Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

44 fotek, červen 2008 až prosinec 2016, 82 zobrazení, 181 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé, města
ALB 1044
Ve dnech 27.6.- 9.7.2008 se uskutečnila expedice LZB Normandie-Bretaň. Už jsem nedoufal, že dám komplet dohromady, protože jsem ztratil data z externího disku. Nakonec se podařilo je zachránit a složitě dokončit vzpomínání na krásné zážitky. Úvodní snímky reprezentují vždy jedno album s daným tématem. Pod fotografií je link na jejich prohlédnutí :-)
28 fotek, srpen 2016 až leden 2017, 474 zobrazení, 226 komentářů | příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1045
Se sluníčkem za sněhem alespoň k Labi, kde potěšilo krátké, milé a neplánované setkání.
Děkuji Ave Aburh za úvodní fotku :-)
50 fotek, únor 2013 až leden 2017, 133 zobrazení, 109 komentářů | cestování, dokumenty, kultura, lidé
ALB 1048
VÝSTAVA NA TÉMA LÁSKA, SEX A GEREWOL
minulém roce bylo novinářce a fotografce Lence Klicperové 40 roků a 13 let pracuje v časopisu Lidé a Země, kde je šéfredaktorkou. Neumím si představit, že tato krásná a křehká žena ve svém životě navštívila řadu míst v Africe, ale pracovala i v Afganistánu, Iráku nebo na Haiti. Získala řadu fotografických uznání mimo jiné za zpracovaná těžká témata ženské obřízky, hromadného znásilňování na východu Konga sužovaného válkou, téma geril v Iráku nebo dětských vojáků v Ugandě. Obdivuji kromě nádherných fotografií i její neskutečnou odvahu :-)

V září 2012 odjela v září na sever Nigeru fotografovat tance gerewol nomádů kmene Wodaabe Ti kočují přes celý Niger i do okolních zemí, častým cílem je Kamerun nebo Lybie . Hranice nejsou překážkou, Saharou takhle putují odedávna. Nyní byl jejích cílem festival v Ingallu.

Gerewol je v podstatě OSLAVOU VOLNÉ LÁSKY, alespoň jednou v roce se můžou týden všichni milovat s kým chtějí. Nikdo je za to nebude trestat – i vdaná žena si tu může užít, zvlášť pokud ji manžel nemiluje nebo ona nemá ráda jeho. Alespoň jednou v roce na to může zapomenout.

Zapadající slunce ozařuje obličeje vysokých, až anorekticky štíhlých mužů. Jejich výšku ještě zdůrazňují pštrosí pera, zdobící slavnostní čelenky. Muži jsou ti, kteří se snaží maximálně upoutat pozornost. Ideálem krásy je vertikálnost, dávaná na odiv štíhlou postavou, úzkou lebkou, dlouhými štíhlými údy. Zkrátka vše musí být štíhlé a dlouhé. A pak už nezbývá než elegantně tančit za zvuku mnohohlasého mužského chorálu, který se nese do širých plání okolo.
Právě začíná jakási originální verze mužské soutěže krásy, Mr. WODAABE!

Výstava fotografií v roce 2013 představila Afriku jako za starých dobrých časů… jak se to asi za těch pár let změnilo? Zajímavostí je, že teprve v roce 2003 bylo v Nigeru zrušeno oficiálně otroctví – ale pochopitelně mnoho lidí i nadále otroky zůstává. Dále už v době pořizování fotografií začal kmeny obývající oblast ovládat strach z tzv. salafistů, jak se říká právě radikálním islamistům, které tento odlehlý region tak láká.
Tak držme pěsti pro bezpečné zachování tradic :-)
310 fotek a 8 videí, 26.2.2017, 238 zobrazení, 183 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, vesnice, zábava
ALB 1061
Taškařice 25. února se naprosto vydařila, třebaže ještě den předem silná vichřice porazila ve vsi ohromnou lípu. Jakoby se počasí chtělo omluvit ,a celý denbylo krásné sluníčko. Nevzpomínám si, že by nělkterý jiný Masopust bylo takto nádherně. Průvod trval cca 6 hodin, a i velká města mohou závidět tu bezprostřední pohodu a legraci, co si vzájemně dopřáváme. Netrvá to totiž jej jeden den. Během zastavení vnikne horda do stavení a udělá lumpárnu - třeba odveze jízdní kola z kůlny a nechá je někde u jiného souseda, který o tom ani neví. Druhý den se chodí po vsi a hledá ztracený čas.
Ztracený ?
Blbé slovo, ztracený v žádném případě. Příští rok se totiž bude Masopust opakovat :-)
31 fotek, květen 2007 až únor 2014, 1 205 zobrazení, 725 komentářů | rodina-přátelé, zábava
ALB 472 - BELE KALENDÁŘ - BŘEZEN

Skončila roční práce na vytvoření univerzálního kalendáře na každý den v roce, který by přinášel na ten který den námět k přemýšlení a malému zastavení. Alba jsou rozptýlena mezi více jak 200 jiných, a komu by se chtělo se s tím hledat

Proto nabízím celkový přehled úvodních snímků s linkem na jednotlivé měsíce - bude to tak nejen pro mne pohodlnější…... http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_UNI_KALENDAR

Pokud k tomu přistupuje někdo poprvé, tak CO TAM BUDE ?
* Každý den má svůj neopakovaný snímek
* Každý den má jednu hlavní myšlenku k zamyšlení
* Každý den má odkaz na nějakou skladbu, nebo zajímavost k relaxaci či poznání

Album je veřejné, tak ho je možné využít a poslat link toho příslušného dne někomu, komu třeba udělá radost

http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_LEDEN ALBUM č. 422 – BELE LEDEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_UNOR ALBUM č. 450 – BELE ÚNOR
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_BREZEN ALBUM č. 472 – BELE BŘEZEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_DUBEN ALBUM č. 499 – BELE DUBEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_KVETEN ALBUM č. 524 – BELE KVĚTEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_CERVEN ALBUM č. 541 – BELE ČERVEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_CERVENEC ALBUM č. 566 – BELE ČERVENEC
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_SRPEN ALBUM č. 574 – BELE SRPEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_ZARI ALBUM č. 590 – BELE ZÁŘÍ
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_RIJEN ALBUM č. 624 – BELE ŘÍJEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_LISTOPAD ALBUM č. 640 – BELE LISTOPAD
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_PROSINEC ALBUM č. 670 – BELE PROSINEC

Hezkou zábavu přeji :-)
35 fotek, 19.9.2015, 139 zobrazení, 107 komentářů | cestování, dokumenty, události
ALB 844
Tato expedice byla kousek od našich hranic v Polsku (Dolním Slezsku) – coby kamenem dohodil se říkalo, a měla nám představit jedno z největších tajemství III.Říše. Nikdo dosud neví a nemá dokumentaci k čemu vlastně ty ohromné prostory sloužily. Také se dosud podařilo zmapovat asi 1/3 prostor, ostatní se neví nebo nechce, či nemůže vědět. Němci při odchodu a přenechání místa RA ženijně zřejmě dokonale zamaskovali a výbuchem zrušily vstupy. Taková je tedy asi nejzachovalejší prostora OSÓWKA, místo pro bádání i natáčení filmů

Podzemní město OSÓWKA je součástí tajného projektu A.Hitlera v polských Sovích horách. Projekt je obecně znám jako RIESE (německy OBR), a v poslední době zde víří turismus i aktivity hledačů zpráva o objevení „zlatého vlaku“. Už má dokonce i jednoho smrtelně zraněného, který se propadl do podzemních obrovitých jeskyní.Vlak, údajně naložený drahocenným nákladem, podle legend koncem druhé světové války vyvezli nacisté z tehdy německé Vratislavi. Místo údajného nálezu je pod zemí blízko 65. kilometru trati Vratislav-Walbrzych. Prostor se chystají prohledávat armádní experti.

V rámci projektu bylo vybudováno 6 podzemních měst a dále na zámku KSIAZ (Kšonž) a zejména pod ním. Mělo to být zřejmě útočiště pro AH a jeho generalitu. Odhaduje se propojení všech 7 míst a délka chodeb je asi 50 km. Zpřístupněno je 8 km a pro turisty je k dispozici pouhých 900 metrů. I tak se nedá o velikosti díla pochybovat. Projekt byl tajný, tak se jen odhaduje, že zde pracovalo asi 20 – 50 tisíc vězňů od podzimu 1943 do 8.5.1945. Životnost vězně v podzemí v nelidských podmínkách byla 6-7 týdnů, dospělí muži na konci pobytu vážili jen 30 - 40 kg.

Byl jsem překvapen rozsahem a velikostí chodeb, kde v závěru byly obrazy tanků v normální velikosti, které se tam opravdu ztrácely. Kvalita betonu a technologie dopravy do chodeb byla unikátní, vše je z původní doby a zdá se neporušené. Snad čas přinese víc odpovědí na položené otázky.
SNAD
40 fotek, letos v březnu, 73 zobrazení, 55 komentářů | dokumenty, kultura, lidé
ALB 1065
Co je dobré na těchto poznávacích výstavách je to, že se při tom hodně naučím a dozvím. Ne všechno sem ale zapisuji, několikastránkové poznámky si přikládám k albu doma, abych neztratil ten čas jejich zpracováním :-)

Dám sem jen několik poznámek - spíše kuriozit

1) Obnovitel slávy chotkovského rodu Václav Antonín Chotek (1674-1754) se v roce 1698 oženil v Karlových Varech s Marií Terezií ze Scheidlerů (právnický rod od roku 1616 s erbem), která mu věnem přinesla značný majetek a přístup k panským stavům až po titul supernumerální místodržící v Čechách (po 1731), tajný rada. Z manželství vzešlo 7 dětí a jejich matka zemřela již v roce 1709 ve věku pouhých 25 let. Václav Antonín se již podruhé neoženil. Věnoval se státní správě a povznesení rodu. Své děti ale nechal v péči internátních výchovných institucí. Nechal vystavět barokní zámek Veltrusy

2) Syn Václava Antonína Chotka Rudolf (1706-1779) se v roce 1737 žení s Aloisií Stefanií Kinskou a jelikož neměl mužského potomka, tak vyhlásil nad celým chotkovským panstvím v roce 1771 tzv. Fideikomis, nedělitelný majetek , který po něm zdědil jeho synovec Jan Rudolf. Rudolf nechal zámek Veltrusy stavebně rozšířit a v srpnu roku 1754 zde pořádal tzv. "Velký trh tovarů království českého". Jednalo se vlastně o první vzorkový veletrh na světě s použitím katalogů. Na tuto akci přijal pozvání císařský pár Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský. Za své zásluhy získal Rudolf Chotek jedno z nejvyšších habsburských vyznamenání Řád zlatého rouna. Byl mimo jiné královský místodržitel v Praze

3) Třetí majitel Jan Rudolf (1748-1824) pokračoval ve zvelebování majetku – měl významný podíl na utváření zámeckého areálu Veltrusy o rozloze téměř 300 hektarů, on zde vybudoval přírodně krajinářský park, který se nakonec proměnil v okrasný statek. Nadále zveleboval i další panství Bělušice a Nové Dvory u Kutné Hory, kde nechal postavit empirový zámek Kačina. Byl nejvyšší purkrabí pražský a guberniální prezident v Čechách. Vykonával různé dvorské i ministerské funkce, byl mecenášem věd a umění. V Praze a v celé zemi stavěl silnice, nábřeží a parky a 20 let byl předsedou Královské české společnosti nauk. Po smrti císaře Josefa II. jmenoval ho císař Leopold II. r. 1791 ministrem financí všech korunních zemí

4) Za zmínku stojí ještě jeho syn Karel Chotek (1783-1868) – je toho o něm hodně co psát a to už musí každý sám podle zájmu. Jeho rarita byl zájem o fotografování – byl prvním majitelem fotoaparátu v Čechách. Při třídění sbírek ze zámku Velké Březno se našla také vzácná daguerrotypie – první v praxi používaná fotografická technika, na které je vyobrazen Karel Chotek s rodinou. Snímek pochází z roku 1839 a je považován za světový unikát.

5) Od Karla Chotka pochází známé a dodnes hojně používané přání k novému roku PF – „pour féliciter“. Svým známým zasílal umělecké kartičky s tímto francouzským textem jako omluvenku, že z nedostatku času jim nemůže k novému roku popřát osobně.
… a jak se to ujalo ….
.... a s tímto končím i tyto poznámky zde uvedené :-)
50 fotek, 4.3.2017, 80 zobrazení, 125 komentářů | architektura, cestování, města, události
ALB 1063
Zaujal nás obsah krátkodobé výstavy Arnošt hrabě Chotek – voják, šlechtic dvořan na zámku Veltrusy s edukačním prohlídkovým okruhem „Aristokracie: začátek konce“. Výstava je jen malým připomenutím předposledního majitele veltruského zámku z rodu Chotků, od jehož úmrtí uplynulo 24. ledna 2017 přesně 90 let a potrvá do 17. dubna 2017. Prohlídkový okruh je pak věnován posledním majitelům zdejšího panství, Carymu a Livii Chotkovým, které sem pozval právě hrabě Arnošt Chotek, který zemřel bezdětný.

V jejich případě se hrubě pozměnil odkaz celých generací rodu Chotků tvořících české dějiny, kdy on jako člen NSDAP a aktivní sympatizant Hitlera a jeho politiky během II. světové války poskytli společně veltruský zámek nacistům na akce rasové čistoty, tzv. „Lebensbornu“, Livie navíc s nacisty velice sympatizovala a zvala sem dokonce i jejich nejvyšší představitele (např. Hitlera, který nikdy nepřijel). Oba se přihlásili k německé národnosti a roku 1945 se vystěhovali do Německa
Další tematická výstava věnovaná historii měr a vah v Českých zemích v kontextu vývoje habsburské monarchie i využití měřidel na veltruském hospodářství hraběcí rodiny Chotků byla rovněž velice zajímavá. Sice se tam nesmělo fotit (a to jsme respektovali), ale už víme kolik váží libra, co je to látro nebo jak velký je žejdlík
***
Veltrusy jako obec na pravém břehu Vltavy byla písemně doložena r. 1226 v privilegiu Přemysla Otakara I., určené klášteru v Doksanech. Do roku 1410 náležela ves církvi, později se majitelé střídali. Od 17. století patří zdejší pozemky včetně veltruského zámku rodu Chotků, kteří je vlastnili až do roku 1945. V roce 1899 byly Veltrusy povýšeny na městys, od roku 1926 byly už Veltrusy městem, ale o toto privilegium později přišly. Definitivně byly Veltrusy povýšeny na město v roce 1994. V roce 2002 byly zasaženy povodněmi, a já zde byl naposledy v roce 2008.

Takže nejlepší důvod využít krásného počasí v sobotu 4. března a vyrazit na výlet :-)
34 fotek, 4.3.2017, 65 zobrazení, 41 komentářů | architektura, dokumenty, umělecké
ALB 1064
Historie státního zámku Veltrusy sahá do roku 1704, kdy se Václav Antonín Chotek (1674-1754) rozhodl v těchto místech postavit lovecký zámeček. Mohl si to dovolit, protože Veltrusy s polnostmi a lesy se staly v roce 1698 dědictvím Marie Terezie ze Scheidlerů, která se v témže roce za zchudlého hraběte provdala. Rod Chotků patřil ke staré české rytířské šlechtě poznamenané pobělohorskými konfiskacemi a tento výhodný sňatek přinesl zisk význačných státních funkcí, ale především postupný vzrůst jeho hmotného bohatství.

Původní barokní budova byla dílem architekta Giovanniho Batttisty Alliprandiho, a v atriu tvoří tzv Čestný dvůr uzavřený alegorickými sochami čtyř ročních dob a dvanácti měsíců z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

V průběhu stavby zámku, podle dohody uzavřené mezi Václavem Antonínem Chotkem a syny Janem Karlem a Rudolfem, připadlo panství mladšímu Rudolfovi (1706-1771). Kolem roku 1740 vznikl nový hospodářský dvůr. Po roce 1750 nechal Rudolf Chotek rozšířit hlavní budovu zámku zvětšením křídel na dvojnásobek a postupně rozšiřoval i pozemkový majetek v okolí. Protože Rudolf neměl mužského potomka, v zájmu zachování celistvosti a velikosti majetku byl vydán tzv. "fideikomis", kterým byla veltruskému panství zaručena nedělitelnost, nezcizitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Na základě tohoto dokumentu byl předurčen stát se třetím majitelem zámku Rudofův synovec, Jan Rudolf Chotek (1748-1824).

V těsné blízkosti zámku protéká řeka Vltava. Ta měla během let významný podíl na utváření zámeckého areálu o rozloze téměř 300 hektarů. Po několika povodních se zámek a velká část místního parku ocitly na říčním ostrově, kde se nacházejí i v současnosti. Areál prošel významnou změnou za působení třetího majitele panství Jana Rudolfa Chotka. Ten zde vybudoval přírodně krajinářský park, který se nakonec proměnil v okrasný statek. Romantická zákoutí s pavilony jsou tak střídána pohledy na užitková pole, sady nebo pastviny. Od roku 1802 do dnešních dnů se ve zdejší oboře chová také daněk skvrnitý.
55 fotek, červenec 2009 až březen 2017, 120 zobrazení, 184 komentářů | cestování, dokumenty, města, vesnice
ALB 1062
Horky nad Jizerou
Jeli jsme nejkratší cestou do Veltrus na výstavu konec aristokracie a nedalo mi zastavit na krátkou chvilku ve vsi Horky nad Jizerou, kde jsme měli zemědělskou praxi ze střední školy. Něco se změnilo, něco vůbec a něco bylo ještě horší. Také se mnohé povedlo, tak už to bývá.

První písemná zmínka prý byla v roce 1505 a třeba v roce 1932 zde žilo 640 obyvatelů a byly evidovány tyto úřady, živnosti a obchody: poštovna, katolický kostel, 2 lékaři, biograf Sokol, cihelna, cukrovar, holič, 5 hostinců, kolář, konsum Včela, kovář, 2 krejčí, mlýn, 2 obuvníci, pekař, porodní asistentka, 2 rolníci, řezník, sedlář, obchod se smíšeným zbožím, trafika, truhlář, velkostatek a zámečník.
Nyní zde žije asi 500 obyvatel a to ještě z nich asi nejvíc v novém domě pečovatelské služby. Rozhodně už by nebyla vesnice tak soběstačná jako tehdy. Nejvíc mi vadí likvidace krásného starého cukrovaru, kde i po několika letech nedokázali odklidit sutě. Stačilo mi projít cestu kolem kaple Narození Páně po schodech k zámku a kostelu sv. Mikuláše, který je docela opravený. I schody jsou nové. Pamatuji je rozlámané a stupně často stržené. Je patrné, že se místní snaží to mít co nejkrásnější

Výstava byla výborná, počasí přálo a cestou zpět bylo ještě několik zastavení než došly baterie. Večer, už bylo tma a ještě jsme nestihli rožnout, tak buchy buch na okno. Hodný soused přinesl zabíjačku, která se neskutečně hodila k té báječné sobotě :-)
45 fotek, prosinec 2012 až říjen 2015, 159 zobrazení, 136 komentářů | dokumenty, události, umělecké
ALB 868
Asi každý zná a nejméně jednou i viděl pošmourné imprese zapadlých uliček a pražských zákoutí malíře Jakuba Schikanedera (1855–1924).

Asi nejvýznamnější obraz, který měl za cíl přesáhnout hranice monarchie, byl monumentální obraz „Vražda v domě“. Jakub ho začal malovat již zřejmě v roce 1889. To působil již pátým rokem jako učitel na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, a pro svoji karieru ho potřeboval jako sůl. Zpracovával několik studií k tomuto obrazu i několik skic mrtvé ženy. Když v roce 1890 toto dílo představil na mezinárodní výstavě v Berlíně, velké pozornosti neušel. O rok později na Jubilejní výstavě v Praze už davy diváků před obrazem řešily otázku, zda jde skutečně o vraždu, nebo sebevraždu skokem z okna.

Nedávno dokonce se tomuto tématu věnoval jeden forenzní odborník a přisoudil podle polohy těla druhou možnost. Obraz je situován do již neexistujícího dvorku v Židovském městě (viz foto), který Jakub důvěrně znal. Od roku 1872 bydlel v Dušní ulici čp. 186. Podle fotografií jsem toto místo hledal, ale po asanaci tohoto pražského ghetta začátkem 20. Století už opravdu není k nalezení

Jeho nezaměnitelný rukopis jakoby patří k právě začínajícímu dušičkovému období a já si jen trochu oživil vynikající výstavu kdesi nazvanou Od svědectví k obrazovému snění, kde sám název přesně vystihuje jeho tvorbu
55 fotek, duben 2007 až leden 2017, 149 zobrazení, 125 komentářů | architektura, kultura, lidé, příroda
ALB 1046
při tom vymetání a uklízení zbytků starých i nových fotek si člověk uvědomí, kolk krásy máme kolem sebe :-)
60 fotek a 1 video, březen 2016 až leden 2017, 98 zobrazení, 167 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
ALB 1047 - Muzeum hlavního města Prahy
Na tomto muzeu mne lákaly vždy dvě věci. První byla stavba a její historie, a druhá asi desetiletá práce zaměstnance univerzitní knihovny Antonína Langweila známá jako papírový model Prahy. Osud tomu chtěl, že jsem se tam dostal po letech mého života na jaře minulého roku

V roce 1881se dal dohromady spolek nadšenců, který si dal za cíl jednak zabránit prodeji a vyvážení památek do zahraničí, jednak zahájit sběr a získávání památek, které souvisejí s dějinami Prahy a se životem Pražanů v minulosti. C.k. ouřad byl ale důsledný na kontrolu takových činností, tak byl ustaven muzejní výbor s názvem Vlastenecké muzeum, a mohlo se začít. Důležité pro začátek bylo najít vhodnou budovu, a tak byl roku 1882 zakoupen 6 roků starý kavárenský pavilon na Florenci. První sbírky byly zpřístupněny o rok později, ale jeho velikost byla brzo nepostačující. Na fotografii z roku 1902 je ještě vidět, nyní jsou místo něho sloupy magistrály (ROK 1974) a clonil by ho Mac Donald

Bylo rozhodnuto – bude vystavena nová dvouposchoďová reprezentativní budova na volném prostranství hned vedle kavárenského pavilonu. Původní plány projektovali architekti Antonín Wiehl a Jan Koula, nový projekt vypracoval Antonín Balšánek. Budova v novorenesančním slohu byla vystavěna v letech 1896 až 1898, a slavnostně otevřena byla o dva roky později. Uvnitř budovy ve středu je vestibul se schodištěm, v křídlech se nacházejí výstavní sály. No a nyní jedna ne moc známá perlička, kterou jsem do větší podrobnosti zatím nikde neobjevil – je to jen povídání starého kustoda muzea.

V oblouku schodiště je panoramatický obraz Prahy. Ten býval roky umístěn v kruhové dřevěné boudě dole na Václavském náměstí jako atrakce – byl tedy spojen do kruhu. Autor byl italský malíř pokojů, který v Praze dlouhá léta žil a pracoval, a Prahu miloval. Kustod říkal i jeho jméno, ale nezaznamenal jsem si jej bohužel , a odkazy končí jen u kruhového obrazu jako fotografie. Bouda měla být zbourána, ale pro svoji popularitu bylo rozhodnuto o umístění v novém muzeu, a při tvorbě oblouku už architekt vycházel právě z rozměru onoho obrazu. Je málo domů stavěných na zakázku podle jednoho obrazu – to je asi světový unikát a tajemství, které by nemělo být zapomenuto

Langweilův model Prahy je jeden z nejatraktivnějších exponátů sbírek muzea . Papírový model historického centra Prahy, který vytvořil v letech 1826–1837 zaměstnanec univerzitní knihovny Antonín Langweil. Jako zkušený a systematický člověk si pořídil přesný plán Prahy v měřítku 1:4320, ten devětkrát zvětšil a zhotovil si maketu půdorysu města v měřítku 1:480, objekty se rozhodl mírné převýšit, aby měl prostor pro detaily a jako materiál zvolil papírovou lepenku. V den svých 35. narozenin, 13. června 1826, se pustil do práce na modelu, kterou začal svým tehdejším působištěm – Klementinem. Stačil postavit více než 2000 objektů historického jádra Prahy, z nichž přibližně polovina dnes již neexistuje, ale své dílo nedokončil, zemřel ve svých 45 letech.

Na základě prosebného dopisu Langweilovy vdovy model zakoupil za 500 zlatých v roce 1840 císař Ferdinand V. a daroval ho do sbírek Vlasteneckého musea v Praze. Model měl pohnutou historii a současný návštěvník si ho může vychutnat po digitalizaci jako šestiminutový přelet nad virtuálním modelem v 3D stereo filmu v kinosále v suterénu Muzea - DOPORUČUJI.
30 fotek, prosinec 2015 až únor 2017, 6 794 zobrazení, 89 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1060
24 fotek, leden 2009 až únor 2017, 546 zobrazení, 493 komentářů | klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1055
Na únor 2017 je vypsána soutěž FOTOHÁDANKY
Je přímo stavovskou ctí se zúčastnit a pojmout soutěž trochu zvesela
1) Je zde uvedeno 16 piktogramů, které znázorňují 16 českých přísloví. Pro někoho brnkačka, pro někoho novinka a výzva. Poznáš už KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ? …… NAPIŠ

2) Dále je tu na procvičení unavených mozečků prostý matematický příklad bez chytáků. Jde tu zase jen o zábavu a možná trochu i o prestiž. Kdo spočítá výsledek, může ho zapsat pod fotografii OBR č. 17 a bude odměněn a HÁDEJ CO JE NA SNÍMKU – MŮŽEŠ TO I ZAPSAT

3) Kdo se tu jen tak proflákne, tak si může zazpívat podle not na OBR č. 18 a jít si lehnout

MATEMATICKÝ PŘÍKLAD:
Sdružení rodičů a přátel školy pořádá netradiční výlet. V přistaveném autobusu bez řidiče je zatím 7 dětí. Každé dítě má 7 batůžků. V každém batůžku je 7 velkých koček. Každá velká kočka má 7 koťat. Všechny kočky jsou zdravé a mají 4 nohy.
OTÁZKA: KOLIK NOHOU SE NACHÁZÍ V AUTOBUSU ?
Výsledek napiš pod OBR č.17 a sleduj další pokyny
***
Pomůcka je i na http://bele.rajce.idnes.cz/COCO_vypravi_31_pribehu_kocicek
aneb, jak jsme si hráli v únoru roku 2014
80 fotek, únor 2016 až leden 2017, 508 zobrazení, 169 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, kultura, události, umělecké
ALB 1050 – SLOVANSKÁ EPOPEJ - HLAVNĚ V DETAILECH

Od mediálně sledovaného příjezdu z Moravského Krumlova byla ve Veletržním paláci od května 2012 do prosince 2016 pro návštěvníky přístupná výstava Slovanská epopej. Výstavu vidělo za tu dobu přes 380 tisíc lidí, asi vzhledem k významu bych čekal i víc, ale důležitá byla osobní přítomnost, jen lituji, že jsem ji nezopakoval. Je to dílo, které vyvolává emoce i otazníky, dílo, které nějakou dobu v Čechách neuvidíme. Jako první místo zahraniční mise je TOKIO, kam odlétá první letadlo ze tří už 11. Února. Slavnostní vernisáž se uskuteční 7. března. Zatím je domluveno, že výstava potrvá tři měsíce. Co bude dál, není jasné, hovoří se i o výstavním turné v Číně. Už vůbec se ale nemluví o tom, co bude po návratu do Čech. Moje podpora je PRO NÁVRAT do Moravského Krumlova, kde byla Slovanská epopej v minulosti vystavena desítky let

Jsem rád, že jsem mohl zažít toto dílo na vlastní oči, na vlastní emoce, a smekám před výkonem malíře Alfonsa Muchy. Obrazů z cyklu je dvacet a Mucha začínal opravdu velkoryse na formátu 610x810cm, který zhruba po třetině díla zmenšil na výsledných 480x405cm. S prací začal v ateliéru na zámku Zbiroh roku 1912 a poslední dílo předal v roce 1926. Celkový čas, který věnoval právě těmto obrazům je nepředstavitelných 18 LET ŽIVOTA.

Asi je zde potřeba zmínit ještě jedno jméno, bez kterého by dílo nevzniklo. Zámožný americky průmyslník Charles Richard Crane (1858-1939) financoval celý projekt. Podporoval TGM při vzniku republiky, portrét jeho ženy je na první čs. Stokoruně a jeho syn byl prvním americkým velvyslancem v Československu. To jsou věci :-)

V cyklu Mucha shrnul dějiny slovanských národů, s velkou vizí, s velkou znalostí témat a s velkým a neměnným mistrovstvím. Od prvního do posledního obrazu stejná technologie – vaječná tempera a olej na plátně, stejný rukopis, stejně jemné valéry, stejně vysoká náročnost a provedení detailu.

Abych si mohl obraz vychutnat, osobně potřebuji při jeho prohlížení současně znát nejen příběh, ale současně i vnímat jednotlivé segmenty výjevu v detailu. Na výstavě jsme byli dlouhou dobu, už člověk tolik nevnímal a stejně to nestačilo. Proto jsem v albu zvolil časovou řadu podle roku vzniku, proto jsem k celkovému obrazu dopsal příběh, a proto je tam i řada detailů, kterých si člověk jinak nevšimne.

Dnes už vím, jak málo jich tu mám :-)
70 fotek, leden 2014 až únor 2017, 302 zobrazení, 46 komentářů | dokumenty, lidé, města, zábava
ALB 1059
71 fotek, leden 2014 až březen 2017, 176 zobrazení, 78 komentářů | dokumenty, města
ALB 1058
90 fotek, leden 2014 až únor 2017, 150 zobrazení, 91 komentářů | dokumenty, města
ALB 1057
V roce 1896 vydali pánové Otto Jelen a Jaroslav Vrchlický sbírku fotografií nazvanou Letem českým světem, s úžasnými komentáři k jednotlivým fotkám od různých celebrit té doby. Měl jsem knihu s originálními podpisy na pár hodin půjčenou. Zkusil jsem některé snímky nafotografovat, a dále zpřístupnit. Fotografie nebyly vždy první jakosti, ale jsou tam úžasné informace, které jsou hodně překvapivé, a asi jinde už nezjistitelné. Texty byly značně obsáhlé s půvabnou c.k. češtinou, tak jsou značně zkráceny.
Měl jsem představu, že album vydám tak, že u každého snímku bude pohled v současné době, ale to bych do konce života nestihl :-)

Zde je první část, která se týká Prahy z konce 19. století
60 fotek, 24.4.2013, 396 zobrazení, 611 komentářů | dokumenty, lidé, příroda, události
ALB 281 - V albu Tajemství jedné stodoly http://bele.rajce.idnes.cz/Tajemstvi_jedne_stodoly

bylo z různých pramenů i z trámu nad vchodem zjištěno, že Kubrův statek náleží k nejstarším ruzyňským hospodářským usedlostem. Místní rod Kubrů byl významný v celém okolí, jeho příslušníci byli od 18. stol. ruzyňskými rychtáři, drželi statky nejen v Ruzyni, ale i v nedalekých Stodůlkách a rychtář Vavřinec Kubr založil známý zájezdní hostinec Bílý Beránek. První zprávu o tomto hostinci máme z roku 1740, kdy nejvyšší purkrabí Jan Arnošt Staffgotsch potvrzuje dědičnou držbu hospody U bílé ovce rychtáři Vavřinci Kubrovi. Kubr založil hostinec na zeleném drnu na vrchnostenském pozemku a postavil jej na vlastní náklady. To svědčí o ekonomické síle, ale i politickém významu rodu Kubrů.

Roku 1749 udal libocký farář pražskému purkrabství, že Jan Kubr a Anna Kubrová z čp. 15 a rychtář Milan Kubr z hospody čp. 20 nejsou pravověrní. Jan Kubr byl za nevíru mrskán před kostelem v Řepích a přinucen k veřejnému přiznání ke katolictví.

Až za vlády Josefa II. mohli Kubrovi přestoupit zpět na svou víru. V Ruzyni bylo obecně mnoho evangelíků, ke své víře se ovšem mohli hlásit až po vydání tolerančního patentu v roce 1781. Dodnes se v této vsi zachoval evangelický hřbitov, zvláště pro ně zřízený.

Tak toto vše mi nedalo spát a rozhodl se najít hřbitov i s Kubrem, a když už budu v těch končinách, tak v prostorách letohrádku Hvězda nasbírat i medvědí česnek na gurmánské hody. Hledání bylo náročné, začali jsme rokem 1620 prohledáním mohyly z události příslušné bitvy. Tam nějak začalo katolické "obrození". No nic tam nebylo, co by o Kubrovi řeklo, a tak jsem se ptal místních zbohatlíků, kde že je ten hřbitov. Odpověď byla stručná a jasná. Nevíme, jen tu bydlíme. Ale někde tu je. Vtom z roští vyšla nedbale oblečená žena s pytlovým baťůžkem, které řekla že stezkou mezi výrostky dřevin dojdeme k onomu místu. A došli. Bylo těsně před zavírací hodinou a tak jsem nechal hlídkový oddíl s nohou ve vrátni branky a sám se hrob vydal hledat. Procházel jsem řady hrobů a už nevěřil, že se mi to ten den podaří. Vtom jsem viděl zadní stranu kříže a pomyslel si. Kdybych já byl Kubr, tak takový kříž si nechám udělat. Obešel jsem ho a byl to Kubrův hrob. Dokonce dva. protože jich tam je za ty roky tolik, že by se do jednoho nevešli :-) POVĚST NELHALA

Posílen tímto vítězstvím došlo na další úkol dne, najít medvědí česnek. Už se stmívalo, když se ono místo objevilo, a potom už jen stačilo nabodnout úplněk měsíce na stožár elektrického vedení a jet domů :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.