Název

GRUZIE 40 - zastavení u Zuzky cestou do Signagi

Popis

ALB 1414
Sighnaghi je jedním z nejmenších a nejmalebnějších starých měst Gruzie, které leží na úpatí Gamberského hřbetu.. Jeho atraktivita je dána jak krásnou starou architekturou, tak i nádhernou polohou. Město se rozkládá na vrcholku kopce s výhledem přes široké údolí Alazani až na sněhem pokryté štíty Kavkazu. Sighnaghi bylo jako město založeno v 18. století na území bývalé pevnosti vybudované králem Erekle II. a v jejím okolí. Nicméně archeologické nálezy potvrzují, že tato oblast hrála významnou roli už v dávných časech – osídlení zde se datuje do starší i mladší doby kamenné. Na podnět presidenta Saarkašviliho prošlo městečko od roku 2007 komplexní rekonstrukcí

Cestou do Signagi, kde jsme měli zajištěno jídlo a nocleh u rodiny Zandrashvili jsme se zastavili u Zuzky. Zuzka byla z vesničky blízko Rožnova pod Radhoštěm a provdala se sem za čečenského manžela. Přijala islám a byla učitelkou v místní škole. Při jejím vyprávění nám přišlo nepochopitelné, v jakých podmínkách zde lidé žijí, i v jakých podmínkách její rodina tráví třeba dosti silnou zimu. Chatrný domek měl dvě místnosti – něco jako obývák a ložnici. Kuchyně byla na verandě bez oken, otvory byly zakryty pouze plachtou, která stejně netěsnila, voda na rumpál.
Popsala soužití dvou druhů čečenců – mírumilovných a radikálních ( i v očích místních zlých). Na první pohled se muži lišili délkou vousů a pokrývkou hlavy u těch radikálních. Jejich ženy byly celé zahalené a i malé holčičky byly celé omotané. Potud to bylo jen vyprávění, ale čekalo nás ještě setkání s tou druhou partou, kde nám tuhla krev v žilách. Zastavili jsme na dočerpání pohonných hmot, a vtom tam přijelo auto – audina – , a v ní seděli borci v čepičkách. Chvilku se motali kolem auta, a potom zamířili k nám. Mysleli jsme, že bude s námi konec. Tvářili se nekompromisně, asi to auto někde ukradli a neuměli natankovat. Viděli cizince, kteří by to měli umět, tak nás vyzvali. A cizinci to neuměli. To ovládání bylo asi na otisk palce, vše zhaslo a nice nefungovalo. Nevěděl si rady ani pumpař, byl z toho celý zděšený, někam volal, tak my jsme se omluvili a mazali pryč. Když jsme byli z dohledu (i dostřelu), tak nám spadl kámen ze srdce, a bylo nám jedno, že nevíme, jako to dopadlo.

V Signagi bylo ubytování na velice slušné úrovni. Večer jsme se šli projít nočním městem a málem jsme se nevrátili – v jednom nočním podniku probíhala svatba, kde se zpívalo a tancovalo, vtáhli nás mezi sebe a dalo nám to velkou práci jim vysvětlit, že za chvíli odjíždíme a nemůžeme se několik dnů zdržet. Byla to výmluva a možná se jich to odmítnutí i dotklo, ale jinak to nešlo. Byli milí a slíbili jsme si, že se zase někdy zastavíme … kéž by to byla pravda

Kategorie a štítky

Nastavení