CAMP 5 u rybníka

Název

CAMP 5 u rybníka

Popis

ALB 222 - je ALB č.15 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
CAMP 5 u rybníka

Je stále středa 4.7. , jen se čas trochu posunul do odpoledne. My nabaženi procházkou v průsmyku a usmýkáni našlapováním na strmých kluzkých stěnách skal v našich volných sandálech konečně sedáme do busu. Vyrážíme do cíle tohoto dne, do druhého největšího města Iasi. Zásoby potravin z domova jako čerstvý chléb a zelenina dochází, a my se hlasitě dožadujeme zastávky u nějakého stánku na dokoupení potřebného. Takový mrzký stánek se nabídl v podobě malého marketu a my jsme koupili trochu potřebného.

Projíždíme městem Piatra Neamt a blížíme se k Iasi. Musíme projet městem k jakési vesničce za městem, kde má být kamp u rybníka. Najednou šok, na kraji Iasi je velká tržnice, pomalu bychom nejraději vyhodili vše zakoupené a měnili je za nové. Něco tak velkolepého jsme absolutně nečekali. Ohromná zastřešená tržnice plná všeho od potravin, ovoce, zeleniny i mléčných výrobků v množství a kvalitě, která ani nemá srovnání v řadě míst střední Evropy.
Podrobnosti obrazem budou svěřeny podrobně v albu Iasi – příběh lidí

Do města se ještě k večeru vrátíme, nyní nás čeká nalézt kamp, v pořadí už pátý. Ve vesnici všichni vědí kde a kudy, jen autobus se nemůže prohnout úzkými uličkami. Několikanásobné couvání sem a tam přivábí snad všechny obyvatele, každý ukazuje, radí – je to bomba. Takový kolos ještě nikdy předtím neviděli. Připadáme si jako Gagarin, když se vrátil z kosmu a všichni chtěli vidět, jestli je živý.

Konečně jsme na volném prostranství u plotu, který ohrazuje svah s chatkami, dole tenisové kurty, restaurace a rybník. Je šílené horko a přidělené chatky, s typickým místním vkusem zařízené, sálají jak horko, tak smrady nevětraného a možná nemytého prostoru. Majitele kampu jsme moc nechápali, protože s možným kšeftem to s ním nic moc neudělalo. Tenisový kurt nebyl údajně jeho a od zámku neměl klíče, s pivem se také nepřetrhl a k zahradním krbům nebylo ano kus suché trávy na rožnění zakoupeného masa na stejky.

Původně jsme mysleli, že přijdeme k chatám jen s kartáčkem na zuby, ručníkem a s něčím na přespání. Ostatní výbavu že necháme v autobusu. Nakonec autobus musel zůstat mimo areál na volném prostranství a naše obava, že se najdou místí podnikavci a autobus bude ráno prázdný nás dohnala k tomu, že jsme si stejně veškerou výbavu dovlekli k sobě na dohled. Většinou jsme to naskládali na postele, místa bylo dost a nikdo z nás v nich stejně nespal. Hodili jsme svoje karimatky na terasy nebo trávu a spali jsme jak se dalo. Spíše nedalo. Ještě v 10 hodin večer je na venkovním teploměru 32 stupňů celsia. Je to nepříjemná situace, protože zítra ráno vyjíždíme do MOLDÁVIE.

Na planině nad kempem jede typický život typického rumunského venkova. Volně přístupná studna s nezbytným požehnáním svatého patrona poskytuje vodu jak pro napájení koní, které jsou na přilehlém kopci zdánlivě volné, tak pro nás či další kolemjdoucí. Při přiblížení ke koním je vidět v trávě dlouhé ocelové lano, na kterém je kruh s řetězem končící s jeho ohlávkou. K vodě ale dobytek nemůže, protože je ochráněna mříží.

Asi typický rumunský podvečer. Místní hospodář má plné ruce s poklízením dobytka na dvoře, cestou chodí mladá děvčata možná čekající na svatební příležitost, a sem tam krajánek. Krajánek je postava, která s vakem chodí krajinou a hledá třeba příležitost na práci. Třeba jen za jídlo a nocleh. Práce je tu hodně, ale peníze za ní se dávají jen těžko. Zajímavá zkušenost vidět tvrdý život zoči voči. To se u nás nenajde ani náhodou. Vzpomínáme na povalující se čekatele na podporu u nás, a máme respekt ke zdejšímu naturelu

Ještě jedna skutečnost, která přijde na rozum až po několika dnech pobytu. Fungování rodin. Tím, že prakticky asi mimo velká města neexistuje systém domovů důchodců nebo jeslí, žijí společně 3 generace a zjevně jim to vyhovuje. Staří se plně věnují drobotině, nikoho neudivuje ani nepohoršuje rozdílnost potřeb jednotlivých věkových kategorií, a přestože nemají mnoho peněz, jsou usměvaví a vstřícní. Vnímají, že máme víc peněz, ale neobtěžují domáháním se darů, nežebrají a je vidět, že znají svoji hodnotu. Začínáme přivykat pocitu, že je zde bezpečněji než v řadě míst tzv. civilizované Evropy.

Předtím ještě v podvečer zajedeme do Iasi, ale to bude v dalším albu

Další pokračování bude – IASI příběh města

Období

Statistiky

  • 30 fotek
  • 1 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
CAMP 5 u rybníka
Komentáře Přidat