SAPANTA - příběh vesnice
Název
SAPANTA - příběh vesnice
Popis
ALB 181 - je ALB č.4 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník - SAPANTA - příběh vesnice
V roce 1967, respektive už roku 1965, se k moci dostává Nicolae Ceau?escu (čti Čaušesku), zprvu oblíbený politik, který uměl šikovně těžit ze své rebelie proti Sovětském svazu (např. odmítl se zúčastnit invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR) a západní svět mu to bohužel věřil. Projevoval se ale jinak jako skutečný diktátor a s jeho působením se potkáme ještě na jiných albech tohoto fotodeníku. Neměl prakticky žádné omezení (snad kromě jeho ženy Eleny) a měl sen vybudovat Rumunsko jako výkladní síň socialismu (kdo ho tenkrát z podobných vůdců neměl)
S postupem času se pro rumunský lid zejména na vesnicích proměnil v noční můru . Vymyslel a začal realizovat projekt, kde chtěl vytvořit pro venkov ty samé ideální podmínky jako pro lid ve městech. Čin následoval myšlenku a začal s výstavbou panelových sídlišť, kam chtěl postupně vesnice přestěhovávat. Samozřejmě násilím, jak jinak. Vesnici obklopilo neprodyšně vojsko, přijely nákladní auta a autobusy a celé rodiny byly do těchto nových domovů násilím přesídleny. Domov. Byly to obyčejné holobyty se společnou kuchyní a sociálním zařízením pro několik rodin. Nikdo se na nic neptal, nikdo nevysvětloval. Následně vojsko vesnice hlídalo, aby nikdo neukradl co tam zbylo, a aby nikdo z původních obyvatel si už nic dalšího nevyzvedl nebo se dokonce nevrátil. Vesnic bylo vytipováno více jak 400 a tento geniální nápad se podařilo uskutečnit naštěstí POUZE jen ve 27 případech. Mělo to být ekonomicky výhodné, ale logistika a hlídání stálo víc, než původní stav. Navíc se muselo pro rolníky zajišťovat dovoz potravin, protože už nebyli soběstační. Někde se vloudila chybička většího důsledku než špatně spočítaná % pro volbu našeho prezidenta a byl průšvih. Teror, hladomor a nevýslovná beznaděj, důmyslný systém udávání a špiclování a třeba i vězení, o kterém se dalo pochybovat, že bylo vysvobozením.
Pár takových opuštěných vesnic jsme cestou míjely a je to, věřte mi, smutný pohled. Ne vždy se stačili původní obyvatelé vrátit. Ono začínat znovu od pořízení dobytka, strojů a základních plodin na setí – to bylo finančně (a asi i jinak) už nepředstavitelné
Vesnici Sapentu tento osud naštěstí minul, vše zůstalo jak bylo, změna byla pouze s trochou mírného pokroku, který přinesl nový vítr po smrti diktátora. Zemědělství a zvířata jsou pro lidi tohoto kraje jedinou obživou a často je vykonávaná tradičním až středověkým způsobem. Na polích se pracuje s téměř historickými nástroji. Ruční sekání trávy a sušení sena do typických špičatých kupek, obdělávání polí krávou, volem nebo v lepším případě koněm. Traktor je zde vzácností. Přes tvrdou práci jsou všude lidé usměvaví, vstřícní, k sobě odpovědní. Když odpočívají po práci před svým domem, vždy jsou velmi slušně oblečeni a jen tvoří rokující hloučky, mají svoji hrdost a cizí člověk (turista) není jimi vůbec obtěžován. Prostě jakoby tam nebyl. Žádný oční kontakt – ale jen do okamžiku, než pozdravíte. Potom jsou hned usměvaví a pokud to jen jazykově jde i hovorní a velice slušní. Na požádání poslouží i jako profesionální model, který je na to celý život zvyklý ?
Je opravdu zajímavé se projít vesnicí a sledovat místní život. Jednak je obec známá svým hřbitovem, jednak také výrobou vlněných pokrývek. A tak je její hlavní ulice obklopena stánky s výtvory místních řemeslníků. Opět proběhl malý pokus o výměnu peněz, ale neznali jsme kurs, a nevěděli jsme jak tu naši neznalost využije druhá strana – tak to bude mít pokračování na jiném místě. Snad už budeme mít konečně štěstí
Další pokračování bude MARAMUREŠ - zrození perly
Období
Statistiky
- 45 fotek
- 1 se líbí
Kategorie a štítky
Nastavení
Vytvořte si fotodárky
Z alb a fotek na Rajčeti nebo i z disku počítače si můžete snadno a rychle vytvořit různé fotodárky pro sebe nebo své přátele.