Název

Černínský palác měl dveře dokořán

Popis

ALB 1338
Je středa 8.května 2019 a nám se za chvíli splní sen vidět prostory Černínského paláce na vlastní oči – je totiž oznámený Den otevřených dveří. Vstáváme časně a jsme ve frontě čekajících asi 10 metrů od vchodu – tak se na nás dnes určitě dostane
Černínský palác je nyní hlavním sídlem MZV a kdysi byl největším šlechtickým sídlem v Praze. Zřizovatel rodového sídla, které nemělo mít obdobu, byl hrabě Jan Humprecht Černín z Chudenic, který působil v letech 1660-1663 jako habsburský vyslanec v Benátkách a podílel se na formování protiosmanské koalice. Když se jeho politické ambice nenaplnily, rozhodl se investovat do rodinného sídla a místa pro umělecké sbírky. Místo dominující nad Prahou i hradem mělo dát najevo jeho bohatství i význam rodu. Roku 1666 kupuje hrabě Černín za hradbami Prahy pozemek za 21.750 zl. A může se začít se stavbou

Délka budovy paláce byla 150 metrů a nejen mohutností, ale i výzdobou se chtěl rovnat pražskému hradu. Síně měly veřeje z červeného mramoru s freskami od Václava Reinera, sochy od Matyáše Brauna a Ignáce Platznera – kolem nádherná zahrada a sad. Válka o rakouské dědictví po nástupu Marie Terezie na trůn měla pro palác katastrofální následky – palác byl obsazen a v letech 1741-1742 změněn na pevnost díky blízkosti hradeb. Při pruském obléhání Prahy v r. 1757 byl jedním z cílů ostřelování.

Finančně vyčerpaní Černínové začali budovu pronajímat jako továrnu na hedvábí, posléze jako ohřívárnu a pro bydlení chudině, která ji celou zdevastovala. Rodina Černínů se raději přemístila do Vídně. Roku 1848 koupil budovu stát, nechal odstranit sochy z průčelí, zrušil v roce 1852 kapli a udělal z ní záchodovou věž, hlavní sál s výškou přes tři patra spojil v podlahami v úrovni příslušného patra, nechal přestavět čtvrté patro a vše upravil v letech 1853-1856 jako kasárna. Ke cti je třeba uvést, že zachoval členění oken shodné s původní stavbou.

Po vzniku Československa bylo rozhodnuto palác rekonstruovat a zřídit potřebné pro Ministerstvo zahraničních věcí ČSR. Rekonstrukce proběhla v letech 1929-1934 podle plánů architekta Pavla Janáka a vtiskl jí funkcionalistický styl pro potřeby úředního využití. Původní raně barokní vzhled je nejlépe zachován při pohledu od Lorety

Nastavení