Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11


reklama

55 fotek a 1 video, srpen až listopad, 28 zobrazení, 56 komentářů | architektura, dokumenty, lidé, města, bydlení
ALB 1139
NÁCHOD zámek Piccolominiů
Název alba není náhodný – prohlídka interiérů má 3 okruhy, my zvolili první . Reprezentační pokoje Piccolominiů spolu se vstupenkou na věž a do hladomorny to bylo jediné, co se dalo normálně beze spěchu stihnout . Další okruhy jsou Salóny druhého patra a expozice Na dvoře vévodském, tak třeba jindy

V Piccolominském sále je unikátní soubor 12 bruselských gobelínů z cyklu *Život na panském sídle*, zhotovených adresně pro Ottávia – např. Lovec se psy, Večerní milostná scéna, Pohled do kuchyně, Šafářka s drůbeží, Kavalír s dámou na balkoně. V místnosti je jídelní servis z anglické kameniny. Nástěnné koberce - bruselské tapiserie (předloha obrazů od Lucase van Udena)

V císařském pokoji jsou portréty Habsburků- Ottavio Piccolomini založil rodovou portrétní galerii, jež z větší části na zámku zůstala. Dále je zde např. barokní nábytek, míšeňský lustr a porcelán.

Největší prostor je Španělský sál s bohatou rokokovou výzdobou, nástropní freskou a obrazy, věnované osobnosti Ottavia Piccolomoniho a jeho činům. Zde nás čekalo hudební překvapení od mladých muzikantů z lidušky :-)
55 fotek, 18.8.2017, 32 zobrazení, 42 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1138 - NÁCHOD dole i nahoře
Udělali jsme si krátký výlet do Náchoda, přiznávám, že nejvíce jsme se těšili na zámek. Zámek HUJ, kopec FUJ. Při průjezdu městem kolem zrušených textilek mi bylo trochu smutno. Kde je bývalé významné textilní centrum zvané „Manchester východu“. Další rarita je taková, že vzhledem k uzavření Lázní Běloves je Náchod v současnosti jediným českým lázeňským městem bez fungujících lázní.

Náchod – honosné knížecí sídlo i majestátní fortifikační celek na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Z gotického hradu, založeného v polovině 13. století, byl na přelomu 16. a 17. století přestavěn na renesanční zámek. Svou dnešní architektonickou podobu získal během přestaveb a interiérových úprav v 17. a 18. století. Mezi nejvýznamnější majitele Náchoda patřili Smiřičtí ze Smiřic, italský rod Piccolominiů, Kuronští a německý knížecí rod Schaumburg-Lippe

Prohlídka zámku bude na samostatném albu, zde jen několik snímků exteriéru zámku. Mimo prohlídky v zadním traktu dvora často zůstává bez povšimnutí kaple Nanebevzetí p.Marie. Tvoří ji raně barokní interiér z roku 1654 realizovaný podle projektu italského architekta Carla Luraga (má na svědomí i zámek Humprecht a zámek v Křinci). Štukaterské práce provedli Andrea Cyrus a Domenico Rossi. Na freskové výzdobě s náměty biblických výjevů a mariánské legendy se podíleli malíři Fabián Harovník a Giovanni Vanetti, který je zároveň autorem oltářního obrazu. V rozích jsou štukové plastiky evangelistů - Lukáš, Matouš, Marek a Jan. Dílo dovršuje pískovcový portál s plastickou skupinou p. Marie a dvou andílků od sochaře Carla Serena.

Piccolominská barokní zahrada byla založena ve francouzském stylu r. 1751 na tzv. velkých náspech, na místě bývalého severního bastionu. Poslední úprava byla v roce 1949 podle projektu ing. arch. J. Buška. V době naší návštěvy bylo nepřístupná (asi svatba?)
26 fotek, červenec 2015, 35 zobrazení, 51 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, lidé, vesnice
ALB 1137
nenápadný evangelický kostel ve Chlebích u Nymburka není na okolním hřbitově pouze posledním místem významného rodáka, legionáře Václava Otty, praporčíka československých legií, je zajímavý také svojí nedostupností. Před časem jsem ho viděl otevřený pro nějaký soukromý pohřební obřad, tak se nehodilo nahlížet zvědavě dovnitř.

Náhoda tomu chtěla, že jsme potkali kamaráda z technické údržby obce, který měl k dispozici klíč. Umožnil nám cestu nahoru do věže, bohužel očekávaný výhled se nekonal, okna nebyla zrovna průhledná.
I tak ale díky za zážitek :-)
30 fotek, květen 2013 až listopad 2017, 61 zobrazení, 100 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, vesnice
ALB 1136
Převážně dušičkové příběhy byly pořízeny převážně na krásném, ale chátrajícím secesním evangelickém hřbitově v Bošíně. Je zde řada pomníků vedených jako národní památka, i když jejich stav tomu ani neodpovídá. Namátkou je zde třeba pochován podkoní ze zámku Loučeň pan Richard Fletscher s manželkou Margaret. On byl na přelomu 19.století trojnásobným vítězem Velké Pardubické ... a další dnes už zapomenutá jména
40 fotek a 3 videa, srpen až září, 172 zobrazení, 128 komentářů | dokumenty, práce, události
ALB 1135
Pohřbívání proudu (2) navazuje na album ALB 1108, kdy byla v květnu 2017 zahájena pokládka elektrické sítě ze sloupů pod zem. S napětím jsme sledovali další vývoj
http://bele.rajce.idnes.cz/Pohrbivani_proudu

Následně proběhlo zapojení, které mne zaskočilo tím, že mi změnou parametrů sítě nešla spustit cirkulárka. Prakticky se nerozeběhla, hned padaly pojistky – nápravu jsem pro jiné problémy trochu odkládal. To, na co jsme v celé ulici čekali přišlo až na konci srpna. Začalo odstraňování nadzemní sítě. Trnul jsem obavou, aby nepoškodili dům, ale také aby těžkou technikou neudělali hluboké rýhy v terénu po deštích, které se na potvoru rozpršely.

Celá akce proběhla ve třech fázích, které jsem nazval podle činností –
ČISTIČI, TRHAČI a NAKLÁDAČI.
Celé to proběhlo v řádu několika dnů, já si potom přidal čtvrtou fázi – NÁPRAVA NEDOSTATKŮ Jednak jsem musel opravit zapojení motoru a jednak dokončit venkovní elektrodomek, aby už byla tato část v souladu s domem. Obojí se k mojí spokojenosti podařilo :-)
60 fotek, loni na podzim, 147 zobrazení, 66 komentářů | cestování, dokumenty, kultura, lidé, umělecké
ALB 1134
Lukáš a jeho Korejská svatba - jenom krátký úvod tohoto zajímavého alba, ve kterém se chci podělit o výjimečnou událost.
Autorem fotek je můj nevlastní syn Lukáš, který se profiluje jako fotograf se specializací na svatební a event fotografii v dokumentárním stylu, a podle mého názoru to dělá dobře. Dělá to tak dobře, že byl pozván do jižní Koreje fotografovat svatbu, a toto je ochutnávka
LUKY BRAVO :-)
65 fotek, podzim, 108 zobrazení, 194 komentářů
ALB 1133
Ten den 24. Září byl celý ve znamení kubismu. Ani jsme to tak celé nečekali. Pečky ( http://bele.rajce.idnes.cz/EVANG_KIRK_PECKY ) jsme s odřenýma ušima prožili, naopak Libodřice nás uchvátili obsahem i formou provázení milé průvodkyně ( http://bele.rajce.idnes.cz/Jak_sedlak_Bauer_u_Gocara_ke_stesti_prisel ) Doporučení jet si prohlédnout ještě Mandelikův zámek v Ratboři bylo s velkým otazníkem, ale byla to VÝZVA. Jaké bylo štěstí, že jsme se nedali odradit, překonali podmínku zákusek za 120 Kč a mohli si prohlédnout i interiéry zámku

Snad jenom ohlédnutí do minulosti rodiny Mandeliků a jak se rodina dostala do Ratboře. Starý pán Bernard Mandelík (v rodném listu měl jméno Bernhard, které si poději změnil) převzal v sedmdesátých letech 19. století od své matky obchod s obilím v Kolíně. Svými odbornými znalostmi, pracovitostí, nevšední podnikavostí a solidním jednáním se jeho firma postupně stala jednou z nejznámějších v Čechách. Jeho velmi dobrá pověst a čestné jednání mu umožnily získat styky na vysoké úrovni, a v roce 1888 byl Terezou, baronkou z Birnic, majitelkou velkostatku a cukrovaru v Ratboři pověřen prokurou (plná moc při provozování firmy) cukrovaru a zároveň mu bylo pronajato ratbořké hospodářství. Pod jeho vedením dochází ke značnému rozvoji továrny na cukr (vybavení novými stroji, upevnění poměrů). Po smrti majitelky Bernard Mandelik v letech 1890-91 celý majetek koupil. Součástí majetku byla i původní tvrz, přestavěná v roce 1723 na zámeček

Bernard měl čtyři syny (Robert,Otto,Ernst a Erwin), všichni měli vysokoškolské vzdělání, a všichni byli úspěšní podnikatelé a šlechtitelé. Například Robert Mandelik v sobě dokonce spojoval vzdělání a schopnosti ekonomické i technické. Za první republiky byl členem bankovní rady ČSR, Prezidentem cukrovarnického kartelu, působil jako docent na technice v Brně atd. V cukrovarnictví uplatnil i své znalosti technické, byl autorem minimálně dvacítky patentovaných vynálezů a zlepšovacích návrhů. /pro zajímavost - jeho vnuk stavěl v roce 1989 Malešickou teplárnu/

Po smrti otce se rozhodli pánové Otto a Erwin postavit v Ratboři pro sebe nové sídlo a k jeho realizaci oslovili atelier Jana Kotěry. Ten na chvíli zapomněl propagovat kubismus a zvolil osvědčenou klasicistní kompozici se symetrickým průčelím, zakončeným kupolí nad centrálním vstupem. Zdobí ji dvojice Štursových pískovcových plastik Duch a Hmota. Vstupní síň v přízemí má eliptický půdorys, a do působivého sálu pod kupolí v patře se vystupuje dvěma postranními schodišti v rozlehlých halách po obou stranách, které jsou obloženy dřevem. Obě symetrická křídla pak v přízemí ukončují prosklené půlválcové rizality s kašnami. Co se týká kubistických prvků, tak s nimi pracoval velice vzácně.

Prostě vznikla nádherná pohodlná rezidence, která ale neměla to štěstí sloužit svému účelu. Za války rodina emigrovala, objekt byl sídlem gestapa. V letech 1947 - 1996 tu byla škola a poničený objekt byl vrácen dědicům majitele. V roce 1999 zámek koupil pan Michalis Dzikos, který velice citlivě a vkusně v letech 2000 – 2002 budovu opravil a přestavěl na hotel Chateau Kotěra. Původní prostory byly citlivě obnoveny podle dochovaných fotografií, interiéry doplnil o Kotěrův mobiliář a obdobně řešené práce z té doby ze svých sbírek. Pokoje doplnil o vestavěné koupelny, jež jsou záměrně odlišeny od původního stylu.Zadní rozlehlá terasa posloužila k vybudování restaurace a oranžerie v zahradě byla předělána na 9 venkovních apartmánů.

Z prohlídky jsme byli nadšeni, a snad nabídka fotopostřehů přiblíží nádhernou atmosféru :-)
65 fotek, 24.9.2017, 51 zobrazení, 79 komentářů
ALB 1132
ALBUM JE KOMPLETNĚ PO BOLESTECH NAHRÁNO, ALE NENÍ ASI V RAJČETI ULOŽENO, TAK HLÁŠKY NECHODÍ

Začátkem října 1910 uskutečnil statkář Adolf Bauer z Libodřice cestu na zámeček v Ratboři do rodiny Mandeliků. Důvod cesty byl prostý. Dne 6.října zemřel jeho dobrý známý kolínský velkoobchodník Bernhard Mandelik, který zámek v Ratboři koupil. S jeho syny se znal osobně velice dobře, byli všichni stejná věková skupina a slušelo se kondolenci přednést osobně. Setkání probíhalo velice uvolněně a došlo i na probírání osobních věcí, zejména v otázce bydlení. U Mandeliků tu po smrti starého pána bylo najednou málo místa pro čtyři bratry, u Bauerů zase byl záměr koupit pronajaté pozemky do vlastních rukou, a konečně vyslyšet připomínky manželky Emilie a dopřát dcerám Haně a Věře vlastní pokoj. Zkrátka v obou případech padlo jediné - postavit dům. Dávali k dobru různá jména, různé nápady, a nakonec zůstali u svých vrstevníků a u Mandeliků padlo jméno KOTĚRA a u Bauerů jméno GOČÁR. Obě rodiny chtěly mít něco výjimečného, něco moderního, něco šik

V tomto albu se budeme věnovat panu Bauerovi a jeho osudové volbě – rodinné vile v Libodřicích
Bauerova vila je posledním z Gočárových realizovaných kubistických návrhů a byla postavena v letech 1912-14. Poslední předchozí práce byl obchodní dům U Černé Matky Boží (1911-12), a to bylo Gočárovi pouhých 31 let. U Bauera byla inspirací barokní nebo klasicistická venkovská vila s mansardovou střechou. Unikátní uplatněný znak kubismu na budově jsou tři patrové polygonální rizality, kde jsou okna i dveře olemovány hvězdicovými ornamenty. Jeden známý z oboru, který Gočára moc nemusel, prohlásil, že rizalit je král vší té dekorativní veteše, kterou lidový projektant dokáže na dům navěsit, aby uspokojil infantilní přání. Já toto hodnocení nesdílím a naopak se mi na vile asi líbí nejvíc.

Gočár měl zřejmě s Bauerem docela rušné chvilky. V projektu třeba bylo, že první patro bude sloužit jako ložnice rodiny. Jenže Bauer byl požitkář a praktický člověk, tak si prosadil ložnici v přízemí s tajným vstupem přímo do koupelny. Blízko měl také na záchod i do kuchyně, prostě chtěl v tom domě pohodlně žít. Také ho štvalo, že na krásnou jižní terasu se mohl pouze koukat z oken haly, tak tam nechal osadit dveře a bylo. Další problematická oblast byl nábytek. Ten panu Gočárovi opravdu nešel, a než mít tedy dekorativní nepoužitelnou parádu, tak zvolil praktický vestavěný nábytek. Pro současnost je smůla v tom, že z původního vybavení zůstalo málo, a nebyly ani fotografie, podle kterých by se dala udělat replika. Návrh oplocení a kovových vrat zůstal také na papíře, dům zůstal ve volném prostoru velkostatku až do roku 2009, kdy se vše podle dokumentace dokončilo.

Osud nebyl dobře nakloněn. Bauerova rodina ve vile pobývala do roku 1929, kdy statkář zemřel na to, čím se hlavně živil, na cukrovku. Bylo mu 50 let. Manželka Emílie se později znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovaly do Prahy. Za protektorátu byla Bauerova vila jako židovský majetek zabavena a Bauerova rodina zahynula během holocaustu. Dům se roku 1941 dostal pod německou hospodářskou správu a v roce 1945 vila připadla obci. Možná nakonec bylo velké štěstí, že zde bylo zřízeno sídlo místního národního výboru a po roce 1948 i byt místního tajemníka KSČ. Obecní knihovna měla archiv v koupelně, tak nedošlo k jejímu poškození a kadeřnictví byla asi jediná činnost, která trochu dům decimovala. Po roce 1989 stavba bez patřičné údržby rychle chátrala a obec nakonec udělala jedinou rozumnou věc, kdy v roce 2002 dům prodala Nadaci českého kubismu. Po rozsáhlé rekonstrukci byla vila v červnu 2008 otevřena pro veřejnost. Umístěné expozice jsou věnovány kubistické tvorbě, je zde mimo jiné největší sbírka kubistické keramiky na světě, dlouhodobě zapůjčená od soukromého sběratele.
Prostě všechno je dobré vidět na vlastní oči a poslechnout si k tomu krásné a zasvěcené povídání od milé průvodkyně :-)
35 fotek, 24.9.2017, 101 zobrazení, 179 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
ALB 1131
EVANG KIRK PEČKY (název jsem našel v cizojazyčném lexikonu a líbil se mi). Pečky, Česká republika a potažmo celý svět má užitek z toho, že se do Peček přiženil historik umění Dr.Miloslav Vlk. Objevil zde dosud neznámou a unikátní kubistickou stavbu evangelického kostela Stavba je světovým unikátem díky kubistickému interiéru ve všech detailech, tedy dodnes zachovaného a unikátního zařízení kostela, k němuž patří kazatelna, lavice, varhanní skříň, lustry i stůl Páně zvaný menza. Stavělo se podle projektu mladého architekta Oldřicha Lisky z Hradce Králové, a postupně zde vznikl evangelický komplex kostela s přednáškovou síní, zvonicí a farou

Záměr byl postavit kostel k 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, pozoruhodná je pomoc krajanů ve Spojených státech amerických. Ti přispěli na tu dobu obrovskou částkou 5 tisíc dolarů, ale v těžkých dobách první světové války došlo ke zdržení a stavba byla dokončena až 16. května 1918. Ojedinělost kostela v Pečkách spočívá v tom, že je zde naprosto celý interiér, protože jinak kubismus byl věnován pouze světskému prostředí a hlavně bytové architektuře, sochám obrazům a užitému umění. Ještě rarita, kostel měl komín a byl vytápěný

Kostel byl v roce 1998 prohlášen za kulturní památku, jeho fotografie obletěly celý svět díky zařazení do výstavy Český architektonický kubismus, která proběhla od prosince 2006 do března 2007 v Praze, poté v Drážďanech, v Berlíně, Záhřebu a v dalších světových metropolích. Celý tento výsledek je práce pana Dr.Vlka, který se ji snaží dostat do širšího povědomí, na její záchranu založil spolek Kubistin.

Interiér běžně není pro veřejnost otevřen, jsou zde pouze komentované zasvěcené přednášky objednávané předem. Bohužel současná situace je taková, že současné vedení kostela (farářka i kurátor) zásluhy pana Dr. Vlka popírá a dělá všemožné naschvály, aby mu jeho práci zošklivilo. Byli jsme i svědky nechutného zacházení, ale nakonec k prohlídce došlo. O to víc jsme vděčni za zpřístupnění této památky, které se už možná dalším zájemcům pro vyhrocenou situaci ve vztazích nepovede.

DĚKUJEME :-)
50 fotek, léto, 91 zobrazení, 162 komentářů | klasická-fotografie, kultura, města, události
ALB 1130
Při cestě domů jsme měli malou zastávku v Trutnově. Spousta lidí si ho plete s Turnovem a ani já nejsem výjimka. Asi proto jsme tu zastávku vykonali. Trutnov (německy Trautenau) podle jedné verze založil město pán z Trautenbergu, podle jiné rytíř Trut, když svedli vítězný souboj se zde sídlícím drakem. Na paměť mýtické události se ve městě každoročně v květnu konají slavnosti draka a na radnici někdo přidělal plechovou příšeru. Trutnov je rozlohou 13.největší město v ČR, má přes 600 názvů ulic. Řeka Úpa v něm protéká v délce 16 km. Její převýšení na území města činí 100 metrů a přes řeku vede 19 mostů, 4 lávky a 7 jezů

Měli jsme velké štěstí, protože skutečně velkolepě pojali organizátoři letošní ročník venkovní výstavy Sochy ve městě. Do Trutnova museli dopravit víc než 10 tun materiálu. Největší instalací v historii akce je jedenáct metrů vysoká a šest tun vážící *Rozhledna* Čestmíra Sušky, kterou dva jeřáby zaparkovaly na Krakonošově náměstí. Na vrchol věže vede 63 točitých schodů, a tam se muselo vylézt. Ta příležitost se už nebude opakovat :-)

Bývalý člen skupiny Tvrdohlaví Čestmír Suška do Trutnova přivezl jeden ze svých nejúspěšnějších uměleckých projektů. Kovová konstrukce s perforovaným ornamentem představuje jako vždy spojení industriální brutality s křehkostí.

Čestmír Suška má do 13.října 2017 moc hezkou výstavu ve známé galerii Via Art v Resslově, kousek nad tančícím domem.
50 fotek, červenec 2011 až srpen 2017, 112 zobrazení, 87 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1129
Když se v Miletíně narodil roku 1811 u Erbenů Karel Jaromír, k českému buditeli měl ještě hodně daleko. Jeho otec byl cukrář a roku 1820 zde založil svoji živnost – cukrárnu. Aby lépe zajistil rodinu, vymýšlel nové receptury a moc se to nedařilo. Pak přišel spásný nápad. Všiml si, jak lidé nosí do kostela sebou modlitební knížky. Upekl dva perníky, vymyslel nápaditou sladkou spojovačku, vršek polil cukrovou polevou do které zasadil mandličky do tvaru kříže, a úspěch byl na světě. Možná malý Karlík se jich něco namazal, a možná byly i cestou k úhradě jeho právnických studií.

V Miletíně je i pomník KJE na místě bývalé radnice. Nebýt spolužáka Erbena jménem Jan Nepomuk Lhota, který ho přesvědčil, aby psal česky, tak tam pomník dnes nestál. Prostě cestou na výlet do Rtyně v Podkrkonoší nešlo jinak, než se ve vyhlášené Erbenově cukrárně zastavit a Miletínské modlitbičky si zde zakoupit. Bylo vidět, že se jednak šetří a jednak podle LIDLU odstranili křížek – jedna mandlička stačí :-)

Ve Rtyni jsme byli v pronajaté chaloupce a podnikali cesty do krásného okolí :-)
70 fotek a 1 video, únor 2012 až září 2017, 149 zobrazení, 135 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1128
Druhým cílem výletu byla Pravčická brána se Sokolím hnízdem, to bylo pro SOKOL jako stvořeno na míru. V zásadě se lze k Pravčické bráně dostat dvěma přístupovými cestami, ALE obě lze absolvovat pouze pěšky. Obě mají červenpu turistickou značku. Kratší, ale zato náročnější z nich, vede po z obce Hřensko. Po krátké cestě po silnici odbočuje u křižovatky Tři prameny, odkud lesní cestou 2 kilometry stoupá Dlouhým dolem až k bráně.
Delší Gabrielina stezka začíná v asi 2 kilometry vzdálené obci Mezní Louka a pokračuje úpatím Křídelních stěn. Tato druhá varianta je méně náročná díky mírnějšímu stoupání, její délka je asi 6,5 km. Byla to naše varianta, protože na Mezní Louku jsme dojeli autobusem se záměrem se tu naobědvat. Takovou neochotu a neprofesionalitu jsme nezažili už hodně dlouho. Možná jsme měli začít mluvit německy :-(

Pravčická brána (německy Prebischtor)je Národní přírodní památka, a je to největší pískovcová skalní brána v Evropě. Má rozpětí 26,5 metrů a výšku 16 metrů. Přidal jsem do alba ještě archivní záběr z roku 1866, kdy se jí česky říkalo ještě Přebíčská brána a byla zde jen bouda přilepená ke skále jako výčep a nocležna. Zámeček Sokolí hnízdo začal stavět v roce 1881 kníže Edmund Clary-Aldringen, za rok byla hotova a od roku 1882 se začalo poprvé vybírat vstupné. Dnes je další vstupné za hlavním vstupným a opravdu jeden neví, jak je to všechno možné.
Ubohý kapitalismus s nelidskou tváří :-(

Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala - škoda, zaslouží si to
50 fotek a 1 video, 9.9.2017, 109 zobrazení, 73 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1127
Když se SOKOL rozletí, tak začne třeba prohlídkou zámku. Bylo to v sobotu 9.9.- datum vhodný pro řadu svateb. Naše svatba byla se zámkem v Děčíně, hned nad soutokem Labe a Ploučnice. Jeho historie sahá až do 10. století , kdy si tu vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko na kontrolu lodí plujících po Labi. Později se to změnilo na hrad a nakonec rod z Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového.

Stát zde zřídil ze zámku kasárna, a tak se tu střídala vojska československé armády, německé armády, znovu československé armády a skončilo to sovětskou armádou. Přítomnost vojska skončila rokem 1991 a zřejmě to bylo na stavu objektu dost vidět, nyní probíhá náročná rekonstrukce. To všechno se stalo než jsme sem přišli my, a nádhernou přístupovou cestou vytesanou ve skále s dobrým jménem Dlouhá jízda a ohraničenou z obou stran vysokými zdmi se dostali až na objednanou prohlídku.

Škoda, že je zakázáno v interiéru fotografovat. Nechápu důvody, když tam není nic původního, ale možná je to z důvodu, aby někdo nepoznal věci, které mu doma chybí :-)
TIÉBÉLÉ 19
40 fotek, únor až srpen, 216 zobrazení, 82 komentářů | vesnice, zábava
ALB 1126
.... náznak fotograficky lákavé exotiky lze najít i v ZOO :-)
42 fotek, 17.8.2017, 81 zobrazení, 94 komentářů | zábava, zvířata
ALB 1125
cestou na výlet do Podkrkonoší jsme si trochu vytěžili čas před ubytováním, nikd\y jsem tu nebyl, i když to mám relativně za humny :-)
50 fotek, 25.7.2017, 141 zobrazení, 109 komentářů | dokumenty, zábava
ALB 1124
V bývalém vojenském prostoru MILOVICE a z bývalých kasáren sovětské okupační armády pro 2.500 vojáků vzniklo unikátní centrum zábavy a poznání – MIRÁKULUM.
Mám to roky za humny a něco mi stále odrazovalo k návštěvě. Rozhodla to vnučka, které jsme vytvářeli program na prázdniny, a opravdu jsem žasli, byl to opravdu zázrak. Perfektní sportovní vyžití pro všechny, dobré kulinářské zázemí, rozumné ceny a kdo chtěl, mohl se jít podívat na naučnou stezku nebo okukovat pratura nebo divoké koně
Doporučuji všem k návštěvě :-)

POZN.:
Na naučné stezce se třeba dozvíte, že příroda kolem Milovic díky letité vojenské přítomnosti je přírodní unikát. Výcvikový prostor byl založen roku 1904, kdy rakouská armáda zabrala 3465 ha půdy, aby zde vytvořila cvičiště pro velká polní cvičení, byla zde i střelnice. O rok později bylo ve zdejším táboře už 2000 osob. Jak šel čas, tak se vojska střídala, ale zdejší půda nikdy nepoznala pesticidy, herbicidy ani umělá hnojiva, se kterými si sama nedokáže poradit. Paradoxně je zde zachováno velmi hodnotné životní prostředí, téměř netknuté lidskou činností, a dokonce i těžká pásová technika tomu prospívala. Několik let zde probíhalo náročné čištění od nevybuchlé munice, které již bylo skončeno. Zajímavostí je, že největší množství nalezených výbušnin pocházelo z výbavy Československé lidové armády a Wehrmachtu.
46 fotek, 22.7.2017, 94 zobrazení, 70 komentářů | architektura, dokumenty, města
ALB 1123
Zámek Křinec jsem znal důvěrně po dobu 4 roků základní školy do roku 1964, kdy jsem školu opustil. později byl pro technické ohrožení uzavřen. V rámci modernizace učeben se zotiž vybourali příčky a některé byly i nosné. Nebudu do toho tahat politiku, způsobené chyby se nyní musí složitě odstraňovat.
Zámek nechal postavit v raně barokním stylu v roce 1649 italský hrabě August Pavel z Morzína. Za návrhy zámku stojí zřejmě proslulý stavitel Carlo Lurag, kterému se připisují mimo jiné i kostel sv. Ignáce v Praze, zámek Humprecht a řada dalších zámků a staveb. V té době stavěl Carlo Lurag uzámek v Náchodě, tak to musel dostat velké všimné, aby začal i v Křinci. Podle dokladů stavba trvala 10 let.

Průvodce dopodrobna umí popsat vývoj majitelů, za zmínku stojí rok 1808, kdy panství kupuje frankfurtský bankéř Simon Moric Bethmann, který byl později povýšen na barona. V majetku Bethmanů byl zámek do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů konfiskován.V roce 1949 je zde zřízena škola. Tím to pro mne začalo i skončilo :-)

Aktuální návrat na místo činu byl pro mne překvapením nejen průvodcem v roli anděla. Nebylo to ani mobiliářem a kostýmy, skoro nic není původní a kostýmy jsou divadlkní, Zázrakem pro mne byly zachovalé unikátní modré rokokové salonky s úžasnou štukovou výzdobou. To je přepych, který mi zůstal utajen.

Současný majitel pan Harapes vrací zámku slávu, a snad v příštím roce bude dokončena i nová fasáda, tak mu držím palce :-)
56 fotek, léto, 95 zobrazení, 122 komentářů | architektura, cestování, kultura, města
ALB 1122
SOBOTKA má historické jádro, které je městskou památkovou zónou. Roku 1957 byla založena tradice Šrámkovy Sobotky jako národního festivalu českého jazyka a literatury. Vyvinul se z původních setkání zaměřených na Šrámkovu tvorbu a od roku 1961 se přeměnil v týdenní seminář o mateřštině, vždy s nějakým nosným ústředním tématem. V roce 2017 to bylo ve dnech 1.- 8.července, a my jako z udělání jsme se úplně na konci festivalu stali jeho účastníky. Bylo to jednoduché, stačilo jen vstoupit na zahradu Šrámkova domu.

Nebyli jsme tam dlouho, krásných míst na podívání je tu mnoho. Také se nedá pominout ochutnávka vyhlášené cukrářské speciality, kterou je Miletínská modlitbička. Pokud se ale někdo chystá být opravdu světový, tak navštíví zrenovovaný objekt italského sochaře Claudia Parmiggianiho. Dílo, jehož další části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii.

Skulptura byla odhalena roku 1991 a je nazývána Dům pod půlměsícem. Vypadala zdáli trochu jako veřejný záchodek, ale snad to tam nyní nikdo ani nezkusí. Po stržení původní zchátralé skulptury bylo místo upraveno, vytvořeny posílené základy a ze sedmi tisíc lícových pálených cihel – jen mnohem kvalitnějších než ty původní – byl celý objekt vystavěn znovu.

Autor nutí k cestování – zbývající tři části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii. Toto dílo nelze nikdy uvidět celé najednou. Jeho smysl viděl Parmiggiani v pouti v prostoru a čase, kterou je třeba podniknout ke všem čtyřem stavbám. Čtyři architektonicky pojaté objekty z neomítnutých cihel jsou koncipovány do čtyř světových stran:

První část, která představuje sever, byla postavena roku 1975 v Collebeatu v Itálii a pojmenována Clavis – Klíč, druhá nese název La grande Pietra – Balvan, vznikla v roce 1983 v Egyptě a symbolizuje jih. Pomyslným západem a zároveň třetí plastikou v pořadí byla La Torre – Věž, která stojí od roku 1989 u zámku Saint-Géry u Albi ve Francii. Sobotecká skulptura Casa sotto la luna – Dům pod půlměsícem představuje východ a celé dílo uzavírá. Kdo dosud nepochopil, tak Dům pod půlměsícem představuje HUMPRECHT.

Sobotka se díky němu stala součástí umělcova mystického prostoru, který nelze nahlédnout jako celek – člověk, který se s ním chce seznámit, se musí stát poutníkem, jednotlivá místa navštívit a přijmout jejich tajemství. K tomu ostatně vyzývá i nápis na vršku sobotecké skulptury – SIATE MISTERIOSI – Buďte tajemní
…. A to jsme ihned byli :-)
35 fotek, letos v červenci, 355 zobrazení, 98 komentářů | architektura, cestování, zábava
ALB 1121
Ten den bylo od rána krásně a vše bylo jako stvořeno na bezva výlet. Zvolili jsme za svůj cíl prohlídku hradu Kost, jen jsme zapomněli na bolestnou souvislost, že byla sobota, a že tento podobný nápad mělo dalších asi několik set lidí. Už při příjezdu k hradu jsme viděli nemožně obležené hradby, fronty na vstup a všechna parkovací místa byla obsazena. Nešlo nechat ani auto u cesty, zaparkováno bylo možná až za několik kilometrů. Jediné moudré rozhodnutí bylo se na Kost vykašlat a zkusit blízký Humprecht a Sobotku

Opustili jsme tedy údolí Plakánku a vydaly se na čedičový kopec Palánek, kde stojí již z dálek viditelný elipsovitý lovecký zámek Humprecht. Měli jsme štěstí, že jsme přišli na začátek prohlídky, bylo tu i málo lidí. Jen mi mrzelo, že byl údajně zákaz fotografování v interieru, tak těch několik vnitřních fotek jsem doslova kradl. Zámek byl postaven jako parafráze Galatské věže v Cařihradu Italem Carlo Luragem v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Ten jej zamýšlel jako dar své italské manželce, pro kterou ale Čechy byly studenou zemí a tak zde nebyla ani jeden den. Tak se stalo, že zámek nese jméno po svém majiteli a jeho největší zajímavostí je zcela určitě 16 metrů vysoký sál s jedinečnou akustikou a 6-8vteřinovou několikanásobnou ozvěnou. Carlo Lurago postavil také zámek v Křinci, kam jsem chodil na základní školu

Humprecht roku 1678 vyhořel – opravou byl pověřen F. Ceresola. Při opravě (1678-81) byl navýšen o patro, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy. Základ zpevnily kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže r. 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku a přízemí bylo zesíleno obezděním. Další opravy byly roku 1829 a 1937-38. Při první pozemkové reformě roku 1926 připadl městu Sobotka a od r. 1958 je zde muzeum.
52 fotek, 3.8.2017, 365 zobrazení, 355 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, zábava
ALB 1120
Když Eva Skláďa řekne, že se má jít na výstavu než skončí, tak jsme tak učinili :-)
Ten den právě končila http://sklada.rajce.idnes.cz/Sylfidy_u_Prastanku

Trochu nám k tomu pomohlo, že právě ve čtvrtek byl v Praze odpoledne náš BD (Beauty Day), rozuměj kadeřník a prédikura, tak jsme se vydali do Prahy už odpoledne. Doma azuro, ale cestou jsme si uvědomili, že má v Praze pršet a my jsme byli bez deštníků.
Na končící výstavu v atriu budov Národního divadla jsme dorazili s prvním deštíkem, zažili pár veselých příhod a v plném již dešti vyrazili na náš Vyšehrad. Bál jsem se, že se fotky v mokrém foťáku rozpustí, tak jsem hned udělal albíčko :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter