Název

Stará čistírna odpadních vod pana Lindleyho

Popis

ALB 1402

Na sv.Valentýna v pátek 14. února 2020 nebylo snad lepšího rozhodnutí, než realizovat nadšenou informaci naší kamarádky Jitky F., a uskutečnit prohlídku staré čistírny odpadních vod v Bubenči, Tento nádherný a důmyslný průmyslový objekt se právem stal v roce 2010 národní kulturní památkou, a v roce 2016 byl budově udělen certifikát průmyslového dědictví. Stará čistírna se tak prosadila mezi nejvýznamnější industriální památky Evropy. Místo nebylo vybráno náhodně – odpadní vody z celé Prahy sem proudily samospádem a po pročištění se čistá voda vracela zpět do Vltavy.

Zastupitelstvo města Prahy řešilo od roku 1889 mnoho úkolů současně. Rušily se staré čtvrti a stavěly nové bulváry (např. dnešní Pařížská), a současně byla zahájena výstavba nových vodních řadů a také kanalizace. Vypouštět špinavou vodu přímo do Vltavy bylo nemyslitelné, a tak se řešilo nezbytné technické vybavení, systémy odkanalizování a zásobování vodou, problém odpadních vod a jejich očista, a o něco později i dopravní koncepci atd.

Prvotní představa zastupitelstva byla ponechat řešení v rukou českých inženýrů, kteří ael neměli žádné zkušenosti. Proto byl roku 1889 pražským zastupitelstvem osloven v té době uznávaný a zkušený britský inženýr William Heerlein Lindley (1853 - 1917), zabývající se vodárenskými a kanalizačními stavbami. Měl zkušenosti spolu se svým otcem s návrhy a realizací vodovodů a kanalizací v mnoha evropských městech, a měl pouze drobně spolupracovat a posuzovat projekty českých inženýrů. Česká strana prosazovala v té době populární metodu stavby z betonu, zadání bylo otázkou konečné ceny i tlaku stavebních firem. Práce na projektech se vlekly, a byla v nich řada nedomyšlených chyb.

Práce o ničem vedly pana Lindleyho nakonec k tomu, že podal v roce 1893 vlastní návrh na tu dobu nejmodernější kanalizační soustavy dá se říci v celé Evropě s čistírnou odpadních vod právě v Bubenči. Navrhl projekt z několikrát vypalovaných cihel (tak zvaných zvonivek) dokonale technicky zdůvodněný, takže se stavba podle jeho návrhu zahájila již v roce 1895. Do provozu byla uvedena v roce 1906 a byla projektována na činnost po dobu 40 let, aby sloužila dalších 20 roků navíc. Provoz zde skončil v roce 1967, protože čistírnu již nebylo možné rozšířit ani modernizovat. S nárůstem zástavby a zvýšení počtu obyvatel začala fungovat nová ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově. Původní usazovací nádrže sloužily ještě na počátku 80. let 20. století jako manipulační jímky na kal z nové čistírny.

Areál byl po nějakou dobu opuštěný a místem pro odkládání odpadků případně cílem pro likvidaci starého zařízení. Naštěstí byl areál v roce 1991 prohlášen za kulturní památku a nekonečná práce mnoha nadšenců s podporou státu přinesla výsledek, který stojí za to si ho osobně prožít. Nám se to podařilo dokonale, protože jsme měli komentovanou prohlídku pouze pro nás (2 osoby) s časem, který zřejmě přesahoval avizovanou dobu prohlídky. Vedle dochovaného strojního zařízení to jsou právě cihlové klenby, sloupy a další architektonické prvky, které poutají pozornost, vlastně celá budova stojí za vnímání detailů, které jsou prostě krásné.

Velká hala dnes slouží i pro svatby, výstavy, večírky a různé promo akce, prostory lákají i filmaře. Točily se zde např.filmy Mission Impossible, Bídníci a mnoho dalších

Kategorie a štítky

Nastavení