Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

40 fotek, 30.5.2015, 190 zobrazení, 169 komentářů | cestování, dokumenty, země
ALB 879
Tak jsem po 5 letech opět v charismatickém místě Černé Hory Stari Bar. Musím přiznat, že se za tu dobu změnil k nepoznání. Mnohé je důkladně opraveno, tak důkladně, že historická hodnota je nahrazena téměř novostavbou. Ztratilo to pro mne to kouzlo, které to mělo. Spousta míst je již turisticky nepřístupná – nový návštěvník si to ani neuvědomí.
Nemůže, nemá srovnání viz http://bele.rajce.idnes.cz/STARI_BAR

Máme přidělenou průvodkyni, snažím se zachytit její vyprávění a také občas odskočím do míst, o kterých vím, že stojí za to. Někde to jde, jinde je řetěz nebo závora, jinde dokonce i přistavěná zeď. Přes tyto změny to místo stojí za to navštívit a jeho genius loci si vychutnat :-)

Změnilo se i město pod pevností, známou hospůdku jsem tu již nenašel, není tu ani chlapík, který mi posledně vrátil peněženku se vším, co jsem měl – doklady i peníze. Tenkrát jsem to nestihl a nyní také ne. Díky vysílané na jeho počest, ale v těchto místech zůstávají :-)
10 fotek, květen až prosinec 2015, 201 zobrazení, 90 komentářů | práce, události
ALB 878
Jen několik dnů před koncem minulého roku jsem málem přišel o levé oko. Ta náhlá schopnost nevidět vše párem očí dává kupodivu určitý nadhled nad svým životem.

Včasným zákrokem lékařů a nemenší vlastní motivací je opět vše v pořádku. Mohu tak s radostí sobě vlastní a s dámskými kalhotkami na hlavě s plným vědomím hodnot života vstoupit do roku 2016 :-)

Přeji všem, i těm, co už mají zdánlivě všechno, stálou přítomnost dobra :-)
3 fotky, únor 2014 až prosinec 2015, 115 zobrazení, 69 komentářů | rodina-přátelé, zábava
ALB 877 - PF 2016
Není to dávno, co jsem k dalšímu roku přál
* Ať je naše bezpečí ochráněno * Ať je naše dobré konání posvěceno * Ať máme všichni zajištěno teplo domova * Ať máme vždy potřebnou oporu * Ať máme život správně uspořádaný * Ať nám náš strážníček chystá krásná překvapení * Ať nás hudba vždy jen potěší * Ať nás jaro vítá ve zdraví mnoho let * Ať nás múzy provází životem * Ať naše vztahy dojdou naplnění * Ať nejsme nikdy sami * Ať nejsme nikomu na obtíž * Ať nepoznáme žádná utrpení * Ať nikdy neztrácíme hlavu * Ať se k nám anděl netočí nikdy zády * Ať se s nikým vzácným nemusíme nadlouho loučit * Ať se vždy dobře poučíme z minulých chyb * Ať máme správné dveře vždy otevřeny * Ať vidíme v životě dál * Ať známe vždy správný směr * Ať zvládáme pokušení života a Ať se příští rok opět ve zdraví sejdeme
platí to i letos, jen některá z těch přání potřebují větší pozornost.

Přišla mi do ruky krásná úvaha o existenci zla a zdála se být věrohodná. Zamysleme se na konci roku nad těmito řádky, možná potom víc pochopíme
***
EXISTUJE ZLO ?

Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: „Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?“ Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, všechno je stvořené Bohem.“

„Stvořil Bůh všechno?“ ptal se dál profesor. „Ano, pane,“ odpověděl student.
Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, tak to znamená, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky principu, že naše činnost určuje nás samotné, by tedy mělo platit, že Bůh je zlo.“
Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený.

Najednou zvedl ruku jiný student.„Pane profesore, mohu vám položit otázku?“ „Samozřejmě,“ odpověděl profesor.

Student se postavil a zeptal se: „Existuje chlad?“
„Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?“
Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: „Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je chlad pouze nepřítomností tepla.
Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.“

Student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?“
„Samozřejmě že existuje“, odpověděl profesor.
„Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.“

Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?“
Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného než projev zla.“
Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy nepřítomnost Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad – tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.“
Profesor si sedl.
Ten student se jmenoval Albert Einstein
55 fotek, 19.12.2015, 117 zobrazení, 152 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 876
Ten den měl probíhat trochu jinak - jeli jsme na dlouho předem organizované setkání, které pár hodin před začátkem bylo zrušeno. Nehodili jsme flintu do žita a vyšli si do jarní předvánoční Prahy. Byli jsme v místech jako snad tradičně každý, já už asi po sté, a stejně to bylo zase nové :-)
Co dodat - venku 11 stupňů tepla, chlapi u kádí s kapry v trikách a sluníčko.

Tak jsme si to užili, ještě si vzpomenout na to, že na Štědrý den vychází po 38 letech opět úplněk měsíce
35 fotek, prosinec 2013 až prosinec 2015, 1 471 zobrazení, 151 komentářů | zábava, Soutěž: Advent
ALB 875 - ADVENTNÍ PŘÁNÍ
Přeji všem mým blízkým, kamarádkám, kamarádům a všem dobrým lidem pohodu do konce roku 2015, a klid a mír v letech dalších.
Moc si to přeji a určitě nejsem sám. Opatrujme se :-)

Patří k tomu slova Roberta Fulghuma:
„Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.“

Slíbil jsem přiblížit fotoknihu jako poděkování za hlasování v soutěži, je složena z fotek v těchto albech.
Ještě jednou děkuji :-)
http://bele.rajce.idnes.cz/CERNE_JEZERO_2015
http://bele.rajce.idnes.cz/DURMITOR
http://bele.rajce.idnes.cz/EMOCE_DURMITORA

NA ZÁVĚR
Soutěž skončila a Advent zůstává.
Doplnil jsem album o několik tématických fotoghrafií a jednu další myšlenku

Procházíme Adventem nevědouce co očekávat, nevědouce v co věřit.
Procházíme Adventem namísto co by Advent procházel námi
*Alois Volkman
45 fotek a 1 video, červen 2015, 168 zobrazení, 184 komentářů | cestování, příroda
ALB 874
Po pár letech jsem znovu navštívil NP Biogradská Gora a v něm i emocemi nabité ledovcové jezero. Prožil jsem neskutečný zážitek spojený s místem plným kvetoucího mědvědího česneku. Prostě biozázrak :-)

Na emoční vzpomínku je přidáno video z našeho LZB cestování
36 fotek, listopad 2015, 157 zobrazení, 145 komentářů | dokumenty, práce, umělecké, zábava
ALB 873
Jak jsem potkal Cháróna aneb Bele konečně v atelieru

Cesta do atelieru byla dlouho potřebná, abych vydal „dítě“ v podobě sochy. Přihlásili jsme se proto do kurzu nástěnné dekorace powertex, ale předem jsem věděl, že mne hra se zrcátkem obloženým šiškou neuspokojí a potajmu jsem si přinesl i kostru a náčiní na sochu.
Kostru jsem udělal ze staré TV antény, kterou jsem jako mladý svařoval z vyhozených drátů. Stačilo málo starých hadrů, ucpávky na vodovodní instalaci a kus pytle, a bylo vše připraveno

Původně to měl být boháč co našel hroudu zlata (krásný zetlelý kus jasanu), ale tu hroudu jsem po doporučení nabarvil zlatou a byla to chyba (stačilo přizdobit jen třpatkou), tak jsem ji vyhodil u udělal jsem postavu s holí, která neměla jméno. V noci se mi potom zdálo, že ke mně přišli zloději a řekli, pokud ta socha nemá jméno, že ji odnesou. Tak jsem jim řekl rychle CHÁRÓN a po probuzení mu to zůstalo.

Musím přiznat, že hlavním důvodem pro tento objekt byl opukový vylomený kámen, který mi bylo líto dát někam do základů. Chtěl své místo, tak jsem mu jenom seřízl spodek, aby dobře stál a bylo to všechno. Těším se na další práce, mám toho plnou hlavu když jsem poznal jak na to na vlastní ruce :-)
55 fotek a 7 videí, listopad 2015, 127 zobrazení, 115 komentářů | dokumenty, práce, zábava
ALB 872
Nastalo smutné loučení se stromy, které už nemohou být s námi v naší společnosti. Ve dvou případech (ořech) jsou už na pokraji sil a s výškou a přesahem větví jsou už i ohrožující. Další dvě břízy byly už pokráceny proti větru, ale jdou kořeny pod dům a hrozí u něj trhání zdi. Je tedy čas na změnu.

Počasí posledních dnů tomu přálo, že se vše odehrálo bezpečně s firmou, která je na nebezpečí připravená a to výborně. Nyní zbývá „jen“ pořezat větve a naštípat špalky, drobné větve jsme stihli naštěpovat. Ještě potom vyfrézovat kořeny, uklidit a ošetřit rány a život jde dál.

Děkuji touto cestou Standovi a Bohouškovi za profesionální práci a kamarádský přístup :-)
40 fotek a 2 videa, červen 2010 až listopad 2015, 5 323 zobrazení, 134 komentářů | cestování, města, příroda, zábava
ALB 871
Osud tomu chtěl, že jsme místo zrušeného poznávacího zájezdu do Španělska museli vzít náhradu cestu do Černé Hory a Albánie. Já se tak dostal po 5 letech skoro na stejná místa mého tehdejšího putování. Zpočátku jsem byl z toho trochu rozpačitý, ale potom jsem si z toho udělal přednost, že mohu porovnat co a jak se změnilo, nebo vidět věci, které jsem dříve neviděl.

Trochu z historie - osada byla pojmenována podle kostelíka sv. Štěpána, který byl první církevní stavbou v této oblasti. Sveti Stefan rybáři opevnili v 15. století proti husarům.Na přelomu 50. a 60. let 20. století byla opuštěná rybářská osada přebudována v přepychové letovisko, a definitivně bylo ukončemno před pár roky. Vstup pro návštěvníky, kteří zde nejsou ubytováni, je povolen po zaplacení vysokého vstupného a to jen v určité hodiny a dny. Dokonce zvláštní příplatek se platí i za vjezd z magistrály na zdejší silniční odbočku.

Ostrov Sveti Stefan je dotažen k dokonalosti, i okolí, které k němu patří. Co mi při mé návštěvě byla radost lidí z tohoto krásného místa. Asi tam ti lidé prostě přestali tak houfně jezdit - nevím. I roštěnku jsem si musel vzít z archivu 2010, abych tomu místu dodal původní náladu. Přidal jsem i krátký přepis z videa LZB 2010 k tomu místu :-)

V bezprostřední blízkosti Sv. Stefana se nachází Miločer, letní residence bývalého černohorského krále Nikoly s "královskou pláží".
50 fotek, léto 2015, 721 zobrazení, 159 komentářů | rodina-přátelé, zábava
ALB 870
Poslední víkend v srpnu proběhla letošní Belepárty jen v počtu 5 osob ale počasí nám přálo jako pro sto :-)

Stačili jsme uskutečnit téměř celý zamýšlený program jako
* návštěvu zámku a pivovaru v Dětenicích,
* pojíst místní speciální ňamku pečená žebra s místním pivem,
* prožít si rytířský turnaj,
* zkontrolovat jak roste na Chotuci klokočí a švestky,
* navštívit lesní hřbitov na Chotuci a kostel sv.Václava v Hrubém Jesníku
* zdolat rozhlednu Romanka a na závěr
* zámek Loučeň a jeho sestavu labyrintů

Uteklo to jako voda a bylo dobře - díky za to :-) :-) :-)
40 fotek, 25.2.2015, 135 zobrazení, 121 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, kultura, lidé
ALB 869
45 fotek, prosinec 2012 až říjen 2015, 183 zobrazení, 136 komentářů | dokumenty, události, umělecké
ALB 868
Asi každý zná a nejméně jednou i viděl pošmourné imprese zapadlých uliček a pražských zákoutí malíře Jakuba Schikanedera (1855–1924).

Asi nejvýznamnější obraz, který měl za cíl přesáhnout hranice monarchie, byl monumentální obraz „Vražda v domě“. Jakub ho začal malovat již zřejmě v roce 1889. To působil již pátým rokem jako učitel na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, a pro svoji karieru ho potřeboval jako sůl. Zpracovával několik studií k tomuto obrazu i několik skic mrtvé ženy. Když v roce 1890 toto dílo představil na mezinárodní výstavě v Berlíně, velké pozornosti neušel. O rok později na Jubilejní výstavě v Praze už davy diváků před obrazem řešily otázku, zda jde skutečně o vraždu, nebo sebevraždu skokem z okna.

Nedávno dokonce se tomuto tématu věnoval jeden forenzní odborník a přisoudil podle polohy těla druhou možnost. Obraz je situován do již neexistujícího dvorku v Židovském městě (viz foto), který Jakub důvěrně znal. Od roku 1872 bydlel v Dušní ulici čp. 186. Podle fotografií jsem toto místo hledal, ale po asanaci tohoto pražského ghetta začátkem 20. Století už opravdu není k nalezení

Jeho nezaměnitelný rukopis jakoby patří k právě začínajícímu dušičkovému období a já si jen trochu oživil vynikající výstavu kdesi nazvanou Od svědectví k obrazovému snění, kde sám název přesně vystihuje jeho tvorbu
Petr Sís 14
25 fotek, 4.6.2013, 147 zobrazení, 103 komentářů | dokumenty, události
ALB 867

... jen taková milá vzpomínka na výstavu Petra Síse v roce 2013, která se hodí do těchto podzimních dnů :-)
50 fotek, 30.8.2015, 88 zobrazení, 179 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, příroda, země
ALB 866
Zahrada sama si zaslouží samostatné album a vůbec se nedivím, že zde Ludvík II. trávil většinu času. Je to sice v údolí z kopce do kopce, ale tolik schodů ještě ve svém mládí nepociť val jako překážku.

Když vynechám jezírko s fontánou Flora s dětmi a vodotryskem 32 metrů vysokým, tak těch dojmů tam na každého návštěvníka čeká několik. Různé tunely ze živých rostlin, upravená zákoutí s francouzskou zahradou jakož i anglická forma vedení rostlin. Nepřehlédnutá jsou ale i stavební díla jako lovecký altán, Marocký domek nebo Maorský altán s nezaměnitelným trůnem ze tří pávů. Zde údajně trávil hodně chvilek v orientálním oděvu on i sloužící. Hrál si na pohádku – ano hrál si.

Za zastavení stojí ale i Venušina jeskyně (Venusgrotte) – mohutné dílo uměle vytvořené vyzdobené krápníky, jezerem i vodopádem. Pokud si pamatuji z překladu je výška stropu 15 metrů a jeskyně je dlouhá 70 metrů. Ludvík tam měl své křeslo, odkud se zřejmě ovládalo barevné osvětlení prostoru v různých světelných režimech a odkud poslouchal hudbu svého oblíbence a favorita Richarda Wagnera. Jeskyně byla vytápěná na pohodlných 20 st.Celsia, tak tam nebyla žádní´á starost o ryby nebo nachlazení. V ukázce nám pustili demonstraci všech těchto zážitků reálně – světla, tmu, vodopád i hudbu. Asi bych to osobně považoval za velký rozmar a ztrátu času být sám v jeskyni a trávit takto čas.

Mám jedinou výhodu, že nejsem a nikdy nebudu Ludvík II.:-)
50 fotek, 29.8.2015, 121 zobrazení, 159 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, události, země
ALB 865
Že Ludvík II. byl něco jako sběratel architektury je už nyní více než jasné. Po zámku Neuschwanstein snil o tom vybudovat na počest francouzského krále Ludvíka XIV. , Krále Slunce, v krásné alpské krajině bavorské Versailles. Původně to chtěl uskutečnit v prostoru kolem současného zámku Linderhof, který v letech 1874–1878 přestavěl z takzvaného „královského domečku“ svého otce Maxmiliána II. na zámek Linderhof. Jedná se sice o nejmenší z jeho staveb, ale také o jedinou zcela dokončenou stavbu, a zároveň o jediný z jeho zámků, ve kterém skutečně delší dobu pobýval.

Aby ne, když si v zámeckém parku nechal postavit tolik oblíbených "hraček", které představím v posledním albu právě z této zahrady :-)

Z fotek už je na první pohled patrné, že rozměry kolem zámku Linderhof dané přírodou toto nikdy neumožní a nesplní předpokládanou velkolepost díla, a tak ještě před úpravami Linderhofu kupuje v roce 1873 největší ostrov Herrenchiemsee o rozloze 238 ha na jezeře Chiemsee a začal v roce 1878 stavět své nové bavorské Versailles.

Linderhof, zámek Ludvíka II. Bavorského
https://www.youtube.com/watch?v=7-IXnKb47hk
55 fotek, 30.8.2015, 84 zobrazení, 48 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, události, země
ALB 864
Ludvík II. byl něco jako sběratel architektury. Po zámku Neuschwanstein snil o tom vybudovat na počest francouzského krále Ludvíka XIV. , Krále Slunce, v krásné alpské krajině bavorské Versailles. Původně to chtěl uskutečnit v prostoru kolem zámku Linderhof, který jako královský domek po otci nechal také nádherně opravit, a jako jediný byl dokončený (viz další alba). Rozměry kolem zámku Linderhof dané přírodou ale nesplnily předpoklad velkoleposti díla, a tak ještě před úpravami Linderhofu v letech 1874-1878 kupuje v roce 1873 největší ostrov Herrenchiemsee o rozloze 238 ha na jezeře Chiemsee a začal zde stavět nové Versailles.

Základní kámen k zámku Herrenchiemsee byl položen roku 1878, a po 3 letech prací byl hotov. Vlastně nebyl nikdy dokončen, a dokonce ani podle Ludvíkových záměrů ani neměl být. Podle jeho záměru byla stavba pojata jen jako dekorace, kde bylo zařízeno jen několik obývatelných pokojů. Přesto stavební finanční náklady díla zámku Herrenchiemsee přesáhly výdaje na stavbu zámků Neuschwanstein a Linderhof dohromady, jó věrná kopie Krále Slunce něco stojí

Podobnost s Versailles se snažil vytvořit co do největších detailů, a jako byl na Neuschwanstein typický pták labuť, tak zde po vzoru Bourbonských králů Francie to byl páv. Kromě stavebně technických detailů jako jsou oválná okna nebo Zrcadlový sál to byl ale i styl „vládnutí“ z postele. Státní ložnice byla tím pravým srdcem zámku, kde měl Ludvík II. jako jeho jmenovec přijímat ráno a večer oficiální návštěvy. Podobná byla i na zámku Neuschwanstein, za takovým umělým mramorovým zábradlím byl přezdobený pelech 3x2,5 metru velký. Vyšívané závěsy kolem postele dělalo 30 žen po dobu 7 roků.

To byla asi jedna z mála známek přítomnosti žen na jeho zámcích. Vzhledem k jeho orientaci nebyly nikde zřízeny dámské salony. Nikdy se neoženil, zasnoubil se sice se svou sestřenicí Sofií, mladší sestrou Alžběty Bavorské zvané Sissi, ale zasnoubení celkem třikrát zrušil. Asi bylo v rodině i další zdravotní zlo, podobně jako Sisi přišel velmi brzo o přední zuby, špatně mluvil a asi i tím byl psychicky poznamenán a vyhýbal se společnosti. I divadelní představené si nechal přehrávat, že byl sám v celém prostoru. Jak to všechno bylo tenkrát doopravdy necháme představám, zámecké prostory a sbírky obrazů jsou ale uchvatné

Herrenchiemsee, zámek Ludvíka II Bavorského
https://www.youtube.com/watch?v=YBfk-xIM5FM
60 fotek a 2 videa, 30.8.2015, 186 zobrazení, 194 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, události
ALB 863
Jak bylo řečeno, zámek Hohenschwangau sloužil královské rodině jako letní sídlo a byl místem vychování Ludvíka II. (25.8.1845 – 13.6.1886). Z oken zámku se mladý Ludvík díval na protější skály, kde byly zříceniny dvou hradů a snil o jejich vzkříšení. Jeho otec král Maximilián II. byl velký milovník hudby Richarda Wagnera a on byl častým hostem na zámku, a není proto divu, že se ti dva dobře znali a vzájemně oblíbili.

Píše se rok 1864. Po smrti krále Maxmiliána II. nastupuje na bavorský trůn tehdy pouze osmnáctiletý korunní princ Ludvík. Po dvou letech vstupuje Bavorsko na straně Rakouska do války s Pruskem, kterou prohraje a musí platit reparace. Nicméně už v roce 1868 načrtl ve svém dopise Wagnerovi, své představy o novém hradu Hohenschwangau, vlastě Neuen Burg - dnešní Neuschwanstein. Nabízí zadluženému a zhýralému Wágnerovi k jeho překvapení místo na královském dvoře a zasvěcuje ho do svých romantických plánů.

Chvíli si hraje s představou na místech starých hradů vystavět nové sídlo, ale nakonec vše staré zruší a dne 5.září 1869 dochází k položení základního kamene zcela nového zámku. Začíná se s budováním přístupové cesty a hlavní vstupní brány. Nad ní si nechává Ludvík vybudovat svůj první byt a odsud průběžně dozoruje průběh stavby. Nic nenechává náhodě, vše musí být dokonalé, a až po jeho konečném schválení prováděné. Od způsobu opracování kamene až po barvu a vzor tapet a závěsů.

Jeho vize nebyly utopické a naivní, jak se na první vnější pohled zdá. Každý z jeho zámků, které stihl budovat, měl zcela jiný architektonický záměr. Zde v tomto případě novogotický, rytířský charakter. Z důvodů událostí v jeho životě byl tento zámek částečně dokončen v roce 1884, některé části zůstaly nedokončené, a už nikdy dokončené nebudou. Za jeho života byl zámek prakticky od cizích osob izolován, ale už 60 dnů po jeho smrti byl veřejnosti zpřístupněn. O jeho budovatelských záměrech se ještě zmíním v dalších albech s putováním po jeho minulosti, nyní několik osobních postřehů.

Před návštěvou zámku jsem byl trochu ovlivněn nálepkou kýče a naivity, která je mu přisuzována, nicméně jsem si chtěl udělat vlastní názor – a dobře jsem udělal. Ludvíkovi bylo vytýkáno, že se 3x změnil (navýšil) rozpočet stavby. Když ale člověk stojí v těch rozeklaných skalách, tak kolik neodhadnutých stavebních překvapení se tam muselo odehrát. Nic nebylu odbyto, nic zfušováno. Kámen je velice kvalitní a absolutně přesně opracován a poskládán. Vnitřní prostory jsou od pláště hradu odděleny širokou chodbou s vytápěním – dokonalá izolace vzduchem (viděl jsem to třeba v chatrčích v horách Gruzie), tak bylo zaručeno všude dost tepla.

Byla zde poprvé použita instalace elektrického proudu v Bavorsku. Řemeslníky platil dobře a zařídil jim neskutečnou novinku, životní a úrazovou pojistku pro jejich rodinu. Detailů, co jsem si uvědomil byla spousta a není zde pro všechno místo, krátce řečeno, byl jsem dokonale překvapen propracováním tohoto díla … a nejen tohoto zámku. Ať byl Ludvík II. jakýkoliv podivín, nechal po sobě Bavorsku takové dědictví, že této zemi to již mnohokrát zaplatil -)

zatím jenom odkaz na video Neuschwanstein, zámek Ludvíka II. Bavorského
https://www.youtube.com/watch?v=R_X6t6pxftE

2 videa v souboru představuji animaci nedokončeného záměru dostavby zámku
64 fotek, 30.8.2015, 77 zobrazení, 113 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, události
ALB 862
Zámek Hohenschwangau sloužil královské rodině jako letní sídlo a byl místem vychování Ludvíka II. Jeho matka Marie Bavorská žila na zámku ještě 3 roky po smrti svého syna, dokud zde nezemřela.

Zámek byl postaven na zbytcích někdejší pevnosti Schwangau ve 12. století. Pro Němce je to přímo magické místo, na své první římské cestě se tu zastavil i císař Friedrich Barbarossa a zdejší místo je také spojováno s legendami opředenou postavou rytíře Lohengrina.

Jelikož ale v šestnáctém století rod místních pánů vymřel, hrad začal postupně dosti chátrat. Poloha někdejšího majestátního hradu a místní malebné okolí se ale zalíbilo příštímu králi Maxmiliánovi II. (tehdy ještě jako korunní princ), který si do jeho okolí vyšel na procházku a doslova se zamiloval do zdejší krajiny. V roce 1832 koupil ruiny hradu do osobního vlastnictví a do roku 1855 zde vyrostl pod taktovkou italského architekta Domenica Quaglia (a později jeho rakouských následovníků Josepha Daniela Ohlmüllera a Georga Friedricha Zieblanda) majestátní novogotický hrad. Výmalba místností je realizována podle návrhů Moritze von Schwindela a v tomto stavu se zachoval zámek do dnešních dnů. Vnitřní zařízení z období Biedermeieru zůstalo nezměněno.

Samotný zámek je pak poměrně malý. Šlo totiž o Maxmiliánovo letní sídlo, nikoliv klasickou královskou rezidenci a odpovídá tomu i vybavení interiéru. Stěny zdobí malby s motivy z německé mytologie, v sále Labutích rytířů jsou vypodobněny postavy legendárních hrdinů Lohengrina a Parsifala. Na zámku Hohenschwangau pobýval nějakou dobu na pozvání Maxmiliána II. i hudební skladatel Richard Wagner, jenž se o tématiku německých a severských hrdinských ság velmi zajímal, stejně jako pozdější vladař Ludvík II., který se raději před světským panováním ukrýval do světa kultury, umění a bezbřehé fantazie.

Prakticky všechno vnitřní zařízení zámku pochází z období Biedermeieru, které se mírně odlišuje od pozdního romantického stylu. V jednotlivých místnostech si mohou návštěvníci zblízka prohlédnout každodennost královského života. Například ložnice královny Marie (matky Ludvíka II.), se běžně nazývá „orientální místnost“. Panovnickému rodu šlo totiž o to, aby si připomenul svou cestu do Řecka a Turecka – a povedlo se to famózně, vše působí dokonale autenticky.
55 fotek, 29.8.2015, 91 zobrazení, 91 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, události, země
ALB 861
Už dlouho mne provokovalo to zlehčované označení zámku Neuschwanstein jako kýčovitá stavba, asi i kreslenou pohádkou W.Disneyho Popelka, kde si kulisu tohoto zámku vypůjčili do příběhu. Ještě víc mne ale provokoval příběh muže, který tento zámek a jiné stvořil, a kterým nebyl nikdo jiný než král Ludvík II. Bavorský

Kde jinde začít než ve Schwangau, vesnici, kde prožil své dětství na zámku svého otce Hohenschwangau, a kde si projektoval přes údolí na starých ruinách dvou tvrzí vidinu nového zámku, kterému posléze dal tvář i život – svůj Neuen Burg, který je znám jako Neuschwanstein. Těch labutí tu je opravdu příliš, všude se to jen hemží, možná to bude tou blízkou vodou Alpsee.

Do vesnice jsme přijeli na místní poměry v noci, přestože bylo krátce před osmou ráno. Vše ještě spalo, dokonce i slunce jsme musel i tahat z pelechu. O to více byla přitažlivá nezapomenutelná romantika toho místa. Říká se tomu genius loci, a tady byl pořádný macek toho genia

Ludvík spolu se svým bratrem byli prakticky v pubertě, kdy dílem okamžiku po smrti otce byl on jmenován v 18-ti letech králem Bavorska. Absolutně nepřipravený a nezralý člověk na tuto roli. Jeho zájmy byla hudba a architektura, vlastně umění vůbec. Plachý introvert, homosexuál byl najednou hříčkou v rukou ministrů své vlády - a poradce žádný nablízku. Po dvou letech se nechtěně stal účastníkem války, kterou prohrála jeho strana a musel platit nemalé reparace. Utíkal se stále více so své samoty a svých snů. Kromě zámku Neuschwanstein v přísně romantickém slohu postavil ještě zámky Linderhof a Herrenchimsee. Býval za to kritizován, už ale méně důrazně se uvádí, že to všechno platil ze svého. Žádný tunel z moci krále jako je to běžné u nás i v úrovni politických pohůnků.

Na vládnutí se prostě nehodil, tak nakonec asi dílem politického rozhodnutí se sešlo konzilium 6 psychiatrů, kteří ho, aniž by ho jen prohlédli, prohlásili za nesvéprávného. Byl převezen do ústavu a druhý den šel na procházku s hlavním psychiatrem svého ortelu. Z procházky se už ani jeden nevrátil - byla vylovena z jezera jejich těla. Ludvíkovi bylo 40 roků. Co se tam stalo už jsou pouhé dohady. Tolik stručné vysvětlení toho mého zájmu :-)

A dále už půjdu jen po jeho stopách
SCHENGEN 8
30 fotek, 8.5.2013, 96 zobrazení, 63 komentářů | cestování, dokumenty
ALB 860
Při putování Lotrinskem v květnu 2013 ten podvečer pršelo a vůbec bylo všechno takové divné. Přesto jsme chtěli také navštívit vesničku SCHENGEN, místo, kde se odehrála tak významná událost jako je podpis o volném pohybu osob a zboží uvnitř tohoto prostoru. V té době nebylo pochyb, že to je všechno pravda, a asi jsme tomu byli i rádi. V té době nebylo potuchy o událostech, které toto všechno prověří.

Fotky jsou nevalné a celou dobu jsem váhal, jestli toto album někdy zveřejním. Asi málokdo tam byl a třeba si tímto udělá svůj názor, jestli tam ještě chce dojet. Místo samo mne překvapilo nehostinností (déšť na tom neměl žádný vliv), takovou jakoby prázdnou okázalostí. Památník sám je z mého pohledu amatérská plácanina, kterou se ani nenamáhali dokončit. Hvězdy jako symboly států končily na několika případech, a prázdná místa už nyní asi nikdo nedoplní.

Kolem jsou všechno nové budovy na plánovaná pietní shromáždění, ale v době podpisu tam nebyl ani žádný hotel či hospoda, kde by bylo místo pro tolik účastníků. Jak to pořešit? …po řece připlula velká říční loď a vlastní podpis byl proveden tam. Už se ani neví, kde k tomu účelu zakotvila, místní se o tom nechtěli ani bavit. Loď potom odplula a jakoby s jejím odplutím se všechno vyřešilo. Všechno se vyřešilo?

Wikipedie k tomuto místu říká, že se prostřednictvím mezinárodní smlouvy Francie, SRN, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko rozhodly řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb. V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích. V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda (Schengenská prováděcí úmluva), jež vstoupila v platnost v roce 1995. Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za Schengenský prostor, v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení.

Na konci roku 2015 se ptáme – CO BUDE DÁL

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter