Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

68 fotek, leden 2014 až únor 2017, 119 zobrazení, 30 komentářů | dokumenty, lidé, města, zábava
ALB 1059
70 fotek, leden 2014 až únor 2017, 96 zobrazení, 52 komentářů | dokumenty, města
ALB 1058
90 fotek, leden 2014 až únor 2017, 93 zobrazení, 87 komentářů | dokumenty, města
ALB 1057
V roce 1896 vydali pánové Otto Jelen a Jaroslav Vrchlický sbírku fotografií nazvanou Letem českým světem, s úžasnými komentáři k jednotlivým fotkám od různých celebrit té doby. Měl jsem knihu s originálními podpisy na pár hodin půjčenou. Zkusil jsem některé snímky nafotografovat, a dále zpřístupnit. Fotografie nebyly vždy první jakosti, ale jsou tam úžasné informace, které jsou hodně překvapivé, a asi jinde už nezjistitelné. Texty byly značně obsáhlé s půvabnou c.k. češtinou, tak jsou značně zkráceny.
Měl jsem představu, že album vydám tak, že u každého snímku bude pohled v současné době, ale to bych do konce života nestihl :-)

Zde je první část, která se týká Prahy z konce 19. století
40 fotek, zima 2016/2017, 126 zobrazení, 132 komentářů
ALB 1056
Tady to máme rádi :-)
24 fotek, leden 2009 až únor 2017, 495 zobrazení, 492 komentářů | klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1055
Na únor 2017 je vypsána soutěž FOTOHÁDANKY
Je přímo stavovskou ctí se zúčastnit a pojmout soutěž trochu zvesela
1) Je zde uvedeno 16 piktogramů, které znázorňují 16 českých přísloví. Pro někoho brnkačka, pro někoho novinka a výzva. Poznáš už KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ? …… NAPIŠ

2) Dále je tu na procvičení unavených mozečků prostý matematický příklad bez chytáků. Jde tu zase jen o zábavu a možná trochu i o prestiž. Kdo spočítá výsledek, může ho zapsat pod fotografii OBR č. 17 a bude odměněn a HÁDEJ CO JE NA SNÍMKU – MŮŽEŠ TO I ZAPSAT

3) Kdo se tu jen tak proflákne, tak si může zazpívat podle not na OBR č. 18 a jít si lehnout

MATEMATICKÝ PŘÍKLAD:
Sdružení rodičů a přátel školy pořádá netradiční výlet. V přistaveném autobusu bez řidiče je zatím 7 dětí. Každé dítě má 7 batůžků. V každém batůžku je 7 velkých koček. Každá velká kočka má 7 koťat. Všechny kočky jsou zdravé a mají 4 nohy.
OTÁZKA: KOLIK NOHOU SE NACHÁZÍ V AUTOBUSU ?
Výsledek napiš pod OBR č.17 a sleduj další pokyny
***
Pomůcka je i na http://bele.rajce.idnes.cz/COCO_vypravi_31_pribehu_kocicek
aneb, jak jsme si hráli v únoru roku 2014
52 fotek a 1 video, 3.2.2017, 117 zobrazení, 125 komentářů | dokumenty, lidé, práce
ALB 1054
Dnes už na dole Mayrau nikdo nefárá, nikdo se nenoří do nekonečného labyrintu chodeb v podzemí. Někdejší 527 metrů hluboká těžební jáma je definitivně zasypaná, dolem už nehlaholí prastarý havířský pozdrav "Zdař Bůh". Naštěstí je zachován respekt k tomu místu, které v některých částech vypadá, že se sem ještě další směna vrátí.

Neskutečná dřina je tu spolu se stávající prací nadšenců historie vidět i cítit přes zbytky uhelného prachu, a kdo chce, vidí tu i krásu.
"Zdař Bůh"
***
Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015
60 fotek, 3.2.2017, 1 251 zobrazení, 98 komentářů | dokumenty, lidé, města, práce
ALB 1053
Každý Kladeňák ví, co je ŠACHTA, a téměř každý pracoval buď na nějakém dole, nebo na Poldovce.
Každý bývalý horník na otázku, co je šachta odpoví:

8 hodin ve tmě kde je HORKO, RÁMUS,VEDRO,VODA, BLÁTO, DŘINA, SMRAD a … PARTA.
Právě proto jsem nazval toto album CHLAPI SOBĚ, kde radosti typu ženy a pivo, různé klukoviny a kanadské žertíky, nebo stavba modelů byla odměnou za neskutečnou dřinu a odříkání tam dole.

Tam dole, kde se každá směna začínala společnou motlitbou

Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015
60 fotek, letos v únoru, 94 zobrazení, 120 komentářů | dokumenty, lidé, města, práce
ALB 1052
Cílen naší návštěvy Kladna byl nečekaně důl Mayrau ve Vinařicích. Už 123 roků trvání, jistoty dřiny i jistoty práce pro tisíce rodin, a neskutečných 34 164 323 tun vytěženého uhlí. Od října 1877 do konce roku 1994 se na dole Mayrau vytěžilo celkem opravdu 34 milionů tun! Jan Uváček, autor knihy 120 let dolu Mayrau, spočítal, že vlak, který by všechno to "černé zlato" chtěl uvézt, by musel být dlouhý z Prahy až na Nový Zéland. Málokdo také tuší, že k tomu, aby mohlo být tolik uhlí vyrváno z hlubin, bylo zapotřebí vyrazit desítky kilometrů překopů v hlušině a možná stovky kilometrů chodeb ve sloji.

Pro mne návštěva znamenala i další poznání
1) Co je ŠVARTNA, o které zpívá ve své písni Podobenství o náramcích Robert Křestan
https://www.youtube.com/watch?v=9SP25lhoj_c
Evropskou proslulost získala kounovská švartna – od onoho Kounova mezi Kladnem a Rakovníkem, co hostí také známé Kounovské kamenné řady

2) Co je Torkretování
3) Na vlastní oči jsem viděl POLAROGRAF
4) Na vlastní oči jsem viděl TACHOGRAF – světový vynález dnes běžně používaný spatřil světlo světa právě na dole Mayrau
5) Na kusu černého uhlí starého 300 milionů let jsem si porovnal zprávu o nálezu sarkofágu s mumií starou 800 milionů let
https://www.youtube.com/watch?v=V9VMiyVQUXQ

6) Podrobnější komentáře jsou k dosažení ještě na albu
http://daniel-cino.rajce.idnes.cz/Cesticka_k_Majrovce_uslapana

ještě přípomínka na http://bele.rajce.idnes.cz/Pastelkove_peklo_na_podzimnim_rajceni_2015

Byl to zážitek :-)
50 fotek, únor 2014 až leden 2017, 694 zobrazení, 65 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, zábava
ALB 1051
Tenkrát ještě nebyl facebook, a přesto se vydalo na hudební festival konající se v USA 70 km jihozápadně od městečka WOODSTOCK pod širým nebem neskutečné množství lidí. Organizátoři původně odhadli počet účastníků na šedesát tisíc, ale v předprodeji se prodalo více než 180 000 vstupenek po osmnácti dolarech. Přesto, nebo právě proto byly problémy s místem konání koncertu. Ze dvou měst byli odmítnuti pro protesty obyvatel pod záminkou, že nezajistili dostatek mobilních toalet. Nakonec poskytl pro festival farmář Max Yasgur svůj pozemek, a to bylo asi jediné štěstí. Na místo konání festivalu vyrazilo okolo milionu lidí. Silnice v okruhu 20 km od festivalové louky byly zcela ucpány, mnoho návštěvníků uposlechlo výzev policie a vrátilo se domů. Nakonec se na festival dostalo podle oficiálních zdrojů přes 400 000 lidí (různé odhady kolísají mezi 150 000 a 700 000). Vzhledem k nečekané záplavě diváků pořadatelé rezignovali na kontrolu vstupenek a vyhlásili volný vstup na festival.
Co tomu řekl farmář Max když to skončilo, to se nikde neuvádí :-)

První ročník proběhl od pátku 15. srpna do pondělí 18. srpna 1969. Akce byla poznamenána letními bouřkami, které proměnily festivalový areál v bažinu. Panoval chaos, nedostatek jídla, pití a hygienických zařízení, improvizovanou samosprávu organizovali příslušníci komuny Hog Farm, díky nimž se podařilo zabránit nejhoršímu. Během festivalu zemřeli dva účastníci, jeden na předávkování drogami a jednoho ve spánku přejel traktor. V průběhu akce se také narodily dvě děti.

Za chvilku to bude už 50 let, ale co naplat, takoví jsme v té době také byli :-)
80 fotek, únor 2016 až leden 2017, 443 zobrazení, 168 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, kultura, události, umělecké
ALB 1050 – SLOVANSKÁ EPOPEJ - HLAVNĚ V DETAILECH

Od mediálně sledovaného příjezdu z Moravského Krumlova byla ve Veletržním paláci od května 2012 do prosince 2016 pro návštěvníky přístupná výstava Slovanská epopej. Výstavu vidělo za tu dobu přes 380 tisíc lidí, asi vzhledem k významu bych čekal i víc, ale důležitá byla osobní přítomnost, jen lituji, že jsem ji nezopakoval. Je to dílo, které vyvolává emoce i otazníky, dílo, které nějakou dobu v Čechách neuvidíme. Jako první místo zahraniční mise je TOKIO, kam odlétá první letadlo ze tří už 11. Února. Slavnostní vernisáž se uskuteční 7. března. Zatím je domluveno, že výstava potrvá tři měsíce. Co bude dál, není jasné, hovoří se i o výstavním turné v Číně. Už vůbec se ale nemluví o tom, co bude po návratu do Čech. Moje podpora je PRO NÁVRAT do Moravského Krumlova, kde byla Slovanská epopej v minulosti vystavena desítky let

Jsem rád, že jsem mohl zažít toto dílo na vlastní oči, na vlastní emoce, a smekám před výkonem malíře Alfonsa Muchy. Obrazů z cyklu je dvacet a Mucha začínal opravdu velkoryse na formátu 610x810cm, který zhruba po třetině díla zmenšil na výsledných 480x405cm. S prací začal v ateliéru na zámku Zbiroh roku 1912 a poslední dílo předal v roce 1926. Celkový čas, který věnoval právě těmto obrazům je nepředstavitelných 18 LET ŽIVOTA.

Asi je zde potřeba zmínit ještě jedno jméno, bez kterého by dílo nevzniklo. Zámožný americky průmyslník Charles Richard Crane (1858-1939) financoval celý projekt. Podporoval TGM při vzniku republiky, portrét jeho ženy je na první čs. Stokoruně a jeho syn byl prvním americkým velvyslancem v Československu. To jsou věci :-)

V cyklu Mucha shrnul dějiny slovanských národů, s velkou vizí, s velkou znalostí témat a s velkým a neměnným mistrovstvím. Od prvního do posledního obrazu stejná technologie – vaječná tempera a olej na plátně, stejný rukopis, stejně jemné valéry, stejně vysoká náročnost a provedení detailu.

Abych si mohl obraz vychutnat, osobně potřebuji při jeho prohlížení současně znát nejen příběh, ale současně i vnímat jednotlivé segmenty výjevu v detailu. Na výstavě jsme byli dlouhou dobu, už člověk tolik nevnímal a stejně to nestačilo. Proto jsem v albu zvolil časovou řadu podle roku vzniku, proto jsem k celkovému obrazu dopsal příběh, a proto je tam i řada detailů, kterých si člověk jinak nevšimne.

Dnes už vím, jak málo jich tu mám :-)
60 fotek, srpen 2007 až únor 2016, 87 zobrazení, 131 komentářů | rodina-přátelé
ALB 1049
Před pár roky 24. Ledna 2012 zemřel můj dobrý kamarád Viktor Stříbrný. Pracoval v kovárně na Poldovce, ale byl vyučený umělecký kovář se silným názorem na minulý režim. Bohužel i tato souvislost znamenala, že byl známý jako výtvarník jen v malém okruhu známých a přátel, Poldovka ho využívala ke svým propagačním výtvorům. Tuto nespokojenost si nahrazoval vlastní tvorbou, kdy řada jeho prací intimního charakteru končila v jeho domku v Kolmistrově ulici v rázovité kladenské čtvrti Podprůhon,nebo u jeho známých. Větší plastiky byly součástí jeho malé zahrady

V létě roku 1982 uspořádal privátní akci Setkání na zahradě a to byl jen krůček k založení tradice neformálního uměleckého setkávání právě v Podprůhonu, které se vžilo pod názvem Kladenské dvorky. Letos, v roce 2017, mají Kladenské dvorky 35. výročí

Kladenské dvorky vznikaly jako jediná možnost uměleckého vystavování, protože probíhaly na dvorcích soukromých osob, které to umožnily. Veřejná výstava nebyla povolena, Jedinou takovou politickou záštitou bylo, že se to časem konalo pod záštitou místního SSM, kde byl předsedou Milan Petriščák. Během mého bydlení na Kladně jsem tu také vystavoval svá dílka i fotografoval zákulisí i průběh akcí. Snad někdy najdu fotografie nebo alespoň negativy z té doby – bylo by zajímavé si to připomenout

Při své návštěvě Kladna v únoru 2016 jsem si prošel známá místa, něco bylo stejné, něco jiné. To nejvíc jiné byl upravený prostor pod schody při cestě na Podprůhon, který má čestný název – Náměstí Viktora Stříbrného. Zdobí jej kopie plastiky z jeho Zahrady nazvaná Slunce, kterou podle originálu zhotovil v roce 2015 umělecký kovář Karel Ujka.

Dobrá práce – jako bych tam viděl otisk práce rukou samotného Viktora :-)
50 fotek, únor 2013 až leden 2017, 93 zobrazení, 58 komentářů | cestování, dokumenty, kultura, lidé
ALB 1048
VÝSTAVA NA TÉMA LÁSKA, SEX A GEREWOL
minulém roce bylo novinářce a fotografce Lence Klicperové 40 roků a 13 let pracuje v časopisu Lidé a Země, kde je šéfredaktorkou. Neumím si představit, že tato krásná a křehká žena ve svém životě navštívila řadu míst v Africe, ale pracovala i v Afganistánu, Iráku nebo na Haiti. Získala řadu fotografických uznání mimo jiné za zpracovaná těžká témata ženské obřízky, hromadného znásilňování na východu Konga sužovaného válkou, téma geril v Iráku nebo dětských vojáků v Ugandě. Obdivuji kromě nádherných fotografií i její neskutečnou odvahu :-)

V září 2012 odjela v září na sever Nigeru fotografovat tance gerewol nomádů kmene Wodaabe Ti kočují přes celý Niger i do okolních zemí, častým cílem je Kamerun nebo Lybie . Hranice nejsou překážkou, Saharou takhle putují odedávna. Nyní byl jejích cílem festival v Ingallu.

Gerewol je v podstatě OSLAVOU VOLNÉ LÁSKY, alespoň jednou v roce se můžou týden všichni milovat s kým chtějí. Nikdo je za to nebude trestat – i vdaná žena si tu může užít, zvlášť pokud ji manžel nemiluje nebo ona nemá ráda jeho. Alespoň jednou v roce na to může zapomenout.

Zapadající slunce ozařuje obličeje vysokých, až anorekticky štíhlých mužů. Jejich výšku ještě zdůrazňují pštrosí pera, zdobící slavnostní čelenky. Muži jsou ti, kteří se snaží maximálně upoutat pozornost. Ideálem krásy je vertikálnost, dávaná na odiv štíhlou postavou, úzkou lebkou, dlouhými štíhlými údy. Zkrátka vše musí být štíhlé a dlouhé. A pak už nezbývá než elegantně tančit za zvuku mnohohlasého mužského chorálu, který se nese do širých plání okolo.
Právě začíná jakási originální verze mužské soutěže krásy, Mr. WODAABE!

Výstava fotografií v roce 2013 představila Afriku jako za starých dobrých časů… jak se to asi za těch pár let změnilo? Zajímavostí je, že teprve v roce 2003 bylo v Nigeru zrušeno oficiálně otroctví – ale pochopitelně mnoho lidí i nadále otroky zůstává. Dále už v době pořizování fotografií začal kmeny obývající oblast ovládat strach z tzv. salafistů, jak se říká právě radikálním islamistům, které tento odlehlý region tak láká.
Tak držme pěsti pro bezpečné zachování tradic :-)
60 fotek a 1 video, březen 2016 až leden 2017, 74 zobrazení, 106 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
ALB 1047 - Muzeum hlavního města Prahy
Na tomto muzeu mne lákaly vždy dvě věci. První byla stavba a její historie, a druhá asi desetiletá práce zaměstnance univerzitní knihovny Antonína Langweila známá jako papírový model Prahy. Osud tomu chtěl, že jsem se tam dostal po letech mého života na jaře minulého roku

V roce 1881se dal dohromady spolek nadšenců, který si dal za cíl jednak zabránit prodeji a vyvážení památek do zahraničí, jednak zahájit sběr a získávání památek, které souvisejí s dějinami Prahy a se životem Pražanů v minulosti. C.k. ouřad byl ale důsledný na kontrolu takových činností, tak byl ustaven muzejní výbor s názvem Vlastenecké muzeum, a mohlo se začít. Důležité pro začátek bylo najít vhodnou budovu, a tak byl roku 1882 zakoupen 6 roků starý kavárenský pavilon na Florenci. První sbírky byly zpřístupněny o rok později, ale jeho velikost byla brzo nepostačující. Na fotografii z roku 1902 je ještě vidět, nyní jsou místo něho sloupy magistrály (ROK 1974) a clonil by ho Mac Donald

Bylo rozhodnuto – bude vystavena nová dvouposchoďová reprezentativní budova na volném prostranství hned vedle kavárenského pavilonu. Původní plány projektovali architekti Antonín Wiehl a Jan Koula, nový projekt vypracoval Antonín Balšánek. Budova v novorenesančním slohu byla vystavěna v letech 1896 až 1898, a slavnostně otevřena byla o dva roky později. Uvnitř budovy ve středu je vestibul se schodištěm, v křídlech se nacházejí výstavní sály. No a nyní jedna ne moc známá perlička, kterou jsem do větší podrobnosti zatím nikde neobjevil – je to jen povídání starého kustoda muzea.

V oblouku schodiště je panoramatický obraz Prahy. Ten býval roky umístěn v kruhové dřevěné boudě dole na Václavském náměstí jako atrakce – byl tedy spojen do kruhu. Autor byl italský malíř pokojů, který v Praze dlouhá léta žil a pracoval, a Prahu miloval. Kustod říkal i jeho jméno, ale nezaznamenal jsem si jej bohužel , a odkazy končí jen u kruhového obrazu jako fotografie. Bouda měla být zbourána, ale pro svoji popularitu bylo rozhodnuto o umístění v novém muzeu, a při tvorbě oblouku už architekt vycházel právě z rozměru onoho obrazu. Je málo domů stavěných na zakázku podle jednoho obrazu – to je asi světový unikát a tajemství, které by nemělo být zapomenuto

Langweilův model Prahy je jeden z nejatraktivnějších exponátů sbírek muzea . Papírový model historického centra Prahy, který vytvořil v letech 1826–1837 zaměstnanec univerzitní knihovny Antonín Langweil. Jako zkušený a systematický člověk si pořídil přesný plán Prahy v měřítku 1:4320, ten devětkrát zvětšil a zhotovil si maketu půdorysu města v měřítku 1:480, objekty se rozhodl mírné převýšit, aby měl prostor pro detaily a jako materiál zvolil papírovou lepenku. V den svých 35. narozenin, 13. června 1826, se pustil do práce na modelu, kterou začal svým tehdejším působištěm – Klementinem. Stačil postavit více než 2000 objektů historického jádra Prahy, z nichž přibližně polovina dnes již neexistuje, ale své dílo nedokončil, zemřel ve svých 45 letech.

Na základě prosebného dopisu Langweilovy vdovy model zakoupil za 500 zlatých v roce 1840 císař Ferdinand V. a daroval ho do sbírek Vlasteneckého musea v Praze. Model měl pohnutou historii a současný návštěvník si ho může vychutnat po digitalizaci jako šestiminutový přelet nad virtuálním modelem v 3D stereo filmu v kinosále v suterénu Muzea - DOPORUČUJI.
55 fotek, duben 2007 až leden 2017, 101 zobrazení, 64 komentářů | architektura, kultura, lidé, příroda
ALB 1046
při tom vymetání a uklízení zbytků starých i nových fotek si člověk uvědomí, kolk krásy máme kolem sebe :-)
28 fotek, srpen 2016 až leden 2017, 415 zobrazení, 193 komentářů | příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1045
Se sluníčkem za sněhem alespoň k Labi, kde potěšilo krátké, milé a neplánované setkání.
Děkuji Ave Aburh za úvodní fotku :-)
44 fotek, červen 2008 až prosinec 2016, 66 zobrazení, 134 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1044
Ve dnech 27.6.- 9.7.2008 se uskutečnila expedice LZB Normandie-Bretaň. Už jsem nedoufal, že dám komplet dohromady, protože jsem ztratil data z externího disku. Nakonec se podařilo je zachránit a složitě dokončit vzpomínání na krásné zážitky. Úvodní snímky reprezentují vždy jedno album s daným tématem. Pod fotografií je link na jejich prohlédnutí :-)
50 fotek, léto 2008, 72 zobrazení, 77 komentářů
60 fotek, léto 2008, 50 zobrazení, 138 komentářů | architektura, cestování, kultura, lidé, zábava
ALB 1042
Závěrem každé delší cesty jsem dělal sbírku oken typických pro tu oblast.
Ani zde to není výjimkou :-)
50 fotek, červenec 2008 až leden 2017, 51 zobrazení, 148 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1041
Město Rennes je nejdůležitější město v Bretani a dříve to bylo hlavní město Bretaňského knížectví. Aktuálně desátá největší francouzská městská oblast s 700 000 obyvateli se sídlem prefektury departementu. Unaveni ze všech kostelů jsme navštívili jen katedrálu St Pierre, klasicistní stavbu z roku 1844, potom chvíli v parku Parc du Thabor.

V roce 1720 téměř celé město lehlo požárem, byla zachována jen malá část původních dřevěných hrázděných budov. Nové domy už se stavěly převážně z kamene a měly už jiný charakter. Ten původní má ale neskutečné kouzlo v tvarech i barvách, a to byl ten hlavní dojem, který jsme si kromě palačinek a dobrého jídla odsud sebou odnesli :-)
52 fotek, červen 2008 až leden 2017, 130 zobrazení, 128 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, kultura, události
ALB 1040
Na konci Normandie a na dohled do Bretaně stál od nepaměti 80 metrů vysoký, žulový přílivový ostrov s rozlohou necelý kilometr čtvereční. Je zde úkaz, který jsme nemohli při své návštěvě vidět, ale přesto roky existuje. Je tu v Evropě největší rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu, a představuje docela slušných 15 metrů. Za přílivu je hora v moři, za odlivu se obnaží mořské dno až do vzdálenosti 10 – 15 kilometrů.

To místo se určitě líbilo už Keltům, nicméně roku 709 zde byla vystavena modlitební kaple. Roku 966 ji daroval Richard I., vévoda z Normandie, benediktinům, kteří tu založili opatství. Stalo se zde významné poutní místo a jedno ze vzdělanostních center západní Evropy. Patronem ostrova se stal archanděl Michael. Stavby se rozrůstaly a pro potřeby opatství i krále zde byla i vojenská posádka a pevnost. Také vězení zde bylo. Francouzská revoluce se i zde podepsala brutálním ničením soch s náboženskou tematikou – prostě byl tady docela fičák. Klášter revolucionáři vyrabovali a stalo se z něho vězení pro kontrarevolucionáře. Dokonce z něj museli vyházet veškerou dlažbu, aby neposloužila ke stavbě barikád. Komplex pak chátral a dokonce se uvažovalo o jeho demolici. Naštěstí se tak nestalo a aktuálně zůstává opatství majetkem státu. Biskupstvím Coutances-Avranche byla povolána skupina mnichů, která zde prodlužuje 1300letou řeholní přítomnost.

Důležité pro současnost je, že objekt je od roku 1879 spojen s pevninou náspem, takže jsme mohli dojet naším busem až pod vstupní brány. Pokud chcete při tak vysoké návštěvnosti, která je po Paříži největší, něco z prohlídky mít a nestrkat se s davem lidí, musíte přijet co nejdříve. Myslím, že se otevírá v 9 hodin, a přestože jsme tu byli před devátou, už tu jeden autobus stál. Bylo před bouřkou a za chvíli začalo docela vydatně pršet. Mnozí nadávali na zkažené počasí, ale ten déšť k perle francouzské gotiky docela patřil. Mělo to všechno nádhernou ponurou atmosféru – kdo to má?

Když jsme v poledne odjížděli, tak se tam stejně nahrnuly snad stovky lidí z desítek autobusů dobře vyspinkaných hotelových hostů. Tak tomu jsme se krásně vyhnuli

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.