Název

tanec dervišů

Popis

ALB 192 - je ALB č.12 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
- tanec dervišů

Myslím si, že Posledních soudů už bylo dost. Ještě vydržíme ten 21. prosinec a už bude zase dobře. Pro zpestření nálady jsem dal samostatně fotky, které mají svého ducha a do vážnosti výjevů na freskách se ani zdaleka neblíží. Balíček jsem nazval …TD … a přeji veselý zážitek

TANEC DERVIŠŮ
Nespletl jsem se, nejsme v Turecku. Tento tanec je výsostní vyjádření duchovního stavu, a tuto skutečnost se pokoušel vytvořit vrátný v bráně do areálu kláštera Voronec. Ženy ho až tak nezajímaly, ale téměř každý muž si musel obléct sukni. V naší partičce to byli myslím všichni - snad až na dva odpadlíky, kteří přišly neprozíravě zahaleni od hlavy až k patě.

Seznámení se se sukní v té podobě, že si ji sám obléknu, bylo poprvé v životě. Člověk má v životě zkusit všechno. Samo od sebe přišla skutečnost, že jsme se s kolegou vzali spontánně za ruce, abychom získali trochu zpět ztracenou životní rovnováhu. Potom se stala neskutečná věc. Rázem jsme byli v centru veškeré pozornosti turistických výprav. Klášter neklášter zajímala je pouze jediná věc – vyfotit nás, nebo v lepším případě vyfotit se s námi. Trvalo to neskutečných 10-15 minut, než jsem se ztratili v davu ostatních návštěvníků. Připadal jsem si chvíli jako Tom Cruis a chvíli jako účastník besídky zvláštní školy. Když jsem potom doma viděl fotovýsledky naší produkce, tak jsem se opravdu dlouho smál a nabízím ten pocit vítězství nad svojí orientací i ostatním. Duchovní stav našeho prožitku byl opravdu velice blízko tanci dervišů, proto bylo už jen krůček k tomu ten nadpis použít ?

Trochu z jiného soudku. V obou klášterech jsem pobýval delší dobu, nasával atmosféru a pozoroval místní návštěvníky včetně jejich náboženského rituálu. Někdy bylo úsměvné vidět, že při klanění a křižování nestále mobilem někomu telefonovali. Novou dobu nezastavíš. Jinak ale jejich konání bylo samozřejmé, jako když se přicházejí napít vody, když mají žízeň. Neshledával jsem tam žádnou stopu demagogie, která byla téměř hmatatelná např. v Lurdech (viz http://bele.rajce.idnes.cz/Lurdy). Dotýkané předměty při jejich obřadu byly po stranách a zákonitě lidé nechodily přes střed pod lucernou. Cosi mi tam přitahovalo a když jsem tam vstoupil, bylo cítit silný sloup energie. Svěřil jsem se několika známým a měli podobný pocit. Neopakovatelné.

Po odchodu z areálu jsme si skočili do blízké místní restaurace a poprvé ochutnali místní jídlo. Obsluha normální, platba kartou, jídlo výborné - prostě už evropský standard – nebo rumunský? ?

Další pokračování bude - jezero LACUL ROSU

Kategorie a štítky

Nastavení