Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

50 fotek, 9.5.2008, 97 zobrazení, 78 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1079 – BRUGGY – Begijnhof, nebo také Begynhof nebo i jinak. Na tom zde nezáleží.

Muži odcházeli kdysi bojovat do křižáckých válek a doma po nich zůstávaly vdovy. Jedna druhou podporovaly, a tak vznikla myšlenka "beguinages" - miniaturního městečka, kde bude vládnout bezpečí, ale i nezávislost, kam se v roce 1245 přestěhovaly. Když umřela poslední z nich, do budov nedaleko bruggského náměstí se přestěhoval řád benediktinek. Begynhof nebo Begijnhof slouží také jako muzeum, je zde kostel a domky ze 17. století, z nichž jeden je přístupný veřejnosti. Najdeme v něm mimo jiné starý nábytek a sbírku starých krajek. Kromě toho dnes Begijnhof slouží jako ženský klášter a společně s dalšími 12 bekinážemi ve Vlámsku figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO.

Bekyně bylo ženské náboženské sdružení uvnitř římsko-katolické církve, založené ve 13. století pro ženy, které chtěly sloužit Bohu, aniž by se však odloučily od světa. Také mohly kdykoliv z tohoto sdružení vystoupit

Když jsem byl v Bruggách poprvé v roce 1992, tak zde byl ještě zajímavý sociální projekt Convent a nevím, jestli je stále aktivní. Při této návštěvě jsem tyto dvory pouze míjel. V uzavřeném atriu se zahradou bylo několik malých domků obývaných starými a sociálně slabými občany za symbolické nájemné. Město tolerovalo, že tato místa byla turisticky navštěvována jako živý skanzen, mohlo se vstoupit do domečku do soukromí těchto lidí, mluvit s nimi a třeba i poobědvat jejich nabízené jídlo. Vstupné zde nebylo, ale předpokládalo se, že návštěva finančně přispěje těmto lidem. Tenkrát jsem tuto návštěvu uskutečnil a pocit z toho byl dosti stísněný. Obyvatelé byli ale milí a v pohodě. Můj příspěvek z části kapesného v belgických francích je určitě nevytrhl, ale odejít jen tak se prostě nedalo :-)
50 fotek, 9.5.2008, 1 141 zobrazení, 113 komentářů | architektura, cestování, kultura, lidé, města
ALB 1078
Kdysi bájné obchodní centrum u moře pro obchodníky ze všech koutů známého světa, kde se prodávala proslulá skotská vlna, vlámské sukno z Gentu nebo koření z Východu. Celá staletí to tak bylo, dokud oceán nezanesl bahnem a pískem kanál Zwin. Nejsvětlejší dny přitom Bruggy zažívaly v 11. století, kdy se staly centrem mezinárodního obchodu. Vznikla tady dokonce první mezinárodní směnárna na světě v domě známé obchodnické rodiny Van der Beurse (tak, teď už víte, z čeho se odvodilo slovo burza). Tady se scházeli významní obchodníci té doby, tady se tvrdě smlouvalo o cenách zboží naloženého na lodích kotvících nedaleko

Dnes leží bývalý přístav asi patnáct kilometrů ve vnitrozemí – taková je síla přírody, kterou dávní stavitelé museli řešit a vyřešili. Slanou vodu nahradili sladkou z řeky Reye a rozvedli její vody do soustavy desítek kilometrů kanálů tvořících rušné dopravní tepny města, dokonce spojili i další města jako např. Gent, Ostende a Zeebrugge

Celé historické centrum je vlastně velkým ostrovem, protože ho vodní cesty obklopují kolem dokola. Zakonzervovaná historie – pro nás úžasný starověk, který lze na lodičkách poznávat. Nádherná architektura převážně z pálených cihel, mosty, prostě paráda. Po vodě se dá doplout až k místnímu Jezeru lásky neboli Minnewater. Dnes ho vyhledávají zamilovaní kvůli krásné atmosféře, jeho původ je však mnohem prostší. Právě tudy vtékala řeka Reye do města, a jezero sloužilo jako zásobárna vody, aby hladina v kanálech pokud možno nekolísala. Po vodě se dalo zboží dokonce vozit až do velké tržnice na hlavním náměstí Groete Markt, kde ho kupci rovnou pod střechou prodávali, místo tržnice se nyní tyčí správní budova Provinciaal Hof.

Projížďku jsme si dopřáli také, prodejní stánek vstupenek byl přímo na mostě s naším Johánkem. Byl jsem v Bruggách asi třikrát, i v době plného léta a vysokých teplot, kdy kanály dávají o sobě vědět nezaměnitelným zápachem. Kupodivu byla všechna okna zavřená.

Všechno zlé je pro něco dobré, ačkoli by se to občanům Brugg během posledních čtyř staletí asi vysvětlovalo poměrně těžko. Úbytek peněz a prosperity znamenal, že se ve městě téměř nestavěly nové budovy. Což ovšem znamenalo, že zůstávaly stát ty staré. A stojí tu dodnes. V uličkách centra panuje atmosféra jako za středověku, rušená jen auty, která si našla cestu až sem. Neuvěřitelně zachovalé historické centrum, které při pohledu z výšky visí jako drahokam na třpytivém náhrdelníku tvořeném řekou Reye, se stalo devizou, která nestárne :-)
55 fotek, 9.5.2008, 95 zobrazení, 120 komentářů | architektura, cestování, lidé, města
ALB 1077
BRUGGY - Benátky severu, aneb chudobou k bohatství

Bruggy bývají často označovány jako „Benátky severu“, jelikož jsou protkány sítí kanálů, tvořených řekou Reie. Kanály spojují Bruggy s jinými městy, jako např. Gent, Ostende a Zeebrugge. Navštívit tedy jedno z nejkrásnějších a nejzachovalejších starověkých měst je téměř povinností návštěvníků Belgie. Kupodivu za to může fatální zkáza, kdy naplaveniny v zálivu Zwin zcela odřízly město od moře a Bruggy ztratily své postavení coby hlavní přístav Flander. Z bohatého a prosperujícího města se časem stalo jedno z nejchudších měst. Nebyly peníze na rozvoj, nebyly peníze na bourání a modernizaci. Odešli obchodníci, námořníci i bohatí měšťané a Bruggy se staly bezvýznamným provinčním městem, v polovině 19. století dokonce nejchudším městem Belgie. Napomohlo to pro změnu Antverpám, kam se středisko obchodu přesunulo, nicméně Bruggy se staly mrtvým městem

Bruggy byly původně malou gallo-římskou osadou a významnějším městem se staly až v 9. století, kdy tu první flanderský hrabě založil pevnost na obranu proti výbojným Vikingům, kteří tehdy plenili přímořská města západní Evropy. Kolem této pevnosti brzy začalo vyrůstat město, ve kterém se usazovali obchodníci a pořádaly se trhy. Krátce nato se již Bruggy vyšvihly na pozici významného obchodního střediska a důležitého přístavu: byly vlámským protipólem k Sieně, Florencii či bohatým Benátkám.

Město se stalo slavným centrem obchodu se suknem a ve skladištích tu kromě něj ležely ruské kožešiny, švédští norci, dřevo z Baltu, vlna z Anglie, italské koření, obilí, jantar či diamanty a se vším se tu čile obchodovalo. Největší rozkvět pak město zažilo ve 14. a 15. století, za vlády burgundských vévodů. Až v průběhu 20. století se Bruggy staly významným turistickým centrem, které navštíví více než milión turistů ročně.

Pokud na procházce městem narazíte na spoustu symbolů s labutí, nebo dokonce na živé ptáky, není to náhoda. Doba vlády Maxmiliána Habsburského v Bruggách nebyla zrovna růžová, správce města byl k obyvatelům krutý a v roce 1488 ho měšťané dokonce uvěznili a popravili. Jmenoval se Pieter Lanchalse a jeho jméno znamená v překladu „Dlouhokrký“ a ve svém erbu měl labuť. Rozlícený panovník vzpouru potrestal, a na pamětnou této odplaty nařídil, aby na kanálech na věčné časy chovali labutě.

K zajímavostem patří nepřehlédnutelná zvonice BELFORT vysoká 83 metrů se zvonkohrou z 15. století, která má 47 zvonů o celkové váze 27 tun, nebo nejvíce navštěvovaný kostel Panny Marie ONZE LIEVE VROUWEKERK s druhou největší výškou 122 m, pouze o 1 metr vyšší je v Antverpách. Je to asi nejvyšší kostel postavený z cihel a má v sobě ukrytý skvost – Madonu s dítětem z bílého carrarského mramoru. Autorem této „Bruggské Madony“ není nikdo menší než sám Michelangelo, který sochu dokončil ve svých 29 letech a stala se jediným dílem, které za jeho života opustilo území Itálie. Příjemná je i ulice Slepého osla a na ní Zlatý dům, nebo tajemný kostel HEILIG BLOEDBASILIEK – basilika Sv.Krve - s relikvií kapky Krist krve. Uvnitř je obraz mistra olejomalby Jana van EYCKA
60 fotek, 22.4.2017, 159 zobrazení, 155 komentářů | dokumenty, města
ALB 1076
POLDI
Roku 1889 založil v sousedství Vojtěšské huti na Kladně vídeňský podnikatel a ředitel válcoven v Teplicích Karl Wittgenstein speciální ocelárnu. Jeho manželka byla Leopoldine (Poldy) Maria Josefa Wittgenstein, která pocházela z Prahy. Na její počest dostal podnik jméno Poldina huť – známá POLDI. Roku 1908 vznikla v huti Poldi první elektrická pec na území dnešní ČR , a v roce 1922 byla patentována žáruvzdorná ocel POLDI AKC, jejíž složení celosvětově ovlivnilo vývoj těchto materiálů. Roku 1969 byla zahájena výroba chirurgických souprav z korozivzdorných ocelí Poldi. Roku 1980 byly použity titanové slitiny POLDI na čs. akrobatické letouny Zlín Z-50, na nichž letci Ivan Tuček a Petr Jirmus získali tituly mistrů světa v letecké akrobacii. Roku 1990 obdržela POLDI zlatou medaili na výstavě Brussels Euréka za ocel POLDI ATABOR, sloužící k ukládání jaderných odpadů.

Toto vše skončilo zběsilou *výhodnou privatizací v roce 1999 a ze světového výrobce oceli první jakosti zbyla neškodná manufaktura, a z nejlepší ocelárny v Evropě zbyl pouze trvalý příjem několika Němců v POLDI Hütte s.r.o. . Z Poldi byl odcizen archiv a přísně tajné výrobní receptury, na skladech byly zásoby hotových výrobků připravených k expedici v tehdejších cenách za více než 3 miliardy Kč, polotovary a pod., které byly vyvezeny na sklady Kruppových závodů, a pro nedostatek místa byla ocel bezkonkurenční kvality ukládána do kopřiv. Objednávky za další desítky či stovky miliard skončily neznámo kde, nikdo za nic nemohl, nic se nevyšetřilo. Zahraniční manažeři v oboru nemohli dopustit takovou významnou konkurenci, a s pomocí blízkých českých vlivných přátel bylo dílo zkázy dokonáno. Dnešní cena špičkových kladenských výrobků činí na světových trzích 8 euro za 1 kg

***
Za překonání opravdu ošklivého počasí stála unikátní nabídka komentované prohlídky tohoto kdysi slavného areálu, kde jsou dnes ruiny a rozřezané gumové obaly z vykleštěných kabelů. Ani toto nestálo státu za to, aby to neskončilo v nenechavých rukách.
Útěchou bylo, že 4-hodinová prohlídka byla zpřístupněna zvláštním vlakem, přesto z ní zbyl jen smutek nad dílem zkázy … nebo nás současný majitel většiny pozemků areálu pan Bakala někdy v budoucnu příjemně překvapí?
50 fotek, květen 2008 až březen 2017, 981 zobrazení, 99 komentářů | cestování, dokumenty, kultura, lidé, města
ALB 1075
Antverpy si druhou přezdívku „Rubensovo město“zasloužily proto, že tu žil více než třicet let svého života jeden z největších světových malířů v historii, mistr barokního stylu a nejdůležitější vlámský malíř 17. století Peter Paul Rubens. Narodil se 28. června 1577 v Siegenu – Vestfálsku (Německo) a zemřel 30. května 1640 v Antverpách, kostel sv. Jakuba je místem jeho posledního odpočinku. Tento „malíř králů“ a obdivovatel kyprých žen nechal v roce 1611 podle svého návrhu postavit dům s ateliérem a zahradou (RUBENSHUIS) , ve kterém údajně vzniklo více než 2000 uměleckých děl. Vzhledem k rozsahu jeho prací musel mít zaměstnáno řadu malířů, kteří na jeho dílech pracovali, a vzhledem k významným zakázkám musel mít vliv na jejich získávání.

Jižně od katedrály na Grote Markt se nachází Groenplaats (Zelené náměstí), kterému dominuje socha Rubense v nadživotní velikosti. Jako malíř by si ji určitě zasloužil, ale mnohem více se proslavil jako diplomat. V letech 1621 až 1633 se aktivně účastnil mnoha diplomatických jednání a španělský král Filip IV. ho pověřil úkolem dosáhnout sblížení Španělska s Anglií. Rubensovou zásluhou byla skutečně 15. listopadu 1630 podepsána mírová smlouva mezi Anglií a Španělskem. Anglický král Karel I. ho za toto úsilí pasoval na rytíře a bohatě obdaroval. Později to samé učinil i španělský král Filip IV. Co se jeho týče majetku, patřil Rubens mezi nejbohatší lidi ve Flandrech

Každopádně stojí za to si dopřát prohlídku jeho domu a posedět s místními kumpány malíři či hudebníky v blízké restauraci, nebo posedět venku s krásnými děvčaty, kterých je kolem plno.

„ V průběhu několika let se z něj stal malíř králů a "král malířů". “

A závěrem, budete-li ve městě hledat českou uměleckou stopu, tak v Antverpách tvořil také český rytec a grafik evropského významu Václav Hollar, který tu dokonce dokončil svůj proslulý Velký pohled na Prahu.
46 fotek, květen 2008 až duben 2017, 945 zobrazení, 154 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1074

Kdybychom necestovali busem, tak se určitě vyplatí přijet do Antverp vlakem. Neznám nikoho, na koho by toto nádraží neudělalo dojem. Prostorné haly jako na zámku, barevný mramor, několikapatrová neoklasicistní budova z počátků minulého století – vše dokonalé a čisté. Při vzpomínce na toto dílo nejde nevzpomenout Masarykovo a Hlavní nádraží v Praze, jakým hnusným způsobem se k nim naše hlavní město chová a jakou vizitku do světa vysíláme

Jak bylo řečeno, město historicky bohatlo z přístavu a s ním spojeného obchodu. Portugalci si zde totiž zřídili své hlavní obchodní zastupitelství a začali odtud rozvážet veškeré zboží, které přivezli ze zámoří. Šlo především o pepř, stříbro, ale také textilní výrobky. V tomto zlatém věku začalo do Antverp proudit také velké množství Židů z Pyrenejského poloostrova. Ti ve městě postupně vytvářeli velkou komunitu, která dodnes patří k těm vůbec nejpočetnějším v Evropě, a hlavně dali městu druhý významný zdroj bohatství – diamantový průmysl, kdy 75% všech světových obchodů s diamanty jde přes Antverpy. Ještě nedávno byla tato komodita doménou Židů, v poslední době ji silně vytlačují obchodníci z Indie z komunity Jain – již asi 400 rodin. Důkazem vlivu je Chrám Jain Antverpy v okrese Wilrijk - největší chrám Jain mimo Indii s odhadovanou výší rozpočtu 15 až 25 milionů Eur.

Kousek od nádraží je centrum výroby šperků i uzavírání obchodů. Údajně tam každé srdce zaplesá, …. mi se to nějak nepodařilo. Město samo má údajně neuvěřitelných více než 1500 obchodů s diamanty a čtyři světové diamantové burzy. Nejstarší finanční burza na světě začala fungovat již roku 1531, několikrát ale vyhořela.

Takže přej a bude ti přáno :-)
55 fotek, květen 2008 až březen 2017, 152 zobrazení, 146 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1073
Patří se dovyprávět příběhy z cestování LZB po Flandrách a začneme hned příběhem města Antverpy.
Příběh to není ledajaký, má přímo hororový náboj. Město samo leží u řeky Šeldy, kde vládl obr Druon Antigon, který nutil lodníky připlouvající do přístavu, aby mu odevzdávali vysoké poplatky...
Mimochodem při vstupu do města od přístavu můžete jeho sochu spatřit u hradu Steen, který je nejstarší stavební památkou ve městě. Pokud někdo odmítl zaplatit, utrhl mu obr obě ruce a hodil je do řeky. Na obra vyzrál až římský voják, údajně možná dokonce synovec samotného Julia Caesara, Silvius Brabo. Na oplátku uťal obrovi ruku mečem a vítězoslavně ji hodil do řeky…
Podle legendy právě tehdy dostalo město svůj název „Antwerpen“ pocházející z holandského spojení „hand werpen“ – „trhat ruce“. Hrdina Brabo prý zase dal jméno provincii Brabantské. Při procházce městem narazíte na připomínky tohoto příběhu takřka na každém kroku – kamenné lavičky jako lidská ruka, bonbony a podobně

ANTVERPY byly do 16. stol. něco jako hlavní město Evropy, bohaté historií i obchodem. I dnes jsou se svými přibližně 513 000 (podle sčítání k 1.lednu 2015) obyvateli největší belgické město a zdejší přístav patří k největším v Evropě a je v 20 největších přístavech světa. V minulosti zde byla také morová rána v roce 1575, kdy zemřelo asi 7 tisíc obyvatel a město bylo silně zdecimováno
Dominantou města je gotická katedrála na nábřeží Šeldy zasvěcená Panně Marii, která byla dostavěná roku 1523. Její stavba trvala 269 let. Katedrála měří na délku 117 m, na šířku 65 m a náleží k ní 7 lodí a 14 kaplí. Stavba má jen jednu dokončenou věž o výšce 123 m. Hlavní klenba je podepřena 125 nosnými sloupy. Asi největší poklad je trojdeskový obraz Rubense *Snímání z kříže* z roku 1614 a *Stavění kříže* z roku 1610

Historické centrum města se rozkládá okolo katedrály. Severozápadně od katedrály se nalézá bývalé hlavní tržiště Grote Markt se 67 m dlouhou renesanční radnicí a cechovní domy ze 16. a 17. století s bohatou sochařskou výzdobou. Jižně od katedrály se nachází Groenplaats (Zelené náměstí), kterému dominuje socha Rubense v nadživotní velikosti. U přístavu stojí za prohlídku hrad Het Steen (KÁMEN), nebo VLEESHUIS – sídlo řeznického cechu a tržnice masa – 1501-1504/architekta Hermana de Waghemakere.

Areál přístavu o rozloze asi 13 500 hektarů má asi 350 km silnic, po kterých vedou dobře značené turistické trasy

V roce 1920 město Antverpy hostilo olympijské hry. Město má jednu z nejstarších zoo na světě. Přímo uprostřed města si lze prohlédnout přes 4000 zvířat
50 fotek, duben 2012 až duben 2017, 177 zobrazení, 111 komentářů | klasická-fotografie, příroda
ALB 1072
Když se nedaří veletrhu řemesel, přijde čas na stoprocentní náhradu v přírodě
50 fotek a 1 video, červen 2012 až duben 2017, 1 268 zobrazení, 155 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1071
mělo to být dopolední užívaní na svátku řemesel v Nymburce a pro neúspěch akce z toho vzniklo courání po městě a následný výlet k Labi v Poděbradech
23 fotek, 2.4.2017, 6 660 zobrazení, 35 komentářů | lidé, umělecké
ALB 1070
Jméno fotografa Lukáše Dvořáka není v Čechách moc známé. Je to dáno jednak jeho věkem (ročník 1982), ale zejména tím, že jeho práce jsou známé víc v zahraničí než doma.

Na začátku své kariery se věnoval hudbě a malování, fotografovat začal až v roce 2004 se zaměřením na módní fotografii. Odešel pracovat a žít do Milána. Během krátké chvíle jsou jeho práce v galeriích New Yorku, Curychu, Tokia, Londýna, Berlína. Milána a dalších. Jeho práce jsou v řadě módních magazínů jako Playboy, Vanity Fair, Harper ´s Bazaar, Marie Claire, GO, Cosmopolitan, Woman a dalších.
Několik posledních let žil v Praze a současně se vrací zpět do Milána. Vidět jeho (pro mne první) výstavu v Čechách byl zážitek. Nefotil jsem všechno, více jsem se kochal. Myslím, že o něm ještě uslyšíme :-)
40 fotek, 2.4.2017, 111 zobrazení, 68 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, lidé, rodina-přátelé
ALB 1069
Prostor plný překvapení
40 fotek, březen až duben, 2 497 zobrazení, 233 komentářů | koníčky, rodina-přátelé, zábava
ALB 1068
45 fotek, jaro, 186 zobrazení, 165 komentářů | města
ALB 1067
42 fotek, 29.3.2017, 121 zobrazení, 185 komentářů | krajina, příroda
ALB 1066
Takový malý exkurs na konci března jak vypadá rozdíl mezi tím, když *straší* příroda a tím, když straší člověk
40 fotek, letos v březnu, 137 zobrazení, 107 komentářů | dokumenty, kultura, lidé
ALB 1065
Co je dobré na těchto poznávacích výstavách je to, že se při tom hodně naučím a dozvím. Ne všechno sem ale zapisuji, několikastránkové poznámky si přikládám k albu doma, abych neztratil ten čas jejich zpracováním :-)

Dám sem jen několik poznámek - spíše kuriozit

1) Obnovitel slávy chotkovského rodu Václav Antonín Chotek (1674-1754) se v roce 1698 oženil v Karlových Varech s Marií Terezií ze Scheidlerů (právnický rod od roku 1616 s erbem), která mu věnem přinesla značný majetek a přístup k panským stavům až po titul supernumerální místodržící v Čechách (po 1731), tajný rada. Z manželství vzešlo 7 dětí a jejich matka zemřela již v roce 1709 ve věku pouhých 25 let. Václav Antonín se již podruhé neoženil. Věnoval se státní správě a povznesení rodu. Své děti ale nechal v péči internátních výchovných institucí. Nechal vystavět barokní zámek Veltrusy

2) Syn Václava Antonína Chotka Rudolf (1706-1779) se v roce 1737 žení s Aloisií Stefanií Kinskou a jelikož neměl mužského potomka, tak vyhlásil nad celým chotkovským panstvím v roce 1771 tzv. Fideikomis, nedělitelný majetek , který po něm zdědil jeho synovec Jan Rudolf. Rudolf nechal zámek Veltrusy stavebně rozšířit a v srpnu roku 1754 zde pořádal tzv. "Velký trh tovarů království českého". Jednalo se vlastně o první vzorkový veletrh na světě s použitím katalogů. Na tuto akci přijal pozvání císařský pár Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský. Za své zásluhy získal Rudolf Chotek jedno z nejvyšších habsburských vyznamenání Řád zlatého rouna. Byl mimo jiné královský místodržitel v Praze

3) Třetí majitel Jan Rudolf (1748-1824) pokračoval ve zvelebování majetku – měl významný podíl na utváření zámeckého areálu Veltrusy o rozloze téměř 300 hektarů, on zde vybudoval přírodně krajinářský park, který se nakonec proměnil v okrasný statek. Nadále zveleboval i další panství Bělušice a Nové Dvory u Kutné Hory, kde nechal postavit empirový zámek Kačina. Byl nejvyšší purkrabí pražský a guberniální prezident v Čechách. Vykonával různé dvorské i ministerské funkce, byl mecenášem věd a umění. V Praze a v celé zemi stavěl silnice, nábřeží a parky a 20 let byl předsedou Královské české společnosti nauk. Po smrti císaře Josefa II. jmenoval ho císař Leopold II. r. 1791 ministrem financí všech korunních zemí

4) Za zmínku stojí ještě jeho syn Karel Chotek (1783-1868) – je toho o něm hodně co psát a to už musí každý sám podle zájmu. Jeho rarita byl zájem o fotografování – byl prvním majitelem fotoaparátu v Čechách. Při třídění sbírek ze zámku Velké Březno se našla také vzácná daguerrotypie – první v praxi používaná fotografická technika, na které je vyobrazen Karel Chotek s rodinou. Snímek pochází z roku 1839 a je považován za světový unikát.

5) Od Karla Chotka pochází známé a dodnes hojně používané přání k novému roku PF – „pour féliciter“. Svým známým zasílal umělecké kartičky s tímto francouzským textem jako omluvenku, že z nedostatku času jim nemůže k novému roku popřát osobně.
… a jak se to ujalo ….
.... a s tímto končím i tyto poznámky zde uvedené :-)
34 fotek, 4.3.2017, 102 zobrazení, 77 komentářů | architektura, dokumenty, umělecké
ALB 1064
Historie státního zámku Veltrusy sahá do roku 1704, kdy se Václav Antonín Chotek (1674-1754) rozhodl v těchto místech postavit lovecký zámeček. Mohl si to dovolit, protože Veltrusy s polnostmi a lesy se staly v roce 1698 dědictvím Marie Terezie ze Scheidlerů, která se v témže roce za zchudlého hraběte provdala. Rod Chotků patřil ke staré české rytířské šlechtě poznamenané pobělohorskými konfiskacemi a tento výhodný sňatek přinesl zisk význačných státních funkcí, ale především postupný vzrůst jeho hmotného bohatství.

Původní barokní budova byla dílem architekta Giovanniho Batttisty Alliprandiho, a v atriu tvoří tzv Čestný dvůr uzavřený alegorickými sochami čtyř ročních dob a dvanácti měsíců z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

V průběhu stavby zámku, podle dohody uzavřené mezi Václavem Antonínem Chotkem a syny Janem Karlem a Rudolfem, připadlo panství mladšímu Rudolfovi (1706-1771). Kolem roku 1740 vznikl nový hospodářský dvůr. Po roce 1750 nechal Rudolf Chotek rozšířit hlavní budovu zámku zvětšením křídel na dvojnásobek a postupně rozšiřoval i pozemkový majetek v okolí. Protože Rudolf neměl mužského potomka, v zájmu zachování celistvosti a velikosti majetku byl vydán tzv. "fideikomis", kterým byla veltruskému panství zaručena nedělitelnost, nezcizitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Na základě tohoto dokumentu byl předurčen stát se třetím majitelem zámku Rudofův synovec, Jan Rudolf Chotek (1748-1824).

V těsné blízkosti zámku protéká řeka Vltava. Ta měla během let významný podíl na utváření zámeckého areálu o rozloze téměř 300 hektarů. Po několika povodních se zámek a velká část místního parku ocitly na říčním ostrově, kde se nacházejí i v současnosti. Areál prošel významnou změnou za působení třetího majitele panství Jana Rudolfa Chotka. Ten zde vybudoval přírodně krajinářský park, který se nakonec proměnil v okrasný statek. Romantická zákoutí s pavilony jsou tak střídána pohledy na užitková pole, sady nebo pastviny. Od roku 1802 do dnešních dnů se ve zdejší oboře chová také daněk skvrnitý.
50 fotek, 4.3.2017, 108 zobrazení, 189 komentářů | architektura, cestování, města, události
ALB 1063
Zaujal nás obsah krátkodobé výstavy Arnošt hrabě Chotek – voják, šlechtic dvořan na zámku Veltrusy s edukačním prohlídkovým okruhem „Aristokracie: začátek konce“. Výstava je jen malým připomenutím předposledního majitele veltruského zámku z rodu Chotků, od jehož úmrtí uplynulo 24. ledna 2017 přesně 90 let a potrvá do 17. dubna 2017. Prohlídkový okruh je pak věnován posledním majitelům zdejšího panství, Carymu a Livii Chotkovým, které sem pozval právě hrabě Arnošt Chotek, který zemřel bezdětný.

V jejich případě se hrubě pozměnil odkaz celých generací rodu Chotků tvořících české dějiny, kdy on jako člen NSDAP a aktivní sympatizant Hitlera a jeho politiky během II. světové války poskytli společně veltruský zámek nacistům na akce rasové čistoty, tzv. „Lebensbornu“, Livie navíc s nacisty velice sympatizovala a zvala sem dokonce i jejich nejvyšší představitele (např. Hitlera, který nikdy nepřijel). Oba se přihlásili k německé národnosti a roku 1945 se vystěhovali do Německa
Další tematická výstava věnovaná historii měr a vah v Českých zemích v kontextu vývoje habsburské monarchie i využití měřidel na veltruském hospodářství hraběcí rodiny Chotků byla rovněž velice zajímavá. Sice se tam nesmělo fotit (a to jsme respektovali), ale už víme kolik váží libra, co je to látro nebo jak velký je žejdlík
***
Veltrusy jako obec na pravém břehu Vltavy byla písemně doložena r. 1226 v privilegiu Přemysla Otakara I., určené klášteru v Doksanech. Do roku 1410 náležela ves církvi, později se majitelé střídali. Od 17. století patří zdejší pozemky včetně veltruského zámku rodu Chotků, kteří je vlastnili až do roku 1945. V roce 1899 byly Veltrusy povýšeny na městys, od roku 1926 byly už Veltrusy městem, ale o toto privilegium později přišly. Definitivně byly Veltrusy povýšeny na město v roce 1994. V roce 2002 byly zasaženy povodněmi, a já zde byl naposledy v roce 2008.

Takže nejlepší důvod využít krásného počasí v sobotu 4. března a vyrazit na výlet :-)
55 fotek, červenec 2009 až březen 2017, 158 zobrazení, 240 komentářů | cestování, dokumenty, města, vesnice
ALB 1062
Horky nad Jizerou
Jeli jsme nejkratší cestou do Veltrus na výstavu konec aristokracie a nedalo mi zastavit na krátkou chvilku ve vsi Horky nad Jizerou, kde jsme měli zemědělskou praxi ze střední školy. Něco se změnilo, něco vůbec a něco bylo ještě horší. Také se mnohé povedlo, tak už to bývá.

První písemná zmínka prý byla v roce 1505 a třeba v roce 1932 zde žilo 640 obyvatelů a byly evidovány tyto úřady, živnosti a obchody: poštovna, katolický kostel, 2 lékaři, biograf Sokol, cihelna, cukrovar, holič, 5 hostinců, kolář, konsum Včela, kovář, 2 krejčí, mlýn, 2 obuvníci, pekař, porodní asistentka, 2 rolníci, řezník, sedlář, obchod se smíšeným zbožím, trafika, truhlář, velkostatek a zámečník.
Nyní zde žije asi 500 obyvatel a to ještě z nich asi nejvíc v novém domě pečovatelské služby. Rozhodně už by nebyla vesnice tak soběstačná jako tehdy. Nejvíc mi vadí likvidace krásného starého cukrovaru, kde i po několika letech nedokázali odklidit sutě. Stačilo mi projít cestu kolem kaple Narození Páně po schodech k zámku a kostelu sv. Mikuláše, který je docela opravený. I schody jsou nové. Pamatuji je rozlámané a stupně často stržené. Je patrné, že se místní snaží to mít co nejkrásnější

Výstava byla výborná, počasí přálo a cestou zpět bylo ještě několik zastavení než došly baterie. Večer, už bylo tma a ještě jsme nestihli rožnout, tak buchy buch na okno. Hodný soused přinesl zabíjačku, která se neskutečně hodila k té báječné sobotě :-)
310 fotek a 8 videí, 26.2.2017, 358 zobrazení, 183 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, vesnice, zábava
ALB 1061
Taškařice 25. února se naprosto vydařila, třebaže ještě den předem silná vichřice porazila ve vsi ohromnou lípu. Jakoby se počasí chtělo omluvit ,a celý denbylo krásné sluníčko. Nevzpomínám si, že by nělkterý jiný Masopust bylo takto nádherně. Průvod trval cca 6 hodin, a i velká města mohou závidět tu bezprostřední pohodu a legraci, co si vzájemně dopřáváme. Netrvá to totiž jej jeden den. Během zastavení vnikne horda do stavení a udělá lumpárnu - třeba odveze jízdní kola z kůlny a nechá je někde u jiného souseda, který o tom ani neví. Druhý den se chodí po vsi a hledá ztracený čas.
Ztracený ?
Blbé slovo, ztracený v žádném případě. Příští rok se totiž bude Masopust opakovat :-)
30 fotek, prosinec 2015 až únor 2017, 7 879 zobrazení, 119 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1060

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter