Název

klášter VORONEC- Sixtinská kaple východu

Popis

ALB 191 - je ALB č.11 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
– klášter VORONEC - Sixtinská kaple východu

Dnes je úterý 3.7. a jen jsme protřeli oko, tak jsme slyšeli vrčení autobusu, jak hoši ujížděli za dobrodružstvím pneuservisu. Dopoledne bylo volné a spíše jsme počítali s tím, že dnes budou výšlapy do okolních hor a strání a strávíme zde ještě jednu noc. Někteří i do kopců vyrazili. Se skládáním stanů nikdo nepospíchal.
K velkému překvapení přijel opravený bus asi za hodinu zpátky a největší starost dalo vrátit mobilem odkloněné turisty z hor. Objektivně je třeba napsat, že s navštíveným servisem bylo velké překvapení - naprosto dokonalé vybavení, rychlost, úsměvy a rozumná cena. Operativně se upřesnil plán na dnešní den – návštěva kláštera Voronec a průjezd soutěskou Bicas k jezeru Lacu Rosu a zde přenocovat
Klášter Voroneţ (čti „Voronec“) se nachází v Bukovině nedaleko města Gura Humorului. Klášterní kostel sv. Jiří je často nazýván Sixtinskou kaplí východu, intenzivní modrý odstín jeho fresek je v Rumunsku znám jako „Voronecká modř“. Veselý hřbitov v Sapanta využil tuto barvu ke své slávě a nejen on.
Kostel svatého Jiří je jedním z nejznámějších rumunských kostelů. Ve světě je znám především pro své fresky vyvedené na vnějších zdech v mimořádně jasných a sytých barvách - stovky postav na intenzivně modrém pozadí. Klášter založil Štěpán III. Veliký, který během válečné krize v boji s Turky navštívil poustevníka Daniela v jeho chýši ve Voroneţu a žádal ho o radu. Daniel zřejmě věděl jak na to. Štěpán po vítězství dodržel svůj slib, založil na tomto místě klášter zasvěcený sv. Jiří a poustevník Daniel se stal jeho prvním opatem. V areálu kláštera je i jeho hrob. Zápis nad původním vchodem říká, že kostel byl postaven v roce 1488 během čtyř měsíců. Stavba započala 26. května a 14. září byla dokončena. Muselo to být velice intenzivní nasazení lidské práce, vítězství nad Turkem byla velká motivace. V roce 1547 nechal metropolitní biskup Moldávie Grigorie Roşca přistavět předsíň na západní straně.
Kostel je vybudován ve tvaru kříže se třemi apsidami. Nad lodí se nachází věž, opět ve tvaru lampy, která vyčnívá z masivu kostela a svými okénky zajišťuje dostatek světla uvnitř. Na rozdíl od Moldovice, která má věž půdorysem šestihran, zde je to kruh. Věž je po obvodu zdobena šestnácti vysokými nikami, ve čtyřech z nich jsou okna. Nad nimi se nachází ještě jedna řada malých nik. Časový odstup od vzniku Moldovice je 44 let a je to znát i na stavebním slohu. Malá okna a vnitřní dveřní otvory s lomenými oblouky jsou gotické. Severní a jižní dveře předsíně jsou pravoúhlé, což ukazuje na přechod od gotiky k renesanci. Avšak nad oběma je úzké vysoké okno s gotickým obloukem. Jižní fasáda zcela bez otvorů ukazuje na Roşcův úmysl vyhradit tuto fasádu freskám.
Na severní fasádě je dosud zřetelná původní výzdoba kostela - řady keramických glazovaných žlutých, hnědých a zelených disků zdobených reliéfy s heraldickými motivy - lev na zadních nohách, zubří hlava z moldavského znaku a stvůry inspirované západoevropskou středověkou literaturou, jako dvouocasá mořská panna. Některé geometrické útvary dávají podnět ke srovnávání například s fransouzskými kostelíky v údolí Vall de Boi (viz http://bele.rajce.idnes.cz/Vall_de_Boi ) . Dělená střecha má pravděpodobně tvar původní střechy, která byla pokryta šindeli.
Ironií osudu je skutečnost, že od roku 1785 po dobytí Bukoviny Habsburky byl klášter opuštěn a znovu ožil s příchodem sester v roce 1991. Opět dává k zamyšlení přítomnost vojsk v tomto areálu na skutečnost jeho zachovalosti.
Opět je nepřehlédnutelná velkolepá freska Posledního soudu, která je asi nejpropracovanějím výjevem na toto téma. Je tu ale ještě jeden moment, který nás provázel celým Rumunském, a sice jeho emotivní vazba na dějiny Říma. Zcela pod střechou, ta nejvyšší řada obrazů, znázorňuje právě tyto události. Bohužel jsem omylem vymazal fotografie např. boj Romula a Rema, a až doma po tomto zjištění jsem si uvědomil velikost této ztráty. Je to alespoň tip pro někoho dalšího, kdy se tam někdy jako turista vydá.Kostel je na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Vstupné bylo opět 5 lei a opět 10 lei za oprávnění fotografovat. Při kurzu cca 2,50 Kč za lei bych to asi koupil i kdybych nefotografoval. Když to tady takto píšu, tak jsem si uvědomil jedno poznání z cesty, které mne velice oslovilo. Takové obyčejné samozřejmosti jako Pravda, Poctivost, Čestné slovo. Smekám před tímto poznáním rumunské většinové povahy, protože nikdo nepředpokládal, že by někdo fotil bez této vstupenky a take to nikdo nekontroloval, protože přeci každý ví, že si ji má koupit. Ten samý postřeh byl v kláštěře Moldovica, na hřbitově v Sapantě, ale i v dalších místech, kam teprve v fotodeníku dojedeme. Určitě jsou tu i špatní lidé jako všude jinde, a naše zkušenost v ČR je právě s nimi, a podle nich posuzujeme celek. Stejně jako nás posuzují turisté podle našich některých spoluobčanů, kteří jednají špatně a pro ně jsou to TI ČEŠI.

Další pokračování bude – Tanec dervišů

Kategorie a štítky

Nastavení