Název

ARMÉNIE Tsitsernakaberd oběti genocidy

Popis

ALB 1430 - ARMÉNIE Tsitsernakaberd oběti genocidy
Navštívili jsme i dvě velice smutná místa pro Arménii, první z nich byl Památník obětem genocidy roku 1915 Tsitsernakaberd, kde se každý rok 24.května koná pamětní akt. V okolí je plocha osázená stromy, které tu politické osobnosti světa ponechávají jako svůj odkaz. Pomník byl zahájen až v roce 1965 a z přijatých 78 návrhů byl vybrán projekt architektů Kalaszjana a Chaczatrijana. Stavba trvala dva roky a má tři části – obelisk o výšce 44 metrů a 12 nakloněných pylonů v kruhu uvnitř s věčným ohněm. V roce 1995 bylo otevřeno dvoupodlažní muzeum genocidy o rozloze 2000 m2 se stálou výstavou a sálem pro 170 osob. Druhé místo smutku bude SPITAK

ARMENIE 1915
Osmanská říše bývala silným hráčem na evropském poli. V druhé polovině 19. století však její vliv už upadal. Zároveň se v ní rozvíjel i turecký nacionalismus, naopak jiné národy byly potlačovány.
2. listopadu 1914 se Osmanská říše zapojila do první světové války (na straně centrálních mocností). Krátce na to v lednu 1915 se turecká III. armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě u Šarikamiše poražena. Arméni byli neoprávněně obviněni z toho, že byli příčinou turecké porážky. Vládní strana Jednota a pokrok („mladoturci“) začala připravovat genocidu, jakou Arménie nepamatovala. Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly, tzv. čete. Tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií směrem ke koncentračnímu táboru v Aleppu. Většina z nich tento transport, při drastických podmínkách, které panovaly (hlad, žízeň, nemoci), nepřežila. Ti, kteří měli větší předpoklady k přežití (mladí muži), byli odvedeni opodál a popraveni.
Evropské národy žijící na Balkáně však zas tolik netrpěly, jako třeba Arméni. Po vypuknutí první světové války arménská menšina, žijící ve východní části země, věřila v ruské vítězství, které, jak se domnívala, by jí poskytlo svobodu. Tyto naděje nezůstaly Turkům utajeny a 8. dubna 1915 osmanští vojáci zaútočili na bezbranné arménské obyvatelstvo.
Desetitisíce Arménů byly obviněny z velezrady a vyhnáni ze svých domovů do pouští v Sýrii, mnozí z nich byli během cesty upáleni zaživa. Dne 19. srpna 1915 svět obletěla zpráva, že v jedné z provincií bylo povražděno 50 000 Arménů
Štěstí měli jen ti Arméni, kteří žili na území, kam vstoupila ruská armáda. Všude jinde vraždění, znásilňování a loupení pokračovalo dál. Ve městě Bitlis přišlo při řádění Turků o život 15 000 Arménů, v přístavu Trabzon jich bylo povražděno 17 000. Zachránila se jen necelá stovka… Francouzské námořnictvo se snažilo ohrožené evakuovat, nemělo však dostatek kapacit. I tak Francouzi zachránili život aspoň čtyřem tisícovkám lidí.

Jen v roce 1915 zemřelo 600 000 Arménů. Dalších 400 000 bylo vyhnáno do syrské pouště a 200 000 bylo nuceno konvertovat k islámu. „Pro hrůzy, jež jsme zažili, nelze nalézt slov,“ napsal tehdy arménský básník Išakjan.
***
Památeční místo dodnes po takové době vyvolá sklíčený pocit bezmocnosti nad zvůlí silnějšího, který může kdekoliv a kdykoliv někde pokračovat. Při masakrech v Osmanské říši přišlo v roce 1915 o život přibližně 1,5 miliónu Arménů. Turecko považuje oběti na životech za součást válečných operací a termín genocida odmítá

Kategorie a štítky

Nastavení