Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

50 fotek, léto, 56 zobrazení, 152 komentářů | klasická-fotografie, kultura, města, události
ALB 1130
Při cestě domů jsme měli malou zastávku v Trutnově. Spousta lidí si ho plete s Turnovem a ani já nejsem výjimka. Asi proto jsme tu zastávku vykonali. Trutnov (německy Trautenau) podle jedné verze založil město pán z Trautenbergu, podle jiné rytíř Trut, když svedli vítězný souboj se zde sídlícím drakem. Na paměť mýtické události se ve městě každoročně v květnu konají slavnosti draka a na radnici někdo přidělal plechovou příšeru. Trutnov je rozlohou 13.největší město v ČR, má přes 600 názvů ulic. Řeka Úpa v něm protéká v délce 16 km. Její převýšení na území města činí 100 metrů a přes řeku vede 19 mostů, 4 lávky a 7 jezů

Měli jsme velké štěstí, protože skutečně velkolepě pojali organizátoři letošní ročník venkovní výstavy Sochy ve městě. Do Trutnova museli dopravit víc než 10 tun materiálu. Největší instalací v historii akce je jedenáct metrů vysoká a šest tun vážící *Rozhledna* Čestmíra Sušky, kterou dva jeřáby zaparkovaly na Krakonošově náměstí. Na vrchol věže vede 63 točitých schodů, a tam se muselo vylézt. Ta příležitost se už nebude opakovat :-)

Bývalý člen skupiny Tvrdohlaví Čestmír Suška do Trutnova přivezl jeden ze svých nejúspěšnějších uměleckých projektů. Kovová konstrukce s perforovaným ornamentem představuje jako vždy spojení industriální brutality s křehkostí.

Čestmír Suška má do 13.října 2017 moc hezkou výstavu ve známé galerii Via Art v Resslově, kousek nad tančícím domem.
50 fotek, červenec 2011 až srpen 2017, 81 zobrazení, 65 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1129
Když se v Miletíně narodil roku 1811 u Erbenů Karel Jaromír, k českému buditeli měl ještě hodně daleko. Jeho otec byl cukrář a roku 1820 zde založil svoji živnost – cukrárnu. Aby lépe zajistil rodinu, vymýšlel nové receptury a moc se to nedařilo. Pak přišel spásný nápad. Všiml si, jak lidé nosí do kostela sebou modlitební knížky. Upekl dva perníky, vymyslel nápaditou sladkou spojovačku, vršek polil cukrovou polevou do které zasadil mandličky do tvaru kříže, a úspěch byl na světě. Možná malý Karlík se jich něco namazal, a možná byly i cestou k úhradě jeho právnických studií.

V Miletíně je i pomník KJE na místě bývalé radnice. Nebýt spolužáka Erbena jménem Jan Nepomuk Lhota, který ho přesvědčil, aby psal česky, tak tam pomník dnes nestál. Prostě cestou na výlet do Rtyně v Podkrkonoší nešlo jinak, než se ve vyhlášené Erbenově cukrárně zastavit a Miletínské modlitbičky si zde zakoupit. Bylo vidět, že se jednak šetří a jednak podle LIDLU odstranili křížek – jedna mandlička stačí :-)

Ve Rtyni jsme byli v pronajaté chaloupce a podnikali cesty do krásného okolí :-)
70 fotek a 1 video, únor 2012 až září 2017, 123 zobrazení, 135 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1128
Druhým cílem výletu byla Pravčická brána se Sokolím hnízdem, to bylo pro SOKOL jako stvořeno na míru. V zásadě se lze k Pravčické bráně dostat dvěma přístupovými cestami, ALE obě lze absolvovat pouze pěšky. Obě mají červenpu turistickou značku. Kratší, ale zato náročnější z nich, vede po z obce Hřensko. Po krátké cestě po silnici odbočuje u křižovatky Tři prameny, odkud lesní cestou 2 kilometry stoupá Dlouhým dolem až k bráně.
Delší Gabrielina stezka začíná v asi 2 kilometry vzdálené obci Mezní Louka a pokračuje úpatím Křídelních stěn. Tato druhá varianta je méně náročná díky mírnějšímu stoupání, její délka je asi 6,5 km. Byla to naše varianta, protože na Mezní Louku jsme dojeli autobusem se záměrem se tu naobědvat. Takovou neochotu a neprofesionalitu jsme nezažili už hodně dlouho. Možná jsme měli začít mluvit německy :-(

Pravčická brána (německy Prebischtor)je Národní přírodní památka, a je to největší pískovcová skalní brána v Evropě. Má rozpětí 26,5 metrů a výšku 16 metrů. Přidal jsem do alba ještě archivní záběr z roku 1866, kdy se jí česky říkalo ještě Přebíčská brána a byla zde jen bouda přilepená ke skále jako výčep a nocležna. Zámeček Sokolí hnízdo začal stavět v roce 1881 kníže Edmund Clary-Aldringen, za rok byla hotova a od roku 1882 se začalo poprvé vybírat vstupné. Dnes je další vstupné za hlavním vstupným a opravdu jeden neví, jak je to všechno možné.
Ubohý kapitalismus s nelidskou tváří :-(

Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala - škoda, zaslouží si to
50 fotek a 1 video, 9.9.2017, 87 zobrazení, 71 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1127
Když se SOKOL rozletí, tak začne třeba prohlídkou zámku. Bylo to v sobotu 9.9.- datum vhodný pro řadu svateb. Naše svatba byla se zámkem v Děčíně, hned nad soutokem Labe a Ploučnice. Jeho historie sahá až do 10. století , kdy si tu vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko na kontrolu lodí plujících po Labi. Později se to změnilo na hrad a nakonec rod z Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového.

Stát zde zřídil ze zámku kasárna, a tak se tu střídala vojska československé armády, německé armády, znovu československé armády a skončilo to sovětskou armádou. Přítomnost vojska skončila rokem 1991 a zřejmě to bylo na stavu objektu dost vidět, nyní probíhá náročná rekonstrukce. To všechno se stalo než jsme sem přišli my, a nádhernou přístupovou cestou vytesanou ve skále s dobrým jménem Dlouhá jízda a ohraničenou z obou stran vysokými zdmi se dostali až na objednanou prohlídku.

Škoda, že je zakázáno v interiéru fotografovat. Nechápu důvody, když tam není nic původního, ale možná je to z důvodu, aby někdo nepoznal věci, které mu doma chybí :-)
TIÉBÉLÉ 18
40 fotek, únor až srpen, 200 zobrazení, 82 komentářů | vesnice, zábava
ALB 1126
.... náznak fotograficky lákavé exotiky lze najít i v ZOO :-)
42 fotek, 17.8.2017, 72 zobrazení, 94 komentářů | zábava, zvířata
ALB 1125
cestou na výlet do Podkrkonoší jsme si trochu vytěžili čas před ubytováním, nikd\y jsem tu nebyl, i když to mám relativně za humny :-)
50 fotek, 25.7.2017, 110 zobrazení, 101 komentářů | dokumenty, zábava
ALB 1124
V bývalém vojenském prostoru MILOVICE a z bývalých kasáren sovětské okupační armády pro 2.500 vojáků vzniklo unikátní centrum zábavy a poznání – MIRÁKULUM.
Mám to roky za humny a něco mi stále odrazovalo k návštěvě. Rozhodla to vnučka, které jsme vytvářeli program na prázdniny, a opravdu jsem žasli, byl to opravdu zázrak. Perfektní sportovní vyžití pro všechny, dobré kulinářské zázemí, rozumné ceny a kdo chtěl, mohl se jít podívat na naučnou stezku nebo okukovat pratura nebo divoké koně
Doporučuji všem k návštěvě :-)

POZN.:
Na naučné stezce se třeba dozvíte, že příroda kolem Milovic díky letité vojenské přítomnosti je přírodní unikát. Výcvikový prostor byl založen roku 1904, kdy rakouská armáda zabrala 3465 ha půdy, aby zde vytvořila cvičiště pro velká polní cvičení, byla zde i střelnice. O rok později bylo ve zdejším táboře už 2000 osob. Jak šel čas, tak se vojska střídala, ale zdejší půda nikdy nepoznala pesticidy, herbicidy ani umělá hnojiva, se kterými si sama nedokáže poradit. Paradoxně je zde zachováno velmi hodnotné životní prostředí, téměř netknuté lidskou činností, a dokonce i těžká pásová technika tomu prospívala. Několik let zde probíhalo náročné čištění od nevybuchlé munice, které již bylo skončeno. Zajímavostí je, že největší množství nalezených výbušnin pocházelo z výbavy Československé lidové armády a Wehrmachtu.
46 fotek, 22.7.2017, 81 zobrazení, 68 komentářů | architektura, dokumenty, města
ALB 1123
Zámek Křinec jsem znal důvěrně po dobu 4 roků základní školy do roku 1964, kdy jsem školu opustil. později byl pro technické ohrožení uzavřen. V rámci modernizace učeben se zotiž vybourali příčky a některé byly i nosné. Nebudu do toho tahat politiku, způsobené chyby se nyní musí složitě odstraňovat.
Zámek nechal postavit v raně barokním stylu v roce 1649 italský hrabě August Pavel z Morzína. Za návrhy zámku stojí zřejmě proslulý stavitel Carlo Lurag, kterému se připisují mimo jiné i kostel sv. Ignáce v Praze, zámek Humprecht a řada dalších zámků a staveb. V té době stavěl Carlo Lurag uzámek v Náchodě, tak to musel dostat velké všimné, aby začal i v Křinci. Podle dokladů stavba trvala 10 let.

Průvodce dopodrobna umí popsat vývoj majitelů, za zmínku stojí rok 1808, kdy panství kupuje frankfurtský bankéř Simon Moric Bethmann, který byl později povýšen na barona. V majetku Bethmanů byl zámek do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů konfiskován.V roce 1949 je zde zřízena škola. Tím to pro mne začalo i skončilo :-)

Aktuální návrat na místo činu byl pro mne překvapením nejen průvodcem v roli anděla. Nebylo to ani mobiliářem a kostýmy, skoro nic není původní a kostýmy jsou divadlkní, Zázrakem pro mne byly zachovalé unikátní modré rokokové salonky s úžasnou štukovou výzdobou. To je přepych, který mi zůstal utajen.

Současný majitel pan Harapes vrací zámku slávu, a snad v příštím roce bude dokončena i nová fasáda, tak mu držím palce :-)
56 fotek, léto, 86 zobrazení, 120 komentářů | architektura, cestování, kultura, města
ALB 1122
SOBOTKA má historické jádro, které je městskou památkovou zónou. Roku 1957 byla založena tradice Šrámkovy Sobotky jako národního festivalu českého jazyka a literatury. Vyvinul se z původních setkání zaměřených na Šrámkovu tvorbu a od roku 1961 se přeměnil v týdenní seminář o mateřštině, vždy s nějakým nosným ústředním tématem. V roce 2017 to bylo ve dnech 1.- 8.července, a my jako z udělání jsme se úplně na konci festivalu stali jeho účastníky. Bylo to jednoduché, stačilo jen vstoupit na zahradu Šrámkova domu.

Nebyli jsme tam dlouho, krásných míst na podívání je tu mnoho. Také se nedá pominout ochutnávka vyhlášené cukrářské speciality, kterou je Miletínská modlitbička. Pokud se ale někdo chystá být opravdu světový, tak navštíví zrenovovaný objekt italského sochaře Claudia Parmiggianiho. Dílo, jehož další části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii.

Skulptura byla odhalena roku 1991 a je nazývána Dům pod půlměsícem. Vypadala zdáli trochu jako veřejný záchodek, ale snad to tam nyní nikdo ani nezkusí. Po stržení původní zchátralé skulptury bylo místo upraveno, vytvořeny posílené základy a ze sedmi tisíc lícových pálených cihel – jen mnohem kvalitnějších než ty původní – byl celý objekt vystavěn znovu.

Autor nutí k cestování – zbývající tři části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii. Toto dílo nelze nikdy uvidět celé najednou. Jeho smysl viděl Parmiggiani v pouti v prostoru a čase, kterou je třeba podniknout ke všem čtyřem stavbám. Čtyři architektonicky pojaté objekty z neomítnutých cihel jsou koncipovány do čtyř světových stran:

První část, která představuje sever, byla postavena roku 1975 v Collebeatu v Itálii a pojmenována Clavis – Klíč, druhá nese název La grande Pietra – Balvan, vznikla v roce 1983 v Egyptě a symbolizuje jih. Pomyslným západem a zároveň třetí plastikou v pořadí byla La Torre – Věž, která stojí od roku 1989 u zámku Saint-Géry u Albi ve Francii. Sobotecká skulptura Casa sotto la luna – Dům pod půlměsícem představuje východ a celé dílo uzavírá. Kdo dosud nepochopil, tak Dům pod půlměsícem představuje HUMPRECHT.

Sobotka se díky němu stala součástí umělcova mystického prostoru, který nelze nahlédnout jako celek – člověk, který se s ním chce seznámit, se musí stát poutníkem, jednotlivá místa navštívit a přijmout jejich tajemství. K tomu ostatně vyzývá i nápis na vršku sobotecké skulptury – SIATE MISTERIOSI – Buďte tajemní
…. A to jsme ihned byli :-)
35 fotek, letos v červenci, 284 zobrazení, 96 komentářů | architektura, cestování, zábava
ALB 1121
Ten den bylo od rána krásně a vše bylo jako stvořeno na bezva výlet. Zvolili jsme za svůj cíl prohlídku hradu Kost, jen jsme zapomněli na bolestnou souvislost, že byla sobota, a že tento podobný nápad mělo dalších asi několik set lidí. Už při příjezdu k hradu jsme viděli nemožně obležené hradby, fronty na vstup a všechna parkovací místa byla obsazena. Nešlo nechat ani auto u cesty, zaparkováno bylo možná až za několik kilometrů. Jediné moudré rozhodnutí bylo se na Kost vykašlat a zkusit blízký Humprecht a Sobotku

Opustili jsme tedy údolí Plakánku a vydaly se na čedičový kopec Palánek, kde stojí již z dálek viditelný elipsovitý lovecký zámek Humprecht. Měli jsme štěstí, že jsme přišli na začátek prohlídky, bylo tu i málo lidí. Jen mi mrzelo, že byl údajně zákaz fotografování v interieru, tak těch několik vnitřních fotek jsem doslova kradl. Zámek byl postaven jako parafráze Galatské věže v Cařihradu Italem Carlo Luragem v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Ten jej zamýšlel jako dar své italské manželce, pro kterou ale Čechy byly studenou zemí a tak zde nebyla ani jeden den. Tak se stalo, že zámek nese jméno po svém majiteli a jeho největší zajímavostí je zcela určitě 16 metrů vysoký sál s jedinečnou akustikou a 6-8vteřinovou několikanásobnou ozvěnou. Carlo Lurago postavil také zámek v Křinci, kam jsem chodil na základní školu

Humprecht roku 1678 vyhořel – opravou byl pověřen F. Ceresola. Při opravě (1678-81) byl navýšen o patro, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy. Základ zpevnily kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže r. 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku a přízemí bylo zesíleno obezděním. Další opravy byly roku 1829 a 1937-38. Při první pozemkové reformě roku 1926 připadl městu Sobotka a od r. 1958 je zde muzeum.
52 fotek, 3.8.2017, 316 zobrazení, 353 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, zábava
ALB 1120
Když Eva Skláďa řekne, že se má jít na výstavu než skončí, tak jsme tak učinili :-)
Ten den právě končila http://sklada.rajce.idnes.cz/Sylfidy_u_Prastanku

Trochu nám k tomu pomohlo, že právě ve čtvrtek byl v Praze odpoledne náš BD (Beauty Day), rozuměj kadeřník a prédikura, tak jsme se vydali do Prahy už odpoledne. Doma azuro, ale cestou jsme si uvědomili, že má v Praze pršet a my jsme byli bez deštníků.
Na končící výstavu v atriu budov Národního divadla jsme dorazili s prvním deštíkem, zažili pár veselých příhod a v plném již dešti vyrazili na náš Vyšehrad. Bál jsem se, že se fotky v mokrém foťáku rozpustí, tak jsem hned udělal albíčko :-)
SKRAMNÍKY 18
28 fotek, letos v červenci, 62 zobrazení, 31 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1119
Cestou do Kouřimi jsme si při průjezdu obcí Skramníky slíbili, že se zde musíme zastavit. Trochu jsme si napravili zklamání, co jsme měli ze zastávky v Klášterní Skalici. Důvodem byl kostel s dřevěnou věží, který prosvítal v zatáčce mezi stromy.

První zmínka o obci je z roku 1032, kdy kníže Břetislav I. věnoval Sázavskému klášteru mimo jiné též vesnici Zkramnyk, ke klášternímu zboží náležela obec až do husitských válek. V roce 1436 obdržel ves od krále Zikmunda majitel Radimi, Volfart z Javorova spolu s dalšími statky. V roce 1492 se jako majitel vsi uvádí Jindřich Smržovský, majitel černokosteleckého panství, jak uvádí list krále Vladislava. Do roku 1783 byly Skramníky součástí lichtenštejnského panství Kostelec nad Černými lesy, poté až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 k lichtenštejnskému panství Radim

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele - Stavebníkem dnešního kostela, připomínaného jako farní v roce 1356, byl nejspíše Sázavský klášter, jemuž vesnice náležela již v období raného středověku. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že ve vsi existovala i starší svatyně, jejíž založení se dle místní tradice klade do roku 1056. Tuto hypotézu by mohla podporovat románská konzola z červeného pískovce, na které je zobrazena hlava s vypouklýma očima a náhrobek na hřbitově, pro který byla využita románská hlavice, obě památky pocházejí z počátku 12. století.

V období po třicetileté válce se kostel stal střediskem duchovní správy pro velkou část Českobrodska, zejména v době působení faráře Jana Fridricha Ambrosia (zemřel 1707) a Floriána Josefa Mikulovského (zemřel 1746). Páter Florián nechal postavit před kostelem sochu sv. JN roku 1715
10 fotek, 6.7.2017, 135 zobrazení, 25 komentářů | cestování, dokumenty
ALB 1118
Postupně v našem okolí mapujeme stopy dávné minuloisti - někdy s úspěchem, jindy jako zprávu pro ostatní SEM UŽ NECHOĎ
Příbšh je tak krátký, že stačí si ho přečíst na jednotlivých fotkách :-)
60 fotek, 6.7.2017, 65 zobrazení, 75 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1117
KOUŘIM. Jméno Kouřimi je prý odvozeno od skutečného kouře, kterým dal kníže Lech praotci Čechovi znamení, aby věděl, na jakém místě se usídlil. To musel být sakra oheň. Tyto povídačky ale nesnižují význam tohoto místa od nepaměti. Asi v 6. století n. l. přicházejí Slované z kmene Zličanů a v 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim. Kdyby býval mocenský souboj u Štolmíře nevyhrál Václav Přemyslovec, nýbrž kouřimský kníže Radslav z kmene Zličanů, možná bychom dnes měli Kouřim za hlavní město. Že však měl osud jiné plány, má dnes toto městečko od hektické metropole daleko.

Význam mohutného opevněného hradiště se mohl směle opravdu měřit s Prahou, a bylo také jako velké nebezpečí ve dvou taženích Václavova bratra Boleslava I., zvaného Ukrutný, zničeno a následně přešlo do majetku Slavníkovců . Ale ani tento rod neměl u Přemyslovců pochopení a byl v Libici nad Cidlinou roku 995 vyvražděn.
Současná Kouřim, asi 1 km severozápadně od Staré Kouřimi a kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla patrně založena ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II.[5] Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi trval až do roku 1547, kdy byla oslabena konfiskacemi v souvislosti s účastí v protihabsburském povstání.

Město je pozoruhodně zachovaný celek se středověkým půdorysem, velkou částí hradeb a gotickým kostelem sv. Štěpána na náměstí, které je zachováno v původním rozsahu 16 250 m2 od založení města, a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Významnou zvláštností města je jeho označení za geografický střed Evropy, tedy místo protnutí 15 poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky, z něhož je přesně měřitelný tzv.pravý sluneční čas, který určuje středoevropské časové pásmo.

Závěrem lze jen dodat, že se sem musíme ještě vrátit :-)
60 fotek, 6.7.2017, 53 zobrazení, 52 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1116
Muzeum lidových staveb v Kouřimi , které je u mne v mysli za vedeno jako skanzen KOUŘIM, bylo založeno roku 1972 v prostředí starého ovocného sadu. Kmeny starých třešní jsou dominantní a ničím neohrožené a jsou dobrou kulisou sbírkám budov. Místo bylo veřejnosti zpřístupněno v roce 1976 a bohužel se stále vedou nové a nové koncepce, jak má skanzen vypadat, tak ho to docela poškodilo. Nejen to. Roky se zde vlekl restituční spor, který byl ukončen až roku 2012. Bylo to tu všelijaké. Třeba jsem tu zažil filmaře, kteří v rámci reklamy na kávu nechtěně zapálili starou roubenku, když si neprověřili, že komín pece je jenom atrapa, nebo v areálu po uzávěrce návštěv skanzenu byla dále v provozu historická hospoda s volným pohybem čurajících hostí, … tak tomu už naštěstí odzvonilo.
Moje aktuální návštěva byla po letech a změny k lepšímu jsou zde patrné

Co nového mi skanzen poskytl? Třeba lidový zvyk nocování sv. Jana, který jsem neznal. Je vidět na snímku http://bele.rajce.idnes.cz/skanzen_KOURIM/#2017_Kourim_6.7._MIL_089.jpg

Jedná se o pozoruhodný lidový obyčej spojený s rituálním sběrem bylin v předvečer svátku sv. Jan Křzitele. Nejvíce byl rozšířen na území severovýchodních Čech a k našemu překvapení se o tom bavili mladí manželé s malým děckem, že to ještě stále tak praktikují. Důležitý byl magický počet devatera bylin, které směla sbírat panna s rukou ovázanou bílým šátkem. Nesměla celou dobu promluvit a nesměla se zmýlit. Devatero bylin bylo: pelyněk-černobýl, třezalka, kostival, máta, kapradí, meduňka, blín, mateřídouška a černý bez. Byliny byly po přinesení rozloženy pod stůl, na ně se symbolicky dala postýlka pro sv. Jana a stůl byl pokryt bílým ubrusem až na zem. Do vzniklého úkrytu se dával talíř, na který se dávaly pro děti drobné mince a sladkosti, jako dar a požehnání sv. Jana za to, že zde mohl přespat. Postýlka zůstávala pod stolem až do 2.7., potom byly byliny dosušeny a přidány dobytku do krmení.

Dnes je několik problémů k realizaci, když pominu pannu s příslušnými znalostmi, tak najít místo, kde ty byliny volně rostou :-)
18 fotek, 27.6.2017, 64 zobrazení, 26 komentářů | cestování, dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1115
Kousek od skanzenu Veselý kopec byla upoutávka na starý židovský hřbitov, tak jsme se tam před návratem domů ještě zastavili, a byla to zajímavá zastávka. V první polovině 18. Století se v Dřevíkově usadila židovská menšina, která založila asi roku 1760 tento hřbitov.V roce 1860 byl opraven a rozšířen, a byla vystavena vstupní zastřešená brána s přístupem od vesnice. Brána byla dostatečně velká, aby se do ní schoval pohřební vůz v případě nepohody. Hřbitov je zajímavý právě tou změnou vstupní brány na opačné straně hřbitova než byla původní. Proto jsou první staré náhrobky z dnešního pohledu otočeny zády ke vchodu. Zajímavé jsou i staré náhrobní kameny s překladem nápisů na nich
71 fotek, léto, 156 zobrazení, 110 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1114
Říká se , že "...Příliš vědění škodí, u kořenů má být tma..." Naše poznání už je ale tak promlčeno a současná neznalost tak nikoho nezajímá, tak ještě že to alespoň skanzeny připomínají :-)
60 fotek, léto, 92 zobrazení, 98 komentářů | architektura, cestování, dokumenty
ALB 1113
První návštěvníci zavítali do skanzenu Veselý Kopec v roce 1972. V roce 1981 se ujalo správy těchto nemovitostí tehdejší středisko Krajské památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Vytvořilo odloučené pracoviště s názvem „Soubor lidových staveb Vysočina“, které pověřilo zajištěním provozu a údržby památek, a v té době jsem zde byl asi poprvé :-).... po letech se vracím na místo činu. S odstupem si myslím, že první dojem byl první dojem. Se skanzeny se tu začínalo, ale i po letech je ti krásně
Historie osady Veselý Kopec se datuje od první poloviny 16. století. Byla zastávkou Moravské cesty s mlýnem, pekárnou a šenkem. V té době byla domovem drobných rolníků, kteří hledali způsob své obživy, zabydlovali lesní krajinu a hospodařili na okolních loukách - jejich život nebyl vůbec jednoduchý a dnes už nepředstavitelný
50 fotek, 27.6.2017, 71 zobrazení, 85 komentářů | cestování
ALB 1112
Cesta na Veselý krásně ubíhala a při zastávce na Svobodných Hamrech se dostavila chuť na nabízené šišky plněné mákem v krčmě U Jonáše, že jsme neodolali. Hostinská krčma Jonáš hostí své klienty již od r oku 1613, tak starého dědečka nikdo ani nemáme. Jedli jsme výbornou ňamku u stolu, kde sedával akademický malíř František Kaván nebo Gustav Macoun, kteří zde nějaký čas žili a tvořili

Obec se původně jmenovala Hamry nad Kamenicí a vznikla ve středověku v blízkosti železárny, a patřila k nejstarším střediskům se železářskou výrobou v tomto regionu. Expozice Svobodné Hamry je bohužel stále uzavřena, stejně jako zámek. Ten počátkem 17. století postavili Sobkové z Kornic poblíž svých železných hamrů jako jednoduchou pozdně renesanční tvrz. Po smrti Jana Sobka připadly Hamry císaři a během dalšího století se majitelé střídali, až ves s tvrzí roku 1769 koupil Jan Norbert z Pöttingu, jehož potomci je drželi až do roku 1801. Majitelé se opět několikrát vystřídali, až Hamry roku 1860 koupila rodina Nevolů. Po požáru roku 1894 byl zámek novobarokně přestavěn. Roku 1950 zámek i s dvorem převzalo místní JZD, r. 1969 přešel do majetku obce, která jej po roce 1972 rekonstruovala. Zámek se stal údajně součástí skanzenu Veselý kopec, ale místní tvrdí, že je v soukromých rukou
27 fotek, 27.6.2017, 69 zobrazení, 57 komentářů | architektura, cestování, kultura
ALB 1111
Cestou do skanzenu Veselý kopec jsme byli uchváceni jedním z nejzajímavějších českých kostelů, kterým je kostel Svatého Bartoloměje v obci Kočí. Kostelík samotný je postaven ve stylu vrcholné gotiky a je sám o sobě cennou památkou. Co však činí stavbu naprosto výjimečnou, je mohutná dřevěná zvonice a nádherný dřevěný most. Krytý most pamatuji jako volně přístupný a původní vnitřní konstrukce z dubových trámů je prostě úžasná – nyní byl bohužel uzavřený. Most končí u mohutné jehlancovité zvonice, která je až k zemi zastřešena a kryta šindelem. Tahle neuvěřitelná kombinace lidové architektury, baroka a gotiky je něco, co nikde jinde nemají.

KOČÍ – starodávná a bohatá obec založená kolonizačním proudem za vlády Přemysla Otakara II je datována od roku 1263. Jméno obce znamenalo buď bydliště Kočkovo, nebo významově obec ležící v údolí. Podle části zakládající listiny kostela zde byla většina německého obyvatelstva až do roku 1421, kdy Žižka počešťuje Chrudim a okolí, a prvním českým rychtářem se stává poddaný Jan z Chrudimi. Je zde sídlo nižší české šlechty Habrovců z Habrova a Kočice. Petr Habrovec připojil roku 1415 svoji pečeť k protestu české šlechty k upálení m.Jana Husa zaslaný do Kostnice. Obec zažila i velké pohromy – zpustošení po vpádu Uherského vojska Matyáše Korvína roku 1469 a dále za třicetileté války. Po roce 1628 zde žilo jen 14 rodin osedlých. Zavedením daní byly vyvolány selské bouře, odpor urovnán až roku 1674 žalářem vynuceným přísným slibem dědičné poslušnosti, náhradou útrat a robotou potažní i pěší, pluhem i forováním, od 36 dní v roce do 10 podle velikosti výsevku. Zásadní změny byly až při zrušení nevolnictví (1781) a roboty roku 1848.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter