Název

MAMAIA

Popis

ALB 1162

soubor č.26 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
CAMP 7 MAMAIA

Je to 5 roků, co jsem skončil v polovině cesty po Rumunsku. Tenkrát mi odešel PC a současně externí disk, který byl nedobytný a fotky nevydal. Náhodou jsem nedávno našel ještě rezervní nezpracovanou flešku, a chvilku mi trvalo dát zbytek fotek dohromady a cestu dokončit. Dlužím to nejen sobě, ale i účastníkům a zejména Vláďovi, který už s námi žádnou další velkou cestu nevykonal. R.I.P.
Bude to náročné vzpomínání po pěti letech přestávky – tak s chutí do toho

Naši výpravu jsme opustili v ALB 241 u Dunajské delty a naše další plánované zastavení s báječným koupáním bylo v letovisku Mamaia. Za socíku to bylo místo, které bylo značně navštěvované, a prakticky jediné známé místo na rumunskou dovolenou. Byl k tomu i důvod - nádherně jemný písek, mělké vody bezpečné pro rodinnou turistiku, délka pláže bratru až 8 kilometrů a šířka v některých místech až 250 metrů. To všechno nás čekalo.

Na místo jsme dorazili v sobotu 7.července kolem poledne. První, co jsme zaznamenali kromě hrozného horka byla vyhlídková lanovka, která se nám vznášela nad hlavami ve výšce 50 metrů. Napadlo nás podstoupit ten vyhlídkový výlet nad městem, který trval asi 7 minut. Nebylo to drahé, asi 20 Kč na naše peníze. Bylo ale takové horko, že jsme vyhlídli místo na postavení stanu a šli se namočit do vody. Byla také dost teplá, ale byla to voda. V mokrých plavkách jsme potom stavěli stan a než byl hotov, bylo prádlo suché

Lidí v kempu bylo jako maku, byl víkend, tak se i těžko shánělo místo pro bus a asi 20 stanů. Bylo zde hodně rumunských rodin a pár skupinek frajerů z Moldávie. Rumuni v pohodě, usměvaví, vstřícní. Kluci z Moldávie nafoukaní a hledající konflikt s kdekým. Jedním takovým objektem jejich ataků jsme se stali bohužel my. Byla neděle poledne, na sluníčku se nedalo vydržet, tak jsme se flákali ve stínu kolem stanů. Přijela jich skupinka ve fárech a začali přípravu na oslavu nějaké svatby. Ženy něco vařily v kotli a chlapi otevřeli dvířka aut naším směrem a pustili tam hodně nahlas svoji hroznou lidovku. Šli jsme je upozornit, že nám to vadí a o to víc tam přidali volume a bavili se, jak trpíme nebo odcházíme z našeho *poklidného* místa.

Situaci mistrně s nimi sehrál Honza. Věděl, že na Rusa platí síla a na Moldavce ještě víc. Šel na ně s jejich ruštinou a jejich kápo, aby ukázal že je světový znalec na něj spustil lámanou angličtinu. Začalo trumfování, kdo je větší macho. Honza jako znalec několika jazyků mu dal najevo, že to na něj neplatí. Přešlo se tedy na peníze. Macho vytáhl pár dolarů a dával najevo, že si uplatí každého správce, který by ho přišel napomenout. Honza se těsně před odjezdem vrátil z měsíčního pobytu na Kubě a nestihl si vyměnit peníze, tak měl ruličky amerických i kubánských dolarů, i jiných měn, které nosil u sebe, aby je neztratil. Vysázel to mlčky na stůl a zase shrábl do tašky, jakože vo co de. A přidal další trumf, že už ho ta hra nebaví. Řekl, že jsme skupinka unuděných milionářů na výletě, která chce poznat jak žijí obyčejní lidé a že si každý z nás může koupit celý ten kemp. A jestli ho mačo nasere, tak ukázal na skupinku svalnatých chlápků v dálce s tím (riskoval, že budpou také z Moldávie, ale prošlo to), že je to naše gorilí ochranka, která tam dojde a zjedná pořádek jinak

To už bylo i na mača hodně, uznale pokýval hlavou, stáhl reproduktory a pozval nás všechny na skleničku. Snědli v tichosti svůj guláš a ten podvečer odjeli. Asi musel druhý den v pondělí do práce mezi své. Večer se kemp téměř vylidnil a celé pondělí jsme ho měli skoro sami pro sebe

Další pokračování bude soubor č.27 - Plážové mámení

Kategorie a štítky

Nastavení