Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 25 % 17. 12.


reklama

42 fotek, červenec 2007 až září 2017, 881 zobrazení, 81 komentářů | klasická-fotografie
ALB 1145
Hledej výjimku :-)
60 fotek, letos v prosinci, 73 zobrazení, 84 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, události, umělecké
ALB 1143
Jaroslav Róna slaví letos, v roce 2017 šedesátiny a v domě U Kamenného zvonu bilancuje uplynulých 20 roků. Poslední takto souhrnnou výstavu uspořádal v roce 1997, letos v tomto rozsahu druhou po 20 letech. Je zde k nahlédnutí jeho tvorba kreseb z cest, ilustrace ke knize s názvem * 1984 - Georg ORWELL*, dále velkorozměrná plátna i objekty z kovu.

Vyrůstal v česko-židovské rodině a výchova byla striktně světská. Uvádí to s anglickým humorem - otec byl celý život energetikem a na stará kolena se stal spisovatelem. Matka byla celý život úřednicí a na stará kolena se stala důchodkyní

Podobné názvy jsou i na jeho drobných kresbách, nejvíce se mi líbil zmítající se pejsek na laně za raketou s názvem Nebohý psík, nebo obrázek kde Salvádor Dalí odprošuje proletariát. Na konci 80. let spoluzaložil slavnou výtvarnou skupinu Tvrdohlaví, sám je autorem mnoha obrazů a soch, např. pomníku Franze Kafky před pražskou synagogou nebo Dítěte z Marsu na Ještědu.

Spolu se zástupci Brna odhalili na Moravském náměstí jezdeckou sochu Jošta Lucemburského, synovce Karla IV.. Panovník na koni má symbolizovat odvahu, jeho pojetí ale vyvolává rozdílné reakce. Řada lidí kritizuje hlavně neproporčně dlouhé nohy zvířete. Když se ale podíváte na video a slyšíte to hledání i důvody vedoucí k tomuto výsledku, potom tu sochu začnete mít rádi. :-)
47 fotek, červen 2014 až prosinec 2017, 51 zobrazení, 98 komentářů | zábava
ALB 1146
Album *Jak šel válec do světa a jiné příběhy* je balíčkem různých příhod zdánlivě bez vzájemných souvislostí. To, co je spojuje je skutečnost, že jsem je osobně viděl a prožil, a že mi nějakým způsobem způsobily radost.

VÁLEC – historická záležitost, 3,5 metru široké a těžké monstrum, které mi roky překáželo v konání jiných projektů. Měl mít možná jinou budoucnost, ale rozhodl se strávit zbytek života v přírodě. Je dubový, tak mne určitě přežije

JAWA - historická záležitost, kterou jsme náhodou potkali, byla celá vymazlená a já si vzpomněl na tu vůni benzinu a oleje, kterou u nás v domě kdysi vyzařovala. Nebyla u ní sajtka, ale rychlá jízda bez helmy mi připadala tenkrát jako vrchol chlapáctví

JÍDLO – HOUBY – OŘECHY – už jen letošní krásná vzpomínka, která se naštěstí opakuje každým rokem

STŘÍPKY Z CEST – jsou sice pravidelně zobrazovány v jiných albech, ale na tyto se nějak nedostalo. Při návštěvě Kladna před koncertem Ebenů jsem si prošel známá místa. Za zmínku stojí docela vkusně zhotovená kašna sv.JN s kopií jeho sochy zhotovené podle návrhu architekta Petra Šulce a sochaře Zdeňka Maniny z roku 2003. Socha mučedníka stávala od roku 1706, tedy 23 let před jeho kanonizací, na hlavním kladenském náměstí. Později byla přenesena na Královskou třídu, kde sloup se sochou roku 1919 dav licí svrhl a rozbil. Její originál se nachází pro zajímavost v obci Velká Dobrá, bude fajn si tam někdy zajet podívat

EBENI – koncertní vystoupení bratrů Ebenů v Kladenském divadle bylo významné ze dvou důvodů. Měl jsem jednak možnost vnímat zdařilé úpravy interiéru divadla podle návrhu architekta Davida Vávry, jednak se symbolicky dostat od válce ze začátku alba nakonec k Válečkovi, a pořídit si konečně společné foto :-)
5 fotek, 15.4.2017, 55 zobrazení, 13 komentářů | zábava
ALB 1144
Hororový příběh ze současnosti, jak se odehrál v mojí dílně.
Uklízím nářadí, a teď tohle

jinak také zkouška průchodnosti alba
38 fotek, květen až červen, 117 zobrazení, 92 komentářů | cestování, klasická-fotografie, krajina, lidé, příroda
ALB 1102
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Rejvíz a okolí – kde začít? … tak jen něco málo z té krásy kolem

1) Mechové jezírko. Od těch dob, co se hříšné město Hunohrad propadlo v hlubinách už uteklo hodně vody. Na jeho místě dnes najdeme největší vrchovištní rašeliniště na Moravě a ve Slezsku. Národní přírodní rezervace Rejvíz byla vyhlášena roku 1955, tedy 14 roků před vznikem chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Naučná stezka z Rejvízu byla založena roku 1970 a okruh má cca 4 km. Rašeliniště vzniklo po poslední době ledové, tj. zhruba před 6 až 7 tisíci lety. Celkový objem se odhaduje na 2,5 milionů m3 rašeliny na ploše přibližně 195 hektarů s nejvyšší naměřenou mocností 6,5 metru. V jeho okolí je možno nalézt specifické druhy rostlin a živočichů

2) Pomník obětem 1. Světové války. Pomník padlým obyvatelům Rejvíze postavil roku 1929 sochař Engelbert Kaps, a podle fotografie z roku 1936 k němu byla konána procesí. Pomník tvoří 5 kamenných sloupů s kříži, které jsou uvnitř symbolicky spojeny kalichem hořkosti. Je na něm v němčině nápis: „ Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče“

3) Lurdská svatyně na Rejvízu byla inspirována událostmi v Lurdech, kdy se 11. února 1858 zjevila čtrnáctileté Bernadettě Panna Maria. Mariánský kult na Rejvízu dal jméno i zdejšímu kostelu, a tehdejší farář Jeroným Pavlík inicioval vytvoření svatyně u převisu tzv. Josefovy skály nad Starým Rejvízem. Místo je na opačné straně Rejvízu než je Mechové jezírko přibližně ve stejné vzdálenosti po červeně značené turistické trasy směřující z Rejvízu do Vrbna pod Pradědem. První vysvěcení bylo roku 1909, poslední procesí bylo rokuj 1944, potom se na tuto událost zapomnělo. Nyní bylo místo nově objeveno, zpřístupněno a roku 2006 opět vysvěceno – ještě že existuje gůgel :-)

4) Rejvíz je typický i vyřezávanými židlemi, bohužel v době návštěvy bylo zavřeno a fotky přes sklo nic moc. Důvod - chystalo se na slavnosti Odmykání jezírka – takže máme důvod se sem ještě vrátit :-) :-)
55 fotek, srpen až listopad, 126 zobrazení, 143 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1140
Byl krásný den na návštěvu a prohlídku zámku Mělník. Bohužel podmínkou je 5 osob na prohlídku a divné chování recepční způsobilo, že jsme zůstali jen 4, a to nestačilo.
Ani v restauraci *U sv. Václava* jsme nepochodili. Bylo tam sice jen několik hostů, ale kolem obsluhy jsme prošli, pozdravili a bez odpovědi na pozdrav jsme pokračovali dál. Seděli jsme v prázdné místnosti u stolku a vybrali z nabídky jídlo. A nic. Občas kolem někdo z personálu prošel, ale dělal, že nás tam nevidí. Asi po 15 minutách jsme se zvedli a odešli hladoví pryč. Někdy krásný den je málo. :-)

Takový byl Mělník 21.srpna 2017
24 fotek, podzim, 49 zobrazení, 58 komentářů | architektura, dokumenty, města
ALB 1141
Sobota 2.prosince byl docela den nabitý spoustou předsevzetí, konkrétně záměrem absolvovat 3 výstavy. Nejvíc kritická byla v Clam-Gallasově paláci, kde to pro nás byla poslední možnost vidět unikátní soubor fotografií zmizelé Prahy. Bude z toho snad albíčko – dá to trochu času na zpracování.
Clam-Gallasův palác je významná barokní palácová stavba v Praze na Starém Městě umístěná na tzv. královské cestě . Na jeho místě stával ve 14. století dvůr moravského markraběte Jošta, synovce Karla IV., jsou zde ještě patrné zbytky sklepení.
Dalším bodem měla být výstava fotek Czech Press Photo, ale tu jsme nestíhali, tak zbývala třetí, která se stala druhou – výstava Jaroslava Róna v Domě U Kamenného zvonu. Brilantně byly tyto dvě výstavy tak spojeny postavou markraběte Jošta
30 fotek, 2.12.2017, 47 zobrazení, 66 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, města
ALB 1142
Název druhého alba je takový pokus o verš :-)
Druhá výstava toho dne v domě U kamenného zvonu byla prodloužena pro nás přespolní až do konce roku. Mají pracovat i na Silvestra sice asi jen do poledne, ale už teď je to nebaví. Co je baví je skutečnost, že zde vystavuje příjemný a veselý chlapík Jaroslav Róna

Má nezaměnitelný rukopis a jako dal Praze Kafku, tak dal Brnu Jošta. Je zde k vidění i video z tvorby právě tohoto pomníku a musím se mu poklonit. Je tam tolik skrytých a řešených významů a Moravané si právem zaslouží adoraci té významné postavy.
Přešli jsme z Clam-Gallasova paláce - z místa, kde měl právě Jošt ve 14. století své sídlo. Netušil jsem spojení těchto dvou výstav
40 fotek, 27.5.2017, 136 zobrazení, 136 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, práce, příroda
ALB 1099
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY, tak návštěva lázní Jeseník ja tak trochu povinnost.

Za zrodem nejznámějších slezských lázní stál obyčejný sedlák VINCENZ PRIESSNITZ. Kolem roku 1820 začal experimentovat s účinky obyčejné vody a věnoval se léčení. Zpočátku si moc nevěřil a své metody zkoušel na zvířatech. Po čase se stal věhlasným lékařem, který vodou léčil vše. Od zlomenin a vykloubených ramen až po bolesti hlavy a břicha.

Ve svém nově postaveném domě založil roku 1822 lázně, první vodoléčebný ústav na světě. Náročná rehabilitace spočívala ve studených zábalech, koupelích v dřevěných neckách s horkou a studenou vodou, do kterých byli pacienti střídavě ponořováni, ve střídmé životosprávě a tvrdé fyzické práci,v cvičení a pití čisté pramenité vody. K práci sloužilo řezání a štípaní dřeva a v zimě odklízení sněhu.

Za zmínku stojí i Johan Ripper (1830 – 1912), který byl Priessnitzův zeť a velký propagátor vodoléčby. Důstojník rakouské armády přijel do Jeseníků na léčení a nakonec si vzal Priessnitzovu dceru Marii Annu. V lázních inicioval výstavbu promenády,hudebního pavilonu, výstavbu Polského a Českého pomníku. Za jeho působením vznikl poštovní a telegrafní úřad, přispíval významně k rozvoji turismu
35 fotek a 3 videa, 27.5.2017, 309 zobrazení, 76 komentářů | cestování, dokumenty, oslavy
ALB 1101 - 10. rajčení - REJVÍZ a Odmykání Mechového jezírka
Když má začít na Rejvízu léto, tak to jinak neumí, než s armádou vojáků a pastýřem Gillem

V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY a náhoda tomu chtěla, že jsme se nachomýtli ke slavnosti zahájení letní sezony Odmykání Mechového jezírka na Rejvízu. Není to jen takové obyčejné rašelinové jezírko s hloubkou téměř tři metry, které se může pochlubit jedinečnou faunou a flórou ve svém okolí. K jezeru se pojí pověst O zatopeném hříšném městě Hunohrad. Slavnost je to parádní, plná císařského vojska, kde nemůže chybět ani proslulá postava pastýře Gilla, který k odmykání dává svůj souhlas.

Jinak pověst O zatopeném hříšném městě Hunohrad vypráví o tom, jak na území, kde dnes leží Velké mechové jezero, bylo kdysi město Hunohrad. Jeho obyvatelé byli bohatí a pyšní. Jednoho dne přijel do města poustevník, a když viděl, jak obyvatelé města žijí, začal jim kázat o lásce k bližnímu a pokoře. Obyvatelé města se však rozzlobili a vyhodili ho za brány města. Poustevník město proklel a to začalo klesat do hlubin, a bylo i se svými obyvateli zatopeno spodní vodou
45 fotek a 1 video, 27.5.2017, 90 zobrazení, 111 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, příroda
ALB 1100
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY a kdo má rád zlatou horečku může si ji dopřát v údolí Ztracených štol kolem říčky Olešnice, nebo ve zlatokopeckém skanzenu u Zlatorudných mlýnů, tavící pece či Hornické osady, kde se konalo v roce 2010 mistrovství světa v rýžování zlata.

Hornická osada byla ve středověku uzavřeným opevněným komplexem se strážními věžemi a hornickými sruby, kde se vytěžená ruda zpracovávala a žilo se zde běžným životem. Později ve 14. Století funkci obranné pevnosti k shromažďování vytěženého zlata převzal hrad Edelstein

Za zmínku stojí rarita zvaná *PIVNÍ ZVONEC*. Je to obyčejná zvonička, ke které se pro zdejší horníky vázal předpis nového horního práva, který zavedl roku 1524 biskup Jakub ze Saizy. Úderem desáté hodiny večerní zazněl zvon, který upozorńoval všechny hospodské, že už se nesmí horníkům nalévat. Horníci odcházeli do svých domovů, aby se řádně vyspali a načerpali tak sílu na další šichtu. Z porušení zákazu byly nejen pokuty, ale i vězení
47 fotek, 25.5.2017, 118 zobrazení, 196 komentářů | architektura, cestování, města, příroda
ALB 1098 - 10. rajčení – Velké Losiny další příběhy
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY.
Rod Žerotínů je s velkými Losinami neodmyslitelně spjatý. Už v předchozím albu bylo jedno dílo k vidění – ruční papírna – o kterou se Jan mladší ze Žerotína zasloužil. Také nechal vybudovat velkolosinské lázně, které krásně provoněly celé okolí.

Za zmínku určitě stojí i zámek – původní stavba zde byla vodní tvrz, která patrně vznikla již někdy ve 14. století. Roku 1496 získali tvrz Žerotínové, která začala být roku 1531 přestavována na renesanční zámek. Na prohlídce jsme byli ve dvou, průvodkyně se nám velice věnovala. V interierech zámku není povoleno fotografování, na to nic, co tam vystavují, to je nesmyslné opatření.

Místo proslulo nechvalně známými čarodějnickými procesy, které se zde odehrávaly v letech 1678-1696 a padlo jim za oběť 56 osob (mezi nimi byl například i katolický duchovní Kryštof Lautner). Smutnou kaňkou na tom je skutečnost, že procesy rozpoutala žena Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, která zde byla jako regenta za nezletilé panovníky. Tyto procesy se staly předlohou pro knihu od spisovatele Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Podle tohoto díla byl natočen roku 1969 i stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry.

Nyní se dostávám k tomu, co mne sem vlastně táhlo.

Při procesech církev v Losinách bohatla, a rozhodla se místo dřevěného kostela postavit kamenný. Původní dřevěný velkolosinský kostel byl rozdělen a byl použit při stavbě kostelů v obcích Maršíkov ( sv. Michaela ), a Žárová (sv.Martin). Roky se chystám, že tuto skutečnost chci vidět na vlastní oči, a nyní jsem to uskutečnil :-)
50 fotek, červenec 2011 až srpen 2017, 118 zobrazení, 91 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1129
Když se v Miletíně narodil roku 1811 u Erbenů Karel Jaromír, k českému buditeli měl ještě hodně daleko. Jeho otec byl cukrář a roku 1820 zde založil svoji živnost – cukrárnu. Aby lépe zajistil rodinu, vymýšlel nové receptury a moc se to nedařilo. Pak přišel spásný nápad. Všiml si, jak lidé nosí do kostela sebou modlitební knížky. Upekl dva perníky, vymyslel nápaditou sladkou spojovačku, vršek polil cukrovou polevou do které zasadil mandličky do tvaru kříže, a úspěch byl na světě. Možná malý Karlík se jich něco namazal, a možná byly i cestou k úhradě jeho právnických studií.

V Miletíně je i pomník KJE na místě bývalé radnice. Nebýt spolužáka Erbena jménem Jan Nepomuk Lhota, který ho přesvědčil, aby psal česky, tak tam pomník dnes nestál. Prostě cestou na výlet do Rtyně v Podkrkonoší nešlo jinak, než se ve vyhlášené Erbenově cukrárně zastavit a Miletínské modlitbičky si zde zakoupit. Bylo vidět, že se jednak šetří a jednak podle LIDLU odstranili křížek – jedna mandlička stačí :-)

Ve Rtyni jsme byli v pronajaté chaloupce a podnikali cesty do krásného okolí :-)
50 fotek a 1 video, 9.9.2017, 113 zobrazení, 77 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1127
Když se SOKOL rozletí, tak začne třeba prohlídkou zámku. Bylo to v sobotu 9.9.- datum vhodný pro řadu svateb. Naše svatba byla se zámkem v Děčíně, hned nad soutokem Labe a Ploučnice. Jeho historie sahá až do 10. století , kdy si tu vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko na kontrolu lodí plujících po Labi. Později se to změnilo na hrad a nakonec rod z Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového.

Stát zde zřídil ze zámku kasárna, a tak se tu střídala vojska československé armády, německé armády, znovu československé armády a skončilo to sovětskou armádou. Přítomnost vojska skončila rokem 1991 a zřejmě to bylo na stavu objektu dost vidět, nyní probíhá náročná rekonstrukce. To všechno se stalo než jsme sem přišli my, a nádhernou přístupovou cestou vytesanou ve skále s dobrým jménem Dlouhá jízda a ohraničenou z obou stran vysokými zdmi se dostali až na objednanou prohlídku.

Škoda, že je zakázáno v interiéru fotografovat. Nechápu důvody, když tam není nic původního, ale možná je to z důvodu, aby někdo nepoznal věci, které mu doma chybí :-)
70 fotek a 1 video, únor 2012 až září 2017, 156 zobrazení, 139 komentářů | cestování, příroda, rodina-přátelé, zábava
ALB 1128
Druhým cílem výletu byla Pravčická brána se Sokolím hnízdem, to bylo pro SOKOL jako stvořeno na míru. V zásadě se lze k Pravčické bráně dostat dvěma přístupovými cestami, ALE obě lze absolvovat pouze pěšky. Obě mají červenpu turistickou značku. Kratší, ale zato náročnější z nich, vede po z obce Hřensko. Po krátké cestě po silnici odbočuje u křižovatky Tři prameny, odkud lesní cestou 2 kilometry stoupá Dlouhým dolem až k bráně.
Delší Gabrielina stezka začíná v asi 2 kilometry vzdálené obci Mezní Louka a pokračuje úpatím Křídelních stěn. Tato druhá varianta je méně náročná díky mírnějšímu stoupání, její délka je asi 6,5 km. Byla to naše varianta, protože na Mezní Louku jsme dojeli autobusem se záměrem se tu naobědvat. Takovou neochotu a neprofesionalitu jsme nezažili už hodně dlouho. Možná jsme měli začít mluvit německy :-(

Pravčická brána (německy Prebischtor)je Národní přírodní památka, a je to největší pískovcová skalní brána v Evropě. Má rozpětí 26,5 metrů a výšku 16 metrů. Přidal jsem do alba ještě archivní záběr z roku 1866, kdy se jí česky říkalo ještě Přebíčská brána a byla zde jen bouda přilepená ke skále jako výčep a nocležna. Zámeček Sokolí hnízdo začal stavět v roce 1881 kníže Edmund Clary-Aldringen, za rok byla hotova a od roku 1882 se začalo poprvé vybírat vstupné. Dnes je další vstupné za hlavním vstupným a opravdu jeden neví, jak je to všechno možné.
Ubohý kapitalismus s nelidskou tváří :-(

Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala - škoda, zaslouží si to
30 fotek, 25.5.2017, 83 zobrazení, 91 komentářů | cestování, dokumenty, města
ALB 1097
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Ten den bylo v předpovědi zhoršené počasí, tak už doma jsme si dali za cíl Velké Losiny, a kde jinde začít než v cca 400 let starých ručních papírnách, v nejstarší papírenské manufaktuře na území střední Evropy, která navíc stále papír produkuje. V místech, kde dříve stával mlýn na obilí, tak Jan mladší ze Žerotína nechal vybudovat podnik xsahající až do dnešních dnů. Stalo se tak někdy mezi roky 1591 a 1596.
Rok 1596 prokazatelně dokládá její nejstarší známá průsvitka.
60 fotek, 24.5.2017, 143 zobrazení, 106 komentářů | cestování, dokumenty, koníčky
ALB 1095
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou se nikde ani nezastavit. Jako druhá a poslední zastávka na příjezdu do cíle bylo Muzeum krajky Vamberk. Koho by nezajímalo, jak se krajka dostala z Belgie do Vamberka a z Vamberka zpátky do Bruselu. Vamberku se říká město krajky a krajkářství sem patřilo odjakživa.

TAK OD ZAČÁTKU.
Po třicetileté válce získal zdejší panství Nizozemec Kašpar Gramb, který s sebou přivezl i svoji belgickou manželku Magdalenu. Zdejší ženy se už delší dobu pokoušely o výrobu primitivních krajek, ale teprve Magdalena Grambová jim ale ukázala, jak paličkovat, aby se vyrovnaly největším krajkářským velmocem. Ostatně belgické Flandry, kde Magdalena vyrůstala, byly jednou z nich. Z rodného kraje přinesla šlechtična českým krajkářkám nové vzory a naučila je technologii paličkování na podušce. Herdule, podvinek, bambulkové paličky. Tyto pomůcky byste v 19. a 20. století našli snad v každé chalupě nebo domácnosti na Vamberecku. Krajkářství se většinou rozvinulo v místech, kam přicházeli horníci. Jejich ženy si výrobou krajek často přivydělávaly.

Klapot paliček se ozýval v domácnostech na Vamberecku od rána do večera. Svůj „díl krajky“ musely upaličkovat třeba i děti, než šly ráno do školy. Po horách pak chodíval faktor, který s velkou dřevěnou krosnou plnou krajkových pásků díla krajkářek vykupoval a prodával pak nejčastěji na Moravě a ve Slezsku, kde se jí zdobily kroje. Vamberecká krajka po celou dobu své existence spolupracuje s renomovanými umělci. Výsledkem této spolupráce byl grandiózní úspěch na světové výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958, kde získala zlatou a stříbrnou medaili. Bylo to první poválečné ocenění vamberecké krajky ve světě. Belgická krajka se tak pomyslně vrátila do svého rodiště.
50 fotek a 2 videa, 26.5.2017, 4 541 zobrazení, 143 komentářů | cestování, příroda, zábava
ALB 1096
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY.
Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou vynechat cestu na Praděd, potažmo na Švýcárnu
Cestu jsem si užívali, dobré jídlo spolu měli, a aj Sněhurky a trpaslíky jsme tu potkali :-)
JInak na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.
ALB 1094
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou se nikde ani nezastavit. Jako první zastávka padla na zámek Častolovice, kde ale nebylo vše dokonáno. Měli jsme v plánu ještě muzeum krajky ve Vamberku a čekání skoro hodinu na další prohlídku zámku, která trvá další hodinu … prostě jsme paní hraběnce Dianě slíbili, že si to u ní prohlédneme až při cestě zpět :-)
***
Původně byste tady žádný přepychový zámek nenašli. Ve 13. století tu totiž na dřevěných pilotech uprostřed vodní hladiny stála vodní tvrz díky pánům z Častolovic, která po roce 1495 pustla a obnovení se dočkala až za Jindřicha z Regeru, který si městečko Častolovice koupil roku 1559. Z původní vodní tvrze se až do 17. století částečně dochovaly vodní plochy pro rybářské chovy.

Časem docházelo k dalším prodejům sídla, a roku 1694 se stává majitelem nejvyšší purkrabí království českého Adolf Vratislav ze Šternberka a zámek Častolovice se stal sídlem rodu Šternberků na dlouhá léta. Během té doby došlo k několika přestavbám a úpravám – například vodní nádrž byla umístěna do věže nad vchodem, o jedno patro bylo zvýšeno východní křídlo, do mlýna byla zabudována elektrická turbína. Voda ve věži sloužila na provoz zámku včetně kašny, zdi pod ní jsou 2 metry široké.

Leopold Sternberg se s manželkou Cecílií rozenou Reventlow - Criminil a dcerou Dianou museli zámek opustit za německé okupace, kdy byla Němci ustanovena nucená správa. Vrátili se po válce, ale roku 1948 byl zámek Častolovice zkonfiskován státem. Rodina musela opět opustit rodinné sídlo a odešla do USA. Hraběnka Franziska Diana Sternbergová Phipps (narozena roku 1936 ve Vídni) se vrátila po roce 1989 do Čech a v restituci jí byl zámek Častolovice vrácen.

Pokračování bude až při cestě zpět v posledním albu z *rajčení*
136 fotek a 13 videí, 20.5.2017, 448 zobrazení, 204 komentářů | lidé, oslavy, rodina-přátelé, události, vesnice
ALB 1093

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter