Název

SAPANTA - veselý hřbitov

Popis

ALB 180 - je ALB č.3 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
- SAPANTA - veselý hřbitov (není to oxymoron)

Tak jsme konečně na místě. Přes zeď koukají známé štítky náhrobních desek a místní obdivují velký autobus. Je jich málo těch, kteří asi dojedou až sem, Připadali jsme jako Karel Loprais na Dakaru, když tam přijel poprvé a místní znali maximálně koloběžku. Cesty jsou úzké, a tak sem jezdí spíše osobní auta – je tu asi 90% Rumunů, 9% Maďarů a zbytek jsme byli my. Několik Němců, které jsme potkali v horách neříkali nic, že by sem jeli.
Ještě jsme ani neměli vstupenky, a už se k nám přitulil jakýsi místní blázen ve vytahaném svetru a dělal machra na naše ženské osazenstvo. Samozřejmě bezúspěšně ale o to dotěrněji. Když se pak začal obracet i na chlapskou část zájezdu, tak jsme se rozprchli mezi náhrobky. Tuto hru už nezvládl – stál na cestě, šklebil se a čekal, až se vrátíme z rovů ?
Malá rumunská vesnička Săpânţa (vyslov Sapenca) leží na břehu řeky Tisy v těsném sousedství státní hranice s Ukrajinou. Nikdo by ji téměř neznal, nebýt zdejšího velmi neobvyklého hřbitova, který je díky svým unikátním zpracováním náhrobků nazývaný Veselý hřbitov – CIMITRUL VESEL
Zajímalo mne proč veselý. Jednoduché vasvětlení. Musíme zabrousit do dávných zvyků původních obyvatel – Dáků, kteří pláčem vítali zrození nového života, protože byli přesvědčeni, že právě narozený člověk má před sebou celý život plný utrpení. Naopak úmrtím vše těžké končilo a čekal ho blažený život věčnosti plný radostí.
SMRT je v tomto kraji předmětem velkých obřadů spojených s rozloučením, a stojí pozůstalé nemalé peníze. Zpravidla se už dodržuje jen třídenní “bdění u mrtvého”, které je spojeno s typickou lidovou muzikou a samozřejmě pohoštěním. Než tu člověk umře, tak musí naspořit několik litrů meruuňkovice, vychovat několik koz nebo ovcí, namlít trochu kukuřičné nebo jiné mouky na koláče – a potom může spánembohem umřít.

Když jsme u těch koláčů, tak je tady zajímavý zvyk, že se dělají koláče s různou náplní a různých tvarů. Ty se potom kladou nahodile do pekáče –do tvaru U, dlouhé, krátké, kolmo na sebe a do toho třeba i kulaté. Když se to všechno upeče, tak se to krájí napříč a jak to vyjde, tak to máte. Je to výborný nápad zejména pro mužské kuchaře v Čechách – vždy to nějak dopadne.
Teď vážně, všechno je pravda, vypadá to i chutná výborně.

Zpátky k pohřbu. Některé rodiny udržovaly tento čas pietního loučení až po dobu 90 dnů, které měly svůj nepsaný řád, co kdo mohl nebo nemohl v tomto období vykonávat . Samotné pohřby měly velká procesí všech lidí z okolí a jsou velkou společenskou událostí
Veselý hřbitov Săpânţa byl založen v roce 1935 a slávu mu zajistil místní řezbář Ion Stan Pătraş, který už dnes nežije. Jeho dílem jsou bohatě vyřezávané a pestře zdobené náhrobky – desky z dubového dřeva stejného formátu se stříškou a s typickou modří, zvanou voroneckou (název odvozen od kláštera Voronec, kde má barva svůj původ a její složení je přísně střeženo).
Na deskách jsou naivní formou zobrazeny buď portréty zemřelých nebo obrazy z jejich života, vytvořené zpravidla bez vědomí příbuzných a doplněné veselými veršíky. Mezi opakující se příčiny úmrtí je práce v dolech, služba v armádě nebo různé manuální práce, autonehody apod.. Texty jsou humorně o neřestech, nešťastných láskách, obětech, komunistických funcionářích a rodina je předem nezná, aby zesnulý byl tím, kým byl po celý život a jak ho místní znali, a ne tím, koho by chtěli pozůstalí nově vytvořit. Hřbitov je určený pouze pro místní obyvatele.
Cena náhrobku je podle bohatosti provedení a může dosahovat až 600 EUR - většina obyvatel si ho nechává udělat předem ještě za svého života.
Řezbář vyučil dva své následovníky, kteří v jeho práci dále pokračují a nutno přiznat, že některé obrázky jsou vskutku mistrovské. Od roku 2002 je nápad, tvar I barva předmětem patentové ochrany a nelze jej nikde jinde napodobovat.

Hřbitov se neustále rozšiřuje a přibývají nové náhrobky, smutnější fakt je, že ty, co jsou zde již delší dobu, ztrácejí barvu a stávají se nečitelnými. Během návštěvy nebylo patrné, zda-li je nějaká snaha o jejich udržování nebo ne. Ze vstupného se asi financuje i oprava kostela, která nebude levnou záležitostí.

Že je hřbitov opravdu veselým místem svědčí i příhoda, která se stala jedné naší mladé kolegyni - když míjela skupinu sedících staříků před hřbitovem, někdo ji plácl po zadku a všichni se usmívali a tvářili se, že tam vůbec nejsou

Rovněž nezapomenutelným zážitkem bylo každou hodinu vyzvánění venku stojících zvonů, které zvoník ovládal v různých rytmech rukama i nohama. Trvalo to asi 5 – 10 minut a bylo to úžasné. Vzal jsem sebou nový fotoaparát a tak mi vůbec nenapadlo to natočit jako video, tak jsem z toho byl unešený

Další pokračování bude SAPANTA - příběh vesnice

Kategorie a štítky

Nastavení