CAMP 3 De Vuurplaats
Název
CAMP 3 De Vuurplaats
Popis
ALB 190 - je ALB č.10 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
CAMP 3 De Vuurplaats
Camping de Vuurplaats už v názvu není určen pro místní obyvatele. Dokonce se ani moc nepočítá s někým jiným, než holanďanem. Volně přeloženo by znamenal “U táboráku”, protože Vuurplaats je otevřené ohniště. Také tam bylo, zakryté trojnožkou s květinami místo kotlíku, ale večer šly kytky stranou a byl táborák jak má být.
S dopíchaným autobusem z rumunských cest jsme kamaráda Tonyho našli poměrně brzo, Opět úzkou uličkou jsme se nasoukali až těsně ke kempu a vypadalo to, že se tu možná zdržíme déle než zdrávo. Bylo sice pondělí 2.7. - v Rumunsku byl jakýsi státní svátek, a tak nikdo nepracoval. Podle plánu jsme měli druhý den ráno vyjet v 8 hodin, ale hoši řidiči se museli nejprve pokusit najít nějaký servis.
To, co jsme viděli cestou budilo děsné představy. Ve výduti silnice jakási bouda pobitá plechy, jako poutač 2 nebo 3 staré ojeté pneumatiky a tam povětšině dva chlapíci s vizáží stálých obyvatel “Šervůdu” (to je slangový výraz pro bezdomovce z parku u Hlavního nádraží v Praze). S tímto odhadem byl stanoven čas odjezdu na 11 hodin s výhradou, že možná I po obědě. Bylo velkým překvapením, když se opravený autobus vrátil asi za hodinu, takže odjezd mohl být dříve. To bude ale až zítra – 3.7.2012
Holanďan pojal ubytování a veškeré služby po svém. Všude květiny, dřeváky, trakaře, noblesní trávník, výborné sprchy I voňavé WC – prostě veškerý comfort pro holandskou a západoevropskou klientelu se svojí verzí rumunského folkloru, ale nám to bylo jedno, za ohraničenou plochou byl potok, kde se blahosklonně koupaly místní krávy. Za plotem z druhé strany byl krásný starý dřevěný kostelík. Ubytování bylo výborné a pro nás cenově I rozumné. Rumuny by to neoslovilo - hor mají dost - a spíše jezdí na pobytové dovolené dolů k moři.
Po návratu z kláštera Moldovica a po večeři jsme šli na procházku do nočního městečka s poučením jak se chovat, abychom nedoznali újmy. Jako možný problem byli opět volně pobíhající a žijící psi. Jednotlivě a ve dne – žádný problem. V podvečer a v noci jako když to do nich vjede – stali se z nich lovci a my jejich cíl. Poštěkávali, nadbíhali a ztráceli se v děravých plotech a srocovali se na dvorcích opuštěných domků. Holanďan nám vysvětlil jak se s tím vypořádat, a my to nazvali
RUMUNSKÁ FINTA
Spočívala v tom, že každý musel mít u sebe nejméně tři kameny. Když nějaký pes vyrazil, jako že to zkusí, tak jsme se museli shýbnout, jakože teprve kámen sbíráme a nápřahem paže naznačit házení. Naznačit. Každý ze psů ve svém životě poznal, jaké to je kamenem doopravdy a většinou ustoupil. Ty opravdové kameny byly pro případ, že by neustoupil.
Tu noc nám stačilo naznačovat, ale kameny jsme odhodili až za zavřenou bránou campu. Připomnělo mi to dětství, kdy jsme take naznačovali házení na volně pobíhající psy, ale nikdy jsme nemuseli kámen použít a nikdy pes takto neobtěžoval. To byl rozdíl mezi rumunskou a českou fintou ?
Druhý den ráno jsme ještě prohlédli neskutečné krásné studny a ocenily volně se pohybující krávy na ulicích. Bylo to jako v Indii – kráva je i tu posvátná ? ?
Další pokračování bude - klášter VORONEC- Sixtinská kaple východu
Období
Statistiky
- 34 fotek
- 0 se líbí
Nastavení
Vytvořte si fotodárky
Z alb a fotek na Rajčeti nebo i z disku počítače si můžete snadno a rychle vytvořit různé fotodárky pro sebe nebo své přátele.