Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

ALB 1340
bylo krásné počasí a byl by hřích nevyužít po prohlídce paláce Černínů procházkou stará a osvědčená nádherná místa Prahy - Nový Svět byl hned po ruce :-)
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • letos v květnu
  • 31 zobrazení
  • 7
  • 1111
ALB 1339
Své dojmy z paláce jsem rozdělil na dvě skupiny

• Staré umění
Původní vnitřní vybavení bylo zničeno v době, kdy palác sloužil jako ubytovna pro chudé. Při rekonstrukci v letech 1929-1934 podle plánů architekta Pavla Janáka převážil funkcionalistický styl pro potřeby úředního využití. Pro reprezentační účely byl pořízen mobiliář a obrazy nákupem podle výběru pražského malíře Jaromíra Stretti-Zamponiho a bylo zřízeno několik salonků v různém stylu.
Černínská galerie obrazů byla vyhlášená, původně zde byla sbírka asi 800 obrazů, která byla v 18.století rozprodána v anonymních aukcích. Asi nejcennější ze všeho je cyklus šesti gobelínů s názvem Měsíce, kdy jsou vždy dva měsíce na jednom výjevu. Tapiserie patřily původně do majetku Černínů a vznikly kolem roku 1710 ve slavné dílně vlámského tkalce Jodoca de Vos. Z černínského majetku se dostaly do spřízněného rodu Lobkoviců. Celý cyklus byl roku 1928 zakoupen z pozůstalosti Jiřího Kristiána knížete z Lobkovic a dostal se zpět na místo původního určení. Sada je jedinou součásti inventáře, která v paláci byla již za Černínů

• Nové umění
Na arkádách a v zahradě byly vystaveny plakáty odkazující na problematiku práce MZV a já osobně si netroufám jakoukoliv jejich interpretaci.Nestárnoucí umění jsou květiny v zahradě – stále každý rok nové a nové :-)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • letos v květnu
  • 28 zobrazení
  • 6
  • 55
ALB 1338
Je středa 8.května 2019 a nám se za chvíli splní sen vidět prostory Černínského paláce na vlastní oči – je totiž oznámený Den otevřených dveří. Vstáváme časně a jsme ve frontě čekajících asi 10 metrů od vchodu – tak se na nás dnes určitě dostane
Černínský palác je nyní hlavním sídlem MZV a kdysi byl největším šlechtickým sídlem v Praze. Zřizovatel rodového sídla, které nemělo mít obdobu, byl hrabě Jan Humprecht Černín z Chudenic, který působil v letech 1660-1663 jako habsburský vyslanec v Benátkách a podílel se na formování protiosmanské koalice. Když se jeho politické ambice nenaplnily, rozhodl se investovat do rodinného sídla a místa pro umělecké sbírky. Místo dominující nad Prahou i hradem mělo dát najevo jeho bohatství i význam rodu. Roku 1666 kupuje hrabě Černín za hradbami Prahy pozemek za 21.750 zl. A může se začít se stavbou

Délka budovy paláce byla 150 metrů a nejen mohutností, ale i výzdobou se chtěl rovnat pražskému hradu. Síně měly veřeje z červeného mramoru s freskami od Václava Reinera, sochy od Matyáše Brauna a Ignáce Platznera – kolem nádherná zahrada a sad. Válka o rakouské dědictví po nástupu Marie Terezie na trůn měla pro palác katastrofální následky – palác byl obsazen a v letech 1741-1742 změněn na pevnost díky blízkosti hradeb. Při pruském obléhání Prahy v r. 1757 byl jedním z cílů ostřelování.

Finančně vyčerpaní Černínové začali budovu pronajímat jako továrnu na hedvábí, posléze jako ohřívárnu a pro bydlení chudině, která ji celou zdevastovala. Rodina Černínů se raději přemístila do Vídně. Roku 1848 koupil budovu stát, nechal odstranit sochy z průčelí, zrušil v roce 1852 kapli a udělal z ní záchodovou věž, hlavní sál s výškou přes tři patra spojil v podlahami v úrovni příslušného patra, nechal přestavět čtvrté patro a vše upravil v letech 1853-1856 jako kasárna. Ke cti je třeba uvést, že zachoval členění oken shodné s původní stavbou.

Po vzniku Československa bylo rozhodnuto palác rekonstruovat a zřídit potřebné pro Ministerstvo zahraničních věcí ČSR. Rekonstrukce proběhla v letech 1929-1934 podle plánů architekta Pavla Janáka a vtiskl jí funkcionalistický styl pro potřeby úředního využití. Původní raně barokní vzhled je nejlépe zachován při pohledu od Lorety
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • letos v květnu
  • 39 zobrazení
  • 10
  • 2626
ALB 1337
Nymburský patriot, znalec a spisovatel Jan Řehounek byl naším průvodcem na akcí Brány památek dokořán, která se týkala hradeb a opevnění města Nymburk. Poznali jsme s ním mnoho zajímavého
Z historie: Lokátor Konrád – někde se ve spisech uvádí jako Kunrát – vyhledávač míst pro královská města Přemysla Otakara II. , který místa posoudil a vyměřil, je uváděn jako ten, kdo Nymburk ideově založil. Přisuzuje se rok vzniku 1275 a jeho myšlenka způsobu opevnění byla na tu dobu geniální. Ten úkol dostal po úspěšném vyměření města Čáslav, kde byly použity stejné systémy hradeb, věží, bran i příkopů. Čáslav stihl o 9 roků dříve – v roce 1264. Proto ta čáslavská veduta :-)

Samotné založení bylo však pravděpodobně dokončeno až za vlády krále Václava II. , kdy došlo též k výstavbě gotického chrámu sv. Mikuláše (dnes kostel svatého Jiljí) a dominikánského kláštera. Město bylo obehnáno hradbami z pálených cihel, které měly 54 věží a dva obranné vodní příkopy napájenými z Labe. Součástí hradeb byly čtyři městské brány a branka k řece. Na západ vedla brána Svatojiřská, na severozápad Velibská či též zvaná Boleslavská, na severovýchod pak Bobnická brána. Na jižní straně stála Mostecká neboli Labská brána, na kterou navazoval dřevěný most přes Labe. Větší z věží této brány byla v renesanci opatřena zdobnou fasádou. Brány měly hranolový tvar a byly tří či čtyřpodlažní. Průjezd v přízemí vytvářely gotické lomené vstupní oblouky, na vnější straně doplněný spouštěcí mříží a bytelnými vraty. U Svatojiřské brány bylo navíc vybudováno předbraní s cimbuřím zasahující do obranného příkopu a padací most. Mostecká a Bobnická brána byla stržena po velkém požáru města v květnu 1838. Svatojiřská brána byla zbořena roku 1871 a stejný osud potkal i poslední Boleslavskou bránu v roce 1884.

Hradební zeď byla téměř 1 600 metrů dlouhá a dosahovala výšky 7–8m, věže byly ještě o 3 m vyšší a byly od sebe na vzdálenost dostřelu kuše. Nebyla zde stálá posádka, ta byla jen u bran. Počítalo se s domobranou obyvatel, a v té době nesměla mít zeď přistavený žádný domek – k tomu docházelo později pro místní chudinu. Zeď neměla cimbuří a byla šikmá, aby po ní případný útočník nemohl přebíhat k věžím.

Severní úsek hradeb se šesti věžemi přiléhající k Labi zrekonstruoval do romantizující podoby architekt Ludvík Lábler v letech 1905–1909. Nymburské městské opevnění bylo v roce 1958 vyhlášeno nemovitou památkou. Unikátní jsou oba hradební vodní příkopy – Malé a Velké Valy, jimiž dodnes proudí říční voda

POZN.: album je doplněno starými fotografiemi ze sbírek přátel starého nymburka, které jsem si dovolil nasdílet a doplnit tak představu o reálné situaci té doby. Děkuji
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • září 2014 až duben 2019
  • 44 zobrazení
  • 7
  • 1616
ALB 1336
Notre-Dame de Paris - Chrám Matky Boží v Paříži stojí na východní polovině ostrova Île de la Cité na řece Seině. Byla první katedrálou, která překonala výšku 30 metrů a při konstrukci stropu byly použity do té doby neznámé prvky. Požár v minulých dnech během pár hodin změnil toto místo k nepoznání. S roční návštěvností 13 milionů návštěvníků je to bezesporu nejnavštěvovanější evropská památka. Je to už 10 roků, co jsem ji navštívil také, a mohu si jen vyčítat, že mi právě zde došla baterka ve foťáku – měl bych záběrů více, jsem ale vděčný i za to. Nemohl jsem z toho udělat album podle svého, ale na památku jsem těch pár fotek dal dohromady a přidal ještě na památku něco od mojí kamarádky, která má Paříž pod kůží

Stavba chrámu byla zahájena v roce 1163 a po 182 letech, roku 1345, byla dokončena. Průčelí je zdobeno četnými sochami, výška předních věží je 69 m a nachází se v nich celkem pět zvonů. Největší je pro zajímavost zvon s příznačným jménem Emmanuel, který je umístěný v jižní věži a má hmotnost přes 13 tun. Po opravách a po instalaci nově odlitých zvonů počátkem března 2013 se 23. března 2013 poprvé od roku 1789 rozeznělo kompletně všech 9 zvonů tak jak byly až do Velké Francouzské revoluce instalovány. Na stavbu střechy bylo použito dřevo z 1300 stromů, proto měla katedrála přezdívku *les*

V podvečer 15. dubna 2019 katedrálu zachvátil ničivý požár. Její střecha se propadla a její centrální štíhlá, 91 metrů vysoká sanktusníková věž s menším zvonem se zřítila v 19:20 hod. místního času. Přeji brzké zotavení této památky a pro toho, kdo tam dosud nebyl, je zde možnost alespoň použít program VISIO 360
https://www.facebook.com/360visio/photos/a.354367064705506/1408220912653444/?type=3&theater
více  Zavřít popis alba 
39 komentářů
  • listopad 2008 až květen 2019
  • 149 zobrazení
  • 17
  • 3939
ALB 1335
Minulý rok v srpnu (2018) jsem četl zajímavý článek od sociologa Jana Kellera, který trochu nadzvedává pokličku nad některými zprávami z EU. Tato se týkala Řecka, které se v té době oficiálně dostalo z dluhů. Byl totiž ukončen program, který měl tento stát odvrátit od hrozícího krachu. Když jsme byli v Aténách, probíhalo tam několik demonstrací. Byl to protest proti výprodeji řeckého majetku zahraničním firmám. U nás na ČT proběhla informace, že to jsou protesty proti opatřením řecké vlády, která zrušila neoprávněné příjmy. Každý to viděl tenkrát jinak a pravda má někdy více tváří.

Záchranný program spočíval v tom, že Řecko dostávalo zvýhodněné úvěry, pokud bude plnit několik jednoduchých podmínek. Jednou z nich byl právě výprodej strategických firem zahraničním zájemcům. Tak přišlo Řecko o přístavy a letiště, o firmy zajišťující železniční, autobusovou i městskou dopravu, o plynárenské a elektrárenské společnosti, rafinerie, telekomunikace i státní poštu. Do cizích rukou byly zprivatizovány rozsáhlé hotelové komplexy a rekreační zařízení.

Další z podmínek byly drastické škrty v oblasti vzdělávání a zdravotnictví, což zhoršilo zdravotní dostupnost pro polovinu obyvatel. Usnadnilo se propouštění z práce, byla snížena minimální mzda a byl snížen práh pro placení daní. Díky tomu si nyní Řecko může půjčovat peníze ne na dočasně zvýhodněný, ale vyšší standardní úrok i přes to, že se zbavilo firem, které přinášely státu peníze. Řecký dluh je i nadále nesplatitelný, ale Řecko je zachráněno.

Z té analýzy ekonomických faktů mi bylo smutno. Smutno za krásnou krajinu, krásné lidi s nezaměnitelnou historií. Nějak ta schémata ekonomické výhodnosti postrádají morálku a lidskou důstojnost. Do tohoto posledního alba je vložena spousta fotek krásných míst, která jsme nestihli navštívit. Tak nějak by mohl být představován ráj na Zemi a mám jen malé skromné přání, aby byl zachován a naplněn :-)
více  Zavřít popis alba 
60 komentářů
  • prosinec 2012 až duben 2019
  • 69 zobrazení
  • 13
  • 6060
ALB 1334
Několikahodinová jízda ohromnou lodí nebývá na pořadu každý den, a proto je zde nabídnuto několik emotivních záběrů a dále ponecháno vše bez komentáře. .... Prostě loučíme se s Řeckem
více  Zavřít popis alba 
64 komentářů
  • říjen 2014 až duben 2019
  • 151 zobrazení
  • 10
  • 6464
ALB 1333
Olympie byla svatostánek antického Řecka. V obecnou známost vešla jako dějiště antických olympijských her. V průběhu 19. a 20. století byly její pozůstatky odkryty a lokalita zpřístupněna veřejnosti. V roce 1961 byl na východním úpatí Kronova pahorku otevřen areál Mezinárodní olympijské akademie. V roce 1989 byl archeologický park zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Počátky osídlení spadají do poloviny 2. tisíciletí před naším letopočtem a pravděpodobně už okolo roku 1000 před naším letopočtem se lidé scházeli na náboženských slavnostech na počest nejvyššího řeckého boha Dia. V roce 776 př. n. l. se zde odehrály první olympijské hry, o kterých se dochovaly záznamy. Ty se pak konaly pravidelně jednou za čtyři roky, než je roku 394 zakázal římský císař Theodosius I.. Hry pak sice ještě nějaký čas byly organizovány, již ale pouze na lokální úrovni.

První známky postupného úpadku se objevují ve 3. století. Řecko se tehdy jako součást Římské říše dostalo do hluboké krize, což mělo negativní dopady i na samotnou Olympii. Roku 426 vydává císař Theodosiuse II. edikt ve kterém znovu opakuje zákaz Olympijských her, navíc nařizuje zničit všechny pohanské chrámy. Co v Olympii po vykonání tohoto rozkazu zbylo, bylo zničeno zemětřeseními provázenými záplavami v roce 522 a 551. Údajné třicetimetrové vlně podlehla i legendární socha boha Dia.

První Evropan, který se vydal do Řecka vyhledat Olympii, byl pomořanský Němec Matthias Palbitzki. Svojí cestu uskutečnil v letech 1645 až 1648.
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • říjen 2014 až duben 2019
  • 82 zobrazení
  • 11
  • 5454
ALB 1332
Nafplio je považováno za jedno z nejmalebnějších měst v kraji a je nejdůležitějším přístavem na východě Peloponésu. Obojí je pravda a v přístavu mne překvapila jedna historická památka, stará vlaková zastávka s kouskem vlaku. Pomalovaná parní lokomotiva a pár vagónků na stupátku s přístavní kočkou. Prostě bájo předvečer k poslednímu nocování v Řecku ... :-) :-) :-)
více  Zavřít popis alba 
80 komentářů
  • 11.10.2014
  • 84 zobrazení
  • 10
  • 8080
ALB 1331
Nafplio je řecké město na Peloponésu a je považováno za jedno z nejmalebnějších měst v kraji. Leží 12 km jihovýchodně od Argu v Argolském zálivu. Je sídlem prefektury Argolis a je nejdůležitějším přístavem na východě Peloponésu. V letech 1829 až 1834 bylo hlavním městem Řecka.

Jelikož bylo Nafplio významným obchodním městem, muselo být bráněno proti případným nájezdům pirátů či jiných nepřátel. Největší městskou pevností je Palamidi, která je vystavěna na 216 metrů vysokém kopci. Její současná podoba pochází z přelomu 17. a 18. století, kdy zde Benátčané vystavěli v letech 1711 až 1714 tři samostatné pevnosti, z nichž postupem času jedna sloužila také jako vězení.

Již v roce 1715, tedy pouhý rok po dokončení, byla pevnost dobyta Osmanskými Turky, kteří ji pak drželi dalších více než 100 let. Palamidi byla jedním z ohnisek bojů o řeckou nezávislost, více jak rok ji obléhal hrdina těchto bojů Theodoros Kolokotronis. Jeho osud byl poté dost ironický – tento oslavovaný muž totiž skončil ve vězení přímo v pevnosti, kterou tak těžce a dlouho dobýval
více  Zavřít popis alba 
86 komentářů
  • podzim 2014
  • 444 zobrazení
  • 14
  • 8686
ALB 1330
Než začali Mykéňané stavět pevnosti a města, pochovávali své vůdce do propracovaných hrobek ve tvaru úlu. Stavěli je z velkých kamenných kvádrů, které skládali tak, aby vznikla rozlehlá kupole. Jedna hrobka v Mykénách, Átreova pokladnice, měla téměř 6 m vysoký vchod, otvírající se do komnaty vysoké 13 m a široké 14 m. Kdysi byla obložena bronzovými deskami. Bohatství těchto hrobek ukazuje, že na královskou rodinu a aristokracii se vynakládalo hodně peněz a úsilí. Bohužel byla hrobka po objevení již vykradena
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 10.10.2014
  • 57 zobrazení
  • 11
  • 4747
ALB 1329
Toto místo mám ve svém podvědomí spojeno s názvem Lví brána a nikdy jsem si nemyslel, že se tu osobně pod ní projdu. Mykény jsou archeologická lokalita v Řecku, zhruba 90 km jihozápadně od Athén na severovýchodě Peloponésu, kterou objevil proslulý amatérský archeolog Heinrich Schliemann. Je to on, který se postaral i o objevení Tróji.

Mykény byly v 2. tisíciletí př. n. l. jedním z hlavních center řecké civilizace a vojenskou pevností, která dominovala velké části jižního Řecka. Mykéňané (známí také jako Achájci) přišli do Řecka z Balkánu kolem roku 2000 př. n. l. Mykénskou civilizaci tvořilo asi 20 městských států, byla jedním z vrcholných období starého Řecka, udržela se půl tisíciletí - zhruba od roku 1600 do roku 1100 př. n. l. Dominantní strategické postavení zaujímala mykénská pevnost, z ní mohlo město ovládat přilehlou nížinu i horské průsmyky až ke Korintu.
více  Zavřít popis alba 
83 komentářů
  • říjen 2014 až duben 2019
  • 69 zobrazení
  • 10
  • 8383
ALB 1328
krásné ruční práce, komentář tu je zbytečný
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 52 zobrazení
  • 8
  • 5050
ALB 1327
Poslední den před odjezdem byl bohatý na počet navštívených míst. Zahájili jsme brzy ráno návštěvou Epidauru. Epidaurus bylo významným kulturním i náboženským centrem. Soustředil se zde kult boha Asklépia, kterému byl věnován chrám. Spolu s obrovským dobře zachovaným amfiteátrem tvoří nejdůležitější památky celé oblasti. Zachovaný amfiteátr se pyšní úžasnou akustikou, divadlo obsahující 55 řad sedadel, kde se zároveň mohlo bavit až na 14 tisíc lidí.

Asklepiova svatyně byla ve středověku největší léčitelské centrum. V areálu se nacházelo 160 ložnic a léčivé prameny. Podle legendy sem měli posílat nemocné lidi, kterým v noci měl Bůh prozradit metodu k léčení jejich nemoci.

Asklépios byl řeckým léčitelem, který žil ve 13. století př. n. l. Navrhl systém léčení, vycházející ze starých zkušeností, ale přizpůsobených novým poznatkům. Vyznal se v užívání bylin. Asklépiovi a jeho dceři Hygiei bylo připisováno mnoho zázraků. Nakonec byl prohlášen za boha léčitelství.

V mýtu byl spojen s Apollónem, který dal svého syna Asklépia na výchovu Kentauru Cheirónovi, u něhož se Asklépios naučil lékařskému umění. Když Asklépios křísil i mrtvé, zabil ho Zeus bleskem. Apollón pak za to Diovi zahubil Kyklopy, kteří pro něho kovali blesky.

Asklepiovy dcery Hygieia, Meditrine a Panakeia symbolizovaly jednotlivé stránky zdraví: čistotu, léčení a hojení. Syn Telesforos představoval síly uzdravení.

Asklepios bývá zobrazován s holí ovinutou hadem. Hůl vychází původně z boha Herma (Merkura), který je znázorňován s okřídlenou holí ovinutou dvěma usmířenými a souměrnými hady. U Asklépia jeden had symbolizuje jednu cestu k vyléčení. Tento symbol najdeme dodnes u lékařů, lékáren a nemocnic.
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • 10.10.2014
  • 105 zobrazení
  • 10
  • 5757
ALB 1326
Kouzelné starorybářské městečko Tolo bylo pro nám balzámem po začátečních deštivých dnech na poslední dvě noci našeho pobytu. Jakoby nám sluníčko chtělo všechno vynahradit. Byl to rozdíl proti neútulnému pokoji hotelu s výhledem do světlíku v Athénách. Tady výhled na moře, slunce, moře na dohled, povlávající záclony v pokoji, malý balkůnek na relax a ulice plné usměvavých lidí. Prohřáté ulice, koupání, zmrzlina a večery na pláži s nefalšovanou živou řeckou hudbou místních starousedlíků opodál ...

NEZAPOMENEME
více  Zavřít popis alba 
78 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 106 zobrazení
  • 12
  • 7878
ALB 1325
AKROKORINT - akropolis v Korintu, je monolitická skála s pevností, střežící staré město Korint v Řecku. Byl osídlen pravděpodobně již v mladší době kamenné. Antická městská akropolis byla díky geomorfologickým podmínkám nejsnadněji hájitelné místo před nepřáteli. Během byzantské vlády byl Akrokorint silně opevněn. Po čtvrté křížové výpravě byla pevnost, kterou hájil sám byzantský císař Alexios III., po dlouhých třech letech dobyta křižáky, následně Benátčany a nakonec osmanskými Turky. Díky samostatnému vodnímu zdroji v Akrokorintu byla pevnost využívána jako poslední obranná linie v jižním Řecku, která bránila Korintskou šíji – bránu na Peloponés. Obranu korintské pevnosti formují tři kruhové zdi kolem kopce. Na vrcholu kopce se nacházel Afrodítin chrám, který byl s příchodem křesťanství přeměněn v kostel a nakonec v mešitu.
V současné době je Akrokorint jedním z nejúchvatnějších středověkých hradů v Řecku.

K Akrokorintu se vztahuje mimo jiné mytologická pověst o pramenu, který je za chrámem, a který měl být darem boha Asópa Sisyfovi. Nejvyšší bůh Zeus unesl dceru říčního boha Asópa Aigínu. Sisyfos Asópovi Diův čin prozradil, ale výměnou měl Asópos dát Akrokorintu nevysychající pramen
více  Zavřít popis alba 
95 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 77 zobrazení
  • 11
  • 9595
ALB 1324
Přístav Pireos je součástí hlavního města Athén. Těšili jsme se na místo, kde žijí *Děti z Pirea*, ale do vlastního přístavu nebyl přístup, skončili jsme jen na kotvišti výletních lodí. Bylo to jen na otočku, procvičili jsme kostru na venkovním nářadí, a jeli dále směr Korint. Můžeme v této souvislosti vzpomenout další ze slavných přístavů - Portoleone – odtud vyplouval ve slavném filmu Řek Zorba ….
Lodní doprava je pro řeckou ekonomiku vůbec nejdůležitější odvětví.
Část nákladního přístavu Pireus odkoupila čínská společnost Cosco, která v době řecké krize chtěla pronajmout přístav celý na 80 let s tím, že uhradí okamžitě a bezpodmínečně celý řecký dluh. To vyprovokovalo EU - a řecký dluh byl náhle zaplacen z evropských fondů …
Asi to nakonec bylo dobře i pro Řeky, protože poměry v docích vlastněných čínskou společností jsou prý hrozné …

Korintský průplav je průplav mezi Korintským a Saronským zálivem v Egejském moři. Přetíná Korintskou šíji , která spojuje Peloponés s pevninským Řeckem. Stavba byla oficiálně zahájena dne 23.dubna 1882 a velkolepý ceremoniál dokončení byl dne 6.srpna 1893 za přítomnosti řeckého krále Jiřího I. a císaře Františka Josefa II., vlastní doprava byla zahájena až 28.října 1893.
Celková délka kanálu je 6346 m a je vykopán v úrovni moře, takže nejsou potřeba zdymadla. Šířka se pohybuje od 21,3 m do 24,6 m. Je hluboký 8 m. Boční stěny jsou vysoké 90 m a se sklonem 80 °. Kanál umožňuje jednosměrný provoz pouze pro lodě o šířce 17,6 m. Ačkoliv by kanál ušetřil lodím 700 km kolem Peloponésu (131 námořních mil), je jeho provoz velmi omezen a je využíván hlavně pro osobní lodě s turisty.

Vládce Periander v 7. stol př. n.l. k překonání Peloponéského poloostrova nechal postavit kamennou vozovku, po které byly lodě taženy z jedné strany šíje na druhou pomocí saní namazaných tukem.

První pokusy opravdu prokopat Korintskou šíji byly až za císaře Nerona. Kanál byl vykopán přibližně v délce 700 m, tedy asi do jedné desetiny potřebné délky. Kopal se na stejném místě, kde leží v současnosti. Nero však rok po zahájení prací zemřel a na průplavu se nepokračovalo. V roce 1869 konečně prošel zákon povolující stavbu Korintského průplavu.

Stavbu prováděli ji Maďaři spolu s Řeky, o projektování, organizaci a řízení stavby se zasloužili István Turr a Béla Gerster. Je zajímavé, že projekt vycházel stále z Neronových plánů.
více  Zavřít popis alba 
62 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 71 zobrazení
  • 11
  • 6262
ALB 1323
více  Zavřít popis alba 
75 komentářů
  • říjen 2014
  • 57 zobrazení
  • 12
  • 7575
ALB 1322
Snad každý dospělý člověk na světě ví, že Akropolis je dominantou a symbolem Athén na planině nad městem, která je 300 metrů dlouhá a 150 metrů široká. Akropolis byla zejména náboženským centrem. Největší rozmach stavební činnosti na Akropoli spadá do doby největšího rozmachu Athénské moci - do doby Periklovy. Základní pojmy:

Propylaie - vstupní monumentální mramorové schodiště a brána s pěti vstupy, které se na noc, případně v nebezpečí zavíraly a Akropole se měnila na pevnost.

Parthenon – chrám měl rozměry asi 70 x 31 m začal se budovat v roce 447 př. n. l. Ústředním bodem Parthenónu byla obří socha Pallas Athény, ochránkyně města o výšce 11m. Geniální sochař Feidiás ji vytvořil ze zlata a slonoviny a její prokazatelně pravé zbytky našli archeologové ve 20. století.
Chrám byl vystavěn v robustním dórském stylu. Při obléhání Akropole Benátčany došlo k zasažení Parthenónu, ve kterém Turci zřídili prachárnu, dělovou koulí a následné explozi, která chrám značně poničila.

Erechteion – zbudován v letech 421-406 př. n. l. na nejposvátnějším okrsku Akropole v jemném jónském stylu. Jméno je odvozeno od mytického krále Athén , který se jmenoval Erechtheus. Na severní straně chrámu je předsíň se střechou, kterou drží šest soch půvabných dívek - karyatidy. Dnes už na Akropoli pod širým nebem stojí samozřejmě jen kopie původních soch. Pět originálů je uloženo v novém Muzeu Akropole, kde je připraven i prázdný šestý podstavec, jenž stále čeká na tu poslední, kterou si s sebou do Londýna odvezl jakýsi lord Elgin. Prostě ji ukradl. Je zatím vystavená v Britském muzeu a Anglie jaksi neslyší na výzvy, že by se měl odcizený předmět vrátit. Silnější vyhrává.

Právě v Erechtionu se dle pověsti utkali bohyně Athéna s bohem Poseidonem o to, kdo z nich bude držet nad městem patronát...V soutěži, kdy měl každý z nich přinést městu co nejužitečnější dar, zde Athéna zabodla své kopí a ze země vyrostla olivová ratolest, kdežto Poseidon zde nechal vytrysknout pramen slané mořské vody. Tehdejší athénský král Kekrops rozhodl ve prospěch Athény a od té doby nese město její jméno.
více  Zavřít popis alba 
79 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 91 zobrazení
  • 11
  • 7979
ALB 1321
Je to šrumec rozlišit v těch si navzájem podobných kamenech co je koho, nebo co je co. Podle staré rytiny jsme poznali Hadriánovu knihovnu, která se nachází v bývalé starověké římské Agoře. Nese své jméno po císaři Hadriánovi, který prohlašoval sebe-vladaře za služebníka státu. Císař Hadrián byl ctitelem řecké kultury a vyzdobil proto Athény nádhernými stavbami. Mimo jiné i Branou s názvem Hadriánův oblouk.

Hadriánův oblouk je téměř 1900 let starý a pochází z počátku našeho letopočtu. Tehdy nechal Hadrián rozšířit město o celou jednu městskou čtvrť. Brána stojí na hranici mezi Starým a Novým městem. Směrem k Akropoli na ní je napsáno „Toto je město Théseovo, staré město“ a na druhé straně je napsáno „Toto je město Hadriánovo, nikoli Théseovo“.
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • 8.10.2014
  • 32 zobrazení
  • 7
  • 5757
ALB 1320
Muzeální sbírky nabídnuté v rychlosti v tom nepřeberném množství zážitků by si zasloužily mnohem více času i pozornosti. Zde jsou zaznamenány dva zdroje - Řecká agora, to je Muzeum agory a Attalova stoa a Muzeum Akropole. Víc jsme nestihli.

I když pojem agora znamená tržiště, v žádném případě to nebylo jen obchodní centrum. Stály zde administrativní budovy, chrámy i soudy. Zde mohl občan města najít veřejné služby i vše, co potřeboval k běžnému životu. Tady se nakupovalo a prodávalo, ale zároveň se dělala politika, pomlouvala vláda i bližní. Nejstarší památky v areálu můžeme datovat až do neolitického období, ale nachází se zde i kostel z 11. století našeho letopočtu.

Muzeum Akropole stálo poplatníky 130 miliard. Nechali jsme se zblbnout, že se v něm nesmí fotit a uložili jsme tašky i s foťáky do uzamykatelných skříněk, co byly ještě před turnikety. No a ono se tam nesmělo fotit pouze s bleskem. Takže fotky žádné – ale užili jsme si ho jinak

Jako zajímavost v novém Muzeu Akropole jsou uloženy originály pěti původních soch karyatid. Je připraven i prázdný šestý podstavec, který stále čeká na tu poslední, kterou si s sebou do Londýna odvezl jakýsi lord Elgin. Prostě ji ukradl. Je zatím vystavená v Britském muzeu a Anglie jaksi neslyší na výzvy, že by se měl odcizený předmět vrátit. Silnější vyhrává.
více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 61 zobrazení
  • 13
  • 7373
ALB 1319
Chrám Dia Olympského, nazývaný též Olympeion, je zřícenina velkého chrámu v centru Athén. Chrám byl zasvěcen bohu Diovi. Jeho stavba začala v 6. století př. n. l. za vlády athénské tyranie. Dokončen však byl až za vlády římského císaře Hadriána ve 2. století našeho letopočtu, tedy asi 650 let poté, co projekt začal. Během římského období byl známý jako největší chrám v Řecku a sídlila v něm jedna z největších kultovních soch antiky.

Chrám Olympeion je největší dochovaný v Řecku. Z původních 104 korintských sloupů se dochovalo jen 15 o výšce 17 metrů. Na délku chrám čítal asi 96 m a na šířku zhruba 40 m.
více  Zavřít popis alba 
83 komentářů
  • 8.10.2014
  • 53 zobrazení
  • 10
  • 8383
ALB 1318
V samotném centru Athén na jednom z nejdůležitějších náměstí v řecké metropoli, na náměstí Syntagma, probíhá pravidelná a populární výměna stráží příslušníků národní gardy před budovou řeckého Parlamentu. Pro znalce konzervativního způsobu výměny stráží bude překvapením způsob místního provedení. Stojí ale za to nechat si znalcem vysvětlit skrytý význam oblečení, barev i způsobu *taneční* kreace.

CHŮZE těchto hrdých mužů má připomínat vznešenost koní, kteří byli u Řeků v úctě
ZÁHYBY NA SUKÉNCE - počet zákrutů symbolizuje počet let turecké nadvlády
BAREVNOST - černá připomíná smutek nad osudem národa a červená krev prolitou v bojích s Turky za okupace
BAMBULKY NA BOTÁCH – připomínka způsobu boje když došly zbraně. V bambulkách na botách skrývali vojáci ostré hřebíky a alespoň kopali nepřátele, kde se dalo ….

***
Národní park v Athénách, nebo Královské zahrady nebo též Amáliin park, se nachází hned za Parlamentem. Nechala ho založit roku 1840 královna Amálie, manželka Oty I. Bavorského. Královna využila vojenských kadetů a nechala pro jeho zvelebení přepravit z celého světa téměř 15 tisíc sazenic nejrůznějších rostlin a stromů.

V jižní části Královských zahrad stojí palác Zappeion pocházející z 19. století. Tato okázalá stavba byla původně vystavěna pro řecko-římské bratrance Evangelose a Konstantinose Zappy, kteří jej chtěli využívat jako halu pro konání soutěžních klání. V současné době slouží palác jako konferenční centrum. V době konání Olympijských her se využíval jako informační a tiskové středisko.
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 64 zobrazení
  • 12
  • 9090
ALB 1317
Jsme už v Řecku několik dnů a konečně přestalo pršet, tak jdeme naplňovat nějaká přísloví, třeba to o sovách. Sov bylo prý v Athénách odjakživa plno, tak jsme tam žádné nevezli. Sídlí údajně na skalnatých svazích Akropole, ale několik jsme jich přistihli i na zábradlí Národní knihovny v samotném centru Athén. Bylo to už konečně za sluníčka na náměstí Syntagma, jehož název by se dal přeložit jako Konstituční náměstí. Je jedním z nejdůležitějších náměstí v řecké metropoli, sídlí zde významné instituce, obchodní společnosti. Národní knihovna, Univerzita, Akademie umění i Parlament

Athény, město s nejslavnější historií na světě, je uctíváno bohy i lidmi. Okouzlující metropole Řecka, jehož patronkou a ochránkyní byla odpradávna bohyně Athéna. Athéna darovala lidem řemesla, vědu i moudrost. Vzbuzovala obdiv i respekt. Byla štíhlá a urostlá, někdy ji zobrazují v dlouhé říze, jindy jako třeba před Akademií umění ve zbroji. Její oblíbenou rostlinou byla oliva a olivovou barvu měly i její oči. Jiným zase ta barva připomínala oči soví, a proto Athéně říkali glaukópis čili sovooká, též zelenooká. Glaux řecky znamená pro nás ostatní sova

Za zmínku k albu stojí i Panathinaiko nebo také Panathénský stadion, jehož základy byly položeny již roku 566 př.n.l. Většinou byl dřevěný. Zásluhou spartského zákonodárce Lykúrga byl Panathinaiko roku 329 př.n.l. přestaven právě s použitím mramoru. Ve starověku byl stadion využíván k tzv. panathéhajím, podle kterých byl také pojmenován. Jednalo se o kulturně sportovní slavnosti probíhající v červenci a srpnu, při kterých se uctívala bohyně Pallas Athéna. Panathinaiko má úctyhodnou kapacitu, už roku 140 našeho letopočtu činila 50tisíc lidí. Později v roce 1896 byla navýšena na dokonce 80tisíc lidí, při posledních úpravách však byla opět snížena na 45tisíc z důvodu zvýšení pohodlí návštěvníků. Konaly se zde ty první novodobé olympijské hry roku 1896 a pak následně první olympijské hry nového milénia roku 2004.

Dále je tu několik fotek z Dionýsova divadla. Zde, pod Akropolí, bývaly premiéry Aischylových, Aristofanových, Euripidových a Sofoklových her. Od 6. století př. n. l. zde staří Řekové každoročně uctívali tancem a zpěvem boha plodnosti, vína a veselí Dionýsa. V roce 534 př. n. l. se těchto oslav zúčastnil jistý Thespis. Postavil vedle jednoho sboru jiný – tak se zrodil dialog, a tím i divadlo. V roce 330 př. n. l. byly dřevěné sedadla nahrazeny kamennými a divadlo dostalo přibližně dnešní podobu.
Za doby panování císaře Nerona bylo divadlo upraveno, aby se zde mohly konat gladiátorské hry a zápasy. Z této doby pocházejí také reliéfy na předscéně, které zobrazují mytické výjevy: vlevo zrození Dionýsa a vedle oběť bohu, vpravo uctívání boha bohy a lidmi.
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • říjen 2014 až březen 2019
  • 59 zobrazení
  • 10
  • 6666

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.bele.rajce.idnes.cz

Aktivní od

8. června 2012

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama