Název

MOLDÁVIE chudá nevěsta

Popis

ALB 226 - je ALB č.18 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
MOLDÁVIE chudá nevěsta

Je čtvrtek 5. července 08,15 hod ranního času a vyrážíme do Moldávie. Opouštíme rozpálený kemp a suneme se úzkými ulicemi vesnice. Jakoby si dali neviditelný signál, v ulici, kudy jsme zpravidla projížděli, stáli za ploty nebo ve vratech místní dospělí i děti. Snad aby naposledy, a možná na hodně dlouho viděli takový kolos autobus, v jakém jsme jeli. Jaké bylo jejich zděšení a zmatek, když jsme tu ulici minuli a jeli jinudy. Ještě chvíli běželi … ale marně.
Byli jsme přece jen rychlejší. Po chvíli jízdy liduprázdnou vyprahlou krajinou je před námi celnice a hraniční přechod. Taková sklíčenost z minulosti, kdy něco podobného bylo běžné. Kdo nezažil, nepochopí. Jednání s celníky se vleče, odebrané pasy zkoumají snad podesáté a porovnávají s předloženým seznamem. Bohužel se stalo, co nikdo nechtěl, jedna kolegyně podcenila tento výlet, a přestože bylo několikrát i písemně upozorněna na takovou možnost, nechala pas doma a přes hranici ji nepustili.

Byla to krajní hloupost, která poškodila nejen ji, ale celou skupinu i prakticky celý výlet. Stálo nás to zdržení 2 hodiny na celnici, které nám potom chyběly. A nejen to. Měli jsme jet z Kišiněva dolů Moldávií k Dunajské deltě, cestou vidět asi 2 kláštery, navštívit skupinu Čechů, kteří tam trvale žijí – a místo toho jsme jeli pro ni zpět do Iasi, kam se stopem dostala na svou pěst. Bylo domluveno večer místo a čas, kde ji vyzvedneme. Nepoměrná tolerance a vstřícnost k někomu, kdo se ani potom nedokázal všem za tuto osobní chybu a nám způsobenou škodu omluvit. Nebyla ze základní party, která jezdí prakticky stále, prostě za dobrotu na žebrotu. To byla ta opakovaná noc v Iasi, kterou jsem zmiňoval v minulém albu.

Teprve okolo poledne jsme se pohli a naším cílem bylo hlavní město Kišiněv. Jen co jsme opustili celnici a byli pár kilometrů od ní, opět jsme jeli prázdnou krajinou po úzké nijak dobré silnici, tak najednou za námi maják policie. První, co nás napadlo, že se někde něco stalo a pospíchají k místu činu. Autobus uhnul, aby auto mohlo projet, a tak se i stalo. Jenže to před nás zapíchl, vyskočil jako když zatýká teroristu a lamentoval a nutil jak vedoucího zájezdu tak i oba řidiče jednoho po druhém sedat do jejich auta * ani nevím, jestli jim tam nechávali dýchat * ale ukazoval něco jako překročení rychlosti. Možná tam byla značka, ale na tak špatné a liduprázdné cestě to nikoho ani nenapadlo sledovat. Pak kápli božskou, že dostali hlášku z celnice, že tam jede parta podivných zápaďáků, tak aby nám ukázali, jak se máme chovat. NO pocit to dobrý nebyl, nakonec z toho nic nebylo a snad by si i řidičem dali panáka. To ale mohla být provokace, na kterou čekali, tak z toho nic nebylo. Do Kišiněva jsme jeli jak s plnou v kalhotech, … no prostě pomalu

Aby těch škod nebylo dost, měli jsme na zpáteční cestu rezervovaný pobyt ve vinařském sklípku s ňamkou a ochutnávkou jejich výtečných vín. Když jsme tam posléze přijeli, bylo zavřeno a nikdo tam nebyl. Ve 4 odpoledne jim skončila pracovní doba, tak proč, že jo. Naštěstí tam byl otevřený jakýsi krámek, kde se dalo koupit něco lahví na ochutnávku. Samozřejmě na slepo, protože tam to přece každý zná, tak proč chutnat. Mně osobně to víno ani moc nechutnalo, bylo hodně sladké. To ale není vizitka moldavských vín, tam je velice dobré a kvalitní. To jen ta hokynářka potřebovala prodat patoky a věděla, že se to nevrátíme reklamovat. Tak proč neprodat, když to chtějí

Určitě to nebyl typický obrázek země. Pokud jsme napsal do titulku chudá nevěsta, tak to nebylo hodnocení ekonomiky země, ani kupní síly obyvatel. Moldávie toho má hodně – má svobodu. Kvůli tomu s ní sousedé nemluví a země to setsakramentsky poznává. Když se podíváte na mapu, tak po těch převratech a rozlukách se SSSR v posledních letech zůstala Moldávie jako ostrůvek v poušti. V roce 1994 se uskutečnilo referendum, ve kterém většina obyvatelstva odmítla spojení s Rumunskem, avšak největším problémem současného Moldavska je Podněstří - oblast východního břehu řeky Dněstr s převahou rusky mluvícího obyvatelstva. Podněstří bylo součástí SSSR již od 20. let 20. Století. V roce 1990 jako Podněsterská moldavská republika vyhlásilo nezávislost na Moldavské republice a tato nezávislost Podněsterské republiky značně destabilizuje celý region, není mezinárodně uznávána. Moldávie tak ztratila přístup k moři a teď okolí jen čeká, až zem vyhladoví a vrátí se do lůna Svazu nebo jinam? Kdoví. Je to spekulace, ale při pohledu na zemědělství, koneckonců i na to vinařství a o průmyslu ani nemluvě – tak za zem nemá budoucnost. Je opravdu chudá nevěsta, protože tím, že má i málo vody, tak ani nemá na barevný kroj spletený z její přírody. Je tu chudá šedá a hladová myš a jediné, co může nabídnout, je vzdát se své svobody. Rád bych se mýlil, ale ten průjezd touto zemí prakticky jinou odpověď nenabízel.

Paradox, protože tam nic nefunguje, tak se tam ani nekrade. Taky řešení

Další pokračování bude KIŠINĚV bohatý ženich

Kategorie a štítky

Nastavení