Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

40 fotek, letos v březnu, 73 zobrazení, 55 komentářů | dokumenty, kultura, lidé
ALB 1065
Co je dobré na těchto poznávacích výstavách je to, že se při tom hodně naučím a dozvím. Ne všechno sem ale zapisuji, několikastránkové poznámky si přikládám k albu doma, abych neztratil ten čas jejich zpracováním :-)

Dám sem jen několik poznámek - spíše kuriozit

1) Obnovitel slávy chotkovského rodu Václav Antonín Chotek (1674-1754) se v roce 1698 oženil v Karlových Varech s Marií Terezií ze Scheidlerů (právnický rod od roku 1616 s erbem), která mu věnem přinesla značný majetek a přístup k panským stavům až po titul supernumerální místodržící v Čechách (po 1731), tajný rada. Z manželství vzešlo 7 dětí a jejich matka zemřela již v roce 1709 ve věku pouhých 25 let. Václav Antonín se již podruhé neoženil. Věnoval se státní správě a povznesení rodu. Své děti ale nechal v péči internátních výchovných institucí. Nechal vystavět barokní zámek Veltrusy

2) Syn Václava Antonína Chotka Rudolf (1706-1779) se v roce 1737 žení s Aloisií Stefanií Kinskou a jelikož neměl mužského potomka, tak vyhlásil nad celým chotkovským panstvím v roce 1771 tzv. Fideikomis, nedělitelný majetek , který po něm zdědil jeho synovec Jan Rudolf. Rudolf nechal zámek Veltrusy stavebně rozšířit a v srpnu roku 1754 zde pořádal tzv. "Velký trh tovarů království českého". Jednalo se vlastně o první vzorkový veletrh na světě s použitím katalogů. Na tuto akci přijal pozvání císařský pár Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský. Za své zásluhy získal Rudolf Chotek jedno z nejvyšších habsburských vyznamenání Řád zlatého rouna. Byl mimo jiné královský místodržitel v Praze

3) Třetí majitel Jan Rudolf (1748-1824) pokračoval ve zvelebování majetku – měl významný podíl na utváření zámeckého areálu Veltrusy o rozloze téměř 300 hektarů, on zde vybudoval přírodně krajinářský park, který se nakonec proměnil v okrasný statek. Nadále zveleboval i další panství Bělušice a Nové Dvory u Kutné Hory, kde nechal postavit empirový zámek Kačina. Byl nejvyšší purkrabí pražský a guberniální prezident v Čechách. Vykonával různé dvorské i ministerské funkce, byl mecenášem věd a umění. V Praze a v celé zemi stavěl silnice, nábřeží a parky a 20 let byl předsedou Královské české společnosti nauk. Po smrti císaře Josefa II. jmenoval ho císař Leopold II. r. 1791 ministrem financí všech korunních zemí

4) Za zmínku stojí ještě jeho syn Karel Chotek (1783-1868) – je toho o něm hodně co psát a to už musí každý sám podle zájmu. Jeho rarita byl zájem o fotografování – byl prvním majitelem fotoaparátu v Čechách. Při třídění sbírek ze zámku Velké Březno se našla také vzácná daguerrotypie – první v praxi používaná fotografická technika, na které je vyobrazen Karel Chotek s rodinou. Snímek pochází z roku 1839 a je považován za světový unikát.

5) Od Karla Chotka pochází známé a dodnes hojně používané přání k novému roku PF – „pour féliciter“. Svým známým zasílal umělecké kartičky s tímto francouzským textem jako omluvenku, že z nedostatku času jim nemůže k novému roku popřát osobně.
… a jak se to ujalo ….
.... a s tímto končím i tyto poznámky zde uvedené :-)
34 fotek, 4.3.2017, 65 zobrazení, 41 komentářů | architektura, dokumenty, umělecké
ALB 1064
Historie státního zámku Veltrusy sahá do roku 1704, kdy se Václav Antonín Chotek (1674-1754) rozhodl v těchto místech postavit lovecký zámeček. Mohl si to dovolit, protože Veltrusy s polnostmi a lesy se staly v roce 1698 dědictvím Marie Terezie ze Scheidlerů, která se v témže roce za zchudlého hraběte provdala. Rod Chotků patřil ke staré české rytířské šlechtě poznamenané pobělohorskými konfiskacemi a tento výhodný sňatek přinesl zisk význačných státních funkcí, ale především postupný vzrůst jeho hmotného bohatství.

Původní barokní budova byla dílem architekta Giovanniho Batttisty Alliprandiho, a v atriu tvoří tzv Čestný dvůr uzavřený alegorickými sochami čtyř ročních dob a dvanácti měsíců z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

V průběhu stavby zámku, podle dohody uzavřené mezi Václavem Antonínem Chotkem a syny Janem Karlem a Rudolfem, připadlo panství mladšímu Rudolfovi (1706-1771). Kolem roku 1740 vznikl nový hospodářský dvůr. Po roce 1750 nechal Rudolf Chotek rozšířit hlavní budovu zámku zvětšením křídel na dvojnásobek a postupně rozšiřoval i pozemkový majetek v okolí. Protože Rudolf neměl mužského potomka, v zájmu zachování celistvosti a velikosti majetku byl vydán tzv. "fideikomis", kterým byla veltruskému panství zaručena nedělitelnost, nezcizitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Na základě tohoto dokumentu byl předurčen stát se třetím majitelem zámku Rudofův synovec, Jan Rudolf Chotek (1748-1824).

V těsné blízkosti zámku protéká řeka Vltava. Ta měla během let významný podíl na utváření zámeckého areálu o rozloze téměř 300 hektarů. Po několika povodních se zámek a velká část místního parku ocitly na říčním ostrově, kde se nacházejí i v současnosti. Areál prošel významnou změnou za působení třetího majitele panství Jana Rudolfa Chotka. Ten zde vybudoval přírodně krajinářský park, který se nakonec proměnil v okrasný statek. Romantická zákoutí s pavilony jsou tak střídána pohledy na užitková pole, sady nebo pastviny. Od roku 1802 do dnešních dnů se ve zdejší oboře chová také daněk skvrnitý.
50 fotek, 4.3.2017, 80 zobrazení, 125 komentářů | architektura, cestování, města, události
ALB 1063
Zaujal nás obsah krátkodobé výstavy Arnošt hrabě Chotek – voják, šlechtic dvořan na zámku Veltrusy s edukačním prohlídkovým okruhem „Aristokracie: začátek konce“. Výstava je jen malým připomenutím předposledního majitele veltruského zámku z rodu Chotků, od jehož úmrtí uplynulo 24. ledna 2017 přesně 90 let a potrvá do 17. dubna 2017. Prohlídkový okruh je pak věnován posledním majitelům zdejšího panství, Carymu a Livii Chotkovým, které sem pozval právě hrabě Arnošt Chotek, který zemřel bezdětný.

V jejich případě se hrubě pozměnil odkaz celých generací rodu Chotků tvořících české dějiny, kdy on jako člen NSDAP a aktivní sympatizant Hitlera a jeho politiky během II. světové války poskytli společně veltruský zámek nacistům na akce rasové čistoty, tzv. „Lebensbornu“, Livie navíc s nacisty velice sympatizovala a zvala sem dokonce i jejich nejvyšší představitele (např. Hitlera, který nikdy nepřijel). Oba se přihlásili k německé národnosti a roku 1945 se vystěhovali do Německa
Další tematická výstava věnovaná historii měr a vah v Českých zemích v kontextu vývoje habsburské monarchie i využití měřidel na veltruském hospodářství hraběcí rodiny Chotků byla rovněž velice zajímavá. Sice se tam nesmělo fotit (a to jsme respektovali), ale už víme kolik váží libra, co je to látro nebo jak velký je žejdlík
***
Veltrusy jako obec na pravém břehu Vltavy byla písemně doložena r. 1226 v privilegiu Přemysla Otakara I., určené klášteru v Doksanech. Do roku 1410 náležela ves církvi, později se majitelé střídali. Od 17. století patří zdejší pozemky včetně veltruského zámku rodu Chotků, kteří je vlastnili až do roku 1945. V roce 1899 byly Veltrusy povýšeny na městys, od roku 1926 byly už Veltrusy městem, ale o toto privilegium později přišly. Definitivně byly Veltrusy povýšeny na město v roce 1994. V roce 2002 byly zasaženy povodněmi, a já zde byl naposledy v roce 2008.

Takže nejlepší důvod využít krásného počasí v sobotu 4. března a vyrazit na výlet :-)
55 fotek, červenec 2009 až březen 2017, 120 zobrazení, 184 komentářů | cestování, dokumenty, města, vesnice
ALB 1062
Horky nad Jizerou
Jeli jsme nejkratší cestou do Veltrus na výstavu konec aristokracie a nedalo mi zastavit na krátkou chvilku ve vsi Horky nad Jizerou, kde jsme měli zemědělskou praxi ze střední školy. Něco se změnilo, něco vůbec a něco bylo ještě horší. Také se mnohé povedlo, tak už to bývá.

První písemná zmínka prý byla v roce 1505 a třeba v roce 1932 zde žilo 640 obyvatelů a byly evidovány tyto úřady, živnosti a obchody: poštovna, katolický kostel, 2 lékaři, biograf Sokol, cihelna, cukrovar, holič, 5 hostinců, kolář, konsum Včela, kovář, 2 krejčí, mlýn, 2 obuvníci, pekař, porodní asistentka, 2 rolníci, řezník, sedlář, obchod se smíšeným zbožím, trafika, truhlář, velkostatek a zámečník.
Nyní zde žije asi 500 obyvatel a to ještě z nich asi nejvíc v novém domě pečovatelské služby. Rozhodně už by nebyla vesnice tak soběstačná jako tehdy. Nejvíc mi vadí likvidace krásného starého cukrovaru, kde i po několika letech nedokázali odklidit sutě. Stačilo mi projít cestu kolem kaple Narození Páně po schodech k zámku a kostelu sv. Mikuláše, který je docela opravený. I schody jsou nové. Pamatuji je rozlámané a stupně často stržené. Je patrné, že se místní snaží to mít co nejkrásnější

Výstava byla výborná, počasí přálo a cestou zpět bylo ještě několik zastavení než došly baterie. Večer, už bylo tma a ještě jsme nestihli rožnout, tak buchy buch na okno. Hodný soused přinesl zabíjačku, která se neskutečně hodila k té báječné sobotě :-)
310 fotek a 8 videí, 26.2.2017, 238 zobrazení, 183 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, vesnice, zábava
ALB 1061
Taškařice 25. února se naprosto vydařila, třebaže ještě den předem silná vichřice porazila ve vsi ohromnou lípu. Jakoby se počasí chtělo omluvit ,a celý denbylo krásné sluníčko. Nevzpomínám si, že by nělkterý jiný Masopust bylo takto nádherně. Průvod trval cca 6 hodin, a i velká města mohou závidět tu bezprostřední pohodu a legraci, co si vzájemně dopřáváme. Netrvá to totiž jej jeden den. Během zastavení vnikne horda do stavení a udělá lumpárnu - třeba odveze jízdní kola z kůlny a nechá je někde u jiného souseda, který o tom ani neví. Druhý den se chodí po vsi a hledá ztracený čas.
Ztracený ?
Blbé slovo, ztracený v žádném případě. Příští rok se totiž bude Masopust opakovat :-)
30 fotek, prosinec 2015 až únor 2017, 6 794 zobrazení, 89 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1060
70 fotek, leden 2014 až únor 2017, 302 zobrazení, 46 komentářů | dokumenty, lidé, města, zábava
ALB 1059
71 fotek, leden 2014 až březen 2017, 176 zobrazení, 78 komentářů | dokumenty, města
ALB 1058
90 fotek, leden 2014 až únor 2017, 150 zobrazení, 91 komentářů | dokumenty, města
ALB 1057
V roce 1896 vydali pánové Otto Jelen a Jaroslav Vrchlický sbírku fotografií nazvanou Letem českým světem, s úžasnými komentáři k jednotlivým fotkám od různých celebrit té doby. Měl jsem knihu s originálními podpisy na pár hodin půjčenou. Zkusil jsem některé snímky nafotografovat, a dále zpřístupnit. Fotografie nebyly vždy první jakosti, ale jsou tam úžasné informace, které jsou hodně překvapivé, a asi jinde už nezjistitelné. Texty byly značně obsáhlé s půvabnou c.k. češtinou, tak jsou značně zkráceny.
Měl jsem představu, že album vydám tak, že u každého snímku bude pohled v současné době, ale to bych do konce života nestihl :-)

Zde je první část, která se týká Prahy z konce 19. století
40 fotek, zima 2016/2017, 147 zobrazení, 132 komentářů
ALB 1056
Tady to máme rádi :-)
24 fotek, leden 2009 až únor 2017, 546 zobrazení, 493 komentářů | klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1055
Na únor 2017 je vypsána soutěž FOTOHÁDANKY
Je přímo stavovskou ctí se zúčastnit a pojmout soutěž trochu zvesela
1) Je zde uvedeno 16 piktogramů, které znázorňují 16 českých přísloví. Pro někoho brnkačka, pro někoho novinka a výzva. Poznáš už KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ? …… NAPIŠ

2) Dále je tu na procvičení unavených mozečků prostý matematický příklad bez chytáků. Jde tu zase jen o zábavu a možná trochu i o prestiž. Kdo spočítá výsledek, může ho zapsat pod fotografii OBR č. 17 a bude odměněn a HÁDEJ CO JE NA SNÍMKU – MŮŽEŠ TO I ZAPSAT

3) Kdo se tu jen tak proflákne, tak si může zazpívat podle not na OBR č. 18 a jít si lehnout

MATEMATICKÝ PŘÍKLAD:
Sdružení rodičů a přátel školy pořádá netradiční výlet. V přistaveném autobusu bez řidiče je zatím 7 dětí. Každé dítě má 7 batůžků. V každém batůžku je 7 velkých koček. Každá velká kočka má 7 koťat. Všechny kočky jsou zdravé a mají 4 nohy.
OTÁZKA: KOLIK NOHOU SE NACHÁZÍ V AUTOBUSU ?
Výsledek napiš pod OBR č.17 a sleduj další pokyny
***
Pomůcka je i na http://bele.rajce.idnes.cz/COCO_vypravi_31_pribehu_kocicek
aneb, jak jsme si hráli v únoru roku 2014
52 fotek a 1 video, 3.2.2017, 134 zobrazení, 125 komentářů | dokumenty, lidé, práce
ALB 1054
Dnes už na dole Mayrau nikdo nefárá, nikdo se nenoří do nekonečného labyrintu chodeb v podzemí. Někdejší 527 metrů hluboká těžební jáma je definitivně zasypaná, dolem už nehlaholí prastarý havířský pozdrav "Zdař Bůh". Naštěstí je zachován respekt k tomu místu, které v některých částech vypadá, že se sem ještě další směna vrátí.

Neskutečná dřina je tu spolu se stávající prací nadšenců historie vidět i cítit přes zbytky uhelného prachu, a kdo chce, vidí tu i krásu.
"Zdař Bůh"
***
Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015
60 fotek, 3.2.2017, 1 719 zobrazení, 98 komentářů | dokumenty, lidé, města, práce
ALB 1053
Každý Kladeňák ví, co je ŠACHTA, a téměř každý pracoval buď na nějakém dole, nebo na Poldovce.
Každý bývalý horník na otázku, co je šachta odpoví:

8 hodin ve tmě kde je HORKO, RÁMUS,VEDRO,VODA, BLÁTO, DŘINA, SMRAD a … PARTA.
Právě proto jsem nazval toto album CHLAPI SOBĚ, kde radosti typu ženy a pivo, různé klukoviny a kanadské žertíky, nebo stavba modelů byla odměnou za neskutečnou dřinu a odříkání tam dole.

Tam dole, kde se každá směna začínala společnou motlitbou

Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015
60 fotek, letos v únoru, 104 zobrazení, 120 komentářů | dokumenty, lidé, města, práce
ALB 1052
Cílen naší návštěvy Kladna byl nečekaně důl Mayrau ve Vinařicích. Už 123 roků trvání, jistoty dřiny i jistoty práce pro tisíce rodin, a neskutečných 34 164 323 tun vytěženého uhlí. Od října 1877 do konce roku 1994 se na dole Mayrau vytěžilo celkem opravdu 34 milionů tun! Jan Uváček, autor knihy 120 let dolu Mayrau, spočítal, že vlak, který by všechno to "černé zlato" chtěl uvézt, by musel být dlouhý z Prahy až na Nový Zéland. Málokdo také tuší, že k tomu, aby mohlo být tolik uhlí vyrváno z hlubin, bylo zapotřebí vyrazit desítky kilometrů překopů v hlušině a možná stovky kilometrů chodeb ve sloji.

Pro mne návštěva znamenala i další poznání
1) Co je ŠVARTNA, o které zpívá ve své písni Podobenství o náramcích Robert Křestan
https://www.youtube.com/watch?v=9SP25lhoj_c
Evropskou proslulost získala kounovská švartna – od onoho Kounova mezi Kladnem a Rakovníkem, co hostí také známé Kounovské kamenné řady

2) Co je Torkretování
3) Na vlastní oči jsem viděl POLAROGRAF
4) Na vlastní oči jsem viděl TACHOGRAF – světový vynález dnes běžně používaný spatřil světlo světa právě na dole Mayrau
5) Na kusu černého uhlí starého 300 milionů let jsem si porovnal zprávu o nálezu sarkofágu s mumií starou 800 milionů let
https://www.youtube.com/watch?v=V9VMiyVQUXQ

6) Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015

Byl to zážitek :-)
50 fotek, únor 2014 až leden 2017, 1 048 zobrazení, 65 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, zábava
ALB 1051
Tenkrát ještě nebyl facebook, a přesto se vydalo na hudební festival konající se v USA 70 km jihozápadně od městečka WOODSTOCK pod širým nebem neskutečné množství lidí. Organizátoři původně odhadli počet účastníků na šedesát tisíc, ale v předprodeji se prodalo více než 180 000 vstupenek po osmnácti dolarech. Přesto, nebo právě proto byly problémy s místem konání koncertu. Ze dvou měst byli odmítnuti pro protesty obyvatel pod záminkou, že nezajistili dostatek mobilních toalet. Nakonec poskytl pro festival farmář Max Yasgur svůj pozemek, a to bylo asi jediné štěstí. Na místo konání festivalu vyrazilo okolo milionu lidí. Silnice v okruhu 20 km od festivalové louky byly zcela ucpány, mnoho návštěvníků uposlechlo výzev policie a vrátilo se domů. Nakonec se na festival dostalo podle oficiálních zdrojů přes 400 000 lidí (různé odhady kolísají mezi 150 000 a 700 000). Vzhledem k nečekané záplavě diváků pořadatelé rezignovali na kontrolu vstupenek a vyhlásili volný vstup na festival.
Co tomu řekl farmář Max když to skončilo, to se nikde neuvádí :-)

První ročník proběhl od pátku 15. srpna do pondělí 18. srpna 1969. Akce byla poznamenána letními bouřkami, které proměnily festivalový areál v bažinu. Panoval chaos, nedostatek jídla, pití a hygienických zařízení, improvizovanou samosprávu organizovali příslušníci komuny Hog Farm, díky nimž se podařilo zabránit nejhoršímu. Během festivalu zemřeli dva účastníci, jeden na předávkování drogami a jednoho ve spánku přejel traktor. V průběhu akce se také narodily dvě děti.

Za chvilku to bude už 50 let, ale co naplat, takoví jsme v té době také byli :-)
80 fotek, únor 2016 až leden 2017, 508 zobrazení, 169 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, kultura, události, umělecké
ALB 1050 – SLOVANSKÁ EPOPEJ - HLAVNĚ V DETAILECH

Od mediálně sledovaného příjezdu z Moravského Krumlova byla ve Veletržním paláci od května 2012 do prosince 2016 pro návštěvníky přístupná výstava Slovanská epopej. Výstavu vidělo za tu dobu přes 380 tisíc lidí, asi vzhledem k významu bych čekal i víc, ale důležitá byla osobní přítomnost, jen lituji, že jsem ji nezopakoval. Je to dílo, které vyvolává emoce i otazníky, dílo, které nějakou dobu v Čechách neuvidíme. Jako první místo zahraniční mise je TOKIO, kam odlétá první letadlo ze tří už 11. Února. Slavnostní vernisáž se uskuteční 7. března. Zatím je domluveno, že výstava potrvá tři měsíce. Co bude dál, není jasné, hovoří se i o výstavním turné v Číně. Už vůbec se ale nemluví o tom, co bude po návratu do Čech. Moje podpora je PRO NÁVRAT do Moravského Krumlova, kde byla Slovanská epopej v minulosti vystavena desítky let

Jsem rád, že jsem mohl zažít toto dílo na vlastní oči, na vlastní emoce, a smekám před výkonem malíře Alfonsa Muchy. Obrazů z cyklu je dvacet a Mucha začínal opravdu velkoryse na formátu 610x810cm, který zhruba po třetině díla zmenšil na výsledných 480x405cm. S prací začal v ateliéru na zámku Zbiroh roku 1912 a poslední dílo předal v roce 1926. Celkový čas, který věnoval právě těmto obrazům je nepředstavitelných 18 LET ŽIVOTA.

Asi je zde potřeba zmínit ještě jedno jméno, bez kterého by dílo nevzniklo. Zámožný americky průmyslník Charles Richard Crane (1858-1939) financoval celý projekt. Podporoval TGM při vzniku republiky, portrét jeho ženy je na první čs. Stokoruně a jeho syn byl prvním americkým velvyslancem v Československu. To jsou věci :-)

V cyklu Mucha shrnul dějiny slovanských národů, s velkou vizí, s velkou znalostí témat a s velkým a neměnným mistrovstvím. Od prvního do posledního obrazu stejná technologie – vaječná tempera a olej na plátně, stejný rukopis, stejně jemné valéry, stejně vysoká náročnost a provedení detailu.

Abych si mohl obraz vychutnat, osobně potřebuji při jeho prohlížení současně znát nejen příběh, ale současně i vnímat jednotlivé segmenty výjevu v detailu. Na výstavě jsme byli dlouhou dobu, už člověk tolik nevnímal a stejně to nestačilo. Proto jsem v albu zvolil časovou řadu podle roku vzniku, proto jsem k celkovému obrazu dopsal příběh, a proto je tam i řada detailů, kterých si člověk jinak nevšimne.

Dnes už vím, jak málo jich tu mám :-)
60 fotek, srpen 2007 až únor 2016, 95 zobrazení, 131 komentářů | rodina-přátelé
ALB 1049
Před pár roky 24. Ledna 2012 zemřel můj dobrý kamarád Viktor Stříbrný. Pracoval v kovárně na Poldovce, ale byl vyučený umělecký kovář se silným názorem na minulý režim. Bohužel i tato souvislost znamenala, že byl známý jako výtvarník jen v malém okruhu známých a přátel, Poldovka ho využívala ke svým propagačním výtvorům. Tuto nespokojenost si nahrazoval vlastní tvorbou, kdy řada jeho prací intimního charakteru končila v jeho domku v Kolmistrově ulici v rázovité kladenské čtvrti Podprůhon,nebo u jeho známých. Větší plastiky byly součástí jeho malé zahrady

V létě roku 1982 uspořádal privátní akci Setkání na zahradě a to byl jen krůček k založení tradice neformálního uměleckého setkávání právě v Podprůhonu, které se vžilo pod názvem Kladenské dvorky. Letos, v roce 2017, mají Kladenské dvorky 35. výročí

Kladenské dvorky vznikaly jako jediná možnost uměleckého vystavování, protože probíhaly na dvorcích soukromých osob, které to umožnily. Veřejná výstava nebyla povolena, Jedinou takovou politickou záštitou bylo, že se to časem konalo pod záštitou místního SSM, kde byl předsedou Milan Petriščák. Během mého bydlení na Kladně jsem tu také vystavoval svá dílka i fotografoval zákulisí i průběh akcí. Snad někdy najdu fotografie nebo alespoň negativy z té doby – bylo by zajímavé si to připomenout

Při své návštěvě Kladna v únoru 2016 jsem si prošel známá místa, něco bylo stejné, něco jiné. To nejvíc jiné byl upravený prostor pod schody při cestě na Podprůhon, který má čestný název – Náměstí Viktora Stříbrného. Zdobí jej kopie plastiky z jeho Zahrady nazvaná Slunce, kterou podle originálu zhotovil v roce 2015 umělecký kovář Karel Ujka.

Dobrá práce – jako bych tam viděl otisk práce rukou samotného Viktora :-)
50 fotek, únor 2013 až leden 2017, 133 zobrazení, 109 komentářů | cestování, dokumenty, kultura, lidé
ALB 1048
VÝSTAVA NA TÉMA LÁSKA, SEX A GEREWOL
minulém roce bylo novinářce a fotografce Lence Klicperové 40 roků a 13 let pracuje v časopisu Lidé a Země, kde je šéfredaktorkou. Neumím si představit, že tato krásná a křehká žena ve svém životě navštívila řadu míst v Africe, ale pracovala i v Afganistánu, Iráku nebo na Haiti. Získala řadu fotografických uznání mimo jiné za zpracovaná těžká témata ženské obřízky, hromadného znásilňování na východu Konga sužovaného válkou, téma geril v Iráku nebo dětských vojáků v Ugandě. Obdivuji kromě nádherných fotografií i její neskutečnou odvahu :-)

V září 2012 odjela v září na sever Nigeru fotografovat tance gerewol nomádů kmene Wodaabe Ti kočují přes celý Niger i do okolních zemí, častým cílem je Kamerun nebo Lybie . Hranice nejsou překážkou, Saharou takhle putují odedávna. Nyní byl jejích cílem festival v Ingallu.

Gerewol je v podstatě OSLAVOU VOLNÉ LÁSKY, alespoň jednou v roce se můžou týden všichni milovat s kým chtějí. Nikdo je za to nebude trestat – i vdaná žena si tu může užít, zvlášť pokud ji manžel nemiluje nebo ona nemá ráda jeho. Alespoň jednou v roce na to může zapomenout.

Zapadající slunce ozařuje obličeje vysokých, až anorekticky štíhlých mužů. Jejich výšku ještě zdůrazňují pštrosí pera, zdobící slavnostní čelenky. Muži jsou ti, kteří se snaží maximálně upoutat pozornost. Ideálem krásy je vertikálnost, dávaná na odiv štíhlou postavou, úzkou lebkou, dlouhými štíhlými údy. Zkrátka vše musí být štíhlé a dlouhé. A pak už nezbývá než elegantně tančit za zvuku mnohohlasého mužského chorálu, který se nese do širých plání okolo.
Právě začíná jakási originální verze mužské soutěže krásy, Mr. WODAABE!

Výstava fotografií v roce 2013 představila Afriku jako za starých dobrých časů… jak se to asi za těch pár let změnilo? Zajímavostí je, že teprve v roce 2003 bylo v Nigeru zrušeno oficiálně otroctví – ale pochopitelně mnoho lidí i nadále otroky zůstává. Dále už v době pořizování fotografií začal kmeny obývající oblast ovládat strach z tzv. salafistů, jak se říká právě radikálním islamistům, které tento odlehlý region tak láká.
Tak držme pěsti pro bezpečné zachování tradic :-)
60 fotek a 1 video, březen 2016 až leden 2017, 98 zobrazení, 167 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
ALB 1047 - Muzeum hlavního města Prahy
Na tomto muzeu mne lákaly vždy dvě věci. První byla stavba a její historie, a druhá asi desetiletá práce zaměstnance univerzitní knihovny Antonína Langweila známá jako papírový model Prahy. Osud tomu chtěl, že jsem se tam dostal po letech mého života na jaře minulého roku

V roce 1881se dal dohromady spolek nadšenců, který si dal za cíl jednak zabránit prodeji a vyvážení památek do zahraničí, jednak zahájit sběr a získávání památek, které souvisejí s dějinami Prahy a se životem Pražanů v minulosti. C.k. ouřad byl ale důsledný na kontrolu takových činností, tak byl ustaven muzejní výbor s názvem Vlastenecké muzeum, a mohlo se začít. Důležité pro začátek bylo najít vhodnou budovu, a tak byl roku 1882 zakoupen 6 roků starý kavárenský pavilon na Florenci. První sbírky byly zpřístupněny o rok později, ale jeho velikost byla brzo nepostačující. Na fotografii z roku 1902 je ještě vidět, nyní jsou místo něho sloupy magistrály (ROK 1974) a clonil by ho Mac Donald

Bylo rozhodnuto – bude vystavena nová dvouposchoďová reprezentativní budova na volném prostranství hned vedle kavárenského pavilonu. Původní plány projektovali architekti Antonín Wiehl a Jan Koula, nový projekt vypracoval Antonín Balšánek. Budova v novorenesančním slohu byla vystavěna v letech 1896 až 1898, a slavnostně otevřena byla o dva roky později. Uvnitř budovy ve středu je vestibul se schodištěm, v křídlech se nacházejí výstavní sály. No a nyní jedna ne moc známá perlička, kterou jsem do větší podrobnosti zatím nikde neobjevil – je to jen povídání starého kustoda muzea.

V oblouku schodiště je panoramatický obraz Prahy. Ten býval roky umístěn v kruhové dřevěné boudě dole na Václavském náměstí jako atrakce – byl tedy spojen do kruhu. Autor byl italský malíř pokojů, který v Praze dlouhá léta žil a pracoval, a Prahu miloval. Kustod říkal i jeho jméno, ale nezaznamenal jsem si jej bohužel , a odkazy končí jen u kruhového obrazu jako fotografie. Bouda měla být zbourána, ale pro svoji popularitu bylo rozhodnuto o umístění v novém muzeu, a při tvorbě oblouku už architekt vycházel právě z rozměru onoho obrazu. Je málo domů stavěných na zakázku podle jednoho obrazu – to je asi světový unikát a tajemství, které by nemělo být zapomenuto

Langweilův model Prahy je jeden z nejatraktivnějších exponátů sbírek muzea . Papírový model historického centra Prahy, který vytvořil v letech 1826–1837 zaměstnanec univerzitní knihovny Antonín Langweil. Jako zkušený a systematický člověk si pořídil přesný plán Prahy v měřítku 1:4320, ten devětkrát zvětšil a zhotovil si maketu půdorysu města v měřítku 1:480, objekty se rozhodl mírné převýšit, aby měl prostor pro detaily a jako materiál zvolil papírovou lepenku. V den svých 35. narozenin, 13. června 1826, se pustil do práce na modelu, kterou začal svým tehdejším působištěm – Klementinem. Stačil postavit více než 2000 objektů historického jádra Prahy, z nichž přibližně polovina dnes již neexistuje, ale své dílo nedokončil, zemřel ve svých 45 letech.

Na základě prosebného dopisu Langweilovy vdovy model zakoupil za 500 zlatých v roce 1840 císař Ferdinand V. a daroval ho do sbírek Vlasteneckého musea v Praze. Model měl pohnutou historii a současný návštěvník si ho může vychutnat po digitalizaci jako šestiminutový přelet nad virtuálním modelem v 3D stereo filmu v kinosále v suterénu Muzea - DOPORUČUJI.
55 fotek, duben 2007 až leden 2017, 149 zobrazení, 125 komentářů | architektura, kultura, lidé, příroda
ALB 1046
při tom vymetání a uklízení zbytků starých i nových fotek si člověk uvědomí, kolk krásy máme kolem sebe :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.