Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

250 fotek a 11 videí, 13.5.2018, 371 zobrazení, 25 komentářů
ALB 1193
V sobotu 12.5.2018 byly skvěle zrealizovány oslavy Staročeských májů v Hrubém Jeseníku, tentokrát ve stylu tzv. RETRO. Torto spočívalo v souběhu mladých svobodných družišek a životem osvědčených žen, které si zavzpomínaly na dobu, kdy takto byly ony středem pozornosti. Aby se dalo na první pohled poznat kdo je kdo, tak svobodné měly májku a nesvobodné věneček :-)

Slavnosti mají letos výročí 60 let nepřerušení tohoto zvyku, tak asi i proto bylo toto uspořádání tak velkolepé.
Fajn lidé, výborná organizace, výborná muzika a skvělé počasí. Co si přát víc? Snad jenom to, aby se v tomto krásném díle mohlo i dále pokračovat.

Ještě osobní poznámka, fotek je víc než mám ve zvyku, ale jsou určeny účinkujícím. Plná verze vč nepublikovaných fotek bude zájemcům k dispozici u královny

Zévěrem ještě děkuji za pozvání :-)
26 fotek, říjen 2008 až březen 2018, 61 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1192
Album (8) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko
Na okraji města Luxembourg byl od nepaměti vrch Kirchberg a nad městem se tyčila pevnost Fort Thüngen, nebo spíše se už tyčily jen její trosky. Od roku 1995 se vedení města rozhodovalo kde a jaké vystavět sídlo pro exponáty moderního umění. Volba nakonec paddle na toto místo a zase se rozhodovalo, zda pevnost využít nebo ji zbořit a postavit něco zcela nového. Bylo to těžké rozhodování, čas tlačil a blízko se začala stavět budova Philharmonie

Rozhodnutí bylo moudré, na torzu pevnosti byla citlivě zasazena budova Musée d’Art Moderne Grand-Duc Jean, krátce MUDAM. Určení vystavovacího prostoru je rozličné jako je malba, kresba, grafika, fotografie, multimedia, móda až po návrhy architektů

Konečná cena stavby byla 88 milionů EUR a autor projektu- čínsko-americký architekt IEOH MING PEI - ji mohl dne 1. července 2006 otevřít. Lidově je take nazývána Pei Muzeum (to je pro ty, kteří by ji chtěli take navštívit a ptali se místních). V prvním roce po otevření zde bylo 115 000 platících návštěvníků, při naší návštěvě už to taková síla nebyla
33 fotek, říjen 2008 až březen 2018, 56 zobrazení, 30 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1191
Album (7) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko
Na okraji města Luxembourg byl od nepaměti vrch Kirchberg. Vzniklo zde trojúhelníkové náměstí Evropy, obklopené pro mne zcela nevzhlednými budovami úřadů EU. Jakoby jejich architekt přímo vyjádřil jejich nepřátelství k obyčejným lidem. To je ale jen můj pocit, jak na mne ta neosobní hradba skla a betonu působí

Ten volný prostor inspiroval architekta k vytvoření místa zapomnění na toto nepříjemné obležení prostřednictvím stromů a hudby. Z mého pohledu se to podařilo na výbornou. Výše uvedený architekt se jmenoval Christian de Portzamparc a postavil zde koncertní halu Philharmonie Luxembourg, která má kapacitu 1500 míst. Iluzi stromů zde vytváří 823 sloupů z bílé oceli, místo samo není rušeno i díky podzemním garážím.

Philharmonie byla slavnostně otevřena dne 26.června 2005 u příležitosti končícího předsednictví Lucemburska v Radě EU. Slavnost trvala 8 dnů a představila 750 hudebních uskupení více jak 15000 návštěvníků. V současnosti je uváděno až 400 představení ročně, a Philharmonie je jednou z hlavních koncertních hal Evropy.
Zaslouženě :-)
40 fotek, říjen 2008 až březen 2018, 62 zobrazení, 41 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1190
Album (6) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko
Je snad nepsaným pravidlem uskutečnit návštěvu místo posledního odpočinku slavného Jana Lucemburského, desátého českého krále, hraběte lucemburského a dočasně v letech 1310–1335 i titulárního polského krále. Zhruba ve věku čtyřiceti let dostal během křížové výpravy do Litvy zánět oka, což mělo z následek jeho oslepnutí. Bylo obdivuhodné, že vlastně posledních 10 let pokračoval ve svých intenzivních diplomatických misích po Evropě, kterými mimo jiné připravil svému synovi, Karlu IV., cestu k říšské koruně. Důmyslnou rodovou politikou ustálil území většiny evropských států, čímž zakončil středověké období proměnlivých a často se měnících hranic. Vyjednal připojení Chebska, Horní Lužice a větší části Slezska k Českým zemím, dohodl se s Habsburky o statutu Moravského markrabství coby součásti České koruny, a přesto je v českých dějinách vzpomínán spíše jen jako otec Karla IV., a nepatří mezi nejoblíbenější panovníky. Na vině mohou být jeho roztržky s českou a moravskou šlechtou, vyčítaná záliba v turnajích a časté a dlouhé diplomatické cesty do zahraničí, kvůli kterým se mu začalo přezdívat Král cizinec.

Jan Lucemburský (1296-1346) má přízvisko Slepý král či Jan I. Slepý (něm. Johann der Blinde, fr. Jean l’Aveugle, v jeho mateřštině pak Jang de Blennen). Zemřel roku 1346 v bitvě u Kresčaku se slavnými slovy: “Toho Bohdá nebude, by král český z boje utíkal.” Vždycky mi vrtalo hlavou, jak to řekl, když česky neuměl

Jeho ostatky jsou uloženy v kryptě katedrály Notre-Dame, a tímto místem jsme naši návštěvu Luxembourgu začínali. Římskokatolická katedrála byla založena v roce 1613 původně jako jezuitský kostel. Je zajímavé, že věže pocházejí až z 20. století.
50 fotek, říjen 2008 až březen 2018, 62 zobrazení, 33 komentářů
ALB 1189
Album (5) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko

Bývá slušnost se s krásným místem důstojně rozloučit
25 fotek, květen 2013 až březen 2018, 52 zobrazení, 25 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1188
Album (4) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko – Centre Pompidou-Metz
Když jsem v říjnu 2008 odjížděl do této oblasti, tak jsem spoustu věcí nevěděl. Jednou takovou neznámou bylo Centre Georges Pompidou v Paříži. Sice jsem o této budově povrchně slyšel, ale měl jsem to spíše za politickou aktivitu podle jména prezidenta než za aktivitu kulturní. Prostě Neználek. Při odjezdu z Mét jsem viděl návrh budovy, která se k tomu objektu hlásila a byla velice zajímavá. Tečka.

V listopadu 2008 jsem jel na několik dnů do Paříže, kde jsem si svoje znalosti srovnal. Když o 5 roků později Vláďa plánoval cestu do Mét, tak jsem ho písemně požádal, jestli je možné tuto stavbu navštívit - otevřena byla již v roce 2010. Z odpovědi jsem se potěšil – byla plánovaná jako překvapení, tak abych o tom pomlčel.

Překvapení to bylo opravdové – seznámil jsem se s dílem japonského architekta SHIGERU BAN a to nejen v této stavbě. Je asi jediný známý architekt, který se staral o sociální architekturu dlouho předtím, než se slova trvalá udržitelnost stala hitem. Začal experimentovat s ekologicky přijatelnými stavebními materiály jako jsou kartonové trubky a papír. Jeho pozoruhodné stavby často mají sloužit jen jako provizorní bydlení pro lidi, kteří přišli o všechno při katastrofách, například na Haiti, ve Rwandě a v Japonsku. Tyto stavby často přetrvávají jako milovaná součást krajiny ještě dlouho potom, co splnily svůj původní účel. Začátky nebyly jedboduché. Když s tím začal poprvé v Africe, myslel si, že je jednochuchá montáž na základě obrázkového návodu postačující. K překvapení všech se zázrak nekonal. Domorodci papírové trubky spálili, výztuže dali do sběru a čekali na další zásilku. Případný zájemce si rád poslechne jeho přednášku
SHIGERU BAN https://www.ted.com/talks/shigeru_ban_emergency_shelters_made_from_paper?language=cs#t-195468

Stavba Centre Pompidou-Metz byla zahájena v listopadu roku 2006 a muzeum bylo slavnostně otevřeno v květnu 2010 tehdejším prezidentem Nicolasem Sarkozym. Budova byla inspirována čínským tkaným slámovým kloboukem, který architekt Shigeru Ban našel v Paříži, a díky tomu byl vítězem mezinárodní soutěže, která se konala v roce 2003.

Jako každý správný tvůrce vložil do díla několik symbolů. Prvním je výška budovy, která ke špici je přesně 77 metrů. Odvolává se tím na rok otevření original Centre Pompidou v Paříži v roce 1977. Další jsou tři vložené výstavní tubusy 100 × 15 metrů, z nichž každý má svůj nádherný výhled na katedrálu, na železniční stanici a na veřejné zahrady. Je tak posíleno vizuální spojení s historickým centrem města. Park Les Jardins des Arts slouží jako nárazník mezi starým a novým okolím, a jeho prostor sám vytváří pokračující program rekreačních aktivit, jako jsou letní koncerty nebo bruslení na kanálech v zimě.

Šestihranný tkaný klobouk je i studie tradiční japonské architektury - velcí strážci převisů střech a jejich tekuté siluety. Koho zajímají moderní technologie, tak si zde přijde na své. Vysoké procento použitých nanotechnologií brání nejen tvorbě lišejníků a plísní, ale i zachovává vlastnosti použitých barev. Rámová konstrukce je pokrytá průsvitnou teflonovou skleněnou textilní střechou pokrývající plochu 8 000 čtverečních metrů, která dovoluje přirozené světlo skrz a zakrývání konstrukce velkými lehkými dřevěnými trámy Membrána pod střechou uzavírá prostor, kterým proudí filtrovaný vzduch chladnější než venkovní teplota v létě, teplejší než zimní venkovní teplota. Přímý systém obnovy energie zajišťují ekologické systémy ukryté v zemi, které zajišťují bezpečné uložení expozice.

Muzeum se po svém otevření stalo jedním z nejnavštěvovanějších kulturních zařízení ve Francii (kromě Paříže) a poskytuje největší výstavní plochu mimo Paříž. Bylo pro nás uzavřené, a dalo trochu práce se poprat s překážkami od nepřístupných zaměstnanců, ale já byl nakonec spokojen na výtečnou :-)
40 fotek a 1 video, říjen 2008 až březen 2018, 64 zobrazení, 58 komentářů | cestování, lidé, města, zábava
ALB 1187
Album (3) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko – Cathedral Saint-Etienne de Metz
Katolická katedrála Saint-Etienne je jedna z deseti nejnavštěvovanějších katedrál ve Francii a je známá jako "lucerna dobrého Boha“. Když to člověk čte před návštěvou toho místa, tak tuto větu snadno přejde jako nevýznamnou. Na místě ale každý pochopí proč. Jsou zde největší gotická okna v Evropě se skleněnou plochou téměř 6500 m2. Když jeden z architektů katedrály Pierre Perrat (1340-1400) provedl stavbu své klenby ve výšce čtyřicet jedna metrů nad zemí v lodi, tak oslavil sv. Štěpána jednou z nejvyšších katedrál ve Francii. Stavba bude trvat tři století a skončí okolo roku 1525 .

Na začátku pátého století je sv. Štěpán populární a na místě zdejší katedrály byla jeho svatyně, která jako jediná nebyla dne 7. dubna 451 Attilovými vojsky zničena. Hovořilo se o zázraku. Mety jako sídlo biskupa zde vystavělo za finanční pomoci císařů Othona I a Othona II . novou basiliku, která byla vysvěcena 27. června 1040. Je zajímavé poznamenat, že současná katedrála je téměř dokonale umístěna na ottonské budově a slučuje původní dva kostely.
Jednou z linek spojujících Méty s českými zeměmi bylo vyhlášení Zlaté buly Karla IV. v roce 1356 právě v Métách v této katedrále, a hned jsem měl to místo raději. Když si potom člověk čte o všech změnách, vlivech politiky i náboženství promítaných do této stavby, tak se divím, že to stojí jak to stojí. Za zmínku stojí také rozměry stavby

• Zastavěná plocha: 3 500 m 2
• Maximální vnější délka: 136 m
• Šířka západní fasády: 33,0 m
• Výška centrální lodi: 41,41 m
• Výška hlavní věže: 69,00 m
• Výška věže Mutte (zvonice): 88,00 m ( 93,00 m s vrcholem)
• Okna z vitráží: 6 496 m 2
• Průměr okna západní růžice : 11,25 m

Věž Mutte sloužila až do konce 14. století jako městská zvonice se zvonem Saint-Eucaire, který sloužil u různých lidových příležitostí. Tento zvonek byl později přenesen do dřevěné zvonice opřenou o katedrálu. V červenci 1478 byla dřevěná věž zničena a byla provedena výstavba kamenné věže - dokončeno v říjnu 1481. Mutte zazvonil pouze v případě nepřátelských útoků, požárů a skvělých svátků, naposledy létě 26. června 2015. Bohužel jsme tam byli o měsíc dříve

Třešničkou na dortu byla pro mne skutečnost, že zde byly vitráže rekonstruované Marcem Chagallem a Roggerem Bissierem. Chagall zde na díle spolupracoval v letech 1958 až 1968 s mistry skla Charles Marcq a Brigitte Simon. Znal jsem jeho dílo jen z obrazů, a byl jsem zvědav na zpracování v kostele. Bohužel část toho byla nepřístupná, nebo nedohlédnutelná pro vzdálenost a světelné podmínky. Také k tomu chyběl zasvěcený výklad, ale mistra jsem tam poznal. Smůla při cestě v říjnu roku 2008 byla v tom, že v noci 10. srpna 2008 někdo rozbil vitrážové okno Marc Chagall EVA z roku 1963 a opatřená byla nepříjemná – zakryto překližkou.
I přes tato úskalí zde Chagall obdivuhodně podává svůj biblický a snový svět. Jeho práce s velkou svobodou zahrnuje všechny prostředky rytiny a malby na skle. Použité barvy, nadpřirozená modrá, kosmická zeleň, mystická červená a nebeská žlutá obdivuhodně slouží oknům a obklopují vše. Možná, že je dobré si zachovat ono nevyslovené tajemno jeho tvorby a prožít si ho každý po svém :-)
50 fotek, říjen 2008 až březen 2018, 91 zobrazení, 121 komentářů | cestování, lidé, města, zábava
ALB 1186
Album (2) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko – město METZ
Občas se vyplatí navštívit stejná místa s odstupem času. To se plně potvrdilo u města Metz. Největší důvod pro moji návštěvu v roce 2008 bylo vidět na vlastní oči jednu z největších gotických staveb na světě, Saint-Étienne - katedrálu sv. Štěpána ze 13. a 14. Století. Přiznávám, že mi až tak nešlo o vlastní objekt, jako vidět obrovské a barevné vitráže rekostruované Marcem Chagallem a Roggerem Bissierem. To byl pro mne magnet číslo jedna, který se naplnil.
V roce druhé návštěvy 2013 byla katedra opravována a značně znepřístupněna, tak jsem zhotovil spíše foto z kamenné výzdoby. Naopak v roce 2010 zde bylo otevřeno slibované kulturní centrum a muzeum Centre Pompidou- pobočka Metz, tak se mi při druhé návštěvě splnil sen vidět i tuto jedinečnost. Obě události jsou natolik pro mne významné, že jsem si je dopřál v samostatných albech. Ještě pár slov k městu samotnému
Mety jsou hlavní město departementu Moselle a leží na soutoku řek Mosela a Seille. Zřejmě od nepaměti toto místo oplývalo bohatstvím a vysokým počtem obyvatel, dokonce zde žilo vice lidí jak v Lutetii - dnešní Paříži. Bohatství přitahuje I jiné činy, a tak dne 7. dubna 451 bylo město vypleněno Attilovými vojsky. NIcméně na počátku středověku zůstávaly Mety dlouhou dobu svobodnou městskou republikou v rámci Svaté říše římské.

Mety se staly také sídlem Metského biskupství, což mělo za následek rychlý vzestup počtu náboženských staveb. V pozdním středověku měly Mety okolo 30 000 obyvatel a byly tak jedním z největších měst německé říše. Roku 1552 se francouzský král Jindřich II. stal suverénním knížetem tří biskupských měst (Trois-Évchés) METZ, TOUL a VERDUN. Tehdy se Mety přeměnily na posádkové město a získaly významné místo v rámci francouzského království.
Během prusko-francouzské války byly v roce 1870 Mety obléhány a po uzavření Frankfurtského míru roku 1871 připojeny k nově vzniklému Německému císařství. Za prusko-fr. války 1870-1871 byla v bojích u Metz obklíčena fr. armáda o síle 173 000 mužů (F. A. Bazaine) a donucena ke kapitulaci. V letech 1871-1919 byly méty součástí Alsaska-Lotrinska a byly hlavním městem německého Lotrinska. I po tomto připojení město dále rostlo, především díky přílivu německých přistěhovalců. Během několika málo desetiletí se tak ve městě vytvořila německojazyčná většina. Nápadně tuto dobu připomínají kolosální budovy v novorománském a neogotickém stylu, které byly postaveny právě za doby německé nadvlády.
35 fotek, říjen 2008 až březen 2018, 125 zobrazení, 51 komentářů | cestování, lidé, města, zábava
ALB 1185
Album (1) z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko – úvod
Dosud jsem zde neuvedl soubor alb z oblasti bývalé říšské země Alsasko-Lotrinsko (německy Reichsland Elsaß-Lothringen), kterou jsem navštívil dvakrát. Poprvé v roce 2008 a podruhé v roce 2013. Je zajímavé některá místa vnímat s odstupem deseti, resp. pěti let. Je také zajímavé, jak některé starší snímky na externím nosiči zdegenerovaly. Na třetí návštěvu této oblasti v rámci LZB jsem se bohužel již nedostal

Co naplat, ale návštěva měst jako Metz (Méty), Luxembourg, Strasbourg, Toul, Nancy, Trevir, Schengen, Saarbrucken a v neposlední řadě Verdun, stojí za vzpomínku. Je to zvláštní kraj s bohatou historií a svérázným způsobem chování německého živlu ve francouzských podmínkách.
Alsasko-Lotrinsko je historický německý správní útvar existující v letech 1871 – 1918. Po prusko-francouzské válce území získalo Německo a v důsledku porážky v první světové válce je bylo nuceno odevzdat zpět Francii. Za druhé světové války bylo území od roku 1940 znovu součástí Německa až od jejího konce v roce 1945.

Co je ale zajímavé, že i dodnes, v rámci současné Francie zde platí některé speciální právní předpisy, tzv. místní právo (francouzsky droit local), zachovávající platnost některých německých zákonů a naopak neaplikující některé zákony francouzské, které byly ve zbytku Francie zavedeny v době, kdy Alsasko-Lotrinsko nebylo její součástí.

Těším se na případný cestovatelský zájem :-)
24 fotek, květen 2017 až březen 2018, 61 zobrazení, 4 komentáře
ALB 1184
24 fotek, únor 2017 až březen 2018, 191 zobrazení, 5 komentářů
ALB 1183
poezie na všední den
24 fotek, listopad 2017 až březen 2018, 74 zobrazení, 26 komentářů
ALB 1182
poezie na všední den
46 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 85 zobrazení, 31 komentářů | cestování, města, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1181

Souhrnné album z celé cesty pro ty, co chtějí znát ten příběh od počátku.
Každá fotografie je úvodní fotografie celého alba, které se otevírá přes link pod fotografií

Děkuji všem účastníkům výletu za hezké zážitky a Vláďovi nejen díky,ale i vzpomínku.
Jako kulturní zážitek si můžete přehrát toto video jako bonus za trpělivost při prohlížení :-)

BABY JEDOU
https://www.youtube.com/embed/BKezUd_xw20?rel=0
55 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 124 zobrazení, 38 komentářů | cestování, klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1180
soubor č.44 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

RUMUNSKO barevné ozvěny

TADY SI DOVOLÍM JEN BAREVNÉ VZPOMÍNKY BEZ KOMENTÁŘE :-)

Následuje závěrečné souhrnné album - RUMUNSKO fotodeník 2012
60 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 190 zobrazení, 21 komentářů | cestování, klasická-fotografie
ALB 1179
soubor č.43 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

RUMUNSKO černobílé ozvěny

TADY SI DOVOLÍM JEN ČERNOBÍLÉ VZPOMÍNKY BEZ KOMENTÁŘE :-)

Další pokračování bude soubor 44 RUMUNSKO barevné ozvěny
55 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 80 zobrazení, 73 komentářů | cestování, dokumenty, města, příroda, zábava
ALB 1178
soubor č.42 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

42 RUMUNSKO cestou necestou

V posledním albu bude mapa s vyznačením a průběhem naší cesty. Její plánování v podmínkách zkušeností s našimi dopravními podmínkami v Rumunsku neobstojí. Možná ty hlavní silniční tahy odpovídaly údajům na mapě, jinde to nebylo ani náhodou. Místo plánované průměrné rychlosti mezi jednotlivými místy třeba ve výši 40km/hod vzhledem třeba k horskému terénu, se čas na překonávání často zdvojnásobil. Často zde byly jen polní nezpevněné cesty. Dalším problémem bylo neexistující místo na ubytování. Buď bylo zrušeno, nebo ještě neexistovalo. Někdy byla situace tak svízelná, že jsme ji museli už jen rozbít veselou náladou. Bývalo to ale častěji, než bychom si při zahájení cesty dokázali představit

Jako nejsilnější byla vzpomínka na situaci, kdy na mapě byla značena cesta typu okresní silnice. To, že to byla polní cesta, kde se dalo jet jen krokem nebylo to nejhorší. Na cestě byl najednou před námi most přes řeku. Nebylo by to zase nic překvapujícího, kdyby nebyl složen z pochybných trámů a u něho značka maximální nosnost 8tun. Náš autobus měl v technickém průkazu váhu 14,5tun. Prostě průser. Nebylo návratu, nedalo se otočit, tak zůstala jen cesta vpřed. Pro jistotu jsme všichni vystoupili, vzali si peníze a doklady kdyby to spadlo do řeky, a pěšky přešli na druhou stranu. UFF. Oddechli jsme si, že máme nejhorší za sebou a jeli dál. Asi po pěti stech metrech se řeka obloukem vracela a nový most se značkou 6tun. Tady už opravdu nezbylo než opakovat to samé …. Co dodat. Prostě jsme tady :-)

Z dříve uvedených důvodů se nám nepodařilo naplnit náš záměr. Mimo dopravní problémy to byly dvě osobní selhání nových účastnic. Jedno byla jízda bez dokladů (to člověk nepochopí, že občanku nebo pas nechá dospělá osoba vědomě doma) a zákaz vstupu do Moldávie. Nemohli jsme potom jet Moldávií k dunajské deltě, ale museli se vracet zpátky do Yasi pro hříšnici. Smutné bylo, že se ani všem neomluvila za zkažený výlet. A aby toho nebylo málo, tak to byla opat ona a jedna další, co zmařila pobyt na Faragaši. Ještě že už to bylo na konci cesty – s nimi už nikdy více. Díky tomu všemu jsme museli vynechat i cestu do Bánátu. Už dost vzdychání, co bylo bylo a jen hezké vzpomínky zůstávají. Asi nikde jinde nepotkáte na silnici třeba lokomotivu s vlakem nebo slona. Zde je možné všechno. Asi ale nad vším kraluje nedotčená příroda.

Závěrem musím zmínit ještě jednu pozitivní veličinu, a to byli místní lidé. Nikde a od nikoho jsme nevnímali odmítání, nebo obtěžování. Všude byli veselí a vstřícní lidé, tak to bylo takové pohlazení. Psal jsem i o žebrání, které se často uvádí v bedekrech. Já osobně jsem to nezažil s výjimkou toho veselého klučiny, co se u nás se zmrzlinou modlil. Slíbil jsem jednu příhodu – zastavili jsme v polích za vesnicí na hygienickou přestávku muži vlevo – ženy vpravo. Někdo si dal od řidičů kávu, prostě přestávka. Pár lidí se procházelo blízko vesnice a vyšly k nim asi 3 děti. Dali dětem pár bonbonů, co měli u sebe, a vraceli se k autobusu. Asi za pár minut se z vesnice vyřítilo asi 20 dětí a s křikem běželo k autobusu. Nebylo to nic překvapivého, prostě děti. Jenže další se vehementně dožadovaly také cukrátka, ale už jsme nic neměli. K našemu překvapení začaly na autobus házet kameny, tak jsme rychle odjeli. Později jsme zjistili, že to byla cikánská vesnice, před kterou i místní varovali. Na dopravní značce to ale nebylo :-)
Byl to fajn výlet a ty drobné nemilé příhody jsou dnes už jen veselou vzpomínkou

Další pokračování bude soubor 43 RUMUNSKO černobílé ozvěny
50 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 55 zobrazení, 37 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1177
soubor č.41 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

SIGHISOARA

Byl PÁTEK 13. července, a kdo by věřil na špatný den, tak by nikam ani nevyjel. My jsme tuto výstrahu museli chtě nechtě překonat a vyrazili na cestu domů. Cestou bylo v plánu ještě jedno zastavení v městě Sighisoara. Není to ledajaké město, je zde rodný dům hraběte Vláda III. Draculy Tepeše, který se zde v roce 1431 narodil valašskému knížeti Vladu II. z rodu Drăcule?ti. Takto byl označován člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda, který měl za úkol chránit křesťanskou víru. Měl dva nevlastní starší bratry Mirceu a Vlada a mladšího bratra jménem Radu. Když jeho otec Vlad II. v roce 1436 nastoupil na valašský trůn, tak ho v roce 1442 vypudila nepřátelská frakce ve spojení s Uherskem. Zajistil si návrat s podporu Otomanů, musel ale souhlasit, že dva jeho synové - Vlad (III.) a Radu - zůstanou u otomanského dvora jako záruka jeho loajality. Vlad přišel k Turkům v 11 letech a byl u nich 5 let. V roce 1447 ho i s bratrem sultán propustil po zavražděnéí jeho otce valašskými šlechtici ve spolupráci se sedmihradským knížetem Janem Hunyadim).
Příběh Vlada III. Je hodně zajímavý, za svůj krátký život (+45) byl třikrát valašským knížetem. Poprvé se krátce stal knížetem v roce 1448. Známý je především díky své druhé vládě v letech 1456–1462. Potřetí získal vládu krátce před svou smrtí v roce 1476. Možná stojí za to si prohlédnout dva krátké filmy a my se budeme věnovat krátce městu
Rumunsko - Transylvania Příběh hraběte Drakuly
https://www.youtube.com/watch?v=PULPf0mh7Xg

Historie krutosti: Opravdový Drakula
https://www.youtube.com/watch?v=0DgDNxFvBFY

Město Sighisoara, ležící přibližně uprostřed Rumunska, si vysloužilo přízvisko MĚSTO SNŮ. Má ale i jiné přívlastky jako třeba „perla Transylvánie“, nebo „Transylvánský Norimberk“, protože je založili němečtí kolonisté. Každopádně musím říct po velice krátkém pobytu, že pokud byste si měli vybrat návštěvu jen jednoho místa v Rumunsku, tak jeďte sem. …. A kdyby dvě, tak ještě Brašov.
Germánská inspirace se nezapře ani u řady historických památek a při vstupu branou si rázem připadáte jako ve středověku. Na téměř nedotčených hradbách v délce téměř 1 kilometru zůstalo 9 z původních 14 věží a 2 bašty. Hned u vstupu je věž s orlojem, z něhož se při každém půlnočním úderu vynořuje jiná dřevěná postava. Věž je vysoká 64 metrů a nabízí k dispozici krásné výhledy na město i jeho okolí. Kousek nad ní je rodný dům Vláda III., ve kterém je dnes restaurace s typickou rumunskou kuchyní . Dlážděné uličky ve svahu lemované renesančními měšťanskými domy, nebo Benátský dům ze 13. století atmosferu jen dokreslí. Není divu, že se zde pravidelně konají všelijaké středověké slavnosti a festivaly.

Ve městě také mimo jiné najdeme spoustu kostelů, z nichž je nejzajímavější luteránský kostel saských měšťanů - Kostel na kopci, k němuž se dostanete po zdolání 172 schodů krytého schodiště, kudy kdysi chodily bezpečně děti do německé církevní školy. Zde jsme zažili podruhé za celou dobu pobytu v Rumunsku žebrání dětí. První bylo vážné, o tom budu hovořit v dalším albu, ale toto bylo nezvyklé a úsměvné. Celou cestu ke schodům i v nich šel vedle nás malý chlapec čistě ustrojený, usměvavý s nataženou pravou rukou. Šel vedle nás, lízal ohromný kopec zmrzliny, a něco drmolil. Když jsem si dal pozor na to co říká, i když jsem nerozuměl ani slova, tak jsem pochopil, že říká slova nějaké motlitby. Dolízal zmrzlinu, dokončil motlitbu, stáhl ruku, usmál se, řekl něco jako ČAO, a odskákal dolů do města.
Bylo to milé rozloučení s Rumunskem. Prošli jsme potom městem k autobusu kolem rodného domu a orloje, a vyrážíme směr Cluj, Oradea, Maďarsko a domů.

Další pokračování bude soubor 42 RUMUNSKO cestou necestou
35 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 86 zobrazení, 48 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1176
soubor č.40 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

CAMP 9 CARTISOARA

Jak jsem psal v albu Fagaraš, nedohodlo se pohodlné ubytování v horách a my jsme se definitivně připravili o možnost nějakého smysluplného posledního výšlapu v horách. Dole nebylo nic zajištěného, dokonce jsme v jedné vesnici zkoušeli bydlet u lidí. Mělo to jediný problém, že vesnička byla malá a nocleh nám nabídli asi pro necelou polovinu lidí. Zbytek by musel spát v autobusu nebo někde kolem v příkopech. Vydržet se dá všechno. Jediné, co nás vždy limitovalo, byl přístup k vodě na umytí a na uvaření čaje nebo polévky, a zejména otázka toalet. Nic příhodného se při průjezdu nenacházelo.

Po už zoufalém hledání se nám najednou nabídla možnost ve vesnici Cartisoara pod Fagarašem v malém kempu. O tom místě se asi nikdo víc nedozví, než že je Câr?i?oara rumunská obec v župě Sibiu v historickém regionu Sedmihradsko. V roce 2002 zde na rozloze 85,7 km? žilo 1157 obyvatel, v roce 2012 tam bylo jednu noc asi o 60 lidí navíc. Byla nám dána možnost prostoru pro přívěsy na kamení, ale mohli jsme založit poslední CAMP číslo 9. Další den máme ještě jednu zastávku a potom už jízdu domů s přespáváním v autobusu za jízdy.

Při příjezdu do vesnice jsem si všiml po pravé straně krásného nového kostelíka se hřbitovem, který byl vyzdoben typickými obrazy svatých na venkovní zdi. Protože to nebylo daleko od našeho bydlení, tak jsem si udělal menší výlet mezi kříže. Snad už s tím skončilo naše někdy útrpné rumunské cestování

Další pokračování bude soubor 41 SIGHISOARA
45 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 95 zobrazení, 26 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1175
soubor č.39 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BRASOV světský

Brašov žije kulturně jako málo měst kdekoliv jinde, a nyní tím nemyslím jenom Rumunsko. Pořádají se tu často hudební koncerty, a my jsme měli štěstí, že zde vystavovali výsledky národního sympozia v tvorbě mozaiky. Díla různých autorů byla v ulicích, v parcích, prostě dávala tomu létu krásnou kulisu.

Ještě krásnější kulisa zde ale byli lidé, zejména ti v klidových částech jako jsou kavárenské stolky nebo parky. Co mi překvapilo při příchodu do města, že zde bylo na mnoha místech hodně betonových hráčských stolků. Byli ale prázdné. Řekl jsem si – je to trapná kulisa jako u nás některé násilné cyklostezky nebo dětská hřiště EU. OMYL. Kolem poledního se to zaplnilo velkým počtem hráčů. Dospělých dětí jak já říkám. Byli na hru soustředěni, ale evidentně jim moje přítomnost nevadila. Dokonce mne nevyháněli, když jsem jim koukal *do karet*, a posléze i povzbuzoval.
Pohodáři. A myslím, že jim ten zájem dělal i dobře. Prostě žádný stres

A žádný stres přeji všem i nadále při našem putování :-)

Další pokračování bude soubor 40 CAMP 9 CARTISOARA
45 fotek, 12.7.2012, 62 zobrazení, 40 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1174
soubor č.38 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BRASOV duchovní

Zastavení u církevních památek v Brašově stojí za samostatné zastavení a prožitek. Já si nejvíce vychutnal a prohlédl následující dvě stavby. První je snad nejznámější dominanta a největší pamětihodnost města zvaná Biserica Neagra (Černý chrám, jinak též chrám Panny Marie), postavená v letech 1385-1477 na místě starší baziliky. Jde o nejdůležitější evangelický chrám v regionu. Stavba původně katolického chrámu zasvěceného Panně Marii započala pravděpodobně mezi lety 1383 - 1385 v místech a pracovali na ní hlavně bulharští dělníci a řemeslníci. Legenda praví, že jednoho dne vyrušilo německé dítě bulharského dělníka, který se tak rozčílil, že ho shodil z věže a následně mrtvolu zazdil v kostele, aby utajil svůj zločin.Chrám byl dokončen na sklonku 15. století ve stylu vrcholné gotiky. Trojlodní bazilika se podobá chrámům ze stejného období, které najdeme v Německu a je největší gotickou stavbou mezi Vídní a Istanbulem. Většina stavitelů, kteří na chrámu pracovali byli totiž právě odsud. Během reformace připadl chrám protestantům, v jejichž držení zůstal dodnes. Ke svému jménu přišel po požáru v roce 1689, který ho téměř zničil. Sochy, které původně stály venku před apsidou, jsou nyní uvnitř kostela
Uvnitř kostela je rozsáhlá sbírka perských koberců. Většinou jde o dary kupců, kteří obchodovali s Osmanskou říší. Za zmínku také stojí varhany, které mají 4000 píšťal. Pravidelně se zde pořádají varhanní koncerty.

Další nádhernou stavbou je pravoslavný kostel Nanebevzetí Panny Marie - S Biserica Adormirea Maicii Domnului. Stejně jako všechny pravoslavné kostely v Brašově je i tento ukryt ve vnitrobloku a vchází se do něj podchodem pod budovou fary z náměstí Sfatului. Poté, co musela Pravoslavná církev v Brašově odevzdat kostel v ulici Baritiu Řeckokatolické, bylo ji povoleno postavit nový kostel v centru města. Byla vyhlášena sbírka a v roce 1784 se díky 114 pravoslavným rodinám ve městě podařilo vybrat dostatek peněz na stavbu nového chrámu. Ten byl dokončen o dva roky později a to včetně bohaté výzdoby. V roce 1940 se při zemětřes se zřítila věž, která byla opravena až v roce 1972.

Další pokračování bude soubor 39 BRASOV světský

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.