Název

Café FARA

Popis

ALB 187 - Vedlejší příjezdovou cestou z Pavlova do Mikulova se projíždí malebnou vesničkou Klentnice. Nejen projíždí, ale je zde i velký důvod k zastavení případně pobytu. Ten důvod není jen barokně-klasicistní kostel sv. Jiří z let 1783-1785 nebo zřícenina Sirotčího hrádku známá také jako Růžový hrad. Krátce o něm:

Sirotčí hrádek měl podobný osud jako nedaleká zřícenina hradu Děvičky. Vznikl ve 13. století. Někdy ve století 14. přešel do majetku Lichtenštejnů, kteří jej v 16. století prodali šlechtickému rodu Dietrichsteinů. Avšak oproti Děvičkám chátral Sirotčí hrádek už od konce 16. století. Dodnes se zachovala jen osmimetrová hradní věž s okenním otvorem, torzo třípatrového paláce se 3 okenními otvory a menší pozůstatky hradních zdí. I k této zřícenině se váže zajímavá pověst o šíleném Orphanovi, který tu po nocích jezdí na koni.

My jsme ale nocí jeli jinam.
GPS:48*50´37.79“N – 16*38´39.77“E
….ANO….Právě kostel sv.Jiří byl cílem naší krátké zastávky. Vlastně stará fara vedle … a vlastně celý areál původního farního zázemí skvostně upraveného dle architektonického návrhu.
Např. nově postavený dřevěný penzion je postaven na místě původních chlívků a právě jejich hospodářská funkce byla inspirací. Podélné stavení se sedlovou střechou je abstraktně stylizovanou stodolou s tvarem typickým až archetypálním pro tuto oblast.
V inventuře z roku 1825 bylo na dvoře 5 ořechů, dnes je tu tuším už jen jeden, ale stín, který vrhá na vertikální modřínové latě fasády vytváří poetické pozadí pro posezení v plném létě.

Rozhlížíme se po dvorku s krásnými teplomety ve tvaru váz, vnímáme krásný venkovní kovový nábytek a z malého obchůdku nás vábí vůně bylinek, zejména levandule. Milá paní se nám okamžitě plně věnuje, představuje venkovní terasu se sochou sv.Jiří, vinný sklípek s krásnou a vkusnou výzdobou a na řadě je i ukázka jednoho pokoje pro hosty.
Je zde celodřevěný interiér kombinace dub a smrk a do místností vedou moderní světlovody… vybavení je moderní s několika starožitnými solitérami, vkusně harmonizující. I názvy pokojíčků jsou velice romantické – Farní pokoj, Mandlový, Meruňkovy, Levandulový

To, co nás sem ale přivádí jsou výborné reference na rodinnou kavárnu Café FARA.. Zaujala a vyprovokovala nás slova dřívějších návštěvníků z netu:
„Snad mi to Klentničtí prominou. Klentnice u Mikulova je nádherná dědina, ale pořád je to prdel světa. Na to, aby si někdo v tak úžasné řiti otevřel kafírnu, musel mít hodně velké sebevědomí.”
… načež následovala smršť výborných referencí
Trocha despektu z tak famózních doporučení i zvědavost nás vedlo potřebou vše prověřit na místě. Otazníky se během krátkého okamžiku proměnily v odpověď. Úžas a příjemný zážitek.u teplých kachlových kamen pana faráře spolu s výbornou kávou vyvolal pocit něčeho dávno zapomenutého a krásného. Možná vzpomínku na dětství, ale určitě plně bytostného člověčenství.
Je to pro mne osobní zadání vrátit se a strávit tu v brzké době několik nerušených dnů. Sebevědomí místních je na místě

Kategorie a štítky

Nastavení