Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

46 fotek, 22.7.2017, 37 zobrazení, 21 komentářů | architektura, dokumenty, města
ALB 1123
Zámek Křinec jsem znal důvěrně po dobu 4 roků základní školy do roku 1964, kdy jsem školu opustil. později byl pro technické ohrožení uzavřen. V rámci modernizace učeben se zotiž vybourali příčky a některé byly i nosné. Nebudu do toho tahat politiku, způsobené chyby se nyní musí složitě odstraňovat.
Zámek nechal postavit v raně barokním stylu v roce 1649 italský hrabě August Pavel z Morzína. Za návrhy zámku stojí zřejmě proslulý stavitel Carlo Lurag, kterému se připisují mimo jiné i kostel sv. Ignáce v Praze, zámek Humprecht a řada dalších zámků a staveb. V té době stavěl Carlo Lurag uzámek v Náchodě, tak to musel dostat velké všimné, aby začal i v Křinci. Podle dokladů stavba trvala 10 let.

Průvodce dopodrobna umí popsat vývoj majitelů, za zmínku stojí rok 1808, kdy panství kupuje frankfurtský bankéř Simon Moric Bethmann, který byl později povýšen na barona. V majetku Bethmanů byl zámek do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů konfiskován.V roce 1949 je zde zřízena škola. Tím to pro mne začalo i skončilo :-)

Aktuální návrat na místo činu byl pro mne překvapením nejen průvodcem v roli anděla. Nebylo to ani mobiliářem a kostýmy, skoro nic není původní a kostýmy jsou divadlkní, Zázrakem pro mne byly zachovalé unikátní modré rokokové salonky s úžasnou štukovou výzdobou. To je přepych, který mi zůstal utajen.

Současný majitel pan Harapes vrací zámku slávu, a snad v příštím roce bude dokončena i nová fasáda, tak mu držím palce :-)
10 fotek, 6.7.2017, 117 zobrazení, 25 komentářů | cestování, dokumenty
ALB 1118
Postupně v našem okolí mapujeme stopy dávné minuloisti - někdy s úspěchem, jindy jako zprávu pro ostatní SEM UŽ NECHOĎ
Příbšh je tak krátký, že stačí si ho přečíst na jednotlivých fotkách :-)
35 fotek, letos v červenci, 207 zobrazení, 91 komentářů | architektura, cestování, zábava
ALB 1121
Ten den bylo od rána krásně a vše bylo jako stvořeno na bezva výlet. Zvolili jsme za svůj cíl prohlídku hradu Kost, jen jsme zapomněli na bolestnou souvislost, že byla sobota, a že tento podobný nápad mělo dalších asi několik set lidí. Už při příjezdu k hradu jsme viděli nemožně obležené hradby, fronty na vstup a všechna parkovací místa byla obsazena. Nešlo nechat ani auto u cesty, zaparkováno bylo možná až za několik kilometrů. Jediné moudré rozhodnutí bylo se na Kost vykašlat a zkusit blízký Humprecht a Sobotku

Opustili jsme tedy údolí Plakánku a vydaly se na čedičový kopec Palánek, kde stojí již z dálek viditelný elipsovitý lovecký zámek Humprecht. Měli jsme štěstí, že jsme přišli na začátek prohlídky, bylo tu i málo lidí. Jen mi mrzelo, že byl údajně zákaz fotografování v interieru, tak těch několik vnitřních fotek jsem doslova kradl. Zámek byl postaven jako parafráze Galatské věže v Cařihradu Italem Carlo Luragem v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Ten jej zamýšlel jako dar své italské manželce, pro kterou ale Čechy byly studenou zemí a tak zde nebyla ani jeden den. Tak se stalo, že zámek nese jméno po svém majiteli a jeho největší zajímavostí je zcela určitě 16 metrů vysoký sál s jedinečnou akustikou a 6-8vteřinovou několikanásobnou ozvěnou. Carlo Lurago postavil také zámek v Křinci, kam jsem chodil na základní školu

Humprecht roku 1678 vyhořel – opravou byl pověřen F. Ceresola. Při opravě (1678-81) byl navýšen o patro, čímž byly přetíženy základy a musely být zbourány přízemní hospodářské budovy. Základ zpevnily kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc na vrcholu byl umístěn místo původního kříže r. 1829 na základě pověstí o tom, že Heřman Černín z Chudenic byl vězněn v Turecku a přízemí bylo zesíleno obezděním. Další opravy byly roku 1829 a 1937-38. Při první pozemkové reformě roku 1926 připadl městu Sobotka a od r. 1958 je zde muzeum.
52 fotek, 3.8.2017, 201 zobrazení, 230 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, zábava
ALB 1120
Když Eva Skláďa řekne, že se má jít na výstavu než skončí, tak jsme tak učinili :-)
Ten den právě končila http://sklada.rajce.idnes.cz/Sylfidy_u_Prastanku

Trochu nám k tomu pomohlo, že právě ve čtvrtek byl v Praze odpoledne náš BD (Beauty Day), rozuměj kadeřník a prédikura, tak jsme se vydali do Prahy už odpoledne. Doma azuro, ale cestou jsme si uvědomili, že má v Praze pršet a my jsme byli bez deštníků.
Na končící výstavu v atriu budov Národního divadla jsme dorazili s prvním deštíkem, zažili pár veselých příhod a v plném již dešti vyrazili na náš Vyšehrad. Bál jsem se, že se fotky v mokrém foťáku rozpustí, tak jsem hned udělal albíčko :-)
40 fotek, 27.5.2017, 115 zobrazení, 96 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, práce, příroda
ALB 1099
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY, tak návštěva lázní Jeseník ja tak trochu povinnost.

Za zrodem nejznámějších slezských lázní stál obyčejný sedlák VINCENZ PRIESSNITZ. Kolem roku 1820 začal experimentovat s účinky obyčejné vody a věnoval se léčení. Zpočátku si moc nevěřil a své metody zkoušel na zvířatech. Po čase se stal věhlasným lékařem, který vodou léčil vše. Od zlomenin a vykloubených ramen až po bolesti hlavy a břicha.

Ve svém nově postaveném domě založil roku 1822 lázně, první vodoléčebný ústav na světě. Náročná rehabilitace spočívala ve studených zábalech, koupelích v dřevěných neckách s horkou a studenou vodou, do kterých byli pacienti střídavě ponořováni, ve střídmé životosprávě a tvrdé fyzické práci,v cvičení a pití čisté pramenité vody. K práci sloužilo řezání a štípaní dřeva a v zimě odklízení sněhu.

Za zmínku stojí i Johan Ripper (1830 – 1912), který byl Priessnitzův zeť a velký propagátor vodoléčby. Důstojník rakouské armády přijel do Jeseníků na léčení a nakonec si vzal Priessnitzovu dceru Marii Annu. V lázních inicioval výstavbu promenády,hudebního pavilonu, výstavbu Polského a Českého pomníku. Za jeho působením vznikl poštovní a telegrafní úřad, přispíval významně k rozvoji turismu
BELE SRPEN 14
31 fotek, jaro 2014, 520 zobrazení, 218 komentářů | rodina-přátelé, zábava
ALB 574 - BELE KALENDÁŘ - SRPEN

Inspirace severem Evropy i časová nutnost - fotky jsou vzory z IKEA :-)nutnost

Skončila roční práce na vytvoření univerzálního kalendáře na každý den v roce, který by přinášel na ten který den námět k přemýšlení a malému zastavení. Alba jsou rozptýlena mezi více jak 200 jiných, a komu by se chtělo se s tím hledat

Proto nabízím celkový přehled úvodních snímků s linkem na jednotlivé měsíce - bude to tak nejen pro mne pohodlnější…... http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_UNI_KALENDAR

Pokud k tomu přistupuje někdo poprvé, tak CO TAM BUDE ?
* Každý den má svůj neopakovaný snímek
* Každý den má jednu hlavní myšlenku k zamyšlení
* Každý den má odkaz na nějakou skladbu, nebo zajímavost k relaxaci či poznání

Album je veřejné, tak ho je možné využít a poslat link toho příslušného dne někomu, komu třeba udělá radost

http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_LEDEN ALBUM č. 422 – BELE LEDEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_UNOR ALBUM č. 450 – BELE ÚNOR
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_BREZEN ALBUM č. 472 – BELE BŘEZEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_DUBEN ALBUM č. 499 – BELE DUBEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_KVETEN ALBUM č. 524 – BELE KVĚTEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_CERVEN ALBUM č. 541 – BELE ČERVEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_CERVENEC ALBUM č. 566 – BELE ČERVENEC
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_SRPEN ALBUM č. 574 – BELE SRPEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_ZARI ALBUM č. 590 – BELE ZÁŘÍ
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_RIJEN ALBUM č. 624 – BELE ŘÍJEN
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_LISTOPAD ALBUM č. 640 – BELE LISTOPAD
http://bele.rajce.idnes.cz/BELE_PROSINEC ALBUM č. 670 – BELE PROSINEC

Hezkou zábavu přeji :-)
30 fotek, 25.5.2017, 72 zobrazení, 61 komentářů | cestování, dokumenty, města
ALB 1097
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Ten den bylo v předpovědi zhoršené počasí, tak už doma jsme si dali za cíl Velké Losiny, a kde jinde začít než v cca 400 let starých ručních papírnách, v nejstarší papírenské manufaktuře na území střední Evropy, která navíc stále papír produkuje. V místech, kde dříve stával mlýn na obilí, tak Jan mladší ze Žerotína nechal vybudovat podnik xsahající až do dnešních dnů. Stalo se tak někdy mezi roky 1591 a 1596.
Rok 1596 prokazatelně dokládá její nejstarší známá průsvitka.
47 fotek, 25.5.2017, 98 zobrazení, 149 komentářů | architektura, cestování, města, příroda
ALB 1098 - 10. rajčení – Velké Losiny další příběhy
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY.
Rod Žerotínů je s velkými Losinami neodmyslitelně spjatý. Už v předchozím albu bylo jedno dílo k vidění – ruční papírna – o kterou se Jan mladší ze Žerotína zasloužil. Také nechal vybudovat velkolosinské lázně, které krásně provoněly celé okolí.

Za zmínku určitě stojí i zámek – původní stavba zde byla vodní tvrz, která patrně vznikla již někdy ve 14. století. Roku 1496 získali tvrz Žerotínové, která začala být roku 1531 přestavována na renesanční zámek. Na prohlídce jsme byli ve dvou, průvodkyně se nám velice věnovala. V interierech zámku není povoleno fotografování, na to nic, co tam vystavují, to je nesmyslné opatření.

Místo proslulo nechvalně známými čarodějnickými procesy, které se zde odehrávaly v letech 1678-1696 a padlo jim za oběť 56 osob (mezi nimi byl například i katolický duchovní Kryštof Lautner). Smutnou kaňkou na tom je skutečnost, že procesy rozpoutala žena Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, která zde byla jako regenta za nezletilé panovníky. Tyto procesy se staly předlohou pro knihu od spisovatele Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Podle tohoto díla byl natočen roku 1969 i stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry.

Nyní se dostávám k tomu, co mne sem vlastně táhlo.

Při procesech církev v Losinách bohatla, a rozhodla se místo dřevěného kostela postavit kamenný. Původní dřevěný velkolosinský kostel byl rozdělen a byl použit při stavbě kostelů v obcích Maršíkov ( sv. Michaela ), a Žárová (sv.Martin). Roky se chystám, že tuto skutečnost chci vidět na vlastní oči, a nyní jsem to uskutečnil :-)
60 fotek, 6.7.2017, 56 zobrazení, 75 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, města
ALB 1117
KOUŘIM. Jméno Kouřimi je prý odvozeno od skutečného kouře, kterým dal kníže Lech praotci Čechovi znamení, aby věděl, na jakém místě se usídlil. To musel být sakra oheň. Tyto povídačky ale nesnižují význam tohoto místa od nepaměti. Asi v 6. století n. l. přicházejí Slované z kmene Zličanů a v 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim. Kdyby býval mocenský souboj u Štolmíře nevyhrál Václav Přemyslovec, nýbrž kouřimský kníže Radslav z kmene Zličanů, možná bychom dnes měli Kouřim za hlavní město. Že však měl osud jiné plány, má dnes toto městečko od hektické metropole daleko.

Význam mohutného opevněného hradiště se mohl směle opravdu měřit s Prahou, a bylo také jako velké nebezpečí ve dvou taženích Václavova bratra Boleslava I., zvaného Ukrutný, zničeno a následně přešlo do majetku Slavníkovců . Ale ani tento rod neměl u Přemyslovců pochopení a byl v Libici nad Cidlinou roku 995 vyvražděn.
Současná Kouřim, asi 1 km severozápadně od Staré Kouřimi a kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla patrně založena ve třetí čtvrtině 13. století králem Přemyslem Otakarem II.[5] Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi trval až do roku 1547, kdy byla oslabena konfiskacemi v souvislosti s účastí v protihabsburském povstání.

Město je pozoruhodně zachovaný celek se středověkým půdorysem, velkou částí hradeb a gotickým kostelem sv. Štěpána na náměstí, které je zachováno v původním rozsahu 16 250 m2 od založení města, a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Významnou zvláštností města je jeho označení za geografický střed Evropy, tedy místo protnutí 15 poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky, z něhož je přesně měřitelný tzv.pravý sluneční čas, který určuje středoevropské časové pásmo.

Závěrem lze jen dodat, že se sem musíme ještě vrátit :-)
60 fotek, 6.7.2017, 46 zobrazení, 52 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1116
Muzeum lidových staveb v Kouřimi , které je u mne v mysli za vedeno jako skanzen KOUŘIM, bylo založeno roku 1972 v prostředí starého ovocného sadu. Kmeny starých třešní jsou dominantní a ničím neohrožené a jsou dobrou kulisou sbírkám budov. Místo bylo veřejnosti zpřístupněno v roce 1976 a bohužel se stále vedou nové a nové koncepce, jak má skanzen vypadat, tak ho to docela poškodilo. Nejen to. Roky se zde vlekl restituční spor, který byl ukončen až roku 2012. Bylo to tu všelijaké. Třeba jsem tu zažil filmaře, kteří v rámci reklamy na kávu nechtěně zapálili starou roubenku, když si neprověřili, že komín pece je jenom atrapa, nebo v areálu po uzávěrce návštěv skanzenu byla dále v provozu historická hospoda s volným pohybem čurajících hostí, … tak tomu už naštěstí odzvonilo.
Moje aktuální návštěva byla po letech a změny k lepšímu jsou zde patrné

Co nového mi skanzen poskytl? Třeba lidový zvyk nocování sv. Jana, který jsem neznal. Je vidět na snímku http://bele.rajce.idnes.cz/skanzen_KOURIM/#2017_Kourim_6.7._MIL_089.jpg

Jedná se o pozoruhodný lidový obyčej spojený s rituálním sběrem bylin v předvečer svátku sv. Jan Křzitele. Nejvíce byl rozšířen na území severovýchodních Čech a k našemu překvapení se o tom bavili mladí manželé s malým děckem, že to ještě stále tak praktikují. Důležitý byl magický počet devatera bylin, které směla sbírat panna s rukou ovázanou bílým šátkem. Nesměla celou dobu promluvit a nesměla se zmýlit. Devatero bylin bylo: pelyněk-černobýl, třezalka, kostival, máta, kapradí, meduňka, blín, mateřídouška a černý bez. Byliny byly po přinesení rozloženy pod stůl, na ně se symbolicky dala postýlka pro sv. Jana a stůl byl pokryt bílým ubrusem až na zem. Do vzniklého úkrytu se dával talíř, na který se dávaly pro děti drobné mince a sladkosti, jako dar a požehnání sv. Jana za to, že zde mohl přespat. Postýlka zůstávala pod stolem až do 2.7., potom byly byliny dosušeny a přidány dobytku do krmení.

Dnes je několik problémů k realizaci, když pominu pannu s příslušnými znalostmi, tak najít místo, kde ty byliny volně rostou :-)
SKRAMNÍKY 16
28 fotek, letos v červenci, 56 zobrazení, 31 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, vesnice
ALB 1119
Cestou do Kouřimi jsme si při průjezdu obcí Skramníky slíbili, že se zde musíme zastavit. Trochu jsme si napravili zklamání, co jsme měli ze zastávky v Klášterní Skalici. Důvodem byl kostel s dřevěnou věží, který prosvítal v zatáčce mezi stromy.

První zmínka o obci je z roku 1032, kdy kníže Břetislav I. věnoval Sázavskému klášteru mimo jiné též vesnici Zkramnyk, ke klášternímu zboží náležela obec až do husitských válek. V roce 1436 obdržel ves od krále Zikmunda majitel Radimi, Volfart z Javorova spolu s dalšími statky. V roce 1492 se jako majitel vsi uvádí Jindřich Smržovský, majitel černokosteleckého panství, jak uvádí list krále Vladislava. Do roku 1783 byly Skramníky součástí lichtenštejnského panství Kostelec nad Černými lesy, poté až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 k lichtenštejnskému panství Radim

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele - Stavebníkem dnešního kostela, připomínaného jako farní v roce 1356, byl nejspíše Sázavský klášter, jemuž vesnice náležela již v období raného středověku. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že ve vsi existovala i starší svatyně, jejíž založení se dle místní tradice klade do roku 1056. Tuto hypotézu by mohla podporovat románská konzola z červeného pískovce, na které je zobrazena hlava s vypouklýma očima a náhrobek na hřbitově, pro který byla využita románská hlavice, obě památky pocházejí z počátku 12. století.

V období po třicetileté válce se kostel stal střediskem duchovní správy pro velkou část Českobrodska, zejména v době působení faráře Jana Fridricha Ambrosia (zemřel 1707) a Floriána Josefa Mikulovského (zemřel 1746). Páter Florián nechal postavit před kostelem sochu sv. JN roku 1715
56 fotek, léto, 66 zobrazení, 112 komentářů | architektura, cestování, kultura, města
ALB 1122
SOBOTKA má historické jádro, které je městskou památkovou zónou. Roku 1957 byla založena tradice Šrámkovy Sobotky jako národního festivalu českého jazyka a literatury. Vyvinul se z původních setkání zaměřených na Šrámkovu tvorbu a od roku 1961 se přeměnil v týdenní seminář o mateřštině, vždy s nějakým nosným ústředním tématem. V roce 2017 to bylo ve dnech 1.- 8.července, a my jako z udělání jsme se úplně na konci festivalu stali jeho účastníky. Bylo to jednoduché, stačilo jen vstoupit na zahradu Šrámkova domu.

Nebyli jsme tam dlouho, krásných míst na podívání je tu mnoho. Také se nedá pominout ochutnávka vyhlášené cukrářské speciality, kterou je Miletínská modlitbička. Pokud se ale někdo chystá být opravdu světový, tak navštíví zrenovovaný objekt italského sochaře Claudia Parmiggianiho. Dílo, jehož další části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii.

Skulptura byla odhalena roku 1991 a je nazývána Dům pod půlměsícem. Vypadala zdáli trochu jako veřejný záchodek, ale snad to tam nyní nikdo ani nezkusí. Po stržení původní zchátralé skulptury bylo místo upraveno, vytvořeny posílené základy a ze sedmi tisíc lícových pálených cihel – jen mnohem kvalitnějších než ty původní – byl celý objekt vystavěn znovu.

Autor nutí k cestování – zbývající tři části se nacházejí v Itálii, Egyptě a ve Francii. Toto dílo nelze nikdy uvidět celé najednou. Jeho smysl viděl Parmiggiani v pouti v prostoru a čase, kterou je třeba podniknout ke všem čtyřem stavbám. Čtyři architektonicky pojaté objekty z neomítnutých cihel jsou koncipovány do čtyř světových stran:

První část, která představuje sever, byla postavena roku 1975 v Collebeatu v Itálii a pojmenována Clavis – Klíč, druhá nese název La grande Pietra – Balvan, vznikla v roce 1983 v Egyptě a symbolizuje jih. Pomyslným západem a zároveň třetí plastikou v pořadí byla La Torre – Věž, která stojí od roku 1989 u zámku Saint-Géry u Albi ve Francii. Sobotecká skulptura Casa sotto la luna – Dům pod půlměsícem představuje východ a celé dílo uzavírá. Kdo dosud nepochopil, tak Dům pod půlměsícem představuje HUMPRECHT.

Sobotka se díky němu stala součástí umělcova mystického prostoru, který nelze nahlédnout jako celek – člověk, který se s ním chce seznámit, se musí stát poutníkem, jednotlivá místa navštívit a přijmout jejich tajemství. K tomu ostatně vyzývá i nápis na vršku sobotecké skulptury – SIATE MISTERIOSI – Buďte tajemní
…. A to jsme ihned byli :-)
80 fotek a 1 video, letos v květnu, 667 zobrazení, 110 komentářů | dokumenty, kultura, lidé, vesnice, zábava
ALB 1083
71 fotek, léto, 138 zobrazení, 110 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1114
Říká se , že "...Příliš vědění škodí, u kořenů má být tma..." Naše poznání už je ale tak promlčeno a současná neznalost tak nikoho nezajímá, tak ještě že to alespoň skanzeny připomínají :-)
60 fotek, léto, 88 zobrazení, 98 komentářů | architektura, cestování, dokumenty
ALB 1113
První návštěvníci zavítali do skanzenu Veselý Kopec v roce 1972. V roce 1981 se ujalo správy těchto nemovitostí tehdejší středisko Krajské památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Vytvořilo odloučené pracoviště s názvem „Soubor lidových staveb Vysočina“, které pověřilo zajištěním provozu a údržby památek, a v té době jsem zde byl asi poprvé :-).... po letech se vracím na místo činu. S odstupem si myslím, že první dojem byl první dojem. Se skanzeny se tu začínalo, ale i po letech je ti krásně
Historie osady Veselý Kopec se datuje od první poloviny 16. století. Byla zastávkou Moravské cesty s mlýnem, pekárnou a šenkem. V té době byla domovem drobných rolníků, kteří hledali způsob své obživy, zabydlovali lesní krajinu a hospodařili na okolních loukách - jejich život nebyl vůbec jednoduchý a dnes už nepředstavitelný
OSTENDE 17
50 fotek, 9.5.2008, 126 zobrazení, 89 komentářů | cestování, dokumenty, města
ALB 1082
Ostende se už v minulosti stalo známým jako „královna belgických přímořských letovisek“.Prestiž města stoupla díky přízni belgických králů Leopolda I. a Leopolda II., kteří v něm s oblibou trávili dovolenou. K potěšení královské rodiny zde byly budovány významné památníky a vily a místo se stalo i díky tomu vyhledávané od dalších belgických šlechtických dvorů

Možná trochu marně jsme hledali tu zašlou slávu, nicméně jako místo pro posezení u nočního moře na pláži a vůbec celkový relax to plně vyhovovalo.

Bylo zajímavé se projít i přístavem, roku 1846 z Ostende vyplul první trajekt do Doveru. Dnes funguje trajektové spojení mezi Ostende a Anglií pouze pro nákladní dopravu, a to jako alternativa ke spojení z francouzského Calais do Anglie.
55 fotek, květen 2008 až duben 2017, 98 zobrazení, 98 komentářů | architektura, cestování, města
ALB 1081

Flandry mají ve zvyku okna zdobit postavami nebo ručními výrobky, třeba krajkou. Postavy jsou různé, tuto úvodní jsem měl nejraději - mávala na rozloučenou a na shledání. Bylo s podivem, jak bohaté jsou nápady takového samozřejmého a nutného detailu budovy, jakým je OKNO

Pohledem do oken se s městem Bruggy rozloučíme a vyrazíme k moři :-)
18 fotek, 27.6.2017, 61 zobrazení, 26 komentářů | cestování, dokumenty, klasická-fotografie
ALB 1115
Kousek od skanzenu Veselý kopec byla upoutávka na starý židovský hřbitov, tak jsme se tam před návratem domů ještě zastavili, a byla to zajímavá zastávka. V první polovině 18. Století se v Dřevíkově usadila židovská menšina, která založila asi roku 1760 tento hřbitov.V roce 1860 byl opraven a rozšířen, a byla vystavena vstupní zastřešená brána s přístupem od vesnice. Brána byla dostatečně velká, aby se do ní schoval pohřební vůz v případě nepohody. Hřbitov je zajímavý právě tou změnou vstupní brány na opačné straně hřbitova než byla původní. Proto jsou první staré náhrobky z dnešního pohledu otočeny zády ke vchodu. Zajímavé jsou i staré náhrobní kameny s překladem nápisů na nich
40 fotek, duben 2015 až květen 2017, 107 zobrazení, 104 komentářů | klasická-fotografie, krajina, vesnice
ALB 1088
Sobota 6. května 2017 - Mcely a Jabkenice.
60 fotek, 24.5.2017, 111 zobrazení, 41 komentářů | cestování, dokumenty, koníčky
ALB 1095
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou se nikde ani nezastavit. Jako druhá a poslední zastávka na příjezdu do cíle bylo Muzeum krajky Vamberk. Koho by nezajímalo, jak se krajka dostala z Belgie do Vamberka a z Vamberka zpátky do Bruselu. Vamberku se říká město krajky a krajkářství sem patřilo odjakživa.

TAK OD ZAČÁTKU.
Po třicetileté válce získal zdejší panství Nizozemec Kašpar Gramb, který s sebou přivezl i svoji belgickou manželku Magdalenu. Zdejší ženy se už delší dobu pokoušely o výrobu primitivních krajek, ale teprve Magdalena Grambová jim ale ukázala, jak paličkovat, aby se vyrovnaly největším krajkářským velmocem. Ostatně belgické Flandry, kde Magdalena vyrůstala, byly jednou z nich. Z rodného kraje přinesla šlechtična českým krajkářkám nové vzory a naučila je technologii paličkování na podušce. Herdule, podvinek, bambulkové paličky. Tyto pomůcky byste v 19. a 20. století našli snad v každé chalupě nebo domácnosti na Vamberecku. Krajkářství se většinou rozvinulo v místech, kam přicházeli horníci. Jejich ženy si výrobou krajek často přivydělávaly.

Klapot paliček se ozýval v domácnostech na Vamberecku od rána do večera. Svůj „díl krajky“ musely upaličkovat třeba i děti, než šly ráno do školy. Po horách pak chodíval faktor, který s velkou dřevěnou krosnou plnou krajkových pásků díla krajkářek vykupoval a prodával pak nejčastěji na Moravě a ve Slezsku, kde se jí zdobily kroje. Vamberecká krajka po celou dobu své existence spolupracuje s renomovanými umělci. Výsledkem této spolupráce byl grandiózní úspěch na světové výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958, kde získala zlatou a stříbrnou medaili. Bylo to první poválečné ocenění vamberecké krajky ve světě. Belgická krajka se tak pomyslně vrátila do svého rodiště.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter