Název

zámek HOHENSCHWANGAU

Popis

ALB 862
Zámek Hohenschwangau sloužil královské rodině jako letní sídlo a byl místem vychování Ludvíka II. Jeho matka Marie Bavorská žila na zámku ještě 3 roky po smrti svého syna, dokud zde nezemřela.

Zámek byl postaven na zbytcích někdejší pevnosti Schwangau ve 12. století. Pro Němce je to přímo magické místo, na své první římské cestě se tu zastavil i císař Friedrich Barbarossa a zdejší místo je také spojováno s legendami opředenou postavou rytíře Lohengrina.

Jelikož ale v šestnáctém století rod místních pánů vymřel, hrad začal postupně dosti chátrat. Poloha někdejšího majestátního hradu a místní malebné okolí se ale zalíbilo příštímu králi Maxmiliánovi II. (tehdy ještě jako korunní princ), který si do jeho okolí vyšel na procházku a doslova se zamiloval do zdejší krajiny. V roce 1832 koupil ruiny hradu do osobního vlastnictví a do roku 1855 zde vyrostl pod taktovkou italského architekta Domenica Quaglia (a později jeho rakouských následovníků Josepha Daniela Ohlmüllera a Georga Friedricha Zieblanda) majestátní novogotický hrad. Výmalba místností je realizována podle návrhů Moritze von Schwindela a v tomto stavu se zachoval zámek do dnešních dnů. Vnitřní zařízení z období Biedermeieru zůstalo nezměněno.

Samotný zámek je pak poměrně malý. Šlo totiž o Maxmiliánovo letní sídlo, nikoliv klasickou královskou rezidenci a odpovídá tomu i vybavení interiéru. Stěny zdobí malby s motivy z německé mytologie, v sále Labutích rytířů jsou vypodobněny postavy legendárních hrdinů Lohengrina a Parsifala. Na zámku Hohenschwangau pobýval nějakou dobu na pozvání Maxmiliána II. i hudební skladatel Richard Wagner, jenž se o tématiku německých a severských hrdinských ság velmi zajímal, stejně jako pozdější vladař Ludvík II., který se raději před světským panováním ukrýval do světa kultury, umění a bezbřehé fantazie.

Prakticky všechno vnitřní zařízení zámku pochází z období Biedermeieru, které se mírně odlišuje od pozdního romantického stylu. V jednotlivých místnostech si mohou návštěvníci zblízka prohlédnout každodennost královského života. Například ložnice královny Marie (matky Ludvíka II.), se běžně nazývá „orientální místnost“. Panovnickému rodu šlo totiž o to, aby si připomenul svou cestu do Řecka a Turecka – a povedlo se to famózně, vše působí dokonale autenticky.

Kategorie a štítky

Nastavení