Lodí na Dunajskou deltu

Název

Lodí na Dunajskou deltu

Popis

ALB 239 - je ALB č.23 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
Lodí na Dunajskou deltu

I když se to nezdá, tak je stále pátek 6.7. 2012. Stany jsou postaveny, sice někdo opět zvolil pohodlí vyhřáté chatky, ale my ostřílení vlci z Delty okousaní komáry a rozehřátí dílem z teplého prádla kterým jsme se zakrývali před vlnami náletů komárů, dílem opravdu sálajícím sluncem, my šli pod stan. Něco málo jsme zobli k jídlu – v tom horku se toho moc jíst ani nedalo. Vybrali jsme poslední zbytky vychlazených plechovek piva z dobrých rezervních zdrojů busu. Schválně říkám poslední, Protože jak bude bus delší dobu stát s vypnutým motorem, tak nejdou chladící systémy a máme tak po HE HE.

Ani nás nenapadlo řešit co s načatým dnem, ale řešení bylo. Trochu náročné, ale bylo. Romeo prý zařídí jízdu lodí do Delty za ptactvem, rostlinkami, a tak vůbec. Voda je několik kilometrů daleko, tak pro urychlení nás i převeze autem … no a večer doveze několik demižonů vína na oslavu. Večerní grilování jsme odmítli, protože ryby prý mají připravené, jen je nechat rozmrznout … No do toho se nám opravdu nechtělo. Navíc pobyt na vodě měl být několik hodin, tak jsme to nechávali otevřené.

Odjezd byl trochu hektický, řada lidí se přihlásila na loď, potom odhlásila a zase přihlásila. Rozhodnout se správně o něčem, co člověk vůbec netuší jak vypadá, je někdy složité. Zvlášť v horku s komáry za krkem. Představa, že před nimi z lodi několik hodin nebudeme moct utéct, byla hrozivá. Ale vědomí, že do těchto míst se pravděpodobně hned tak nevrátíme vedla k tomu tu zkušenost podstoupit. Romeo nakonec kápnul božskou, kolik že lodí vlastně má, a pak začala trochu strkaná. Kdo pojede a na koho nezbude. Přistavovaná auta najížděla obloukem v prachu, a my jsme skoro neviděli jeden druhého. Já jsem vyřešil situaci diplomaticky, zatímco Romeo organizoval odjezdy a pobíhal po place, tak jsem si rovnou sedl na místo vedle něho do kabiny jeho auta a čekal až přijde. Riskoval jsem, že pojede třeba jiným autem, ale protože evidentně jiné nebylo, tak toto bylo to správné. Měl jsem asi jako jediný jedinou příležitost Romea během jízdy v klidu vyfotit (viz foto v předešlém albu). Byl jinak jako fretka, všechny ostatní snímky byly rozmazané.
V přístavu jsme mělčinou naskákali do připravených lodiček a mohlo se vyrazit. Projíždíme pomalu kanály spletí kořenů a větví stromů, které lemují cestu. Jindy zase hradba vysokého rákosí hustě zakrývá okolí. Koukáme jak diví do korun stromů nad námi, jestli něco uvidíme. Máme štěstí – vidíme, ale na fotku z toho nic není, než se vyhneme větvím, tak pták uletí na jiné kryté místo. Točíme to kanály sem tam, až se dostaneme k pojízdné benzinové stanici. Borci od motorů natankují a vyrážíme do vodní plochy, která je fascinujících více než 4000 čtverečních kilometrů. Je tvořena bezpočtem jezer, kanálů, rákosových ostrovů a bohaté pobřežní vegetace.

Po natankování vyrážíme do volného prostoru, který má pro nás utajené dopravní značky a orientační body. Chvíli jedeme volně, chvíli na plný plyn, najíždíme do ploch stulíku, kde děvčatko jednoho z *námořníků – deltistů* ukazuje jak se z dlouhých lodyh pletou ozdobné řetězy, jak se dělají zelené čepičky, jak se loví škeble, jak se v nich najde nebo nenajde perla, prostě jak to na Deltě chodí.

Místy se necháváme kolébat bez motoru hladinou a sledujeme pelikány. Když se k nim přiblížíme nad jejich limit, zvednou se z hladiny jako bombardér a popoletí kousek dál, jakoby se zdviženým prostředníkem jako Topolánek naznačily, že to tady mají s náma na háku. Vidíme i jiné drobné vodní ptáky, ale ty stovky nebo tisíce druhů, co tu hnízdí a žijí, tak to jsme se za tu krátkou chvíli nestačili naučit. Kupodivu mlaďoši, co s námi jeli překvapují, jak toho znají víc jak my, staří kozáci. Ještě že tak. Alespoň lidské vědění celkově nezakrňuje ?

Večer nás Romeo trochu vyšplouchl, všechno už bylo zaplacené dopředu, tak na zpáteční cestu už auta nepřistavil, a my museli skoro ve tmě hledat v holé krajině kemp, o kterém jsme neměli tušení, kterým směrem leží. Na cestě buď doleva nebo doprava – intuice nás vedla dobře, zaprášení jak Alíci ale šťastni ze zážitku, který trval na Deltě asi 3,5 hodiny. Večer jsme u vína a zpěvu na všechno ošklivé zapomněli. Další den ráno vyjíždíme na Mamaiu.

Celkovou informaci o Deltě a slíbené dokončení seriálu o Lipovanech bude příště

Další pokračování bude ALB 24 Ve vodním živlu
¨

Období

Statistiky

  • 56 fotek
  • 2 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Lodí na Dunajskou deltu
Komentáře Přidat