Název

Jak sedlák Bauer u Gočára ke štěstí přišel

Popis

ALB 1132
ALBUM JE KOMPLETNĚ PO BOLESTECH NAHRÁNO, ALE NENÍ ASI V RAJČETI ULOŽENO, TAK HLÁŠKY NECHODÍ

Začátkem října 1910 uskutečnil statkář Adolf Bauer z Libodřice cestu na zámeček v Ratboři do rodiny Mandeliků. Důvod cesty byl prostý. Dne 6.října zemřel jeho dobrý známý kolínský velkoobchodník Bernhard Mandelik, který zámek v Ratboři koupil. S jeho syny se znal osobně velice dobře, byli všichni stejná věková skupina a slušelo se kondolenci přednést osobně. Setkání probíhalo velice uvolněně a došlo i na probírání osobních věcí, zejména v otázce bydlení. U Mandeliků tu po smrti starého pána bylo najednou málo místa pro čtyři bratry, u Bauerů zase byl záměr koupit pronajaté pozemky do vlastních rukou, a konečně vyslyšet připomínky manželky Emilie a dopřát dcerám Haně a Věře vlastní pokoj. Zkrátka v obou případech padlo jediné - postavit dům. Dávali k dobru různá jména, různé nápady, a nakonec zůstali u svých vrstevníků a u Mandeliků padlo jméno KOTĚRA a u Bauerů jméno GOČÁR. Obě rodiny chtěly mít něco výjimečného, něco moderního, něco šik

V tomto albu se budeme věnovat panu Bauerovi a jeho osudové volbě – rodinné vile v Libodřicích
Bauerova vila je posledním z Gočárových realizovaných kubistických návrhů a byla postavena v letech 1912-14. Poslední předchozí práce byl obchodní dům U Černé Matky Boží (1911-12), a to bylo Gočárovi pouhých 31 let. U Bauera byla inspirací barokní nebo klasicistická venkovská vila s mansardovou střechou. Unikátní uplatněný znak kubismu na budově jsou tři patrové polygonální rizality, kde jsou okna i dveře olemovány hvězdicovými ornamenty. Jeden známý z oboru, který Gočára moc nemusel, prohlásil, že rizalit je král vší té dekorativní veteše, kterou lidový projektant dokáže na dům navěsit, aby uspokojil infantilní přání. Já toto hodnocení nesdílím a naopak se mi na vile asi líbí nejvíc.

Gočár měl zřejmě s Bauerem docela rušné chvilky. V projektu třeba bylo, že první patro bude sloužit jako ložnice rodiny. Jenže Bauer byl požitkář a praktický člověk, tak si prosadil ložnici v přízemí s tajným vstupem přímo do koupelny. Blízko měl také na záchod i do kuchyně, prostě chtěl v tom domě pohodlně žít. Také ho štvalo, že na krásnou jižní terasu se mohl pouze koukat z oken haly, tak tam nechal osadit dveře a bylo. Další problematická oblast byl nábytek. Ten panu Gočárovi opravdu nešel, a než mít tedy dekorativní nepoužitelnou parádu, tak zvolil praktický vestavěný nábytek. Pro současnost je smůla v tom, že z původního vybavení zůstalo málo, a nebyly ani fotografie, podle kterých by se dala udělat replika. Návrh oplocení a kovových vrat zůstal také na papíře, dům zůstal ve volném prostoru velkostatku až do roku 2009, kdy se vše podle dokumentace dokončilo.

Osud nebyl dobře nakloněn. Bauerova rodina ve vile pobývala do roku 1929, kdy statkář zemřel na to, čím se hlavně živil, na cukrovku. Bylo mu 50 let. Manželka Emílie se později znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovaly do Prahy. Za protektorátu byla Bauerova vila jako židovský majetek zabavena a Bauerova rodina zahynula během holocaustu. Dům se roku 1941 dostal pod německou hospodářskou správu a v roce 1945 vila připadla obci. Možná nakonec bylo velké štěstí, že zde bylo zřízeno sídlo místního národního výboru a po roce 1948 i byt místního tajemníka KSČ. Obecní knihovna měla archiv v koupelně, tak nedošlo k jejímu poškození a kadeřnictví byla asi jediná činnost, která trochu dům decimovala. Po roce 1989 stavba bez patřičné údržby rychle chátrala a obec nakonec udělala jedinou rozumnou věc, kdy v roce 2002 dům prodala Nadaci českého kubismu. Po rozsáhlé rekonstrukci byla vila v červnu 2008 otevřena pro veřejnost. Umístěné expozice jsou věnovány kubistické tvorbě, je zde mimo jiné největší sbírka kubistické keramiky na světě, dlouhodobě zapůjčená od soukromého sběratele.
Prostě všechno je dobré vidět na vlastní oči a poslechnout si k tomu krásné a zasvěcené povídání od milé průvodkyně

Nastavení