Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

65 fotek, podzim, 70 zobrazení, 103 komentářů
ALB 1133
Ten den 24. Září byl celý ve znamení kubismu. Ani jsme to tak celé nečekali. Pečky ( http://bele.rajce.idnes.cz/EVANG_KIRK_PECKY ) jsme s odřenýma ušima prožili, naopak Libodřice nás uchvátili obsahem i formou provázení milé průvodkyně ( http://bele.rajce.idnes.cz/Jak_sedlak_Bauer_u_Gocara_ke_stesti_prisel ) Doporučení jet si prohlédnout ještě Mandelikův zámek v Ratboři bylo s velkým otazníkem, ale byla to VÝZVA. Jaké bylo štěstí, že jsme se nedali odradit, překonali podmínku zákusek za 120 Kč a mohli si prohlédnout i interiéry zámku

Snad jenom ohlédnutí do minulosti rodiny Mandeliků a jak se rodina dostala do Ratboře. Starý pán Bernard Mandelík (v rodném listu měl jméno Bernhard, které si poději změnil) převzal v sedmdesátých letech 19. století od své matky obchod s obilím v Kolíně. Svými odbornými znalostmi, pracovitostí, nevšední podnikavostí a solidním jednáním se jeho firma postupně stala jednou z nejznámějších v Čechách. Jeho velmi dobrá pověst a čestné jednání mu umožnily získat styky na vysoké úrovni, a v roce 1888 byl Terezou, baronkou z Birnic, majitelkou velkostatku a cukrovaru v Ratboři pověřen prokurou (plná moc při provozování firmy) cukrovaru a zároveň mu bylo pronajato ratbořké hospodářství. Pod jeho vedením dochází ke značnému rozvoji továrny na cukr (vybavení novými stroji, upevnění poměrů). Po smrti majitelky Bernard Mandelik v letech 1890-91 celý majetek koupil. Součástí majetku byla i původní tvrz, přestavěná v roce 1723 na zámeček

Bernard měl čtyři syny (Robert,Otto,Ernst a Erwin), všichni měli vysokoškolské vzdělání, a všichni byli úspěšní podnikatelé a šlechtitelé. Například Robert Mandelik v sobě dokonce spojoval vzdělání a schopnosti ekonomické i technické. Za první republiky byl členem bankovní rady ČSR, Prezidentem cukrovarnického kartelu, působil jako docent na technice v Brně atd. V cukrovarnictví uplatnil i své znalosti technické, byl autorem minimálně dvacítky patentovaných vynálezů a zlepšovacích návrhů. /pro zajímavost - jeho vnuk stavěl v roce 1989 Malešickou teplárnu/

Po smrti otce se rozhodli pánové Otto a Erwin postavit v Ratboři pro sebe nové sídlo a k jeho realizaci oslovili atelier Jana Kotěry. Ten na chvíli zapomněl propagovat kubismus a zvolil osvědčenou klasicistní kompozici se symetrickým průčelím, zakončeným kupolí nad centrálním vstupem. Zdobí ji dvojice Štursových pískovcových plastik Duch a Hmota. Vstupní síň v přízemí má eliptický půdorys, a do působivého sálu pod kupolí v patře se vystupuje dvěma postranními schodišti v rozlehlých halách po obou stranách, které jsou obloženy dřevem. Obě symetrická křídla pak v přízemí ukončují prosklené půlválcové rizality s kašnami. Co se týká kubistických prvků, tak s nimi pracoval velice vzácně.

Prostě vznikla nádherná pohodlná rezidence, která ale neměla to štěstí sloužit svému účelu. Za války rodina emigrovala, objekt byl sídlem gestapa. V letech 1947 - 1996 tu byla škola a poničený objekt byl vrácen dědicům majitele. V roce 1999 zámek koupil pan Michalis Dzikos, který velice citlivě a vkusně v letech 2000 – 2002 budovu opravil a přestavěl na hotel Chateau Kotěra. Původní prostory byly citlivě obnoveny podle dochovaných fotografií, interiéry doplnil o Kotěrův mobiliář a obdobně řešené práce z té doby ze svých sbírek. Pokoje doplnil o vestavěné koupelny, jež jsou záměrně odlišeny od původního stylu.Zadní rozlehlá terasa posloužila k vybudování restaurace a oranžerie v zahradě byla předělána na 9 venkovních apartmánů.

Z prohlídky jsme byli nadšeni, a snad nabídka fotopostřehů přiblíží nádhernou atmosféru :-)
60 fotek, 6.7.2017, 58 zobrazení, 55 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1116
Muzeum lidových staveb v Kouřimi , které je u mne v mysli za vedeno jako skanzen KOUŘIM, bylo založeno roku 1972 v prostředí starého ovocného sadu. Kmeny starých třešní jsou dominantní a ničím neohrožené a jsou dobrou kulisou sbírkám budov. Místo bylo veřejnosti zpřístupněno v roce 1976 a bohužel se stále vedou nové a nové koncepce, jak má skanzen vypadat, tak ho to docela poškodilo. Nejen to. Roky se zde vlekl restituční spor, který byl ukončen až roku 2012. Bylo to tu všelijaké. Třeba jsem tu zažil filmaře, kteří v rámci reklamy na kávu nechtěně zapálili starou roubenku, když si neprověřili, že komín pece je jenom atrapa, nebo v areálu po uzávěrce návštěv skanzenu byla dále v provozu historická hospoda s volným pohybem čurajících hostí, … tak tomu už naštěstí odzvonilo.
Moje aktuální návštěva byla po letech a změny k lepšímu jsou zde patrné

Co nového mi skanzen poskytl? Třeba lidový zvyk nocování sv. Jana, který jsem neznal. Je vidět na snímku http://bele.rajce.idnes.cz/skanzen_KOURIM/#2017_Kourim_6.7._MIL_089.jpg

Jedná se o pozoruhodný lidový obyčej spojený s rituálním sběrem bylin v předvečer svátku sv. Jan Křzitele. Nejvíce byl rozšířen na území severovýchodních Čech a k našemu překvapení se o tom bavili mladí manželé s malým děckem, že to ještě stále tak praktikují. Důležitý byl magický počet devatera bylin, které směla sbírat panna s rukou ovázanou bílým šátkem. Nesměla celou dobu promluvit a nesměla se zmýlit. Devatero bylin bylo: pelyněk-černobýl, třezalka, kostival, máta, kapradí, meduňka, blín, mateřídouška a černý bez. Byliny byly po přinesení rozloženy pod stůl, na ně se symbolicky dala postýlka pro sv. Jana a stůl byl pokryt bílým ubrusem až na zem. Do vzniklého úkrytu se dával talíř, na který se dávaly pro děti drobné mince a sladkosti, jako dar a požehnání sv. Jana za to, že zde mohl přespat. Postýlka zůstávala pod stolem až do 2.7., potom byly byliny dosušeny a přidány dobytku do krmení.

Dnes je několik problémů k realizaci, když pominu pannu s příslušnými znalostmi, tak najít místo, kde ty byliny volně rostou :-)
18 fotek, 27.6.2017, 67 zobrazení, 28 komentářů | cestování, dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1115
Kousek od skanzenu Veselý kopec byla upoutávka na starý židovský hřbitov, tak jsme se tam před návratem domů ještě zastavili, a byla to zajímavá zastávka. V první polovině 18. Století se v Dřevíkově usadila židovská menšina, která založila asi roku 1760 tento hřbitov.V roce 1860 byl opraven a rozšířen, a byla vystavena vstupní zastřešená brána s přístupem od vesnice. Brána byla dostatečně velká, aby se do ní schoval pohřební vůz v případě nepohody. Hřbitov je zajímavý právě tou změnou vstupní brány na opačné straně hřbitova než byla původní. Proto jsou první staré náhrobky z dnešního pohledu otočeny zády ke vchodu. Zajímavé jsou i staré náhrobní kameny s překladem nápisů na nich
50 fotek, léto, 83 zobrazení, 160 komentářů | klasická-fotografie, kultura, města, události
ALB 1130
Při cestě domů jsme měli malou zastávku v Trutnově. Spousta lidí si ho plete s Turnovem a ani já nejsem výjimka. Asi proto jsme tu zastávku vykonali. Trutnov (německy Trautenau) podle jedné verze založil město pán z Trautenbergu, podle jiné rytíř Trut, když svedli vítězný souboj se zde sídlícím drakem. Na paměť mýtické události se ve městě každoročně v květnu konají slavnosti draka a na radnici někdo přidělal plechovou příšeru. Trutnov je rozlohou 13.největší město v ČR, má přes 600 názvů ulic. Řeka Úpa v něm protéká v délce 16 km. Její převýšení na území města činí 100 metrů a přes řeku vede 19 mostů, 4 lávky a 7 jezů

Měli jsme velké štěstí, protože skutečně velkolepě pojali organizátoři letošní ročník venkovní výstavy Sochy ve městě. Do Trutnova museli dopravit víc než 10 tun materiálu. Největší instalací v historii akce je jedenáct metrů vysoká a šest tun vážící *Rozhledna* Čestmíra Sušky, kterou dva jeřáby zaparkovaly na Krakonošově náměstí. Na vrchol věže vede 63 točitých schodů, a tam se muselo vylézt. Ta příležitost se už nebude opakovat :-)

Bývalý člen skupiny Tvrdohlaví Čestmír Suška do Trutnova přivezl jeden ze svých nejúspěšnějších uměleckých projektů. Kovová konstrukce s perforovaným ornamentem představuje jako vždy spojení industriální brutality s křehkostí.

Čestmír Suška má do 13.října 2017 moc hezkou výstavu ve známé galerii Via Art v Resslově, kousek nad tančícím domem.
60 fotek, léto, 98 zobrazení, 103 komentářů | architektura, cestování, dokumenty
ALB 1113
První návštěvníci zavítali do skanzenu Veselý Kopec v roce 1972. V roce 1981 se ujalo správy těchto nemovitostí tehdejší středisko Krajské památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Vytvořilo odloučené pracoviště s názvem „Soubor lidových staveb Vysočina“, které pověřilo zajištěním provozu a údržby památek, a v té době jsem zde byl asi poprvé :-).... po letech se vracím na místo činu. S odstupem si myslím, že první dojem byl první dojem. Se skanzeny se tu začínalo, ale i po letech je ti krásně
Historie osady Veselý Kopec se datuje od první poloviny 16. století. Byla zastávkou Moravské cesty s mlýnem, pekárnou a šenkem. V té době byla domovem drobných rolníků, kteří hledali způsob své obživy, zabydlovali lesní krajinu a hospodařili na okolních loukách - jejich život nebyl vůbec jednoduchý a dnes už nepředstavitelný
71 fotek, léto, 159 zobrazení, 114 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1114
Říká se , že "...Příliš vědění škodí, u kořenů má být tma..." Naše poznání už je ale tak promlčeno a současná neznalost tak nikoho nezajímá, tak ještě že to alespoň skanzeny připomínají :-)
35 fotek, 24.9.2017, 90 zobrazení, 179 komentářů | architektura, dokumenty, kultura
ALB 1131
EVANG KIRK PEČKY (název jsem našel v cizojazyčném lexikonu a líbil se mi). Pečky, Česká republika a potažmo celý svět má užitek z toho, že se do Peček přiženil historik umění Dr.Miloslav Vlk. Objevil zde dosud neznámou a unikátní kubistickou stavbu evangelického kostela Stavba je světovým unikátem díky kubistickému interiéru ve všech detailech, tedy dodnes zachovaného a unikátního zařízení kostela, k němuž patří kazatelna, lavice, varhanní skříň, lustry i stůl Páně zvaný menza. Stavělo se podle projektu mladého architekta Oldřicha Lisky z Hradce Králové, a postupně zde vznikl evangelický komplex kostela s přednáškovou síní, zvonicí a farou

Záměr byl postavit kostel k 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, pozoruhodná je pomoc krajanů ve Spojených státech amerických. Ti přispěli na tu dobu obrovskou částkou 5 tisíc dolarů, ale v těžkých dobách první světové války došlo ke zdržení a stavba byla dokončena až 16. května 1918. Ojedinělost kostela v Pečkách spočívá v tom, že je zde naprosto celý interiér, protože jinak kubismus byl věnován pouze světskému prostředí a hlavně bytové architektuře, sochám obrazům a užitému umění. Ještě rarita, kostel měl komín a byl vytápěný

Kostel byl v roce 1998 prohlášen za kulturní památku, jeho fotografie obletěly celý svět díky zařazení do výstavy Český architektonický kubismus, která proběhla od prosince 2006 do března 2007 v Praze, poté v Drážďanech, v Berlíně, Záhřebu a v dalších světových metropolích. Celý tento výsledek je práce pana Dr.Vlka, který se ji snaží dostat do širšího povědomí, na její záchranu založil spolek Kubistin.

Interiér běžně není pro veřejnost otevřen, jsou zde pouze komentované zasvěcené přednášky objednávané předem. Bohužel současná situace je taková, že současné vedení kostela (farářka i kurátor) zásluhy pana Dr. Vlka popírá a dělá všemožné naschvály, aby mu jeho práci zošklivilo. Byli jsme i svědky nechutného zacházení, ale nakonec k prohlídce došlo. O to víc jsme vděčni za zpřístupnění této památky, které se už možná dalším zájemcům pro vyhrocenou situaci ve vztazích nepovede.

DĚKUJEME :-)
65 fotek, 24.9.2017, 41 zobrazení, 79 komentářů
ALB 1132
ALBUM JE KOMPLETNĚ PO BOLESTECH NAHRÁNO, ALE NENÍ ASI V RAJČETI ULOŽENO, TAK HLÁŠKY NECHODÍ

Začátkem října 1910 uskutečnil statkář Adolf Bauer z Libodřice cestu na zámeček v Ratboři do rodiny Mandeliků. Důvod cesty byl prostý. Dne 6.října zemřel jeho dobrý známý kolínský velkoobchodník Bernhard Mandelik, který zámek v Ratboři koupil. S jeho syny se znal osobně velice dobře, byli všichni stejná věková skupina a slušelo se kondolenci přednést osobně. Setkání probíhalo velice uvolněně a došlo i na probírání osobních věcí, zejména v otázce bydlení. U Mandeliků tu po smrti starého pána bylo najednou málo místa pro čtyři bratry, u Bauerů zase byl záměr koupit pronajaté pozemky do vlastních rukou, a konečně vyslyšet připomínky manželky Emilie a dopřát dcerám Haně a Věře vlastní pokoj. Zkrátka v obou případech padlo jediné - postavit dům. Dávali k dobru různá jména, různé nápady, a nakonec zůstali u svých vrstevníků a u Mandeliků padlo jméno KOTĚRA a u Bauerů jméno GOČÁR. Obě rodiny chtěly mít něco výjimečného, něco moderního, něco šik

V tomto albu se budeme věnovat panu Bauerovi a jeho osudové volbě – rodinné vile v Libodřicích
Bauerova vila je posledním z Gočárových realizovaných kubistických návrhů a byla postavena v letech 1912-14. Poslední předchozí práce byl obchodní dům U Černé Matky Boží (1911-12), a to bylo Gočárovi pouhých 31 let. U Bauera byla inspirací barokní nebo klasicistická venkovská vila s mansardovou střechou. Unikátní uplatněný znak kubismu na budově jsou tři patrové polygonální rizality, kde jsou okna i dveře olemovány hvězdicovými ornamenty. Jeden známý z oboru, který Gočára moc nemusel, prohlásil, že rizalit je král vší té dekorativní veteše, kterou lidový projektant dokáže na dům navěsit, aby uspokojil infantilní přání. Já toto hodnocení nesdílím a naopak se mi na vile asi líbí nejvíc.

Gočár měl zřejmě s Bauerem docela rušné chvilky. V projektu třeba bylo, že první patro bude sloužit jako ložnice rodiny. Jenže Bauer byl požitkář a praktický člověk, tak si prosadil ložnici v přízemí s tajným vstupem přímo do koupelny. Blízko měl také na záchod i do kuchyně, prostě chtěl v tom domě pohodlně žít. Také ho štvalo, že na krásnou jižní terasu se mohl pouze koukat z oken haly, tak tam nechal osadit dveře a bylo. Další problematická oblast byl nábytek. Ten panu Gočárovi opravdu nešel, a než mít tedy dekorativní nepoužitelnou parádu, tak zvolil praktický vestavěný nábytek. Pro současnost je smůla v tom, že z původního vybavení zůstalo málo, a nebyly ani fotografie, podle kterých by se dala udělat replika. Návrh oplocení a kovových vrat zůstal také na papíře, dům zůstal ve volném prostoru velkostatku až do roku 2009, kdy se vše podle dokumentace dokončilo.

Osud nebyl dobře nakloněn. Bauerova rodina ve vile pobývala do roku 1929, kdy statkář zemřel na to, čím se hlavně živil, na cukrovku. Bylo mu 50 let. Manželka Emílie se později znovu provdala a s dcerami Hanou a Věrou se odstěhovaly do Prahy. Za protektorátu byla Bauerova vila jako židovský majetek zabavena a Bauerova rodina zahynula během holocaustu. Dům se roku 1941 dostal pod německou hospodářskou správu a v roce 1945 vila připadla obci. Možná nakonec bylo velké štěstí, že zde bylo zřízeno sídlo místního národního výboru a po roce 1948 i byt místního tajemníka KSČ. Obecní knihovna měla archiv v koupelně, tak nedošlo k jejímu poškození a kadeřnictví byla asi jediná činnost, která trochu dům decimovala. Po roce 1989 stavba bez patřičné údržby rychle chátrala a obec nakonec udělala jedinou rozumnou věc, kdy v roce 2002 dům prodala Nadaci českého kubismu. Po rozsáhlé rekonstrukci byla vila v červnu 2008 otevřena pro veřejnost. Umístěné expozice jsou věnovány kubistické tvorbě, je zde mimo jiné největší sbírka kubistické keramiky na světě, dlouhodobě zapůjčená od soukromého sběratele.
Prostě všechno je dobré vidět na vlastní oči a poslechnout si k tomu krásné a zasvěcené povídání od milé průvodkyně :-)
70 fotek, květen až červenec, 75 zobrazení, 55 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, lidé
ALB 1107
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY a při cestě zpět tu je poslední slíbené zastavení na interiéry zámku Častolovice. Trochu do toho časového rozvrhu vlezla věž Skywalk, ale nakonec se stihlo všechno. Rozhodně jsme nelitovali a byl jsem překvapen jeho vnitřním uspořádáním a skrývanými poklady. A stojí rozhodně za shlédnutí.

V roce 1694 zámek zakoupili Šternberkové, kteří zde v průběhu více než 300 let shromáždili rozsáhlou sbírku obrazů, která je dnes stálou expozici zámku. Je zde Rytířský sál, který je rozlohou přes 300 m2 jedním z největších renesančních prostor v České republice. Zdobí ho malovaný renesanční kazetový strop se scénami ze Starého zákona a stěny jsou pokryty portréty představitelů šternberského rodu. Součástí sálu je také kaple Božího těla. Její vyřezávaný oltář i fresky byli vyhotoveny už roku 1601.

Současná podoba zámku nemá hodnotu pouze historickou, ale díky nekonečnému úsilí paní majitelky, která mimo jiné patří i k významným bytovým architektům, se stal i oázou klidu, pohody a krásy. Ta Vás v podobě osobních předmětů, fotografií a především květin, provází na každém kroku a v každém detailu. Ihned po restituci v roce 1992 začala hraběnka Sternbergová s vysazováním stromů a keřů nejenom na nádvoří zámku, ale také po celém parku. Byla založena obora s bílými daňky, růžová a vodní zahrada s rozmanitými druhy vzácných květin.

Okolo zámku bylo vysázeno na 200 druhů staromódních růží , a právě to je na častolovickém zámku nezapomenutelné. Bylo docela obtížné z té hromady fotek vybrat tuto reprezentaci :-)
50 fotek, 27.6.2017, 78 zobrazení, 88 komentářů | cestování
ALB 1112
Cesta na Veselý krásně ubíhala a při zastávce na Svobodných Hamrech se dostavila chuť na nabízené šišky plněné mákem v krčmě U Jonáše, že jsme neodolali. Hostinská krčma Jonáš hostí své klienty již od r oku 1613, tak starého dědečka nikdo ani nemáme. Jedli jsme výbornou ňamku u stolu, kde sedával akademický malíř František Kaván nebo Gustav Macoun, kteří zde nějaký čas žili a tvořili

Obec se původně jmenovala Hamry nad Kamenicí a vznikla ve středověku v blízkosti železárny, a patřila k nejstarším střediskům se železářskou výrobou v tomto regionu. Expozice Svobodné Hamry je bohužel stále uzavřena, stejně jako zámek. Ten počátkem 17. století postavili Sobkové z Kornic poblíž svých železných hamrů jako jednoduchou pozdně renesanční tvrz. Po smrti Jana Sobka připadly Hamry císaři a během dalšího století se majitelé střídali, až ves s tvrzí roku 1769 koupil Jan Norbert z Pöttingu, jehož potomci je drželi až do roku 1801. Majitelé se opět několikrát vystřídali, až Hamry roku 1860 koupila rodina Nevolů. Po požáru roku 1894 byl zámek novobarokně přestavěn. Roku 1950 zámek i s dvorem převzalo místní JZD, r. 1969 přešel do majetku obce, která jej po roce 1972 rekonstruovala. Zámek se stal údajně součástí skanzenu Veselý kopec, ale místní tvrdí, že je v soukromých rukou
27 fotek, 27.6.2017, 75 zobrazení, 66 komentářů | architektura, cestování, kultura
ALB 1111
Cestou do skanzenu Veselý kopec jsme byli uchváceni jedním z nejzajímavějších českých kostelů, kterým je kostel Svatého Bartoloměje v obci Kočí. Kostelík samotný je postaven ve stylu vrcholné gotiky a je sám o sobě cennou památkou. Co však činí stavbu naprosto výjimečnou, je mohutná dřevěná zvonice a nádherný dřevěný most. Krytý most pamatuji jako volně přístupný a původní vnitřní konstrukce z dubových trámů je prostě úžasná – nyní byl bohužel uzavřený. Most končí u mohutné jehlancovité zvonice, která je až k zemi zastřešena a kryta šindelem. Tahle neuvěřitelná kombinace lidové architektury, baroka a gotiky je něco, co nikde jinde nemají.

KOČÍ – starodávná a bohatá obec založená kolonizačním proudem za vlády Přemysla Otakara II je datována od roku 1263. Jméno obce znamenalo buď bydliště Kočkovo, nebo významově obec ležící v údolí. Podle části zakládající listiny kostela zde byla většina německého obyvatelstva až do roku 1421, kdy Žižka počešťuje Chrudim a okolí, a prvním českým rychtářem se stává poddaný Jan z Chrudimi. Je zde sídlo nižší české šlechty Habrovců z Habrova a Kočice. Petr Habrovec připojil roku 1415 svoji pečeť k protestu české šlechty k upálení m.Jana Husa zaslaný do Kostnice. Obec zažila i velké pohromy – zpustošení po vpádu Uherského vojska Matyáše Korvína roku 1469 a dále za třicetileté války. Po roce 1628 zde žilo jen 14 rodin osedlých. Zavedením daní byly vyvolány selské bouře, odpor urovnán až roku 1674 žalářem vynuceným přísným slibem dědičné poslušnosti, náhradou útrat a robotou potažní i pěší, pluhem i forováním, od 36 dní v roce do 10 podle velikosti výsevku. Zásadní změny byly až při zrušení nevolnictví (1781) a roboty roku 1848.
50 fotek, letos v květnu, 122 zobrazení, 83 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, práce, události
ALB 1108
Pohřbívání proudu, aneb konečně jsme se dočkali zahájení pokládky elektrické sítě ze sloupů a nástřešáků pod zem. Jen vlaštovkám to nikdo nepovběděl a zase ztrácíme jednu z typických scén venkova - vlaštovky na drátě. Už to budeme jen hledat na starých obrazech nebo fotkách

Možná bude někdy pokračování dramatických okamřiků jak se bude tahat sloup ze země - snad to nevytáhnou i s domem :-)
45 fotek, letos v červnu, 192 zobrazení, 158 komentářů | zábava
ALB 1109
momentkyz letní atmošky - prostě jen tak pro radost
40 fotek, červen až červenec, 2 470 zobrazení, 96 komentářů | rodina-přátelé, zábava
ALB 1110
Cesta do Prahy měla jediná cíl - setkání s kamarádem Lacem Deczim a pokec o jeho obrazech. Nedám sem všechny - třeba někdy bude albumko, ale to povídání s ním je víc. Jeho popis obrazů stojí za přečtení a hudbu jsem tentokrát nezaznamenával

Předcházelo tomu bloumání po Stromovce, kde sposta lidí ležela jako v Praze - posuďte sami
50 fotek, červenec 2011 až srpen 2017, 105 zobrazení, 86 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1129
Když se v Miletíně narodil roku 1811 u Erbenů Karel Jaromír, k českému buditeli měl ještě hodně daleko. Jeho otec byl cukrář a roku 1820 zde založil svoji živnost – cukrárnu. Aby lépe zajistil rodinu, vymýšlel nové receptury a moc se to nedařilo. Pak přišel spásný nápad. Všiml si, jak lidé nosí do kostela sebou modlitební knížky. Upekl dva perníky, vymyslel nápaditou sladkou spojovačku, vršek polil cukrovou polevou do které zasadil mandličky do tvaru kříže, a úspěch byl na světě. Možná malý Karlík se jich něco namazal, a možná byly i cestou k úhradě jeho právnických studií.

V Miletíně je i pomník KJE na místě bývalé radnice. Nebýt spolužáka Erbena jménem Jan Nepomuk Lhota, který ho přesvědčil, aby psal česky, tak tam pomník dnes nestál. Prostě cestou na výlet do Rtyně v Podkrkonoší nešlo jinak, než se ve vyhlášené Erbenově cukrárně zastavit a Miletínské modlitbičky si zde zakoupit. Bylo vidět, že se jednak šetří a jednak podle LIDLU odstranili křížek – jedna mandlička stačí :-)

Ve Rtyni jsme byli v pronajaté chaloupce a podnikali cesty do krásného okolí :-)
SKRAMNÍKY 20
28 fotek, letos v červenci, 79 zobrazení, 33 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1119
Cestou do Kouřimi jsme si při průjezdu obcí Skramníky slíbili, že se zde musíme zastavit. Trochu jsme si napravili zklamání, co jsme měli ze zastávky v Klášterní Skalici. Důvodem byl kostel s dřevěnou věží, který prosvítal v zatáčce mezi stromy.

První zmínka o obci je z roku 1032, kdy kníže Břetislav I. věnoval Sázavskému klášteru mimo jiné též vesnici Zkramnyk, ke klášternímu zboží náležela obec až do husitských válek. V roce 1436 obdržel ves od krále Zikmunda majitel Radimi, Volfart z Javorova spolu s dalšími statky. V roce 1492 se jako majitel vsi uvádí Jindřich Smržovský, majitel černokosteleckého panství, jak uvádí list krále Vladislava. Do roku 1783 byly Skramníky součástí lichtenštejnského panství Kostelec nad Černými lesy, poté až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 k lichtenštejnskému panství Radim

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele - Stavebníkem dnešního kostela, připomínaného jako farní v roce 1356, byl nejspíše Sázavský klášter, jemuž vesnice náležela již v období raného středověku. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že ve vsi existovala i starší svatyně, jejíž založení se dle místní tradice klade do roku 1056. Tuto hypotézu by mohla podporovat románská konzola z červeného pískovce, na které je zobrazena hlava s vypouklýma očima a náhrobek na hřbitově, pro který byla využita románská hlavice, obě památky pocházejí z počátku 12. století.

V období po třicetileté válce se kostel stal střediskem duchovní správy pro velkou část Českobrodska, zejména v době působení faráře Jana Fridricha Ambrosia (zemřel 1707) a Floriána Josefa Mikulovského (zemřel 1746). Páter Florián nechal postavit před kostelem sochu sv. JN roku 1715
50 fotek a 1 video, 9.9.2017, 102 zobrazení, 73 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1127
Když se SOKOL rozletí, tak začne třeba prohlídkou zámku. Bylo to v sobotu 9.9.- datum vhodný pro řadu svateb. Naše svatba byla se zámkem v Děčíně, hned nad soutokem Labe a Ploučnice. Jeho historie sahá až do 10. století , kdy si tu vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko na kontrolu lodí plujících po Labi. Později se to změnilo na hrad a nakonec rod z Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového.

Stát zde zřídil ze zámku kasárna, a tak se tu střídala vojska československé armády, německé armády, znovu československé armády a skončilo to sovětskou armádou. Přítomnost vojska skončila rokem 1991 a zřejmě to bylo na stavu objektu dost vidět, nyní probíhá náročná rekonstrukce. To všechno se stalo než jsme sem přišli my, a nádhernou přístupovou cestou vytesanou ve skále s dobrým jménem Dlouhá jízda a ohraničenou z obou stran vysokými zdmi se dostali až na objednanou prohlídku.

Škoda, že je zakázáno v interiéru fotografovat. Nechápu důvody, když tam není nic původního, ale možná je to z důvodu, aby někdo nepoznal věci, které mu doma chybí :-)
70 fotek a 1 video, únor 2012 až září 2017, 140 zobrazení, 135 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1128
Druhým cílem výletu byla Pravčická brána se Sokolím hnízdem, to bylo pro SOKOL jako stvořeno na míru. V zásadě se lze k Pravčické bráně dostat dvěma přístupovými cestami, ALE obě lze absolvovat pouze pěšky. Obě mají červenpu turistickou značku. Kratší, ale zato náročnější z nich, vede po z obce Hřensko. Po krátké cestě po silnici odbočuje u křižovatky Tři prameny, odkud lesní cestou 2 kilometry stoupá Dlouhým dolem až k bráně.
Delší Gabrielina stezka začíná v asi 2 kilometry vzdálené obci Mezní Louka a pokračuje úpatím Křídelních stěn. Tato druhá varianta je méně náročná díky mírnějšímu stoupání, její délka je asi 6,5 km. Byla to naše varianta, protože na Mezní Louku jsme dojeli autobusem se záměrem se tu naobědvat. Takovou neochotu a neprofesionalitu jsme nezažili už hodně dlouho. Možná jsme měli začít mluvit německy :-(

Pravčická brána (německy Prebischtor)je Národní přírodní památka, a je to největší pískovcová skalní brána v Evropě. Má rozpětí 26,5 metrů a výšku 16 metrů. Přidal jsem do alba ještě archivní záběr z roku 1866, kdy se jí česky říkalo ještě Přebíčská brána a byla zde jen bouda přilepená ke skále jako výčep a nocležna. Zámeček Sokolí hnízdo začal stavět v roce 1881 kníže Edmund Clary-Aldringen, za rok byla hotova a od roku 1882 se začalo poprvé vybírat vstupné. Dnes je další vstupné za hlavním vstupným a opravdu jeden neví, jak je to všechno možné.
Ubohý kapitalismus s nelidskou tváří :-(

Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala - škoda, zaslouží si to
50 fotek, 25.7.2017, 126 zobrazení, 101 komentářů | dokumenty, zábava
ALB 1124
V bývalém vojenském prostoru MILOVICE a z bývalých kasáren sovětské okupační armády pro 2.500 vojáků vzniklo unikátní centrum zábavy a poznání – MIRÁKULUM.
Mám to roky za humny a něco mi stále odrazovalo k návštěvě. Rozhodla to vnučka, které jsme vytvářeli program na prázdniny, a opravdu jsem žasli, byl to opravdu zázrak. Perfektní sportovní vyžití pro všechny, dobré kulinářské zázemí, rozumné ceny a kdo chtěl, mohl se jít podívat na naučnou stezku nebo okukovat pratura nebo divoké koně
Doporučuji všem k návštěvě :-)

POZN.:
Na naučné stezce se třeba dozvíte, že příroda kolem Milovic díky letité vojenské přítomnosti je přírodní unikát. Výcvikový prostor byl založen roku 1904, kdy rakouská armáda zabrala 3465 ha půdy, aby zde vytvořila cvičiště pro velká polní cvičení, byla zde i střelnice. O rok později bylo ve zdejším táboře už 2000 osob. Jak šel čas, tak se vojska střídala, ale zdejší půda nikdy nepoznala pesticidy, herbicidy ani umělá hnojiva, se kterými si sama nedokáže poradit. Paradoxně je zde zachováno velmi hodnotné životní prostředí, téměř netknuté lidskou činností, a dokonce i těžká pásová technika tomu prospívala. Několik let zde probíhalo náročné čištění od nevybuchlé munice, které již bylo skončeno. Zajímavostí je, že největší množství nalezených výbušnin pocházelo z výbavy Československé lidové armády a Wehrmachtu.
42 fotek, 17.8.2017, 79 zobrazení, 94 komentářů | zábava, zvířata
ALB 1125
cestou na výlet do Podkrkonoší jsme si trochu vytěžili čas před ubytováním, nikd\y jsem tu nebyl, i když to mám relativně za humny :-)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter