Název

GRUZIE 27 - USHGULI a Borčalo - symbol Slunce

Popis

ALB 1395
Svanetie má i svoji raritu – USHGULI . Je to jedinečné středověké opevnění složené z několika shluků věží a budov (jestli se to dá takto ještě nazvat) tvořené souborem osad Murkmeli, JIblani, Chiblani a nejvýše položenou Zhibiani ve výšce 2100 mnm. Ushguli je nejvýše položenou trvale obydlenou vesnicí v Evropě a tento historicko - architektonický komplex je zapsaný do Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Leží pod horou Chkhara (5 201 m.n.m.), jednou z nejvyšších a nejkrásnějších hor v gruzijské části Kavkazu. Je to nejvyšší hora Gruzie a třetí nejvyšší hora na Kavkaze
Ušguli bylo proslaveno svou nepřístupností daleko za hranicemi Gruzie. Po mnoho staletí bylo toto maličké společenství Svanů posledním útočištěm poražených a svržených králů i úschovnou cenností celé Gruzie v dobách válek. Vždy, když Gruzii hrozilo nějaké nebezpečí, byly ty nejcennější ikony, knihy, vzácné klenoty i roucha posílány sem, do této horské pevnosti. Nesmírné bohatství zaplňovalo napohled ubohé kostelíky... Není jednoduché byť jen nahlédnout do svanské svatyně, zvláště pro cizince, a nepomohly ani známosti Romana mezi místními Svany.
Jen z vyprávění šťastlivců, kterým se na chvíli podařilo poklady vidět, si můžeme udělat představu všech těch nádherných a unikátních předmětů jako jsou Ikony malované, stříbrné a zlacené, kříže a nádoby vzácné kovotepecké práce, vyšívaná roucha, zašlé fresky na stěnách, unikátně zdobené zbraně. Proniknout do svanské svatyně bylo odjakživa složité. Každý chrám byl opatrován některým z rodů. Do kostela v Horní Svanetii neměl právo vejít bez svolení ani kněz. Klíče také nebyly u něj, ale ochraňoval je klíčník vybraný společenstvím. Ten dodnes rozhoduje o tom, koho vpustí do chrámu. Odedávna bylo nejsložitější proniknout do Lagurky. Tento klášter s kostelem Kvirike a Ivlity stojí vysoko na skále nad usedlostí Vičnaši, na okraji srázu, snad tři sta metrů nad řekou. Jen za vstup mezi jeho hradební zdi se od nepaměti vybíral poplatek, jehož výše se pohybovala od ovce po býka.
Oblast je historicky úzce provázaná s Gruzií a na rozdíl od jiných horských regionů Kavkazu má dlouhou křesťanskou historii. Během středověku nebyla nikdy okupována, proto se stala pokladnicí Gruzie. Místní kostely nebyly rabovány, dochovaly se zde cenné ikony a zároveň sloužily jako úkryt ve válečných dobách. Svanetie kvůli své odloučenosti také delší dobu vzdorovala připojení k Rusku – stalo se tak až v roce 1857

Jeli jsme sem z Mestie asi 50 km nezpevněnou cestou, sjízdnou jen v létě s offroadem nebo na koni. Cesta byla vybudovaná asi v roce 1936, krajina byla do té doby prakticky nedobytná. Všechny stavby jsou zde vybudované z nepravidelně opracovaných kamenů bloků břidlice spojených vápennou maltou. Věže mají až 5 pater, horní sloužilo jako pozorovatelna. Nikdo by tu nečekal slušně zachovalé jednolodní baziliky s nádhernými nástěnnými malbami. Lidé věří, že pozůstatky pevnosti královny Tamar jsou zároveň místem, kde byla tato proslulá a milovaná královna tajně pohřbena. Příkladem byl kostelík Macchvar ze 12.století nad osadou Zhibiani, kde nás překvapil pobyt mnicha
Světe div se, v Usghuli jsme narazili na ceduli kafé-bar a půjčovnu koní, tak jsme neodolali a navštívili tuto kavárničku a nechali se pohostit. Půjčit koně jsme se neodvážili – neměli sedlo jen přehozenou deku a udidlo, a popravdě nám koně připadali malí na naše evropské postavy :-). V kavárně také bylo křeslo MACHVŠI pro nejvyššího představitele rodové hierarchie, kněze a vůdce. Základní jednotkou společnosti horalů byly právě patriarchální rozvětvené rodiny, které stmelovalo vědomí spolupráce při zajišťování obživy, především při obdělávání polí a starání se o dobytek či skot. Pod jednou střechou tak mohlo žít až sto lidí. Nejvyšší autoritou byl právě machvši – patriarcha, stařešina, první mezi rovnými a jakýsi kníže velkorodiny, který rozhodoval o všem podstatném. V dobách míru byl soudcem i rodinným knězem. V izolovaných údolích vysoko na Kavkaze bylo takovéto uspořádání společnosti nutností pro přežití, přičemž ve východní části Horní Svanetie fungovalo ještě ve 20. letech minulého století. Když byl problém, sešla se rada starších, jakýsi soud, který demokraticky rozhodl v dané věci. Čím větší průšvih, tím rozhodovalo více lidí. Klan se skládal z několika rodin, z dvaceti, padesáti nebo dokonce ze sta lidí. Čím více rodin měl, tím byl mocnější. No a takové křeslo bylo v kavárničce, tak jsem ho s úctou vyzkoušel

V názvu alba jsem použil Borčalo - symbol Slunce a rád to vyložím. Schválně jsem udělal koláž oken *verandy*, kde jsme přespávali a koláž křesla machvši, na kterém jsem seděl. Jsou na něm symboly slunce uctívané Svany zvané BORČALO. Po generace tady muži čekali každý den na první sluneční paprsek, aby se dotknul jejich hrudi. Věřili, že pak budou pod ochranou Slunce, že budou nabiti vesmírnou energií.

Symbol Slunce – borčalo - je v lidové tvorbě horalů tak častým motivem. Solární disky se liší tvarem paprsků, tedy na jakou stranu se „točí“. Borčalo vyobrazené s paprsky ve směru hodinových ručiček symbolizuje budoucnost, zatímco to s paprsky vyřezanými v opačném směru – minulost. Když jsou taková borčala vedle sebe, lze to číst tak, že základem budoucnosti je minulost, budoucnost vychází z minulosti, budoucnost bez minulosti není ničím, zákony předků je potřeba udržovat, bránit, pochopit, poznat. Pokud odkaz předků budete chránit, pak vaše potomky čeká dobrá budoucnost, budou žít překrásně :-)

Kategorie a štítky

Nastavení