minut se z vesnice vyřítilo asi 20 dětí a s křikem běželo k autobusu. Nebylo to nic překvapivého, prostě děti. Jenže další se vehementně dožadovaly také cukrátka, ale už jsme nic neměli. K našemu překvapení začaly na autobus házet kameny, tak jsme rychle odjeli. Později jsme zjistili, že to byla cikánská vesnice, před kterou i místní varovali. Na dopravní značce to ale nebylo :-)
Byl to fajn výlet a ty drobné nemilé příhody jsou dnes už jen veselou vzpomínkou

Další pokračování bude soubor 43 RUMUNSKO černobílé ozvěny
60 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 242 zobrazení, 25 komentářů | cestování, klasická-fotografie
ALB 1179
soubor č.43 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

RUMUNSKO černobílé ozvěny

TADY SI DOVOLÍM JEN ČERNOBÍLÉ VZPOMÍNKY BEZ KOMENTÁŘE :-)

Další pokračování bude soubor 44 RUMUNSKO barevné ozvěny
55 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 160 zobrazení, 44 komentářů | cestování, klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1180
soubor č.44 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

RUMUNSKO barevné ozvěny

TADY SI DOVOLÍM JEN BAREVNÉ VZPOMÍNKY BEZ KOMENTÁŘE :-)

Následuje závěrečné souhrnné album - RUMUNSKO fotodeník 2012
46 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 118 zobrazení, 37 komentářů | cestování, města, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1181

Souhrnné album z celé cesty pro ty, co chtějí znát ten příběh od počátku.
Každá fotografie je úvodní fotografie celého alba, které se otevírá přes link pod fotografií

Děkuji všem účastníkům výletu za hezké zážitky a Vláďovi nejen díky,ale i vzpomínku.
Jako kulturní zážitek si můžete přehrát toto video jako bonus za trpělivost při prohlížení :-)

BABY JEDOU
https://www.youtube.com/embed/BKezUd_xw20?rel=0
46 fotek, červenec 2012 až červen 2017, 110 zobrazení, 106 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1166
soubor č.30 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BUKUREŠŤ - Paříž Balkánu

Krásné dny na Mamáji máme za sebou, několik dnů odpočinku docela bodlo a razíme vstříc dalším dobrodružstvím. V úterý 10.července jsme vstali ráno už v půl šesté a šli jsme pozdravit východ slunce. Když jsme u vody děláme to pokaždé jak to je jen možné. Východ i západ.
Pak jsme sbalili saky paky a odjeli směr Bukurešť. Měli jsme po cestování už značné časové ztráty a navíc bylo příšerné vedro, tak jsme Bukurešť projeli jako Japonci. Přijeli jsme 10 minut po dvanácté, město jsme prohlédli letem světem z autobusu. Ven jsme vylezli jen na hodinu a do kavárny, protože se nedalo vedrem ani dýchat. Před námi bylo ještě další hledání ubytování, které bylo čím dál víc náročné

V době mezi dvěma světovými válkami byla Bukurešť označována za “Paříž Balkánu”, zdobily ji totiž široké bulváry, zeleň a ze všech koutů na vás čišela noblesa. Dnes jde prý o jedno z nejošklivějších měst Evropy. Léta pod nadvládou přísného diktátora Nicholase Ceaušesca dala tomuto původně překrásnému městu pořádně na frak, i když i jemu to srovnání s Paříží lichotilo, a dělal pro to co mohl nejvíce. Jeho zadání byla často za hranicí absurdity. Například při budování svého paláce a k němu vedoucí hlavní třídy plné unifikovaných bezpohlavních domů dal příkaz, že šířka ulice musí byt o 1,5 metru širší než je třída Avenue des Champs-Élysées v Paříži v jejím 8. obvodu. Nevím, jestli je to pravda a ani nás nenapadlo toto tvrzení kontrolovat. Rozhodně za tímto *pozlátkem* má Bukurešť svoji reálnou tvář, která není lichotivá.

Rumunsko má asi 20 milionů obyvatel, z toho asi 2 miliony žijí v hlavním městě, které patří k těm největším městům v jihovýchodní Evropě. Bukurešť má řadu problémů. Má na jednom místě zavedenou vodovodní síť a nemá kanalizaci, jinde je to naopak, lidé čerpají vodu ze studní, ale z vany ji vybírají a nosí ven do kanálu. Díry v asfaltu, plastové lahve válející se po zemi nebo přerušení dodávek teplé vody jsou problémy, na které narazí dříve či později všichni obyvatelé Bukurešti. Chybí stromy - zelených ploch je v Bukurešti hodně málo a parky na to nestačí. Přes veškeré obavy je to tu dnes ale bezpečnější než v jiných evropských městech. Diktátorovy projekty jako jeho palác v Bukurešti či kanál zkracující cestu z Dunaje do Černého moře zemi naprosto vyčerpaly a když byl v prosinci 1989 popraven, země se náno více v následujícím albunacházela v troskách a na pokraji hladomoru. O jeho osobě bude pojednáno v následujícím albu
Za zmínku ještě stojí fakt, že městem protéká řeka Dâmbovi?a, která se na severu za městem vlévá do Dunaje. Bukurešť není nijak staré město, první zmínky o něm sahají pouze pět set let dozadu. Přesto díky své poloze na řece Dambovitě se stalo dominantním městem dnešního Rumunska. Bucur je jméno bájného zakladatele celé Bukureště. Pastevec Bucur měl postavit i po něm pojmenovaný kostel, který se zachoval až do dnešní doby.
Já osobně bych si dopřál někdy v budoucnu více času na podrobnější seznámení, rozhodně ten čas doporučuji i ostatním.

Další pokračování bude soubor 31 BUKUREŠŤ – sídlo diktátora

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.