Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Filtr Zrušit filtr
6 komentářů
ALB 1311
Při návratu z Dionu zastavujeme podle plánu ještě v klášteře svatého Dionýsa, malém pravoslavném klášteře z 15. století. Za 2. světové války ho zničili Němci a od té doby na jeho opravě stále pracuje pár mnichů, kteří tam žijí. Klášter je rozdělen na dvě části, z nichž jedna je navždy uzavřena ženám. Mniši zde mají vše co potřebují – pěstují ovce, kozy, vyrábí sýry a kefíry, obhospodařují políčka. Jednou do roka na svátek Dionýsa vystoupí na vrchol hory Profitis Ilias, kde ve výšce nad 2000 m n.m. v kapličce pořádají liturgie.

Dionýsos podle legendy stavěl chrám sám vždy celý den a navečer chodil odpočívat do jeskyně, kde výtékal pramen zázračné vody. Touto vodou hasil žízeň a omýval se jí, a díky tomu získal sílu a energii k tak velkému dílu. Pramen je uctíván jako Pramen síly …budeme tomu věřit a napijeme se s chutí. Asi nemusím zdůrazňovat, že na to zvládnout ten nový silný déšť se to docela hodilo
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
15 komentářů
ALB 1310
Dion je světově proslulým centrem památek řecké minulosti. Dion – město Diovo, posvátné město starověkých Makedonců, se nachází se na severovýchodních svazích Olympu, asi 15 kilometrů na jih od města Katerini. Dion je místem, kde se od 5. stol. př. n. l. konaly hry na počest vládce bohů, který se svou družinou na vrcholu horského masívu sídlí.

Návštěvník může procházet mezi vykopávkami s dosud ohraničenými obrysy domů, dílem a cest. Archeologické výzkumy tohoto obrovského areálu přinesly spoustu významných nálezů. Starověké město bylo obklopeno čtvercovým opevněným ohrazením a protínala jej hustá síť cest, vykopávky dokazují, že se tu nacházely obytné části s byty, dílnami, obchody a veřejnými budovami.
Ustředím města byla hlavní třída. Ta světe div se, začínala toaletami. Mělo to smysl - byly to toalety společenské, pánové zde vedle sebe seděli, pod nimi protékala v kanálech teplá voda z lázní, které odnášela vše, co do ní napadalo. Pánové zde v klidu uvolňovali svá těla. Poté pokračovali do Odeonu, kde se věnovali zpěvu a kultuře - uvolňovali svou mysl. A nakonec dospěli k lázním (o rozloze 4000 m2), zde se uvolnili kompletně a dohadovali zde obchody a podobné důležité věci ... :-)

Zachovala se i Diova svatyně a vila boha Dionýsa, kam chodili obyvatelé odpočívat, popíjet a diskutovat. Místní antické divadlo ze 4. stol.př.n.l., kde se odehrávala představení Euripidisovy tragédie, je dodnes plně funkční a slouží svému účelu. Každé léto se tu koná řada kulturních akcí, kromě představení původních antických dramat i hudební festivaly a řada dalších akcí.

Pobyt v areálu Dion mohl být klidně nazván z deště do vody a nebylo to jen deštěm, že jsme tuto návštěvu považovali za nešťastnou, podle stavu památek, co jsme zde viděli. Den jsme tradičně začínali za mírného mrholení a končili v pozdním odpolední za regulérního deště, který pronikal už opravdu všude ... Kdysi začínala hlavní třída toaletami, ale po skončení návštěvy toho místa jsem měl pocit, že jsem se v toaletě pohyboval celý den
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
5 komentářů
ALB 1309
Od výrobny ikon jsme se vraceli se zastávkou na poutním a posvátném místě v údolí Thembi mezi pohořím Óssou a Olympem. Nachází se zde kaple Agia (svaté) Paraskevi.

Paraskeva (v překladu též „dobrý“ pátek) byla římská mučednice ze 2. století. Je jí přisuzována schopnost uzdravovat slepotu, neboť podle tradice navrátila zrak Antoninu Piu, jenž ji předtím nechal mučit. Pius ji pak propustil a přikázal ukončit pronásledování křesťanů. Stejně nakonec zemřela mučednickou smrtí za císaře Marka Aurelia. Je patronkou nevidomých …. ale k našemu překvapení také cikánů ... Bývá často znázorněna s miskou, ve které má oči

Cestu až dolů k pramenu zázračné vody na pomoc nevidomým a slabozrakým jsme museli vykonat, i když docela hnusně pršelo. Byl to náš osobní úkol donést tuto vodu mamince Dany, která měla opravdu dobrý důvod ji užívat. Podařilo se a láhev jsme darem doručili i se zakoupenou ikonkou. Bylo zajímavé, že se voda i po dlouhodobém používání nekazila
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
14 komentářů
ALB 1308
Pobyt v Leptokarii byl pouze zázemím, na prohlídky městečka toho moc nezbývalo. Orientačně jsme byli chvilku u kostela sv.Mikuláše, ale na jeho prohlídku čas nezbýval. Museli jsme zaimprovizovat a nalézt skulinu, kdy se to dalo uskutečnit. Na vlastní prohlídku vyšla chvilka pouhá, ale i ta nám posloužila k rychlé prohlídce a okouzlení jeho výpravností.

V albu je zmíněna návštěva tradičního trhu v Litochoru. Nakoupili jsme trochu čerstvé zeleniny a oliv, na víc nebyl čas a ani důvod. Zdejší trhy jsou vlastně putovní - v pondělí jsou trhy v Litochoru, v úterý v Leptokarii, ve středu v Katerině, čtvrtek v Platamonas, v pátek Nei Pori a v sobotu opět v Katerině. Tak mají obyvatelé těchto městeček a samo i okolí o nákup a zábavu postaráno. Šikovné pravidlo, na které se může každý spolehnout.

Jinak Litochoro je podhorským městečkem s přímým výhledem na tři nejvyšší vrcholy Řecka - Mytikas, Stefanos a Skolios. Bylo zasvěcené bohem Diem víle Lito, která byla jednou z jeho milenek. Na řeckých bozích je mi sympatické, že si dokázali užívat života a erotiku měli jako hlavní předmět svého konání. Překlad názvu Litochoro není jednotný, mohlo by být bráno jako Litino město a nebo Litin tanec.

Leptokárie je přímořské letovisko na pobřeží Thermaiského zálivu, patří do okresu Pierie s okresním městem Katerini v největším z řeckých krajů - Makedonii. Z východní strany lemují Leptokárii písečné pláže omývané vodami Egejského moře a na západní straně se otvírá krásný pohled na nejvyšší pohoří Řecka - Olymp. Leptokárie se rovněž nachází blízko starobylé Livithry, která je údajným domovem přední postavy řecké mytologie pěvce Orfea.

Přestože jsme za celou dobu Olymp sotva zahlédli, musím mu věnovat alespoň pár posledních slov:
Pohoří Olymp bylo sídlem 12 řeckých bohů. Žili tu Zeus s manželkou Hérou, jeho bratři Hádes - bůh podsvětí, Poseidón - bůh moří, jejich sestra Hestia - bohyně rodinného krbu a Diovy děti Athéna - bohyně moudrosti, Árés - bůh války, Apollón - bůh slunce, Artemis -bohyně měsíce a lovu, Afrodita -bohyně lásky, Hermés - posel bohů a Héfaistos - bůh ohně a kovářů.

Tak bohové Zlomte vaz - jedeme dál
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
35 komentářů
ALB 1307
Meteora je seskupením strmých a neschůdných skal – vhodné místo pro kláštery nebes. Mniši a poustevníci se tu začali usazovat již od 11. století, ale teprve o tři století později začaly vznikat první byzantské kláštery.

Nejdříve byl postaven klášter Metamorfosis, založený v roce 1356 mnichem Athanasiem z poloostrova Athos, na skále ve výšce 534 metry nad mořem. Klášter byl nazván Megalon (Velký) Meteoro (vznášející se – podle dojmu, že se vznáší vysoko nad zemí). Podle něj pak se množné číslo „meteora“ začalo používat pro všechny zdejší kláštery, jichž mezi 15. a 16. stoletím vzniklo celkem 24. Výstavba klášterů byla velmi náročná. Stavební materiál a všechno potřebné zařízení mniši vynášeli na zádech pomocí košů, rumpálů; jediným strojem, který jim práci usnadňoval, byla kladka. Mnohem později, i v souvislosti s turistickým ruchem, byla vystavěna schodiště a kamenné žebříky.

Svatý klášter VARLAAM podle jména prvního mnicha kněze, který skálu obýval. Postavil zde malou kapli Tří světců a několik cel. Přibližně po dvou stoletích cca v roce 1518 se zde usadili dva bratři Nektarios a Theofanis aby na troskách staveb postavili opět kostel Tří světců a další kostely. V roce 1627 byl kostel Tří světců přebudován a výzdobu provedli umělci Stergios a Kyrill,
V roce 1922 byly vytesány do skal stupně, po kterých se návštěvník dostane bezpečně a pohodlně do kláštera. Visací síť už nyní slouží jen na přepravu materiálu. V minulosti se mniši dostávali nahoru pomocí stupňovitého lešení, které bylo osazeno na trámech upevněných do skulin a puklin skály, o něco později začali využívat visacích žebříků, cesta nahoru trvala půlhodiny namáhavého výstupu

Klášter Agia Triada (Svatá Trojice) byl postaven v letech 1438-1476 na půdorysu kříže s nízkou kopulí – přestavba byla provedena v r.1692. V roce 1888 byla vytesána malá stezka, která byla doplněna 140 schod\ pro pohodlný vstup do kláštera

Mezi vzácné památky patří ostatky mnoha svatých, liturgická roucha, rukopisy na pergamenu a stovky knih. Je zde uchováno i Evangelium z roku 979, které je přisuzováno vládci Konstantinu Porfirogennitu

Úpadek klášterů začal od 18. století, mnozí církevní hodnostáři kláštery opustili a přesídlili do mnišské republiky Athos.
Dnes je v provozu šest klášterů, které mohou poutníci navštívit: Klášter Metamorfosis - Velká Meteora, Klášter všech svatých - Varlaam, Klášter Rusanu, Klášter sv. Trojice, Klášter sv. Štěpána (jediný ženský), Klášter sv. Mikuláše Anapavsá.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
10 komentářů
ALB 1306
Hlavní náplní dalšího dne byla bájná Meteora, cestou do toho záhadného místa jsme navštívili výrobnu ikon poblíž známého města a turistického centra Kalambaka.
Přestože jsme ráno vyrazili za slunečného počasí, do Kalambaky jsme přijeli již v dešti a toto nepočasí nás provázelo celý den … :-(

Měli jsme štěstí, že je zde zaměstnána šikovná Slovenka, tak jsme z výkladu měli hodně užitečného. Krása na pohled i krása vnímat její vznik. Na začátku je předváděn i tzv. Pythagorův pohár, který má druhé jméno Pohár spravedlnosti. Má ve dně díru, tak se v něm nic neudrží a nikdo se nemůže třeba vínem opít :-)
Hloupá hra
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
27 komentářů
ALB 1305
Zážitkový *magnetický* kopec, který podobný je i na Slovensku

Doplněno o pár emotivních fotek ze Soluně, aby už toto místo bylo zakončeno :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
10 komentářů
ALB 1304
Pro Čechy je Soluň historicky významným městem, neboť odtud pocházeli slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří v 9. století v rámci svých misií na popud byzantského císaře Michaela III. zavítali na Velkou Moravu a položili zde základy místní církve a písma.

V časech po přelomu letopočtu v Soluni existovala početná židovská komunita a začali se tu objevovat i první křesťané. Při své misii svatý Pavel zde založil první církevní sbor, avšak zanedlouho musel město opustit, právě kvůli rozepřím s početnou již zmíněnou židovskou komunitou. Až roku 306 přijala Soluň svého patrona, svatého Demetria.

V současné době je město sídlem metropolity řecké ortodoxní církve. V úctě jsou nejstarší kostely ve městě – Osios David, St. Nicholas Orphanos a klášter Vlatades. Nejznámější trojlodní katedrála Aghios Demetrios vzpomíná na život svatého Demetria.

Bohižel z této krásy, která byla v celém městě, je už jen nepatrný zbytek
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
41 komentářů
ALB 1303
Soluň - Tesalonika, je neoficiální metropolí řecké Makedonie. S předměstími má přes jeden milion obyvatel a je druhým největším řeckým městem. Několik staveb ve městě z období raného křesťanství a Byzantské říše je od roku 1988 zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. To je jediné, co z bývalého města zůstalo.

Město založil v roce 312 př. n. l. Kassandros, pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého, když předtím vyvraždil spoustu jejích příbuzných. Prý aby nějak nebyla smutná, či co.

Město rychle rostlo, po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se stalo součástí Římské říše. Přesto mu zůstaly výsady z dob Makedonského království - Soluň totiž stále byla správním městem jedné ze čtyř římských částí Makedonie, pod správou Prétora, který v ní sídlil. V této době byl vybudován také přístav, jeho části se dochovaly dodnes. V roce 55 př. n. l. byla vybudována Akropolis, která měla město chránit před Thráckými nájezdy.

Z minulé historie město bylo roku 1430 definitivně dobyto osmanským sultánem Muradem II. a přejmenováno na Selânik, a vydrželo v tureckých rukách až do roku 1912 - téměř tedy 500 let. Bylo zde také centrum hnutí Mladoturků, navíc se zde narodil pozdější prezident Turecké Republiky Mustafa Kemal Atatürk v roce 1881.

V roce 1901 byl vystavěn moderní přístav. V první balkánské válce roku 1912 byla Soluň obsazena řeckými vojsky, po vypuknutí první světové války zde došlo v roce 1915 k vylodění jednotek Dohody. Ještě před podepsáním míru, roku 1917, byla celá zničena požárem, jehož příčina není dodnes objasněna.
Francouzský architekt Ernest Hebrard Soluň přestavěl, což vedlo ke ztrátě jejího orientálního, tureckého rázu a jejímu architektonickému návratu Evropy. Za mne je to ohromná škoda.

Za druhé světové války byla Soluň v letech 1941-1944 obsazena německými vojsky. Okupace zničila poslední zbytky židovské komunity, zůstalo jen necelých 1000 židů. Po válce bylo město rychle obnoveno. Další ranou bylo zemětřesení v roce 1978. Soluň byla také roku 1997 vyhlášena Evropským městem kultury.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
39 komentářů
ALB 1302
Karlštejn tvoří ucelený soulad přírodní krásy a lidské dovednosti. Karel IV. jej nechal postavit jako panovnickou pokladnici, ale sloužit měl též jako místo odpočinku panovníka a prostor pro důležitá jednání.

Sláva všude kolem a přítomnost českého krále a římského císaře Karla IV., tak v takové atmosféře se 27. března 1357 otevíraly brány hradu Karlštejn. Základní kámen byl položen už v roce 1348, hrad byl ale dokončen až v roce 1365 vysvěcením kaple sv. Kříže

Balíček fotek jen tak pro radost a takto pohromadě :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
29 komentářů
ALB 1301
jen takový sebraný mišmaš - odskočení od práce, žádný záměr
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
29 komentářů
ALB 1300
Že Gent má ze všech belgických měst pověst nejkrásnějšího na pohádkového města s největším počtem chráněných historických památek v celé Belgii jsme věděli. Měl to být takový bonbónek završující naši cestu. Bohužel nebylo vše podle našich představ – počasí bylo střídavě hnusné s deštěm, město bylo rozkopané a řada památek pod lešením a nepřístupných. Zkrátka průšvih.

Nemělo smysl v tom deštivém šeru si zakoupit vstupenku na Belfort – zvonici ze 14.století vysokou 95 metrů. Ani si nevzpomenu, jestli byla v chodu zvonkohra s více než 50 zvony, které hrají melodii každých 15 minut, nepotkali jsme ani zvoníka Bellemana – kuriózní gentskou postavičku s bílými vousy a v modré uniformě. Byla nepřístupná i katedrála sv. Bavona, která ukrývá jedno z nejvýznamnějších děl světového malířství, tzv. Gentský oltář s motivem Klanění Božímu beránku od bratrů Jana a Huberta van Eyckových. Asi jsme hodně riskovali, ale vědomí, že se třeba už nikdy nepodaří tento klenot vidět nám pomohlo krátce vniknout s dělníky do katedrály, pořídit pár fotek a zase zmizet.Znalec pozná, že se turistům nabízí zmenšená kopie, ale i tak díky za to. Ostatní zanedbané památky jsou určitě výzvou si připomínat a třeba někdy zkusit toto krásné město navštívit ještě jednou. I když budu-li upřímný, mnohem více se mi líbily Bruggy a Antverpy

***
Toto album je poslední zpracované z expedičních cest LZB, které mi chybělo dodělat. Mohu jenom vzpomenout na kamaráda Vláďu, který toto všechno měl na svědomí, a složit mu velké díky.
Dlužil jsem to jemu, sobě, i všem, co jsme ho znali a prožívali s ním všechna dobrodružství.
R.I.P.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
13 komentářů
ALB 1299
Každý den, OPAKUJI KAŽDÝ DEN, již od druhého července 1928 s výjimkou přerušení za 2. světové války krátce před osmou hodinou večerní zatarasí policejní jednotka silnici a doprava projíždějících aut musí chvíli počkat. Nastoupí řady trubačů, obvykle sledované stovkami zvědavců a zahrají krátkou, asi dvouminutovou skladbu. Zvuk tributu se odráží od mohutné brány, která kdysi bývala součástí městského opevnění. Pár vteřin je ticho a pak se přihlížející začnou pomalu rozcházet.

Tato slavnostní ceremonie „Last Post“ se u Meninské brány (nizozemsky Menenpoort) na okraji belgického města Ypry odehrává vždy ve stejnou dobu, přesně v osm hodin večer. Jde o britskou tradici, zvuky polnic mají uctít památku desítek tisíc spojeneckých, především britských vojáků, kteří v okolí města padli v zákopových bojích 1. světové války a mnozí z nich procházeli vstříc svému poslednímu dni právě Meninskou bránou

Zdálo se nám, třem kamarádům, že je dost času a procházeli jsme se na znovu vybudovaných hradbách. Meninská brána je nyní ohromný pomník, který nese na stěnách vyrytých více než 50 000 jmen. Ten den byl obzvlášť významný, protože přijela delegace veteránů z Kanady a vedení města to pojalo s velkým doprovodným ceremoniálem, který sledovaly stovky lidí. Z výšky hradeb jsme viděli, že už není šance se dostat dovnitř. V zoufalství jsme zkusili postranní schody, které jsme považovali za vstup na WC. Byly tam sice nějaké zábrany, ale ty jsme snadno překonali. Zvědavost nás hnala vpřed

WC to nebylo a my se najednou ocitli v hloučku krojovaných řečníků za zády starosty města. Každý tam měl nějaký úkol, něco zajišťoval, jen my čučákovali jako zajíci. Dívali se na nás udiveně, kde máme vizitky a odkud jsme, ale mohli jsme zůstat. Díky tomuto pochybení jsme slavili jako nikdo z dalších přítomných diváků a obdivovali intimní a citlivý akt tradiční pocty.

Rudý vlčí mák – z celé té hrůzy se stal symbolem milionů padlých a také symbolem Dne veteránů, každoročně uctívaných padlých nejen z první světové války, ale také ze všech dalších konfliktů. Den 11. Listopad byl přitom vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
18 komentářů
ALB 1298
Žádný návštěvník dnešního města Ypry by nepoznal, že se nepohybuje v původním historicky zachovalém prostoru. Bývalá metropole sukna povstala z popela a to doslova. Všechny historické budovy včetně Domu soukeníků (Lakenhalle) jsou kopií bývalého, byť precizně věrnou. Stavba byla totiž, stejně jako prakticky celé město, za 1. světové války úplně zničena a posléze rekonstruována

Nepřehlédnutelný a ohromný Dům soukeníků, jeho masivní věž a nákladná vnější výzdoba evokuje spíše církevní stavbu, nebo přinejmenším radnici, ve skutečnosti se jedná o komerční budovu zřízenou pro potřeby obchodu se suknem, které je hlavním zdrojem středověké prosperity města. Jde o jednu z největších staveb svého druhu v Evropě. Je zde umístěno multimediální interaktivní muzeum 1.SV.

Nikdo z nás nečekal emoce, které prohlídka vyvolá. Simulace světel a tmy, výstřelů a nářku lidí, proplazíte se zákopem, kde cítite smrad střelného prachu a nevím čeho dalšího. Je to chvilka a pro představu celkem vydatně stačí. Ostatní exponáty jsou také zajímavé včetně promítání filmů.
Opouštíme to místo a čeká nás ten den poslední významná a jedinečná událost, večerka na Meninské bráně. Máme trochu času, tak brouzdáme městem
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
13 komentářů
ALB 1297
Expedice LZB Flandry II uskutečněná ve dnech 29.4. - 3.5.2010 nás přivedla na místa po stopách bojů I.SV a nesmyslných obětí při prvním použití bojového plynu na světě u města Ypry, nazvaného podle nějyperit . V letech 1914–1918 tu na západní frontě probíhaly nejhorší bitvy, jaké kdy evropský kontinent zažil. Zhruba milion mrtvých není ani po stovce let zapomenut. Už když jsme přijížděli k památníku zvanému Tyne Cot u osady Zonnebeke, byla kolem neskutečná krajina posetá desítkami válečných hřbitovů, kde řady prostých bílých náhrobků jako by nebraly konce. Na většině z nich s lakonickým nápisem „neznámý vojín“.
Jde o největší válečný hřbitov, kde vedle Britů leží také tělesné pozůstatky Novozélanďanů, Australanů, Kanaďanů a dalších národů. K mému překvapení i s masivní účastí Číňanů z britských kolonií. O průběhu bojů si může každý přečíst, jde mi spíše o přiblížení významu FLANDERSKÁ POLE

Na flanderských polích je slavná báseň kanadského lékaře a básníka, podplukovníka Johna McCrae v níž vyjadřuje žal nad zabitými spolubojovníky. Napsal ji počátkem května 1915, poté co vedl pohřeb svého přítele a spolubojovníka poručíka Alexise Helmera, který padl v 2. bitvě u Yper. Báseň se stala jedním ze symbolů celé války a dodnes je připomínána tradicí a symbolem vlčího máku na paměť padlých a válečných veteránů

https://www.youtube.com/watch?v=1psjKQ_iWvU

Padl zde i otec legendárního zpěváka Leonarda Cohena
https://www.facebook.com/leonardcohen/videos/leonard-cohens-live-recitation-of-in-flanders-fields-los-/10153736474774644/

Rudý vlčí mák - symbol milionů padlých
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
44 komentářů
ALB 1296
Zde jsou slova zbytečná, snad jen že je soubor s díky věnován všem zúčastněným, počasí přálo a legrace jsme si užili dosytosti

Za rok na viděnou :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
100 komentářů
ALB 1295

Když Bůh stvořil po Luciferovi dalších sedm Archandělů, netušil, že si Lysá nad Labem dá hned dva na vstupní bránu ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele – Gabriela a Rafaela. Na kostelní zdi je soch celkem 13 a dodávají místu vážnost a připomínku zejména na práce z dílny Matyáše Bernarda Brauna a všichni bděli nad osudem tří významných mužů, kterým je toto album více méně věnováno
Při hledání názvu alba jsem hledal spojitost s tím, co jsem na návštěvě města hledal a čemu jsem chtěl dát důležitost. Nakonec to lehce pořešila Dani a KLÍNY a KLINIKY to úplně vystihují. Ta jména jsou spojena s jejich narozením v Lysé nad Labem
1) František Antonín hrabě Špork (9.3.1662- 30.3.1738)- český šlechtic a mecenáš umění. Jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním lázní a špitálu pro invalidy v Kuksu, areálu zámku v Lysé nad Labem či nedalekého Bon Reposu

2) Rudolf Tomáš Jedlička (20.2.1869-26.10.1926) - český lékař a mecenáš. Je zakladatelem samostatné české rentgenologie a radiologie a léčebné rehabilitace. Prosazoval diagnostiku a léčbu pomocí rentgenových paprsků při léčbě nádorů. Zakladatel pražského Jedličkova ústavu a Sanatoria v Podolí. Po smrti Jedličky připadla jeho vila Nový svět s parkem a lesem v Harachově Jedličkovu ústavu, aby mohla zpestřit delšími pobyty péči o postižené děti. To trvalo do roku 1950, kdy bylo zabráno pro předsednictvo vlády, a i nyní se tam rekreují poslanci Parlamentu ČR

3) Bedřich Hrozný (6.5.1879 – 12.12.1952) odborník na arabštinu, aramejštinu, etiopštinu, sabejštinu, egyptské hieroglyfy, sanskrt, starou perštinu a nevím co další, ale jediný, komu se na světě podařilo rozluštit KLÍNOVÉ PÍSMO Chetitů

Je málo měst malých svou rozlohou, která mají tak velkou minulost svých rodáků :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
67 komentářů
ALB 1294
Budova muzea má zajímavou historii. Požár z roku 1666, který nejen poničil kostel sv.Jana Křtitele na náměstí tak, že se tři zvony z věže slily a shořely i hodiny, ale nadobro také zničil i radnici a šatlavu, která stávala v těchto místech. Na původním místě byl vystaven běžný měšťanský dům a nová barokní budova radnice byla postavená v letech 1746-1747 jinde

Po revoluci 1848 byla od roku 1851 novou majitelkou panství kněžna Štěpánka Viktorie Rohanová, která měla jako mecenáš velký vliv na rozvoj společenského a spolkového života ve městě. Žila hýřivým způsobem a tak panství postupně upadlo do dluhů ve výši 3 miliony zlatých a na její panství byla uvalena nucená správa. Kněžna byla nucena se vystěhovat ze zámku do tehdy měšťanského domu – dnešní budova muzea, kde 28. září 1884 zemřela. K její lepší stránce je třeba uvést, že věnovala městu své pozemky pro výstavbu železnice. Spojení s Prahou bylo zahájeno v říjnu 1873, o rok později Lysá získala spojení se severem Čech.

V roce 1899 byla v budově zřízena Obecní spořitelna a následně muzeum, které má krásnou kolekci života Polabí s vazbou zejména na rod Šporků. Trvalá expozice patří muzeum orientálních kultur, které je věnováno místnímu rodákovi, světovému orientalistovi profesoru Bedřichu Hroznému :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
83 komentářů
ALB 1293
V pátek 8.února 2019 byl výjimečně krásný sluneční den, který přímo lákal na výlet, a cílem byla nedaleká Lysá nad Labem.

V roce 1696 zahájil hrabě František Antonín Špork významné přestavby v duchu baroka včetně založení libosadu. Zámek už jsme poznali a nevadila nám vrstva neporušeného sněhu když jsme poznávali sochařskou výzdobu francouzského parku. Ten je tvořen z 8 trojúhelníků a 2 obdélníků, ohraničených stěnami habrů o celkové délce 2000 metrů. Tato část je doplněna množstvím soch. Anglický park v zadní části obsahuje více než 80 vzácných druhů dřevin
Výzdobu parku tvoří sochy ve stylu pozdního baroka kolem roku 1734 - 1760 z dílny Matyáše Bernarda Brauna a Ignáce Františka Platzera. Na jednu návštěvu to bylo málo, tak pokračování příště
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
86 komentářů
ALB 1292
V pátek 8.února 2019 byl výjimečně krásný sluneční den, který přímo lákal na výlet, a cílem byla nedaleká Lysá nad Labem. Bylo sice ještě všude dost sněhu, ale přesto se podařilo projít několik krásných míst. Alba z nich začnu areálem zámku :-)

Zámecký vrch s nadmořskou výškou 221 m byl pro svoji strategickou polohu vyhledávaným
místem od pravěku, v pozdní době kamenné. Když husité dobývali Lysou, tak údajně Žižka odpočíval na stráni pod vypáleným augustiniánským klášterem. Lysá měla vůbec kliku na takové válečníky – nejhorší bylo drancování za třicetileté války. Na místě dnešního zámku stával hrad. Roku 1548 získává panství císař Ferdinand I. a Lysá se stává komorním panstvím. Původní raně gotický hrad českých královen vyhořel a jeho renesanční přestavbou vznikl původně lovecký zámeček. Ten využíval nejen Ferdinand I., ale i jeho syn Maxmilián II. a hlavně vnuk Rudolf II. Sem rád vozíval svoji milenku Kateřinu Stradovou – dceru správce svých uměleckých sbírek.

V roce 1647 zámek zpustošený po třicetiletých válkách získává darem za zásluhy generál hrabě Jan Špork, který byl pro panství Lysá výhrou - započal s jeho novou přestavbou a postaral se i o hospodářský růst. Hrabě Jan Špork zemřel dne 6.srpna 1679 sice na zámku v Heřmanově Městci, na své osobní přání byl pohřben v původním kostele zde v Lysé nL. Později byl přenesen do rodinné hrobky v Kuksu – zde je jen jeho náhrobek

Po jeho smrti jeho syn hrabě František Antonín Špork zahájil v roce 1696 významné přestavby v duchu baroka včetně založení libosadu. Historie zámku je zajímavá a složitá, je dobré toto základní info využít pro doplnění osobních poznatků dalším studiem

V roce 1904 bylo panství prodáno poslednímu majiteli Rudolfu Ferdinandu Kinskému, který zemřel 13. března 1930 v Lysé nad Labem. Po jeho smrti se většina jeho rodiny odstěhovala do rakouského zámku Kremsegg v Kremsmünsteru, zakoupeném v roce 1929. Ze zámku v Lysé nad Labem byl převezen na 40 vagónech veškerý mobiliář a zámek byl následně v roce 1938 odprodán státu - Ministerstvu sociální péče. Zámek byl přeměněn na domov pro seniory a tomuto účelu slouží dodnes

POZOR – UDÁLOST. V neděli 7. srpna 1910 po 5. hodině odpolední předváděl v Lysé na vojenském cvičišti (Rajčůru, dnes dostihové závodiště) veřejný vzlet aeroplánu první český aviatik Jan Kašpar
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
110 komentářů
ALB 1291
Nenápadný LUTYCH je městem několika NEJ a bylo pro nás příjemné je poznávat. Je škoda, že na internetu je tak málo informací a je složité se k nim dostávat a paměť už je hodně řídká, abych si po tak dlouhé době vzpomněl, co všechno jsem o tom městě věděl.
Zkusíme ta NEJ bez ohledu na pořadí a význam

1.NEJ je třeba budova sídla biskupství. Roku 705 byl v Lutychu zavražděn maastrichský biskup sv. Lambert. Jeho nástupce sv. Hubert se souhlasem papeže přemístil sídlo biskupství z Maastrichtu do Lutychu a stal se prvním biskupem biskupství Lutych. Později se stal Lutych hlavním městem knížectví biskupství Lutych, které existovalo v letech 980–1795. Při procházení budovou a atriem je to na tom znát

2.NEJ bylo významné římsko-katolické církevní a vzdělávací centrum s vlivem po celé Evropě. Například roku 1655 odtud bylo vysláno sedm řeholnic řádu sv. Voršily do Prahy. To jsme nemohli ověřit, tak tomu prostě věříme Město je také sídlem jediné státní frankofonní univerzity v Belgii, založené roku 1817.

3.NEJ jsou jeho tři vodní kanály, z nichž nejvýznamnější je Albertův kanál, který spojuje Lutych a Antverpy. Díky dobrému vodnímu spojení s Francií, Vlámskem a Nizozemskem má Lutych třetí největší říční přístav v Evropě. Na území města má řeka Máza délku přibližně 12 km a je plně usplavněna.

4.NEJ jsou nejstrmější schody * Montagne de Bueren * na světě. Mají 374 schodů a jejich průměrný sklon je téměř 30%. Byly postaveny jako nejkratší cesta pro vojáky, aby je nesvedly z cesty místní prostitutky. Na vrchu ve čtvrti Hors-Château dříve stávala vojenská pevnost do roku 1891. Schody jsme zažili v plné parádě včetně nádherného výhledu na město

5.NEJ je unikátní moderní nádraží Liège-Guillemins. Projektováním nové stanice byl v roce 1996 pověřen španělský architekt Santiago Calatrava. Nádraží jsme procourali a smekám klobouk až někam do sklepa. Mistrovské dílo

6.NEJ je mimo hru – na předposledním snímku je hlídací králík místo psa. Kdo to má?
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
95 komentářů
ALB 1290
Kortrijk (nizozemsky Kortrijk, francouzsky Courtrai) je bývalým superbohatým městem Flander, kde se 11. července 1302 odehrála slavná bitva u Courtrai, zvaná též "bitva zlatých ostruh" (nizozemsky Guldensporenslag ). Datum bitvy je dnes oficiálním svátkem ve Vlámsku. U toho jsme už nestihli být, ale bitvu jsme si tu alespoň slovem připomněli.
O co tu šlo

Francouzský král Filip IV. Sličný se rozhodl ve své velmocenské politice získat zásadní vliv v bohatých Flandrech. Jako záminka mu posloužilo povstání v Bruggách, při kterém byli 8. května povražděni všichni Francouzi. Byli rozpoznáni podle toho, že neuměli se správným přízvukem vyslovit Schild en vriend, „Štít a přítel“. Poslal tedy do Flander trestnou výpravu složenou ze samých urozených pánů. Kdo by si nechtěl ve zdánlivě velice jednoduché bitvě nabrat nějaký cizí majetek. Historie je pořád stejná. Elitní francouzské vojsko však zažilo ostudnou a ponižující porážku od flanderské domobrany ozbrojené jen holemi zvanými goedendag. Naštvaní chasníci z hospod získali jako trofej mnoho rytířských ostruh, a v bitvě zahynulo neobvykle mnoho francouzských urozených rytířů, tak to vešlo do dějin

Jako i jinde ve Flandrách i zde je krásná gotická radnice a cechovní domy z 15. a 16. století s bohatou sochařskou výzdobou. Zajímavé jsou i věže Broeltorens s mostem, na kterém stojí Johánek. Pro nás byla ale největší atrakce procházka bývalým ženským klášterem Saint Elisabeth Béguinage
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
88 komentářů
ALB 1289
Město Leuven se proslavilo univerzitou a pivem. Zdejší Katolická univerzita byla založena již v roce 1425 papežem Martinem V., a je tak nejstarší univerzitou v Belgii a jednou z nejstarších v Evropě. Kvůli sporům mezi vlámským a frankofonním obyvatelstvem musela být univerzita roku 1968 rozdělena na dvě samostatné větve – vlámskou Katholieke Universiteit Leuven, která zůstala v Leuvenu a frankofonní Université catholique de Louvain, která byla zřízena ve městě Louvain-la-Neuve. V dnešní době zde studuje okolo 27 tisíc studentů

Historie značky Stella Artois začíná roku 1366 ve zdejším pivovaru s názvem Den Hooren (roh). Dne 15. června 1717 jej odkoupil Sebastien Artois, po kterém pivovar zdědili jeho potomci. Samotná značka vznikla v roce 1926, kdy se tradiční vánoční pivo podařilo natolik, že dostalo jméno Stella (hvězda).

Leuven bylo také významné cechovní město, jeho tehdejší význam města coby centra soukenictví dokládá lovaňské lněné plátno, které je v textech z konce 14. stol. a z 15. stol. označováno jako lewyn. Pod klenbou hlavní univerzitní budovy, sídla rektorátu, je obrovský kamenný sál, který v polovině 14.století sloužil ke shromážděním obchodnické gildy. Dnes je stejný jako tenkrát, jen s tím rozdílem, že je plný počítačů.

Když jdete městem, tak pocitově je město pouze studentů. Většinou potkáváte samé mladé lidi, kteří tu jezdí většinou na kolech, kterých je také všude plno. Poseděli jsme na venkovní zahrádce, popili pivko a procourali centrum města s krásnou radnicí a navštívili také starou čtvrť, kterou obývaly bekyně. Leuven je dobré místo na studování i na život :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
91 komentářů
ALB 1288
Název Trevír město Karlů není náhodou. Jeden Karel má význam pro nás, kdy Trevírský princbiskup Balduin von Luxenburg sehrál významnou roli při zvolení jednoho ze svých příbuzných římským císařem. Oním mužem byl Karel IV.

Druhý Karel má význam pro celý současný svět, jeho význam si musí dosadit každý sám, jak to má nastaveno. V roce 1818 se v Trevíru totiž narodil světově proslulý filozof a ekonom Karel Marx. V pečlivě udržovaném rodném domě je jeho muzeum a k nejpočetnějším návštěvníkům prý patří Číňané. My jsme byli v menšině

Vzhledem ke své poloze nedaleko od francouzských hranic se o Trevír obě země pravidelně přetahovaly, což vždy přinášelo spoušť a ničení. Poslední vlnu zkázy přinesly v roce 1944 spojenecké bombardéry, které srovnaly téměř polovinu města se zemí. Pokud máte z fotek jiný pocit, tak jenom uvedu, že v naprosté většině bylo vše znovu postaveno v 50. letech minulého století. Samozřejmě s německou důkladností z původního materiálu a přesně podle zachovalé dokumentace.

Výstava Marxů před branou Porta Nigra nese jednu dobrou zprávu - Porta Nigra je na rozdíl od vystavených exponátů původní se vším všudy. Pokud bych se měl s tímto místem důstojně rozloučit, tak jedině s dobrým moselským vínem :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.bele.rajce.idnes.cz

Aktivní od

8. června 2012

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama